Jan Obenberger
SBÍRÁNÍ PŘÍRODNIN A PŘÍRODOPISNÉ SBÍRKY
21 Zvířátka II., strana 321-325.

     Za mých studijních let se názory na sběratelství přírodnin u našich učitelů velmi značně rozcházely. Jeden profesor přírodopisu požadoval, aby si každý pořídil nějaký herbář a abychom sbírali květiny – jiný, když se dověděl, že sbíráme brouky nebo motýly, zuřil a huboval nás, že ničíme a kazíme přírodu. Přiznám se, že ještě na nižším gymnasiu jsem měl z těchto názorů svých učitelů důkladný zmatek v hlavě, ale jak to bývá, později jsem začínal míti také svůj názor, nu a názor dospívajícího kluka bývá zpravidla trochu jiný nežli těch okolo, což někdy také může být v pořádku, a tak jsem přece nakonec propadl sběratelské vášni a sbírám broučky a jiné potvůrky, třebas nyní už jen pro naše Národní museum – pořád.
     Jak se dnes díváme na přírodovědecké sběratelství? Myslím, že doba vůbec poopravila trochu přísné názory dřívějších starých pánů profesorů a učitelů, a nová doba – ta znamená rozhodný příklon moderního člověka k přírodě. Naši dědečkové by ještě nebyli ani v létě vytáhli paty z Prahy, ani kdyby je bůhvíkdo lákal. Byla to doba počestných pánů Kondelíků, pomalých, bodrých, ve třiceti letech poctivě stárnoucích měšťanů, kteří si na sobě vždy a všude dali velice záležet a které někdo hned tak nedostal k nějakému nezdravému štvaní a trmácení v parnu a letním slunci někde na mezích a loukách. Jakmile někdo dosáhl čtyřicítky, nevyšel bez šosatého kabátu a deštníku, choval se nesmírně vážně a důstojně, a nosil pokud možno dlouhé a rozšafné vousy. Také považoval každé „lítání po všech čertech“ v neděli a ve svátek za krajní nerozum a za něco, co se pro rozumného a své vážnosti dbalého občana ani nesluší. Ještě takhle výlet do nějaké slušné a pivem dobře zásobené zahradní restaurace hned za branou, spojený po případě s partií karet – o tom se někdy dalo hovořit, ale uvažovalo se o takovéto výpravě dlouho a opatrně napřed a – byl to podnik! Když někdo sbíral tenkrát nějaké přírodniny, chodil s botanickou torbou, nebo dokonce sbíral motýly nebo brouky – na toho se dívali všichni tehdejší rozumní lidé spatra a považovali i nejzasloužilejšího vědce a učence, o kterých se dnešní generace vyslovuje jen s úctou, za jakýsi druh neškodných bláznů. Přírodní vědy byly jen jaksi trpěny. Zástupcové a představitelé tak zvaných věd duchovních, historici, archeologové atd. se na přírodopisce dívali s útrpností a jaksi přes rameno, a kdekoliv se stýkali na společné basi, na př. na universitě, v muzeu i jinde, považovali přírodopisce za jaksi méněcenné vědce. Však to je ještě místy doposud.
Doba udělala ovšem tady, tak jako na různých jiných místech pořádek. Přírodní vědy, fysika, chemie a matematika najednou změnily radikálně veškerý dosavadní řád. Lidé začali, dík těmto vědám a jejich výsledkům, létat – já ještě pamatuji, jaká to byla událost pro tehdejší Prahu, když se zde inženýr Kašpar po prvé pokusil o celkem nezdařený let. Lidem se přiblížil svět rádiem – a dnes prý každý sedmý obyvatel naší vlasti má vlastní radio! Pootočením knoflíku dostáváte zprávy z Beromünstru, za chvilku z Londýna nebo z Moskvy či z Paříže. Však jsme se naposlouchali! Svět se stal najednou jiným. Místo pomalého batolení staré generace lidí se naučili rázné a rychlé chůzi lidí za pevným cílem, sport a moderní hygienické názory na život se uplatnily všeobecně a dnes každý chce být a chce zůstat mlád! A při této radikální změně názorů se moderní člověk musil nutně přiblížit k přírodě. Někde snad se zašlo až trochu daleko – výstřelky ostatně jsou všude – tak jistě náš tramping přinesl nejen určité klady, ale též řadu záporů – ale celkem proniklo všude zdravé heslo: „Ven do přírody!“ Moderní člověk se hledí dostati ven, do volné přírody, mezi lesy, louky pole a stráně, jak jen může, a nebojí se už nepohody jako jeho dědové. Je otužilý a odolný – a má celkem větší radost ze života, je méně mrzutý a dovede se těšit i z drobných radostí, které se mu cestou životem nabízejí.
