Pátrání po Kovaříkovi Danosoma fasciata (L.) na Kralickém Sněžníku.
dusanek@elateridae.com
29.8.2008
Prázdniny dětem už pomalu končily a já jsem si uvědomil, že letos opět z tatínka zase až tak moc neměly. On totiž takový tatínek jako já není nic moc. Skoro celá dovolená každoročně padne na nějakou entomologickou výpravu a na rodinné rekreace už času nezbývá. Přemýšlel jsem tedy nad tím, co bych mohl ten poslední prázdninový víkend s dětmi provést, abych se malinko ospravedlnil a alespoň trochu přispěl k jejich letošním prázdninovým zážitkům. Neváhal jsem proto ani na chvíli, když volal kolega Mertlík, jestli bych se nechtěl zúčastnit kontroly stavu populace snad našeho nejtajemnějšího zástupce kovaříků, starobylého dinosaura této čeledi a opravdového elegána Danosoma fasciata na jednom z mála míst jeho recentního výskytu v ČR a to na Kralickém Sněžníku.
Nastudoval jsem tedy z internetových zdrojů nějaké informace o NPR Kralický Sněžník, abych mohl děti při poměrně dlouhé výstupovce trochu motivovat a vzdělávat. Vytiskl, zalaminoval a rozdal jsem jim obrázky Danosom, aby si dokázaly představit cíl naší expedice a mohli jsme vyrazit.
Už za svítání jsme čekali kolegu Mertlíka na vlakové stanici v Červeném potoku. Místní lokálka přijela načas, a tak jsme mohli dál podle plánu pokračovat autem až na parkoviště v Horní Moravě. Zaplatili jsme celodenní parkovné a bez meškání jsme vyrazili na cca. 6 km dlouhý pochod po lesní asfaltce směr chata Vilemínka.
Hned u závory přes asfaltku nás čekala první informační cedule naučné stezky. Zde jsem musel dětem vysvětlit, že námi hledaný brouk je zákonem chráněný a že v rezervacích se hmyz sbírat nesmí. Byly sice trochu zklamané, že si ho i v případě že ho najdeme nemůžeme odnést domů, ale pochopily, že i fotodokumentace pořízená přímo na místě nálezu má stejnou hodnotu jako brouk samotný, uložený někde ve sbírce. Danosoma je totiž brouk natolik nezaměnitelný, že nám případné jeho fotografie jako důkaz dobře postačí . Kromě sběru hmyzu byla na tabuli celá řada dalších zákazů. Některé z nich, jako např. zákaz rozdělávání ohně nebo odhazování odpadků se tvářily celkem logicky. Dopředu jsem děti ale upozornil, že např. zákaz vstupu mimo značené trasy budeme muset porušit, pokud budeme chtí cíl naší výpravy splnit. Dětem bylo sice trochu líto, že je zde zakázán sběr borůvek, na které je kolega Mertlík již předem lákal, ale protože v těchto spodních partiích borůvky stejně téměř nebyly, tak se s tímto zákazem prozatím smířily. Já osobně jsem se pozastavil nád zákazem vjezdu koňů, těch významných devastátorů naší přírody. Vždyť co kdyby ty potvory někde ukously nějakou kytku nebo snad kopýtkem způsobily erozi, že?
Po prostudování tabule jsme se vydali rázně vzhůru za cílem naší výpravy. Asfaltka vede údolím Moravy a ve stínu smrkových porostů zde bylo takhle po ránu docela chladno. Pro děti nebyl tento asfaltový výstup příliš záživný, tak jsme je s Josefem alespoň bavili historkami o ukrytých pokladech ve Tvarožných dírách, které jsme cestou míjeli. Vyprávění to bylo asi natolik poutavé, že jsme museli děti znovu přesvědčovat, že našim dnešním hlavním cílem je Danosoma a ne místní legendární poklad. Ostrý pochod nás rychle zahřál a nahoře u Vilemínky už byly bundy a svetry bezpečně uloženy v báglech a mohlo začít naše pátrání.
