Koordinátor diskuze: Josef Mertlik
Příspěvky: mertlik@elateridae.com
Datum poslední aktualizace: příspěvek č. 64, 22.3.2012, V. Jiříček

Upozorňuji, že vulgární a urážlivé příspěvky nebudou zveřejněny!


Tato diskuze vznikla po písemném útoku pana Petera Sabo na pana Stanislava Krejčíka, který byl veden prostřednictvím redakce časopisu Živa:


Seznam příspěvků:

SABO PETER (1, 3, 6)
KREJČÍK STANISLAV (2, 8, 18)
MERTLIK JOSEF (4, 11, 23, 27, 28, 31, 32, 35, 57, 59)
BOUKAL MILAN (5, 7, 21)
BENEDIKT STANISLAV (9)
JEZIORSKY PETR (10)
ZÁBRANSKÝ PETR (12)
KOPECKÝ TOMÁŠ (13)
PAVEL FILIP (14)
DVOŘÁK JOSEF (15, 16, 26, 41)
FRANC VALERIÁN (17, 30, 61)
DUŠÁNEK VÁCLAV (19, 54)
PELIKÁN JAN (20)
MOCEK BOHOUŠ (22)
KEJVAL ZBYŇEK (24, 25)
PROFANT JÁN (29)
JIŘÍČEK VOJTĚCH (33, 34, 36, 37, 38, 39, 43, 45, 46, 47, 50, 52, 56, 58, 60, 62)
ŠÁLEK LUBOMÍR (40)
KUBÁŇ VÍTĚZSLAV (42)
KUBIENA JIŘÍ (44)
JENDEK ET AL. (48)
KADĚRA MLADEN (49, 51, 53, 55)

HÁJEK TOMÁŠ (63)
 

Diskuze chronologicky:

(1) SABO PETER, XI. 2007:

vo vašom časopise Živa č.4/2006 ste uverejnili k článku "Staré stromy a jejich hmyzí obyvatelé (str. 172-173)" fotografie S. Krejčíka.

Dňa 01.04.2004 boli pracovníkmi Štátnej ochrany prírody Slovenskej republiky, Správy CHKO Latorica prichytení Stanislav Krejčík a Jozef Dvořák v prírodnej rezervácii Kašvár v katastri obce Ladmovce na východnom Slovensku, kde v rozpore so zákonom č. 543/2002 Z.z. na ochranu prírody a krajiny odchytávali a usmrcovali chrobáky. Spolu odchytili 20 ks chrobákov, z čoho 8 ks bolo chránených z rodu majka (Meloe). Tým spôsobili SR škodu, ktorá bola znalcom z odboru biológie, odvetvie entomológia vyčíslená na 72 000 Sk.

Voči obidvom vyššie spomínaným pánom bolo dňa 01.04.2004 začaté trestné stíhanie a vznesené obvinenie za trestný čin spolupácheteľstva porušovania ochrany rastlín a živočíchov v jednočinnom súbehu s trestným činom zatajenia veci. Po vypočutí svedkov boli obaja obvinený vzatí do väzby, v ktorej strávili cca 20 dní. Nakoľko po prepustení z vyšetrovacej väzby obaja odcestovali do ČR, bolo prevzaté trestné stíhanie Českou republikou. Následne Najvyššie štátne zastupiteľstvo Českej republiky odmietlo prevzatie tresteného stíhania z dôvodou uvedených v čl. 7 ods. 1 Európskeho dohovoru o odovzdávaní trestného konania. Po tomto odmietnutí príslušný orgán v SR obnovil trestné stíhanie a v trestnom stíhaní pokračuje.

Chcem vas preto ešte raz poprosiť, aby ste nepodporovali ľudí, ktorí v honbe za unikátnymi fotografiami usmrcuju tieto skvosty našej prírody a porušujú zákony príslušných krajín.

Ing. Peter Sabo, S-CHKO Latorica

(2) KREJĆÍK STANISLAV, 26.11.2007:

Vážený pane lesníku,

jak jsem zjistil, máte zájem o moje www stránky s fotografiemi brouků, proto vás chci pozvat k jejich návštěvě. Doporučuji navštívit hlavně sekci "publikace", kde jsou seznamy publikací, v kterých vychází moje fotografie. Jsou to knihy a časopisy vycházející v České republice, Polsku, Německu, Francii a Japonsku. Povšimněte si zvláště roku 2007, kde jsou fotografie panelů v přírodních rezervacích, nebo roku 2003 kdy vyšel přírodopis, s mými fotografiemi. Jistě vás to potěší tak jako mě.

http://www.meloidae.com/publications/index.php

V příštích dnech vyjde další číslo Živy s mými fotografiemi, tak si jej nezapomeňte pořídit.

(3) SABO PETER, 26.11. 2007:

Vazeny pán Krajcik,
dakujem za upozornenie na vsetky Vase "uspechy", aspon budeme moct upozornit vsetky uvedene periodika na vase nezakonne praktiky pri uspokojovani Vasej zberatelskej vasne.

S pozdravom "ochrane Slovenskej prirody zdar"

Ing. Peter Sabo, S-CHKO Latorica, lesnik

(4) MERTLIK JOSEF, 28.11.2007:

Pane Krejčíku, pana Sabo tohle vůbec nezajímá, on postupuje přesně podle předpisu.

Každý malý slovenský úředníček má svoje předpisy (když mu to vyhovuje), zatímco jinde mohou hordy banditů tunelovat a plundrovat a každý předpis a zákon, který se jim nehodí, prostě obejdou, poruší nebo rovnou ignorují. Ale proč se tohle děje? Předpisy se nevztahují na kamarády, kterým je třeba se zavděčit.

Slováci (a nejen oni) by si měli dávat pozor, aby je slepé plnění kdejakého předpisu jednoho dne nezavedlo do horoucích pekel (jako se to kdysi stalo Němcům).

S pozdravem „konec štvanice na lidi, kteří umí“,

(5) BOUKAL MILAN, 29.11.2007:

Dobré ráno!

Je zajímavé pozorovat, jak řada "amatérských" sběratelů usilovnou prací a pílí v terénu dnes získává stále více a více poznatků a dat o fungování biotopů a bionomiích zvířat všeho druhu. A naproti tomu, velká většina "studovaných" ochranářů, pracujících a dlouhodobě krnících v teple kanceláře nevytáhne paty do terénu, co je rok dlouhý, aby si ověřili některé své poznatky a potvrdili si své domněnky či tradované báchorky přímým výzkumem.

Osobně si více vážím lidičků, kteří mají poznatky přímo z terénu, neovlivněné právě těmi tradovanými báchorkami. Co zkrátka nelitují času, aby se dostali k jádru věci. Jinak by se totiž vývoj výzkumu musel zastavit a všechno by tu šlo do kytek.

Bohužel, zákony vymýšlí vesměs právníci, nebo aspoň lidé, kteří vůbec netuší, jak příroda funguje. Obvykle nejsou ani biologicko-ekologicky vzdělaní... Je to bída, ale je to tak... Obvykle ani lidé z vyšších postů, kteří by se měli přírodou zabývat v praxi, nemají vzdělání přímo tohoto směru, ale jsou přesvědčení, že do přírody mohou mluvit, protože přeci taky mají doma na okně květináč... O jejich znalostech přímo z výzkumů v terénu už ani nemluvě...

No a mezi těmi to dvěma základními skupinami se začíná objevovat veliká nevraživost... Jejich znalosti se totiž zcela diametrálně liší...

Ti první mají kupu znalostí z terénu, na kterých jasně a přesně dokáží vysvětlit, jak se co a kde dělá špatně, sice "v dobré víře", ale přesto proti zájmům přírody.

No a Ti druzí, co obvykle rozhodují, už cítí, že ostatní začínají chápat, že tomu vlastně vůbec nerozumí a že jim jde obvykle spíše o prosazení svých zájmů.

