Přijato (Accepted) 05.03.2007
ELATERIDARIUM ročník 1 (2007)   strany  68-72  (01.04.2007)
[TISK/PRINT]  [pdf PDF; 232.3kB]

 

Kraj Athousů - aneb běžný den entomologů v Turecku
( Coleoptera, Elateridae)

Land of Athouses – the usual day of entomologists in Turkey (Coleoptera, Elateridae)

Václav Dušánek (1) & Josef Mertlik (2)
1) Kahlikova 19, CZ-789 01 Zábřeh, Czech Republic
dusanek@elateridae.com
2) Pohřebačka 34, CZ-533 45 Opatovice nad Labem, Czech Republic
mertlik@elateridae.com

 

Abstrakt: Description of capture circumstances of species of genus Athous (A. nadoraz Mertlik and Dušánek 2006, A. dusaneki Platia, 2002, A. tekkirazicus Platia, 2002) on a type localities of north Anatolia (Turkey)

Key words: Coleopttera, Elateridae, Athous nadoraz, Athous dusaneki, Athous tekkirazicus, biotopes, Turkey

 

    Rod Athous Eschscholtz, 1829 je jedním z nejrozsáhlejších evropských rodů čeledi Elateridae Leach, 1815. Tento rod se vyskytuje pouze na severní polokouli, z čehož převážná většina druhů osidluje západní palearkt. V převážné většině se jedná o druhy podhorské a horské. V Čechách je tento rod zastoupen pouze pěti druhy. Výrazně větší druhová pestrost je ovšem v oblasti Karpat a proto také naše první výpravy za Athousy směřovaly v letech 1980 - 1989 právě na Slovensko a do Rumunska. Zde jsme se začali postupně seznamovat se specifickým způsobem života těchto kovaříků. V pozdějších letech jsme začali náš akční rádius rozšiřovat na území od Portugalska po východ Turecka. Za Athousy jsme najezdili doposud při desítkách výprav okolo stovky tisíc kilometrů a doufáme, že ještě nějaké přibudou.

            Krásných i horších zážitků z tolika výprav máme samozřejmě mnoho, ale některé se vryjí do paměti jaksi hlouběji. O jeden z nich bychom se chtěli s Vámi nyní podělit.

                       

Severní Anatolie , Soğuksu, 29.6.2002 

Ráno nás již tradičně probudili pastevci s krávami. Ty zvědavé mrchy nás nenechaly ani posnídat. Příjemná vůně otevřených konzerv je k nám vábila neodolatelnou silou a snažily se něco z našich dobrot ochutnat. Za cenu značných obětí na potravinách jsme spěšně sbalili a popojeli kousek do bezpečí. Po ránu jsme ještě úspěšně zkusili smyk Athousů z předešlého večera (Athous margheritae Guglielmi & Platia, 1985).

Pokračovali jsme na sedlo Dranaz Geçidi (1350m). Zde byl chycen podle popisu A. margheritae. Vlevo na svazích nad silnicí byl celkem pěkný starý bukový les. Zkusili jsme v něm tedy smýkat, ale bylo tu málo trávy a poštěstil se pouze jeden Athous (Athous marginicollis Reitter, 1890.)

    Dál jsme jeli vcelku neutěšenou vyprahlou krajinou téměř bez stromů přes Durağan a Veziköprü na Havzu. Blížilo se již k poledni a slunce začínalo nepříjemně kousat. Athousové jsou převážně soumrační brouci a potkat je takovémhle vedru je spíše zázrak, ale v minulosti se nám již mnohokrát stalo, že jednotlivý kus chycený přes den nám celkem spolehlivě ukázal, kam se večer zaměřit. U Köprübaşi jsme zastavili u hřbitova s dubovým lesíkem. Na těchto pietních místech není samozřejmě radno se moc zdržovat a už vůbec ne mávat nad hroby smýkačkami. Ovšem v této měsíční krajině to byla široko daleko snad jediná vegetace, a co by nadšenec pro úlovek nepodstoupil, že? Rychle jsme zde jsme zkusili smyk, ale neúspěšný, bez Athousů. Zato si nás všimla místní domorodkyně a hned mazala zpět do vsi. Pro jistotu jsme se rychle vypařili.