     A teď jsme se dostali konečně k tomu sběratelství! Velmi mnoho lidí se dnes tak přiblížilo k přírodě, že se chce s jejími tvory, s rostlinami, broučky, motýly, měkkýši nebo jinými skupinami seznámiti trochu podrobněji. Nejsou to jen učitelé a profesoři, kteří měli kdysi na podobné záliby monopol – studenti, úředníci, řemeslníci, obchodníci a dokonce i četní dělníci se dávají do sbírání přírodnin a zakládají si vlastní, často velmi pěkné sbírky. Velmi potěšitelným zjevem je, že i docela malí studentíci a žáci začínají nyní sbírati, a to nikoliv, jak se to dříve dělávalo, bez plánu a rozmyslu, ale rozumně. Přírodovědecké časopisy a knihy jsou dnes horlivě čteny a jdou z ruky do ruky a zájem o všechna odvětví přírodních věd stoupá. Je to zjev zdravý a docela přirozený.
Všimněme si na př. sbírání entomologického, sbírání hmyzu, a zde třebas toho, co je mi osobně nejbližší, tj. sbírání brouků. Naše vlast a právě i okolí Prahy je velice zajímavé a bohaté na četné druhy. Každý začátečník si může v krátké době poříditi docela slušnou začáteční sbírku, kterou může pak dále podrobněji vybudovávati. Ve sbírání spočívá jedna část kouzla: sběratel se musí pohybovati stále venku, v přírodě, seznamuje se s jejími krásami a příroda, třebas bezděčně, ale přesto tím silněji modeluje a utváří jeho duši. Sbírání, ovšem rozumné sbírání, ne zbytečné ničení, je radost a probouzí primitivní, pod nánosem staletí civilisace zahrabaný pud zdravého člověka: lov. Ale přitom sběratel nutně poznává život rozmanitých zvířat, učí se hlouběji pronikat do dílny přírody, vnitřně roste. Pro mládež má takové rozumné sběratelství rozhodně neobyčejný význam výchovný. Další část kouzla spočívá ve zpracovávání úlovků doma. Tak jako při lovu poznává sběratel prostředí, tak při preparaci a třídění materiálu, když musí prohlížet a studovat lupou všeliké ulovené druhy, učí se znát bohatství našich druhů a – chtěj nechtěj – musí se kořit a obdivovat úžasné často kráse, ukryté v těch drobných zdánlivě bezvýznamných tvorečcích. Odborné zpracování, určování a rovnání je další a největší kouzlo této činnosti, ale to je vyhrazeno spíše už věku pokročilejšímu, zde je třeba jistého školení, tady se už každý musí doopravdy učit. Pro mládež však je tu ještě řada dalších výhod. Kdo se zabývá jakoukoliv skupinou přírodních věd a chce trochu proniknouti dále, musí se pohroužiti i do odborné literatury. A tu brzy shledá, že s českými odbornými díly nevystačí. Musí se obrátiti k bohaté literatuře cizí, napsané v jazyce francouzském, německém, anglickém i v jazycích jiných – musí studovat řeči! A studuje je při příjemné práci, považuje to za zábavu – učí se hravě! Nestačím zdůrazňovat, hlavně těm mladým a nejmladším nastávajícím sběratelům a také všem ostatním mladým lidem: Učte se cizím řečem! Každou cizí řečí, kterou ovládnete, otevře se vám nový svět, šíře se rozevrou křídla! Přírodovědecké sběratelství třebas jen takových broučků je však spojeno s pilnou a piplavou prací, která se musí provádět přesně. Lokality se musí pěkně a čitelně, úhledně psát. Musí se vychovat smysl pro přesnost, pořádek, pro logické a přesné usuzování. Bystří se zrak. Ostatně každý sběratel brzy pozná, jak mu je na prospěch, když umí i dobře kreslit – a zdokonaluje se pak i po této stránce. Je tu tedy plno velmi závažných momentů výchovných – jen se musí vše to vzíti do ruky rozumně.
     Ze sběratelství takového druhu nesmí se stát nějaká divoká vášeň, která by se jevila na př. u studenta ve špatném prospěchu a zanedbávání povinností ve škole. Nesmí se z něho stát nějaké sběratelské mamonářství. Nesmí se zvrhnout v ničení a bezplánové hubení přírody. Tomu všemu lze snadno předejíti, když se každý sběratel-začátečník obrátí o pomoc a informaci k odborným vědeckým korporacím. Na př. sběratelé hmyzu jsou sdruženi v České společnosti entomologické (scházívají se každou sobotu o 18. hod. v kavárně smíchovského Národního domu) a rádi poradí a řeknou každému začátečníku, čeho je třeba dbát a čeho se vystříhat. Není tedy třeba nějak tápat a trápit se nad nezdařenými prvními pokusy. Pak se sběratelství i u začátečníka a laika – dosud žádný učený s nebe nespadl – stane sběratelstvím usměrněným a rozumným, a když tak už jste jednou v tom a když jste se trochu zapracovali, najednou shledáte, jak jinak svět vypadá, krásněji, protože vám může dát více a nalézáte v něm více krás a taková činnost dovede vás pak přenést přes všechnu šeď dnů a svízele doby.