Tato situace je dlouhodobě neudržitelná a vede k obrovskému napětí mezi specialisty různých oborů... Můj názor je, přenést se přes tyto žabomyší války a konečně se zajímat o podstatu problémů a řešit je. V rámci možností... Jenže to závisí na schopnosti uznat, že někdy má onen "amatérský specialista" mnohem větší znalosti v tom kterém určitém "úzkém výseku" problematiky. A to samozřejmě lidé, kteří o věcech rozhodují, stále nechtějí připustit... Klasická ješitnost v pozici síly... A přitom je přece jasné, že nikdo již dnes nemůže studovat biologii jako takovou, ale jen velmi úzký výsek, protože je to obrovsky rozsáhlá problematika...

Všechno tohle si mohu dovolit napsat, protože už dlouhá léta bádám nad populacemi některých zvířátek v terénu a zároveň už jsem několik let úředníkem.

Je přece něco úplně jiného bádání nad určitou problematikou na vysoké odborné úrovni a nebo ubohé obchodování se zvířaty za účelem osobního zisku... Někteří lidé to prostě stále neumí pochopit. Nebo nechtějí, co já vím... Na druhou stranu, řada hodně dobrých sběratelů si tak občas přivydělává, což je taky veliká škoda...

Vazeny pan Boukal,

neviem ci Vam je celkom jasna situacia v ktorej sa ocitli pani Krejcik a Dvorak v roku 2004 pri svojej navsteve Slovenska. Lan pre objasnenie, obaja spominani pani boli prichyteni pracovnikmi Statnej ochrany prirody SR ako v Narodnej prirodnej rezervacii Kasvar, v ktorej plati piaty, teda najvyssi, stupen ochrany, kde odchytavali a usmrcovali chranene druhy zivocichov. Tento pripad bol odstupeny policii a obaja si odsedeli vo vysetrovacej vazbe 3-4 tyzdne. Cize asi neslo o gulocky. Nasledne voci nim bolo vedene trestne stihanie, a ako viem aspon p. Krejcik nakoniec obisiel s pristupkom, ale vina mu bola uznana. To znamena, ze pri vykonavani svojich zalub porusoval zakony Slovenskej republiky. Kedze ste statny zamestnanec, mohli by ste chapat co to znamena. U nas zatial zakony platia a nasou ulohou je dbat na ich dodrziavanie. Len pre vasu informaciu aj u nas sa spolupracuje s mnohymi vedcami a odbornikmi, dokonca aj z Ceskej republiky, len je v tom trochu rozdiel ak niekto vykonava vedecku pracu, samozrejme s vedomostou zainteresovanych organov a organizacii a niekto sliedi po zisku.

Dufam ze Vam tento mail otvori oci, inak si budem musiet mysliet ze aj niektori statny uradnici v CR suhlasia s takymito nelegalnymi praktikami a dokonca na uzemi ineho statu.

S pozdravom

Peter Sabo, S-CHKO Latorica

P.S.: Cela tato diskusia vznikla potom ako sme upozornili vydavatelstvo Ziva na fakt, ze zverejnuju fotografie ludi, ktori pri ich ziskavani porusuju zakony o ochrane prirody. Kedze pan Krejcik nam poskytol informacie o ostatnych casopisoch a publikaciach v ktorych uverejnuje, asi v tom aj budeme pokracovat.

Ano, jistě je chvályhodné, když se zákony dodržují, proti tomu samozřejmě nic nemám, to je v naprostém pořádku. Ostatně, na to by zákony přece měly být. Teoreticky.

Pouze podotýkám, že v entomologii ochrana jednotlivého kusu neřeší vůbec nic a sebepřísnější dodržování zákona (i ve Vámi popisovaném složitém případě) z hlediska celých populací nemá příliš smysl...

Ale to je stejný problém Vašeho i našeho zákona, že jej sepisují lidé, kteří o fungování populací neví vůbec nic... Ale to jim přece musí říci ti, kdo se tím zabývají! Je to veliký dluh nás specialistů do budoucna, pokusit se vyřešit znění zákona tak, aby skutečně chránil celé populace a nemuseli jsme hlídat zcela nesmyslně každý jednotlivý kus a zbytečně tak plýtvat silami i prostředky...

Druhou rovinou ochrany přírody je to, že bez dat přímo z terénu se seriózní ochrana prostě dělat nedá. Nelze chránit nějaká území, aniž bychom alespoň rámcově tušili, co tam vlastně žije. A sám jistě víte, jak je občas těžké vyřídit si příslušná povolení (mluvím o skutečných specialistech, kteří odevzdávají výsledky ochraně přírody). Do budoucna je naopak potřeba mnohem užší spolupráce, kterou by samozřejmě bylo také nejlepší zapracovat do zákonů. Zbytečně specialistům neztěžovat jejich výzkumy, budou-li dodržovat nějaká smysluplná pravidla.

Teď k tomu, že někdo někde v Živě zveřejňuje fotografie. Nevím, nakolik jde ze které fotografie vyčíst, že při jejím získávání byl porušen zákon, do toho policii či inspekci nemíním mluvit, jistě to nějak vyřeší. Z hlediska vzdělávání laické veřejnosti je ale potřeba i tato činnost. Ba dokonce je to činnost zcela nezbytná!!! Když to tedy nemohou dělat specialisté, měla by se o něco obdobného snažit ochrana přírody, například alespoň v rámci svého jistě pravidelného monitoringu dané oblasti. Je více než tristní dnešní stav, kdy mládež málem nerozezná krávu od kamzíka, o bezobratlých už raději ani nemluvě...

(8) KREJČÍK STANISLAV, 5.12.2007:

1. p. Krejcik nakoniec obisiel s pristupkom, ale vina mu bola uznana  To není pravda, žádná vina mi nebyla uznána. Soud to vůbec neprojednával, protože i kdyby to bylo tak jak říkáte, že jsem lovil v rezervaci, tak by to byl stejně jen přestupek, a proto to nijak neřešil. Druhá věc je, jak byste vy u případného soudu dokázali tu nesmyslnou škodu, a vůbec to, že jsem lovil v rezervaci, když policie měla dost důkazů (moje fotky s datumem a časem pořízení), které by dokázali, že jsem fotil stovky majek v Malé Bare, a žádnou na Kašváru, protože tam nebyly! Tam jsem fotil jen koniklece a mravence!

2. a niekto sliedi po zisku vážený pane Chytrý Nejchytřejší... Já se nepídím po zisku. To je vaše zcestná představa, nebo snad boží přání... Já jsem brouka v životě neprodal, dokonce ani fotky neprodávám (i když na tom by nebylo nic špatného). Celá moje entomologická i fotografická práce je čistě bezzisková. Zase jde jen o vaše umělé vytváření zločinců, abyste upoutal pozornost na to, jací jsme my entomologové špatní, a vy ochranári schopní...

3. Ziva ... zverejnuje fotografie ludi, ktori pri ich ziskavani porusuju zakony o ochrane prirody  Další váš blábol...Jak můžete tvrdit takovou hovadinu. Jak můžete vědět, jak která fotka vznikla. Jak se vlastně dá pořídit fotka živého brouka za současného porušení zákona ?? Že bych ho při focení tahal za nožičku ??? 

(9) BENEDIKT STANISLAV, 6.12.2007:

Z kontextu jsem pochopil, že pan Sabo aktivně upozorňuje redakce českých časopisů na zločince v rouše beránčím, kteří nevědoucím redaktorům podstrkují své ďábelské dílo. Vedle argumentů Tvých bych mu ještě naznačil, že řešit takové banální porušení zákona (nakonec sám píše, že šlo o přestupek) tak militantním způsobem, kdy se s lidmi jedná jako s vrahy, nepatří do EU, kde je i Slovensko. Myslel jsem, že se ti lidé trochu chytili za nos, když se proflákla trapnost celé té události. Jak je ale vidět, zcela postrádají schopnost sebereflexe. A tak svůj spravedlivý boj dál povedou raději proti takové falešné kořisti, na které si léčí svoje mindráky, než by šli do křížku s různými lobby zemědělskými, lesnickými, mysliveckými, rybářskými, průmyslovými atd. atd.  Kdoví, jestli sám tenhle pán není myslivcem...