    Další trochu zelenější místečko jsme našli až u vsi Bürnük asi 5 km severozápadně od města Havza. Vpravo od silnice byl pahorek porostlý dubovým lesem. Byla zde i řídká tráva, ale ve smyku jen stovky malých modrých nosatců. Na Athouse i zde bylo asi moc sucho.
    Dál jsme jeli na Kavak a za městem jsme zahnuli vpravo na vedlejší silnici na Asarcik. Asi 10 km jihovýchodně od Kavaku jsme našli vpravo u silnice malý topolový háj, kde byl konečně kousek stínu. Položili jsme se do trávy a ve stínu topolů jsme usedli k pozdnímu obědu. Šťavnatý meloun zakoupený kdesi u silnice v Kavaku příjemně chladil naše polouvařená těla. Neúnavný Josef ani snad ještě nedojedl a už se vnořil do lesíka a začal smýkačkou demolovat podrost z travin a ostružin. Neuplynulo snad ani 5 minut a už hlásil úlovek. Zahodili jsme zbytky melounu a vlétli jsme do té trnité džungle za ním. Byl to tohoto dne první nový druh rodu Athous (Athous dusaneki ,Platia, 2003).

Slunce začínalo v pozdním odpoledni již slábnout a my jsme začínali, jako již tradičně, touto dobou ožívat. Josef nám cestou v autě vyprávěl o krásných bujně zatravněných zahradách a sadech, které měl v této oblasti vyhlédnuté již od roku 2000, kdy mu zde sběr překazilo špatné počasí. Před obcí Düzardic jsme zkusili sběr v lískovém sadu na svahu před mešitou, táhnoucímu se až k místnímu hřbitovu. Athousové se nekonali. Já jsem zkusil o kus zpět okraj bukového lesíku. Zde Athous byl (Athous dusaneki Platia, 2003), dva kusy. Bohužel však jeden domorodec zpozoroval naše podezřelé chování a přivolal jandarmu mobilním telefonem. Během deseti minut nás měli. Následovala dosti nepříjemná prohlídka. Evidentně viděli entomologickou výzbroj poprvé v životě, a my jsme jim museli rukama nohama vysvětlovat, že násada od smýkačky není střelná zbraň, síťka že není špionážní anténa, a že kanady na našich nohou neznamenají nutně, že jsme teroristi. Když uznali, že jsme nejspíš asi nějací blázni, tak nás vyprovodili až za hranice obce. Cestou jsme míjeli Josefem vybájené lokality a ten při pohledu na tu zeleň jen tiše úpěl.

Když se od nás žandarma odpojila, zkusili jsme ještě prosmýkat lískové sady u obce Çayirkent, zde ovšem neúspěšně.

Soumrak začínal a my jsme se vyskytli neplánovaně na pobřežní magistrále - projížděli jsme městem Samsun. Cestou jsme debatovali o tom, kde to ještě dneska zkusíme, a vzhledem k pokročilé době jsme se rozhodli pro první odbočku do hor, kterou potkáme. První příležitost se vyskytla ve městě Ünye. Před obcí Tekkiraz se objevil vpravo nad silnicí jabloňový sad a za ním lískový. Začínalo se již šeřit, tak jsme na nic nečekali a vrhli se mezi řádky jabloní. Jednotlivě se ve smyku začali objevovat Athousové (Athous tekkirazicus Platia, 2003). Když jsme se prosmýkali sadem až k vrcholu kopce objevil se před námi bukový hájek s omamně vonícími rododendrony. Na jeho okraji se vyskytli ve smyku, to už se ale vydatně smrákalo, kovaříci (Pseudocrepidophorus flavescens (Eschscholtz, 1829)). Najednou se Josef zarazil, sedl si na zem a studoval nějakého miniaturního kovaříčka. Seběhli jsme se k němu a začali fantazírovat o jaký druh by mohlo asi jít. Nepodobalo se to ničemu, co jsme doposud v této oblasti viděli. Padaly návrhy jako nový Pseudocrepidophorus, Athous nebo dokonce i Elathous… a najednou lup, a Josefův úlovek se rozhodl, že na něho civíme již dost dlouho, a zajistil si elegantním skokem svobodu. Rozpoutalo se nefalšované lovecké šílenství. Po několika hodinách strávených smykem i sklepem na okrajích bukového remízku a již za svitu baterek jsme doslova vydupali ze země přes deset exemplářů (Athous nadoraz Mertlik et Dušánek, 2006). V té době jsme ještě samozřejmě netušili, že Athousové od Kavaku i ti místní ze sadu jsou také nové druhy, ale tento mrňous si o to na první pohled říkal.