Nejdříve jsme zamířili na lokalitu, kde byla Danosoma již v minulosti zjištěna, a to na západní svahy mezi Koňským a Mokrým hřbetem. Asi před pěti lety jsem zde učinil své první a zatím poslední pozorování tohoto brouka. Svah byl tehdy mnohem prosvětlenější než nyní, nová výsadba smrčků sahala tehdy sotva po pás a borůvek tu bylo tehdy všude doslova modro. Tentokrát byl ovšem obraz této lokality již zcela jiný. Smrčky zde již začaly vytvářet místy neproniknutelné houštiny a na volných plochách mezi nimi byla tráva vysoká až k pasu. Borůvek zde bylo již jen naprosté minimum. Vašíka v této vysoké vegetaci nebylo ani vidět a musel jsem ho stále častěji přenášet. Nález Danosomy se zde zdál velmi nepravděpodobný, tak jsme ponechali toto minulé centrum jejich výskytu svému osudu a pokračovali v průzkumu dále.
Hned přes údolí se vedle nás majestátně se svými suťovými poli tyčil Koňský hřbet. Zamířili jsme tedy k němu. Cestou do prudkého svahu nás Josef bavil svými hiostorkami o pozorování divoké kočky, které právě zde v roce 2005 učinil a protože zde pozoroval i Danosomy, stoupali jsme po suťových splazech jako kamzíci. I zde na východní straně Koňského hřbetu byly smrčky již poněkud vyšší, pařezy a ponechané kmeny někdejší paseky již stínila vysoká tráva. Vzhledem k přítomnosti sutí a tím i osluněných míst se nám zde podařilo v drti jednoho padlého smrkového kmene výskyt Danosomy potvrdit. Dětem tento nález ovšem moc radosti neudělal, protože se jednalo pouze o larvu. Ovšem o larvu velkou a nezaměnitelnou. Nedlouho po tomto krásném nálezu jsme se ocitli již na vrcholu. Vrcholová partie koňského hřbetu je téměř celá tvořená sutí, smrčky zde rostou jen jednotlivě, zato borůvčí jsou zde husté koberce. Slunce bylo již vysoko na obloze, tak jsme si dopřáli malý oběd. Paštika a několik vrchovatých hrstí borůvek rychle zahnaly hlad. Děti se nejdříve zdráhaly, přeci zákaz je zákaz a ve škole je učili ….. Když ale viděly, jak se s Josefem cpeme, nemohly odolat. Koňský hřbet má dominantní postavení uprostřed věnce tvořeného okolními horskými masivy a je z něho po celém „kotli“ pěkný rozhled. Vybrali jsme si tedy další místečko, které se nám zdálo takhle z dálky pro výskyt Danosom příhodné.
Vydali jsem se tedy přes údolí Moravy na protilehlé jihovýchodní svahy. Cestou jsme skoro šlápli na skupinku dobře ukrytých Polských trhačů borůvek. Vzhledem k našemu maskovanému oblečení už se chudáci viděli asi někde v temném českém žaláři. Určitě jim spadl kámen ze srdce, když jsme jim pověděli, že my nejsme ti, kteří by jim tento letní přivýdělek záviděli. Tyto svahy vypadaly velmi nadějně, místy na nich ještě probíhala těžba a místy již nová výsadba smrčků dosahovala přibližně k pasu a borůvek všude modro. Velmi mi tato lokalita připomínala někdejší stav první naší dnešní zastávky, tedy v dobách kdy tam nebyl problém Danosomu najít. Však ani zde na sebe nenechal úspěch dlouho čekat. Danosoma se ukrývala pod šupinkou kůry. To bylo radosti.
Rád si doposud na tento krásný den v horách vzpomenu a asi nejen já, Zituška i Vašík potom ve škole svorně psali o tomto výletu jako o nejlepším zážitku z prázdnin. Já tedy nemůžu a nechci zůstat pozadu.
Obrazová příloha
Mapa Kralického Sněžníku z www.sneznik.cz