(10) JEZIORSKY PETR, 6.12.2007:

Nejvice me rozesmala veta, ze na Slovensku stale zakony plati.
Zajimalo by me jak se dodrzuji zakony v tech jejich narodnich parcich jako je TANAP apodobne. Vzdyt tam si kazdy dela co chce, mam na mysli kaceni stromu a tezba.
Vsude se zakony porusuji, nekdo mene, nekdo vice.
Slovaci se tam s tebou budou rvat o brouka v nejakem zasranem kanalu a za tebou bude bagr, ktery tam bude bagrovat a vsechno nicict.....
Podle fotografie ani nepoznas, zda byl pritom porusen zakon.......
Zajimalo by me, zda se pan Sabo angazuje v ochrane i jinym zpusobem, pritom pry jednomu z tech fotografu dokonce zlomili 1 zebro

Petr

Pane Krejčík, neznalost zákonů neomlouvá - tak nám to alespoň páni neustále vštěpují do hlav. Vy nevíte, že Národní rada Slovenské republiky se usnesla na následujícím zákoně:

Zdroj: www.zbierka.sk

(Strana 2310 Zbierka zákonov č. 237/2002 Čiastka 102)

Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:

Vymedzenie základných pojmov Na účely tohto zákona

(Čiastka 102 Zbierka zákonov č. 237/2002 Strana 2311)

n) obchod je dovoz exemplárov na územie Slovenskej republiky vrátane dovozu z mora, ich vývoz a opätovný vývoz z územia Slovenskej republiky, ako aj ich využitie, premiestnenie a prevod vlastníctva k nim v rámci Slovenskej republiky,

(Čiastka 102 Zbierka zákonov č. 237/2002 Strana 2311)

q) predaj je aj nájom, barterový obchod, výmena alebo akýkoľvek iný spôsob prevodu exemplára,

r) ponuka na predaj je aj akákoľvek obdobná činnosť vrátane inzerátu a reklamy alebo obstarania inzerátu a reklamy na predaj a výzvy na obchod,

Ano, samozřejmě že odborníkům v oboru entomologie je jasné, že bez pravidelné výměny studijního materiálu se nedá dělat entomologie na špičkové světové úrovni. Ale bohužel jsou tu, v Evropě i ve světě, s námi lidé, kteří tohle ještě nechápou nebo, což je mnohem horší varianta, ani chápat nechtějí.

Tento slovenský zákon je diskriminační, protože zvýhodňuje pouze určité zájmové skupiny obyvatelstva Slovenské republiky. „Obchodovat“ tudíž mohou jen ti Slováci, kteří, si dokáží příslušná povolení „opatřit“.  

Jak jsem ti již psal, Slováci (a nejen oni) by si měli dávat pozor, aby je slepé plnění kdejakého předpisu jednoho dne nezavedlo do horoucích pekel.

A jak Slováci praktikují své zákony na převoz hmyzu přes území Slovenské republiky? Takto:

MEŠŠOVÁ M. 2004: Prevážať chrobáky cez hranicu Tomáš Jaszay neodporúča. Korzár: http://www.cassovia.sk/korzar/archiv/clanok.php3?sub=1.6.2004/1252PA

TOHLE SE BUDE MUSET VYŘEŠIT V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE. NENÍ MOŽNÉ ŽÁDAT O VÝJIMKY V KAŽDÉM JEJÍM REGIONU ZVLÁŠŤ!

Přikládám internetový odkaz ne jeden ohlas ze slovenského tisku, reagující na zadržení Krejčíka a Dvořáka na Kašváru:

FRIMMER Š. 2004: Dvaja Česi chytali chránené chrobáky, hrozí im basa. Korzár: http://www.cassovia.sk/korzar/archiv/clanok.php3?sub=3.4.2004/1366Z

S. KREJČÍK, IV.2004: Pro úplnost přikládám moji verzi, protože ta prezentovaná v médiích byla hrozná.

Stando, přeji ti pohodové zimní bádání nad tvými majkami a přeji ti, ať ti již konečně dají Slováci pokoj!

Vazeni pratele!

Pokud chce pan Sabo dosahnout toho, ze v budoucnu nebude odborniku, kteri by vubec dokazali na ubytky prirodniho bohatstvi poukazat, at pokracuje. Mel by ho vsak nekdo upozornit na to, ze pokud jeho utoky na pana Krejcika nejsou zalozeny na pravde, mohl by byt zalovan pro urazku na cti, pomlouvacne aktivity, poskozovani kreditu, usly zisk a ja nevim pro co jeste.

Penize a obchod mimochodem doprovazeji lidstvo tisice let a pokusy s tim skoncit
ztroskotaly jak u komunistu, tak u cirkvi. Propagovali a propaguji bezmajetnost a chudobu a sami hromadi bohatstvi. Bojovat proti obchodu s hmyzem je stejne nesmyslne jako chtit bojovat proti obchodu s cimkoli jinym. Obchod s hmyzem (kterym se pokud vim pan Krejcik ani nezabyva) vidim moralne dokonce na vyssi urovni nez obchod s tabakem ci alkoholem a prinejmensim na stejne urovni jako obchod s ropou, drevem nebo obilim - vycet lze libovolne prodlouzit. Pan Sabo by si mel vyjasnit zakladni principy spolecenskeho poradku, jako napr. ustavne zakotvenych svobod a rovnopravnosti obcanu.

Podobne nedostatky v pochopeni ustavnich principu vidim u zakonodarce, ktery zakaze odchyt a usmrceni chrobaka pro sbirkove ucely a soucasne trpi nebo dokonce podporuje niceni prirody prumyslovymi metodami a v rozsahu, nad kterym zustava rozum stat. Porusovat takove zakonne podminky je obcanskou povinnosti a veci civilni kuraze kazdeho sberatele hmyzu a moralne na stejne urovni jako byl Franz Jaegerstaetter, ktery odmitl jit pro Hitlera do valky a byl za to - podle tehdy platnych zakonu - popraven. Ale nemusime jit pro priklad az do druhe svetove valky. Statisice obcanu, kterym vdecime za sametovou revoluci, porusili zakony platne jeste v roce 1989. I v dnesni dobe mame moralne zavadne zakony, a zakazy odchytu hmyzu patri k nim. Je na nas, abychom proti tomu neco podnikli.

S pozdravem

Petr Zabransky

(13) KOPECKÝ TOMÁŠ, 9.12.2007:

Krásný den všem, usoudil jsem, že musím k diskusi přispět:

1) Prosím všechny zúčastněné, aby diskusi vedli věcně a nesklouzávali k vášním a o ně myslím v této fázi kauzy "Krejčík" z obou stran bohužel jde. Předmět tohoto emailu je (pan Sabo ještě nebyl propuštěn?) nemístný, protože dostali by jsme se tím do doby dávno minulé, kdy se propouštěli lidé za přesvědčení a přesvědčení pana Ing. Sabo, i když s ním nemusíme souhlasit je třeba respektovat!