    Bylo již něco k půlnoci, když jsme se vyčerpaní ale spokojení sešli na okraji silnice u našeho vozidla, a sdělovali si dojmy z vydařeného lovu. Bylo nám jasné, že zde přenocovat kvůli blízkosti vesnice a pošlapané trávě v sadech nemůžeme, a tak následovala vždy nejméně příjemná část dne - hledání noclehu. Jeli jsme stále výš do hor a málem jsme doputovali až do horského města Akkuş. A stále nic příhodného. První odbočka nás zavedla do nějaké chudé horské osady, ale když začali vylézat z hliněných neosvětlených chýší uplácaných z bláta a igelitu tmaví a zarostlí lidé, byl vydán povel zpět! A to rychle! Při dalším pokusu jsme vjeli na lesní mýtinu, která se tvářila na první pohled celkem přívětivě. Opodál bylo sice svoziště dřeva, kde bylo i parkoviště těžařských strojů, ale jinak ticho a nikde nikdo. Zaradovali jsme se. Najednou výstřely! Bylo to sice asi slepými, protože kolem nás nic neprosvištělo, ale i tak bylo zděšení dokonalé. Ještě nikdy Martin neotočil auto na dva metry široké lesní cestičce tak bleskově a svišteli jsme my, a to rychle pryč. Když jsme se dostali zpátky na asfaltku, oddechli jsme si, ale ne na dlouho. Kde se vzal, tu se vzal, najednou byl za námi Ford Transit. Předjel nás, zablokoval cestu a už se otevíraly dveře, ze kterých začali jak svižníci vyskakovat zarostlí tmaví chlápci, a hrnuli se rovnou k nám. Mezi námi proběhla blesková sekundová domluva co s tím, jejímuž výsledku se nikdo nedivil …. „projeď to příkopem“. Manévr proběhl úspěšně a Martin to již pálil s naší prastarou Fiestou 150km/h po horských serpentinách zpět k moři. Chlápci v tranzitu se ale nedali a pěkných pár kilometrů nám trvalo než jsme je setřásli. Ujeli jsme jim.

    Zrovna když jsme si chtěli již oddechnout a blížili jsme se do vesnice Kurma, najednou přes celou silnici zátaras. „Mám to projet?“, ptal se Martin, který již asi naplno propadl pocitům psance. Rozmluvili jsme mu to, protože u uniformovaných příslušníků jandarmy by nám to nemuselo tak lehce projít. Vzali si nás na výslech do kasáren, ale protože se jim v noci nepodařilo sehnat překladatele, pokecali jsme s nimi o fotbale ….a pak nám vrátili auto a popřáli šťastnou cestu.

 

    Opět jsme se vyskytli na nechutně obydlené pobřežní magistrále. Další kontrola jandarmy v příbřežním městě Fatsa nás už nemohla rozhodit, jenom jsme nějak nechápali, proč nám přikázali zastavit a čtvrt hodiny čekat. Přijel osobák, v něm pět chlapů. Prohlédli si nás, o něčem se radili, nic nevymysleli a my jsme poté mohli pokračovat v krasojízdě. Kemp mezi Piraziz a Bulancakem, který jsme určili všem předchozím kontrolám jako místo našeho noclehu, byl ale bohužel zavřený. Bohužel asi napořád. Byly již čtyři ráno. Zbytek „noci“ jsme strávili tak, že Martin spal v autě a my na betonovém soklu za plotem zavřeného kempu. Za svítání nás Martin probudil ať jedem, že nás tu celou dobu hlídá Turek a právě teď si na chvilku odskočil. Tak jsme naházeli věci do auta a po dvou hodinách neklidného spánku se jeli dospat na lavičky do přístavu za Giresun.

Literatura

GUGLIELMI A., PLATIA G. 1985: Contributo alla conoscenza degli Elateridi di Grecia e Turchia (Coleoptera). Fragm. Entomol., 18 (1): 169-224.

MERTLIK J., DUŠÁNEK V. 2006: Description of five new species of click-beetles (Coleoptera, Elateridae) from the Palaearctic region with remarks about the discributions 22 additional species. Folia Heyrovskyana, 13 (4): 145-162.

PLATIA G. 2003: Descrizione di nuove specie di Athous Eschscholtz del sottogenere Orthathous Reitter della Turchia (Coleoptera, Elateridae). Lambillionea, CIII, 2: 263-268.

 

Obrazové přílohy

 

 

Obr.1. Trasa akce 29.6.2002 s vyznačením jednotlivých lokalit

 
Obr. 2.
Smyk Athous nadoraz v okolí městečka Akkuş v červnu
r. 2006
Obr.3.
Typová lokalita druhů Athous nadoraz a Athous tekkirazicus
v okolí obce Tekkiraz
Obr.4.
Lokalita druhu Athous nadoraz v okolí obce Tekkiraz
Obr.5.
Účastníci výpravy do Turecka 2002, zleva: V.Dušánek, M.Samek, J.Mertlik.
Obr.6.

1. Athous dusaneki Platia, 2003

2. Athous margheritae Platia, 1985

3. Athous tekkirazicus Platia, 2003

4. Pseudocrepidophorus
flavescens
(Eschscholtz, 1829)

5. Athous nadoraz
Mertlik & Dušánek 2006 ♂

6. Athous nadoraz
Mertlik & Dušánek 2006 ♀

 
TOPlist