2) Pan Ing. Sabo píše o odbornících i z Čech, kteří spolupracují na projektech s ochranou přírody na Slovensku. Už čtyři roky provádím spolu se spolupracovníky dle povolení MŽP SR a Krajských úřadů SR několikaleté i krátkodobé průzkumy, takže si myslím, že znám trochu poměry a názory ve Slovenské ochraně přírody. A myslím, že i ze své více jak 20 leté praxe znám "bolesti", postoje a názory nad měnící se dobou druhé strany, v šíři této diskuse lze konstatovat středoevropské entomologie. (pozn. řada kolegů co se zúčastnila diskuse jako já provádí průzkumy v SK nebo jsou také uznávaní odborníci spolupracující s celosvětovými institucemi, takže ví o čem mluví)

3) Fakta: dle zákona 543/2002 §4 je na Slovenku zakázáno odchytávat a usmrcovat živočichy, pokud to není pro vědecké účely a nebo není ohroženo zdraví lidí a majetek. Co to je pro vědecké účely není až tak ze zákona zřejmé, protože jsem zjistil, že i řada lidí ze SOP SR mi nebyla schopna přesně říct, "jak to je", tak jsem požádal o výklad MŽP SR viz. přílohy emailu žádost a odpověď. Vyplývá z toho, že ani ve volné krajině nelze odchytávat a usmrcovat živočichy bez povolení příslušné složky ochrany přírody. Toto je třeba nyní respektovat! Z praxe vím, že získání povolení, zejména do vyšších stupňů ochrany je složité dlouhodobé a často neúspěšné, pravděpodobně z důvodu nezájmu ze strany SOP SR, musím i spekulovat, že i někdy z důvodů mezinárodních vášní (lidé jsou jen lidé) atd. To často pro výzkum amatérského entomologa vytváří mnohdy nepřekonatelnou překážku.Rozhodně se shodneme na tom, že amatérská entomologie má ve střední Evropě významnou tradici, ale především vytváří datovou základnu pro jak "profesionální" entomology, tak pro složky ochrany přírody! Z těchto důvodů je třeba nahlížet na tento zákon jako na nepřiměřeně tvrdý a je třeba ho zmírnit (změnit)! Přehled chráněných druhů
brouků (chrobáků) SK je dle mého názoru navržen z hlediska jejich druhové ochrany
nesystémově a často nesmyslně, protože jen u malého počtu druhů je možné hovořit o vztahu vzácnost = potřeba druhové ochrany. Také pouze u málo druhů lze chápat jejich zařazení do seznamu z důvodu, jak to chápe i EU, že jsou ač relativně hojnými, ale na druhou stranu typickými výraznými zástupci biotopů, které je třeba chránit (př. Lucanus cervus roháč, páchník atd.)

Chápu obavy ochrany přírody ze zneužití lovu živočichů pro komerční účely a snahu o dohled nad činností lidí. Mě se také příčí někdy "surové" zneužití entomologie pouze pro komerční účely, ale na druhou stranu dokážu pochopit, že přebytky jsou předmětem výměny, nebo v omezené míře není-li schopná druhá strana něco nabídnout kus je často za symbolickou cenu prodán. I já sám pokud potřebuji studijní materiál a nezískám ho výměnou, darem či jako "nepsanou" odměnu za determinaci ho někdy prostě koupím. Věřte většina entomologů, jak amatérů či profesionálů "neobchoduje" se smrtí hmyzu! Jak z toho dilematu,  kontrola "kdo mi co dělá v rajónu" a "legální" získání dat pro ochranu? Dnešní "maratón" při získání povolení? Stejně i když má odborník povolení, nemůže ho ochrana přírody neustále držet za ruku a kontrolovat co dělá, je třeba pro dobrou práci oboustranné ovzduší důvěry. I když si myslím, že ochrana přírody si je schopná lidi prověřit, zjistit komu asi dává povolení je to cesta individuální, nepřesná a zdlouhavá a nesystémová. Podle mého názoru by měla cesta vézt přes posílení role zájmové organizace v tomto případě Slovenské společnosti entomologické jako partnera, samo očišťující složku a garanta za jednání svých členů. Dovedu si představit, což se v případě entomologických dní už děje, že ochrana přírody bude nesporně obrovskou odbornou potenci členů společnosti využívat na cílené průzkumy, či vzniknou-li v rámci společnosti zájmové skupiny, potřeby průzkumu atd. bude ochrany pružně povolovat průzkum i rozsáhlých území, za současného plnění přesných dohodnutých podmínek a pod. Při porušení dohod člena by pak měla nastat, dle stanov společnosti "samo očišťující" procedura, prostě případná exkomunikace a tím de facto zbavení výhod. Myslivec (nimrod), rybář atd. taky musí dodržovat vnitřní předpisy a pod., ale na druhou stranu za to mu je propůjčena zákonem SK možnost "jít proti zákonu" § 4, protože ulovení zvěře mimo oboru je dle mě také zabití v přirozeném prostředí, ne? Dovedu si představit toto zakotvit do zákona?

4) Kauza „Krejčík“: Kolega Krejčík udělal chybu, za kterou myslím až nepřiměřeně zaplatil, ale je nesporné, že zákon porušil a trest dostal! Není pravdou, že je „opovrženíhodným“ obchodníkem se smrtí hmyzu, proto chápu nynější snahy pana Ing. Sabo jako už v osobní rovině vzniklé myslím už zbytečné vášně. Chápu až „religiózně ochranářské“ přesvědčení některých kolegů z ochrany přírody na Slovensku, že cokoli zabíjet je nepřípustné, ale bohužel jsem přesvědčen, že mnohdy pramení z neznalosti vědy tak rozsáhlé a tak stále i pro odborníky plné nejasností, zejména v eko-etologii hmyzu. Prostě není technicky možné, např. jako v ornitologii naprostou většinu hmyzu pouze pozorovat. V diskusi se „zaníceným“ ochranářem se slze pak až demagogicky dostat do sporu, kdo je z nás větší vrah entomolog chytící a usmrtící několik set exemplářů hmyzu za rok a každý (včetně diskutujícího ochranáře) kdo jezdí autem a otírá si zbytky mrtvolek z předního skla. To je liché, přít se o tom jestli já to dělám úmyslně a řidič vlastně za to nemůže! Diskutujme raději o tom, jak výzkumem napravit často jednostranně vedené nevhodné managementy ochrany přírody, kterými jsou ničeny, nebo deformovány sice s dobrými úmysly, ale z neznalosti celé lokality! Jak zainteresovat amatéry do spolupráce s ochranou, aby se nebáli upozorňovat na místní problémy vzniklé nevhodnými někdy až příšernými „zvyky“ lidí (př. vypalování), lobistickým tlakem (černé stavby, černé kácení lesů, praktiky mysliveckých lobi = př. vnadění na medvědy apod.). Však sami kolegové
slovenští ochranáři víte zejména, v této pro vás vnitřními problémy složité době co vás nejvíc pálí, s kým svádíte marné boje, a že často vám chybí k tomuto střetu data o která se můžete opřít! Nechci nijak přeceňovat ochranu přírody v Čechách, máme podobné problémy, ale kdo z vás se např. zajímá o mapování Naturových druhů, ví, že se v ČR „maká“ a to za přispění amatérů a bez jejich snahy kriminalizace. Pak se může, máte-li data (i od amatérů) stát, že na základě výskytu jednoho druhu střevlíčka (Bembidion argenteolum), dokonce nechráněného, ale ohroženého (dle Červ. seznamu) a tím, že se jedná o jeho jedinou lokalitu v ČR, stát že zabráníte zničení toku Labe stavbou nesmyslného plavebního díla (pozn. pochopitelně plus další nálezy rostlin a živ.) viz. kauza splavnost dolního toku Labe ( Ze zápisu Carabidologické sekce Č.spol. ent.: 3. Situace na Dolním Labi (J. Farkač) Výskyt Bembidion argenteolum zatím spolehlivě blokuje výstavbu jezů, prosazovanou Ředitelstvím vodních cest. Významné je, že jde o jedinou lokalitu druhu v ČR. Nálezy byly publikovány ve Faunistic records a korespondují s novými nálezy v Saska.). Vrátím-li se k prapříčině kauzy „Krejčík“ k Meloidae sp. = majkám jako právě k jednomu z příkladu toho co jsem psal výše, právě nutné spolupráce ochrany přírody a amatérů či profesionálních entomologů k jejich záchraně. Při průzkumech se setkávám u těchto brouků s absencí, nevhodným managementem, nebo se „zvěrtvy“ místních obyvatel o kterých ochrana asi ani nemá ponětí, nebo jim není zdá se schopna zabránit! Vývoj majek je obecně znám a tak proč ubývají i když se myslím prostředí ve vztahu k chemikáliím užívaných v zemědělství zlepšuje? Na vině je změna hospodaření, mizí pastva, tím i vyšlapávání a eroze některých břehů, míst, kde se usídlují divoké včely hostitelé majek atd. Nejde všude stále pást, ale jaký se dělá na místech výskytu management pro majky? Nebo dělá-li se vhodně? Příklad: Provádíme několikaletý (povolený) průzkum v CHKO Cerová vrchovina, to je unikátní centrum pastvy na Slovensku, ale proč je zde majek málo a jen ty z nejběžnějších druhů? Ač je naše poznání na začátku, je zřejmé, že na vině je místy až velmi intenzivní pastva, kdy larvy majek a jejich hostitelé až paradoxně nemají na jaře na jaké květy vylézt (triangulin = larva majky číhá na květu na vše co dosedne a „doufá“ ve vhodnou včelku) a co je ještě podstatnější a s tím souvisí je místní „zvyk“ nekontrolovatelného jarního vypalování pastvin!! Viz. fotodokumentace (obr.1, obr.2, obr.3, obr.4, obr.5 a obr.6)! Právě na těchto výzkumech a následných návrzích managementu by měla amatérská entomologie
spolupracovat svými daty, zkušenostmi z praxe apod. Dokonce, až „rouhačsky“ pro některého zaníceného ochranáře, jsem schopen si představit, že pan kolega Krejčík, jako jeden z mála specialistů se může účastnit pochopitelně za daných pravidel třeba např. pod záštitou a sebekontrolou Slovenské entomologické společnosti.

5) Návrhy:

-        Nevím pane Ing. Sabo jaké jste specializace, ale předpokládám, že entomolog nejste (většinu entomologů působících v ochraně přírody na Slovensku znám - jste dle internetu profesním zařazením lesník) a tak navrhuji, že by bylo dobré, máte-li zájem se něco nad rámec Vašich znalostí, které jste předpokládám čerpal při studiu lesnické fakulty, o entomologii dozvědět v terénu.

-        Má vaše CHKO zájem o seriózní krátkodobý cílený průzkum (s příslušným povolením), při kterém bychom se mohli v terénu sejít udělat kus poctivé práce a při té příležitosti si osobně prodiskutovat problémy a navázat kvalitativně lepší osobní vztahy (myslím tím, že asi se to týká všech kolegů z vašeho CHKO) a řekněme „zástupců“ České, Slovenské a Rakouské (Ing. Zábranský) entomologie?

Mgr. Tomáš Kopecký
Mánesova 712
Hradec Králové
500 02
email: kopido@seznam.cz tel: +420 604894897
(Člen České a Slov. společnosti entomologické, v současnosti kromě několika probíhajících
průzkumů CHKO a NP, člen dvou týmů mapujících (povolení MŽP) druhy brouků evropského
významu na Slovensku.)

(14) PAVEL FILIP, 9.12.2007

Na Kašváru jsem se byl podívat 30.3.2004 s Martinem Švarcem. Nic !!! jsme nechytali. Šli jsme cestou nad kostelem a křižovali jsme výkop táhnoucí se kolmo na tuto cestu. Dle mého názoru jednoznačně přes rezervaci. Výkop byl minimálně metr hluboký a cca 40 cm široký. Na dně jsem viděl asi 2 majky, které jsem vyndal a nechal běžet. Bylo dost chladné počasí, takže jsme nikde jinde žádnou majku neviděli, ale také jsme ji nehledali. Nevím, kdy ten výkop zahrabali, ale určitě tam nějaké majky napadat ještě musely.Já souhlasím s tím, že zákony se musí dodržovat, na druhou stranu každý alespoň trochu inteligentní člověk pochopí, že najít a zabít několik majek může jen těžko ohrozit populaci.

Dál bych ještě rád uvedl příklad z nedaleké lokality Malá Bara. Ještě před cca 15 lety to byla známá lokalita, kde žila Meloe varigata. Nacházela se často na cestě vedoucí z lesa na louky směrem k vesnici. Znám několik entomologů, kteří ji tam našli a zabili (nelegálně) nicméně v několika po sobě jdoucích letech. Před cca 10 lety byla celá tato cesta zpevněna štěrkem. A co se nestalo? Majka tam už nežije. Kdyby každého toho entomologa chytli asi by tam ty majky teď stejně nebyly, že?

(15) DVOŘÁK JOSEF, 10.12.2007:

Standa Krejčík mi psal, že píšou do Živy a stále chtějí škodit.

Na kauzu Slovensko mám já i moje rodina ty nejhorší vzpomínky. I když bych rád zapomenul, nejde to, zmrzačili mě tam takovým způsobem, že se mi to denně připomíná. Od propuštění jsem absolvoval již 9 operací břicha, letos v únoru mi museli odebrat 30% střev, naposled letos  v srpnu další operace srůstů. Celý problém spočívá v tom, že mě neoperovali v Košicích, nechali mě rozkopané břicho vyléčit samotného a tím došlo k mnoha srůstům, které mi teď odstraňují.

Navíc jsem musel nechat práce, jít do invalidního a teď již starobního důchodu. Ekonomická situace rodiny zcela rozvrácená.

Možná nejsem tak dobrý člověk ale nemohu těm .. nevím jak je nazvat.. stále odpustit to co se stalo. Přeji jim, aby se k nim a jejich rodinám osud zachoval co nejhůře.

S ochranou přírody - jednotlivými chlapy ve všech částech Čech i přímo s agenturou stále spolupracuji, nikdy jsem v Čechách mezi ochránci nepoznal tak odporné lidi (??) jako vysokoškolsky vzdělané "ochránce" na Slovensku. Vůbec si nedovedu představit, že by se tak choval někdo z Čech.

No ale musím žít dále, nestěžovat si a bojovat s tím handicapem. Teď mám pěkný motiv - vyšel první díl -Noční motýli I. v Academii, již pracuji na dalším dílu (odevzdávám v květnu), a v plánu jsou další 2 díly. Původně se to mělo jmenovat Noční motýli Čech a Slovenska, měly tam být slovenské názvy. Měl jsem to odevzdat zrovna v dubnu 2004, kdy jsem seděl v base. Potom byly 2 roky nemocnice a teď se to předělalo s ohledem na mé vztahy ke Slovensku na současnou podobu. V edici chráněné krajinné oblasti jsem hodně spolupracoval na Středních Čechách a Praze.

S pozdravem

Josef Dvořák BM Develop

Přílohy:
1- foto titulní stránky knihy Noční motýli I.
2- podněty k prošetření pro Kancelárii verejného ochráncu práv

(16) DVOŘÁK JOSEF, 10.12.2007:

Vážení kolegové,

Netušil jsem, že se kolem našeho výletu bude vůbec konat nějaká diskuze. I když jsme ji nevyvolali my.

Ovšem polemizovat s tvory, kteří by Vás nejraději zkopali (závist,mindráky,šovinismus) protože se sami vžili do pocitu, že jsme lepší - nevím zda to má smysl ( digitální fotografování šokovalo soudce - čo je také divné fotografovanie, iste zástěrka pre nekalú činnosť - vzdělanci ze správy zase : není nám treba digitálně fotit, sami si tu buďeme fotografovať podla svojho..).Když mi zabavovali vybavení, musel jsem to sám sepsat , pan major nevěděl co je co.Když mi to vraceli, bylo najednou o foťák víc - považovali přenosný disk za foťák.

Spíš něco veselého - večer se v base vypustí voda z umyvadlových sifonů a rourami se telefonuje, v novinách psali, že jsme způsobili škodu 30 milionů Sk, všichni vězni hned chtěli vědět, co je to za brouky, že by je v civilu chytali ve velkém. A vůbec když jsem pak ležel s děravým břichem,
zloděj,násilník a padělatel se o mě starali jak o vlastního (na rozdíl od ing. a RNDr. kteří mě kopali preventivně hned jak mě potkali, teprv potom se snažili mi něco přišít).

Celá kauza nakonec měla přejít našim orgánům, alespoň já za sebe jsem se o to snažil, pro mě by bylo dobré soudní řízení. Dostal jsem vyrozumění, od Min.zahr., že nemohou nic převzít, protože jsem se trestného činu nedopustil.

Děkuji všem za pochopení, dejte na sebe všichni pozor a opatrujte se.
Pepik

(17) FRANC VALERIÁN, 10.12.2007:

Pozn. Mertlik: Upozornil jsem kolegu France, že probíhá diskuze na téma entomologové versus ochranáři.

Franc: Tato sterilna diskusia mi chvilami pripomina boj Dona Quijota s veternymi mlynmi. Nejde vobec o to, kto je "prvy" alebo "navrchu" (entomologovia, alebo zoberme to trebars sirsie: zoologovia versus ochranari), riesenie tohto absurdneho "antagonizmu" nic nevyriesi... Mna zaujima to, kto chce prirodu poznavat (= chranit) a kto to len predstiera.

Kedze je toto moja srdcova zalezitost, poslem vam v najblizsej dobe 1 moj clanok aj s komentarom a zamyslenim.

V. Franc

P. S. Preco vobec latinske versus (= proti)? Pokial entomolog (ale i zoolog, botanik, mykolog...) nie je sucastne aj ochranar prirody, je to entomolog (zoolog, botanik, mykolog...) na dve veci: Na ... a na nic

(18) KREJČÍK STANISLAV, 10.12.2007:

Ještě snad pro vysvětlení - to co tvrdí pan Sabo, že jsem páchal (lovil brouky v rezervaci) je jenom tvrzení pana lesníka Sabo... Já tvrdím že jsem fotil stovky majek v Malé Bare (mimo rezervaci, mimo chko), tam jsem sebral dokladové kusy (5 ks). V druhé polovině dne jsem se přesunul na Kašvár, kde jsem fotil mravence a koniklece. Tam žádné majky nebyly! Vše mohu dokázat fotkama, kterých jsem pořídil za ten den několik tisíc, každá fotka má přesný čas pořízení, může se vysledovat celý můj pohyb, i to, kde jsem co viděl. (majky v Malé Bare, mravence na Kašváru). Všechny fotky si zkopírovala a zkoumala policie.
Ochranári mě chytili na Kašváru při focení. Ne při sbírání majek nebo jiných brouků. Ty jsem měl uložené v batohu - našli se až při osobní prohlídce na policii !

Bohužel k soudu nikdy nedošlo, takže to, že jsem údajně lovil v rezervaci, se nikde nedokazovalo a ani jsem neměl možnost to vyvrátit, je to jen a jen tvrzení pana Sabo...

Standa Krejčík

(19) VÁCLAV DUŠÁNEK, 12.12.2007:

    Entomologové, koho z vás kdy napadlo, že se nezabýváme bohulibým koníčkem, ale vykonáváme společensky nebezpečnou kriminální činnost. Já jsem si tedy nikdy nemyslel, že budu muset ukrývat své úlovky ve dvojitém podpatku a schovávat se po příkopech před každým, kdo vypadá trochu jako ochranář. Jistě jste si všimli, že entomologie už mládež jaksi „netáhne“ a dorost v ní v podstatě přestal existovat. Zájmový kroužek zabývající se entomologií jako vědou na pomezí zákona by dnes asi vedl pouze nadšenec bez pudu sebezáchovy.
Mám dojem, že nic se neděje bezůčelně. Amatérský vědec – co to vlastně je? Teoreticky by nic takového nemělo existovat, máme přece na všechno z našich daní placené odborníky, tak proč jim fušovat do práce a nabourávat tím jejich monopol. Kolegové na Slovensku se s tím již vyrovnali rázně, a kdo si přečetl tento horor „klikni na odkaz“ tomu jistě naskakuje husí kůže. Já situaci u našich sousedů nebudu komentovat, protože zde pravděpodobně nešlo o ochranu přírody, ale spíš o politováníhodný výlev nacionalismu. U nás v ČR ještě snad není situace tak beznadějná a alespoň někteří státní zaměstnanci „viz. příspěvek M. Boukala“ pochopili beze zbytku o co jde. Tento vzácný případ ovšem nestačí k tomu, aby entomologie opět získala ztracenou společenskou prestiž a po našich stárnoucích generacích tu nezůstala jen „černá díra“ Těch pár profesionálních entomologů nemůže ani zdaleka obsáhnout všechny skupiny hmyzu a pokud nechceme, aby se česká entomologie stala jen vzpomínkou přiznejme si, že amatéry potřebujeme. Který mladý nadšenec se asi nechá entomologií unést, když mu bude zakázáno hmyz sbírat?

    Abych svoji úvahu poněkud zkrátil, dále už jen pár námětů, které považuji pro téma vztahu entomolog ochranář za důležité.

• Odchycením několika exemplářů povolenou metodou sběru (sklep, smyk, vykoukávání ….)není pro jejich populaci žádný problém.
• Specifikovat nepovolené způsoby lovu jako je například vysekávání, odnášení dřeva z lokalit, obracení kamenů …atd.
• Usmrcení jednoho, nebo malého množství exemplářů, je u hmyzu nezbytné pro pozdější determinaci a pouze existence srovnávacího materiálu je faunistickým dokladem. Tento bod neplatí pouze pro uznávané odborníky u nichž je determinační omyl vyloučen, u nich postačí pouze údaj o pozorování.
• Kdo prodává nasbíraný srovnávací materiál není entomolog ale obchodník a o něj ať se zajímají financové …
• Výměna hmyzu není považována barterový obchod.
• Vyčíslování „společenské hodnoty“ hmyzu tak, jak je uzákoněno na Slovensku je politováníhodný omyl, který mohl vzniknout pouze z neznalosti problematiky ochrany přírody.
• Abych něco mohl chránit, musím o tom nejdříve něco vědět – faunistická práce amatérů v terénu je žádoucí a prospěšná

    Na závěr to nejdůležitější. Amatérští badatelé všeho druhu, státní zaměstnanci působící na poli ochrany přírody, dokonce i kritizovaní myslivci a rybáři žijí v dojmu, že se snaží přírodu chránit. Každý sice trochu po svém, ale upřímně to myslí všichni ti, kteří tuto činnost vykonávají nezištně. Ujednoťme si vlastně, kdo je naším společným nepřítelem. Obecně lze říci že je to každý, kdo má z kořistnického přístupu k přírodě užitek – lesnická, průmyslová a zemědělská lobby. Přitom opravdu zachovalých a cenných střípků přírody není u nás zase tak mnoho, možná jen několik promile z celkové rozlohy našeho státečku. Je to mnohdy boj proti větrným mlýnům, boj amatérů financujících svoji aktivitu ze svých vlastních prostředků proti hegemonii peněz, která věří že tu vše bylo stvořeno jen jako mazivo pro jejich soukolí. Ustupovat již není kam. Neplýtvejme časem, který nám ještě zbývá zbytečným hašteřením a chraňme ten „svůj“ zamilovaný kousek přírody třeba i vlastním tělem.

Václav Dušánek
Havlíčkova 23, 78901 Zábřeh
dusanek@elateridae.com

(20) JAN PELIKÁN, 13.12.2007:

Dobrý den všem.

Chtěl bych i já přispět svou troškou do mlýna. Výzkumu brouků na Slovensku se věnuji již několik let - NP Muránská planina a nyní i CHKO Dunajské luhy. Vždy jsem s místními ochranáři vycházel a vycházím velmi dobře. Bohužel už mnoho těchto rozumných lidí svá pracoviště opustila. Někteří z vlastního přesvědčení a jiní byli účelově vyštváni. Řada z nich nemohla pochopit, že podnikám na své náklady několikasetkilometrové vzdálenosti a provádím tam zdarma výzkum a to mnohdy i několikrát do roka. Vysvětlil jsem jim, že každou akci beru jako sebeobohacení informacemi o způsobu života brouků. Já sám se věnuji bionomii Chrysomelidae. V řadě případů není totiž o způsobu života mandelinek moc známo. V literauře se dočteme jen neúplné a dokola citované, někdy částečně nepravdivé informace. Investovaných peněz nikdy litovat nebudu. Na oplátku nám ochranáři z NP Muránská planina alespoň zajišťují ubytování, poskytují literaturu a upozorňují na zajímavé lokality. Takhle si alespoň já představuji spolupráci. Co se týče aktivit pana lesníka, tak je v plné míře odsuzuji. Udavačství a urážení považuji za jedny z nejhorších možných výjevů člověka. Bohužel pro nás, je v každé společnosti nějaký takový jedinec zastoupen. Dotyčný by měl mít alespoň trochu důstojnosti, soudnosti a úcty a svých nynějších aktivit zanechat. V opačném případě se tímto postojem staví jen sám proti sobě, neboť bude-li v tomto jednání pokračovat, každý z nás si o jeho způsobu ochrany přírody udělá obrázek sám. Na závěr bych zde chtěl všem poděkovat za poskytnutí svých nazorů a námětů.

S pozdravem

Jan Pelikán
Hradec Králové

(21) MILAN BOUKAL, 13.12.2007:

Ano, máš pravdu Honzo...

Ochrana přírody je vážné téma, takže buďme rádi, že to vůbec ještě zajímá tolik lidí...

Když si v té diskuzi přečtu, jak se chovali slovenští "ochranáři" a policie k českému fotografovi a sběrateli, je mi z toho špatně (viz příspěvek pana Josefa Dvořáka)... Chtěl bych věřit tomu, že to byl jen jednotlivý úlet pár jedinců, ale nevím... Znám řadu slovenských kolegů (ať již entomologů nebo ochranářů) a vzájemně se k sobě chováme normálně, nemohu si stěžovat.

O takovéhle věci by se snad měla zajímat i Česká entomologická společnost! Její členové jsou napadáni a přitom podle stanov ČSE (viz http://www.entospol.wz.cz/statute.php <http://www.entospol.wz.cz/statute.php> ) jistě nejsme obyčejnou bandou rabovačů. Přece máme jako jeden z cílů vědecký výzkum a snahu o ochranu přírody! Tak buď ať se za své členy postaví, nebo ať je po zásluze vyloučí, vždyť je to tak jednoduché! K čemu jinak je nám členství v nějaké odborné organizaci?

Ano, máme právo volit, být informováni, používat knihovnu a dostávat časopis. O nějaké naší společné záštitě (viz § 5 stanov) tam ale není ani slovo!!! Možná by už stálo za to, pozměnit stanovy dle okolních trendů. Než bude pozdě. S takovou bychom za chvíli mohli být rádi, že by nám někdo dovolil sbírat aspoň známky nebo pivní tácky!

MB

(22) MOCEK BOHOUŠ, 13.12.2007:

ochranářská praxe na Slovensku, na kterou jsi řadu kolegů upozornil odkazem na dopis pana Dvořáka byla předmětem diskuzí a odsouzení uži před třemi lety. Také jsme se k tomu tehdy dle našich možnosztí vyjádřili Klikni: (viz příloha) S odstupem času si myslím, že to byla svévole několika primitivních lidí (asi motivovaná i nacionalisticky), kterou úřady na Slovensku využili jako odstrašující příklad, aby zahnali do defenzívy tradiční sběratelské i výzkumné aktivity  ze strany českých entomologů. To se jim do jisté míry podařilo a řada lidí na Slovensko přestala jezdit. Jinak se oficiální ochranáři na Slovensku v posledních letech chovají celkem normálně.
Zdraví Bohouš Mocek





(23) MERTLIK JOSEF, 13.12.2007:

Podařilo se mi získat zajímavý studijní materiál ze Slovenska. Je to kopie článku Richarda Pupaly (2004): Drahá háveď s podtitulem Za nepovolený lov chránených chrobákov na východe Slovenska hrozí dvom Čechom vazenie.

Klikni:

Strana 1, strana 2, strana 3.

(24) KEJVAL ZBYNĚK, 13.12.2007:

Zdravím všechny,

Ten článek ze slovenských novin od Pupaly (23) je fakt síla, přesto mám pár obecných poznámek spíše do vlastních řad. Vypadá to, že není nic ušlechtilejšího a ku prospěchu ochrany přírody než činnost nás entomologů a vytváření (soukromých) sbírek. Myslím, že nemá cenu si něco namlouvat, nic není černobílé. Každý si prošel svým vývojem, mnoho lidí jde časem v tom objevování do hloubky, zajímá se o bionomii, nároky na prostředí, sbírá s citem a spolupracuje s ochranáři, nakonec třeba jen fotografuje. Na druhou stranu je skutečností, že nemálo z nás (nemyslím diskutující) po celý život hromadí líbivé skupiny a objíždí klasická místa - druh přestává být zajímavý když je pěkná série neporušených ex. To je snad prastarý lovecký pud, soutěživost, pocit výlučnosti atd., nic morálního. Kriticky na tohle téma psal již Roubal, téměř před sto lety, a pro takové sběratele měl pěkný termín: sbírkař sportsman. Jistě, nakonec i tyto sbírky jsou informace a třeba údaje někdo zpracuje a využije, ale proč je nutné oloupat desítky kmenů, převrátit haldy balvanů a uřezat větve, třeba pro 10 bezvadných kusů Carabus irregularis z totálně profláknuté lokality. Populaci to nezničí, ale jakou má ta informace hodnotu, jaký smysl?? A členství ve společnosti sice předpokládá, ale není zárukou etiky v chování.  

Tak a teď tady máme sběratele, nějaké zákony a ochránce přírody, toho úředníka od kterého očekáváme odhodlaný boj z mocnou loby, rozlišovací schopnost ohledně množství druhů a pochopení našeho osobního přístupu, když nás vyhmátne třeba v rezervaci bez povolení. To není jednoduchá situace a lidský faktor hraje velkou roli.

Tím vůbec neomlouvám terenní práci pana Sabo a jeho komanda. Ten konkrétní případ je naprostý hnus a nechtěl bych být v situaci obou kolegů. Ve spravedlnost a nějaké narovnání navíc moc nevěřím, jen doufám, že to byla opravdu spíše výjimka. Na Slovensku má situace nějaký vývoj, nezbývá než se přizpůsobit a vybrat si z několika možností: 1) vykašlat se na rizika a užít si trochu adrenalinu (někdo to vyloženě potřebuje), 2) při cestě na Slovensko a návštěvě chráněných území získat povolení ke sběru (uvedené příklady potvrzují, že to funguje) 3) vycestovat s naší zálibou do jiných zemí (změna je život :-), 4) věnovat se rodné hroudě a třeba nějaké neprobádané skupině (možností je mnoho a příspěvek bude o to větší).

(25) KEJVAL ZBYNĚK, 14.12.2007:

....ještě mě napadlo pár poznámek. V poslední době se často řeší otázka odlivu členů ze společnosti. Vystoupivší členové, stejně jako ti sběratelé co do ČSE nikdy nevstoupili, často argumentují slovy: co z toho členství mám??? Na jednu stranu je chápu, ale jistě to v NĚKTERÝCH případech dokumentuje ten zištný přístup k věci. Těžko pak očekávat, že stejný člověk při své především zálibě v terénu přemýšlí a pak aktivně jedná v zájmu ochrany přírody atd. (určitě existují výjimky). Jeho sbírka sice jednou poskytne informace, ale třeba jen historické, na ochranu konkrétní lokality, změnu v plánu péče rezervace bude již pozdě.  Nedivím se tedy některým tvrdším názorům ze strany ochránců, těžko mohou rozlišovat.. (obecně, nemyslím ty slovenské případy)

V ČR je situace lepší - většina broukolovců zde nemá problém a bez povolení loví v rezervacích, kromě národních parků a nějakých přísných NPR kde fungují strážci. Snad se i tak chystá nějaká aktivita ČSE na úpravu v zákonech ohledně volného lovu pro členy v těch chráněných územích. Nevím jak je to přesně myšleno. Osobně jsem spíše pro přísnou ochranu, ale větší průžnost v jednání se zájemci o průzkumný lov, aby se o povolení nemuselo žádat s ročním předstihem (zřejmě u NPR), prostě méně zbytečné byrokracie. Zároveň by to nutilo sbírkaře navázat kontakty a došlo by k té prospěšné výměně informací, vzniku důvěry a snad i obnově ztracené prestiže ČSE (pokud kdy nějaká byla).

(26) DVOŘÁK JOSEF, 14.12.2007:

Kolegové,
 
Musím uvést na pravou míru některé drobné výtky na adresu entomologických společností.

Já i moje rodina moc děkujeme všem, kteří  se pokoušeli v roce 2004 nějakým způsobem intervenovat v náš prospěch a těm, kteří se ozvali manželce s nabídkou pomoci ( i finanční).

Velmi si toho vážíme a upřímně řečeno, manželka byla překvapena ,kolik takových lidí se mezi entomology našlo. Já jsem se to dozvídal až později v Praze v nemocnici.

Česká entomologická společnost (Sváťa Bílý), Společnost pro ochranu motýlů (Vláďa Vrabec), Lojza Pavličko, Slovenská entomologická společnost (později jsem byl i pozván na Slovensko na entomologické dny) se snažili oficielně pomoci, pan Gejza Dunay, entomolog z Košic, kterého jsme nikdy před tím neviděli se po mediální kampani vydal za námi do vězení aby nám nějak pomohl
(samozřejmě s ním vyběhli). Nemohu všechny jmenovat ale znovu děkuji.

Po té mediální kampani ovšem paní vicekonzulka měla velké starosti, každá intervence v náš prospěch totiž byla kontraproduktivní ve smyslu "Češi drží spolu". I ona mi velmi těžko pomohla s léky, neboť jak diplomaticky říkala, slovenská strana velice citlivě vnímala jakýkoli pokus o pomoc.

Také když manželka odvážela auto ze Stredy n.Bodrogom, stavili jsme se u policisty (neznal jsem ho jménem, ale poznal jsem ho), který manželku uvědomil o zadržení a poděkovali jsme mu.

Nejsem entomolog v pravém slova smyslu a vlastně si někdy kladu otázku (tedy v roce 2004 jsem si ji kladl často) proč fotím, proč mě to pořád baví? Kolegové mi často vytýkají, že neseberu ani  dokladový kus nebo exemlář k determinaci - fotky pak nejdou určit.Tím se dostávám k tomu, že v této kauze stále zdůrazňuji, že jsem nic neusmrtil, smrtičku vůbec nevlastním (samozřejmě mám protokol o osobní prohlídce) se Standou jsem v době zadržení vůbec nebyl. Se Standou, ať se stalo co se stalo stále udržujeme styky, pouze jsme zatím nejeli na Slovensko.Hned v zadržovací cele, dokud jsme ještě byli spolu, jsem mu řekl, že asi osud to chtěl, že jsem do toho tak spadl s ním (to již jsem znal "Uznesenie" a bylo jasné, o co jde) a Slováci prostě chtějí vydupat kauzu dvou Čechů a nikdy v životě mu nebudu vyčítat chybu s těmi majkami, ať jen všude zdůrazňuje, že jsme je neusmrtili "spolu".

Asi každý z nás dovede přijmout následky svého chování, řekněme že to je "spravedlivé", ale když si zase čtu ten článek (a mám jich od advokáta více) tak je mi nějak divně .

Zdraví Pepik

(27) MERTLIK JOSEF, 14.12.2007:

Příspěvek "S ochranáři se mluvit dá" byl odstraněn.

(28) MERTLIK JOSEF, 15.12.2007:

Podařilo se mi získat další zajímavý studijní materiál ze Slovenska. Vybral jsem dvě kapitoly z článku Branislava Jendeka a Eduarda Jendeka (2006):

Možno povedať, že súčasná filozofia ochrany prírody je založená hlavne na represiách. Zákon 543/2002 má 10 strán venovaných „Zodpovednosti za porušenie povinností na úseku ochrany prírody a krajiny“. Trestný poriadok bol v tomto zmysle doplnený 15. 6.2001 Zákonom č. 140/1961 a veľmi dôležitú úlohu v ňom má tzv. „spoločenská hodnota“. Definícia podľa § 95 odsek 1, Z.z. 543/2002 – „Spoločenská hodnota chránených rastlín, chránených živočíchov, drevín, biotopov európskeho významu a biotopov národného významu vyjadruje najmä ich biologickú,ekologickú a kultúrnu hodnotu, ktorá sa určuje s prihliadnutím na ich vzácnosť, ohrozenosť a plnenie mimoprodukčných funkcií“.

Takáto definícia v skutočnosti nie je definíciou, pretože je založená na prázdnych pojmoch ako „biologická, ekologická a kultúrna hodnota“ ale aj „vzácnosť, ohrozenosť a plnenie mimoprodukčných funkcií“. Definícia podľa § 95 odsek 5, Z.z. 543/2002 – „Spoločenskú hodnotu chránených rastlín, chránených živočíchov, chránených nerastov, drevín, biotopov európskeho významu a biotopov národného významu ustanoví všeobecne záväzný právny predpis, ktorý vydá ministerstvo“.

Takýmto predpisom sa stala Vyhláška č. 24/2003 Z. z. Ani zákon ani vyhláška však nestanovuje metodiku, kritériá ani zodpovednosť podľa ktorých sa spoločenská hodnota vypočítava. Z už samotného charakteru a definície spoločenskej hodnoty je zrejmé, že spoločenská hodnota nie je žiadnou exaktnou kategóriou a jej výška u jednotlivých chránených druhov je záležitosťou maximálne subjektívnou. Predpokladám, že pokus o stanovenie spoločenskej hodnoty u hmyzu hoci aj renomovanými odborníkmi by vyústil v diametrálne odlišné hodnoty.

Subjektivitu a absurdnosť spoločenskej hodnoty najlepšie dokumentuje príklad jej výšky uvedenej priamo vo Vyhláške č. 24/2003 Z. z. u jednotlivých druhov. Napríklad rys ostrovid (Lynx lynx) a medveď hnedý (Ursus arctos) majú uvedenú spoločenskú hodnotu 80 000 Sk, čo sa rovná spoločenskej hodnote 16 kusov chráneného hmyzu v spoločenskej hodnote 5000 Sk za kus (alebo 4 kusov pri započítaní prirážkového indexu 300%). Spoločenská hodnota môže byť zvýšená až o 300% v závislosti od stupňa ohrozenosti chráneného druhu, stupňa ochrany územia, alebo ak ide o druh vyskytujúci sa na jednej alebo viacero izolovaných lokalitách (Vyhláška 24/2003 § 35 ods.2). Zo zákona nie je zrejmé kto a na základe akej metodiky skúma mieru naplnenia horeuvedeného a rozhoduje o výške prirážky.

Spoločenská hodnota sa podľa § 95 odsek 5, Z.z. 543/2002 uplatňuje pri: „posudzovaní závažnosti konania spočívajúcom v nedovolenom nakladaní s nimi a pri vyčíslení takto vzniknutej ujmy, určenia výšky prospechu, hodnoty veci a rozsahu činu“ (§ 89 ods. 13 a 14 Trestného zákona). Tento odsek spája Zákon 543/2002 s Trestným poriadkom (pozri Zákon č. 253/2001) a stanovuje trestnoprávnu zodpovednosť na základe výšky škody, vypočítanej podľa spoločenskej hodnoty. Trestný poriadok (Zákon č. 253/2001) § 89 vypočítava škodu nasledovne (výňatok): „škodou nie malou sa rozumie suma dosahujúca najmenej šesťnásobok takej mzdy“.

Na dosiahnutie škody nie malej (pri minimálnej mesačnej mzde 8000 Sk je to 48 000 Sk), pri ktorej hrozí odňatie slobody až na tri roky, stačí usmrtenie, zranenie, chytenie alebo premiestnenie 10 kusov chráneného druhu hmyzu v spoločenskej hodnote 5000 Sk/kus alebo odchyt 3 kusov chráneného druhu hmyzu v spoločenskej hodnote 5000 Sk/kus s prirážkovým indexom 300%. Ťažko odhadnúť ako by sa trestne zhodnotili milióny hmyzu, ktoré sa na Slovensku každoročne usmrtia napríklad na predných sklách automobilov, pri kosení lúk, vďaka verejnému osvetleniu alebo ťažbe dreva. Je dôležité ešte pripomenúť, že zabíjať živočíchy je zákonom zakázané (543/2002, § 4).

Cieľovou skupinou súčasnej filozofie druhovej ochrany hmyzu sa stali amatérski entomológovia, čo dokumentuje viacero pripadov vyšetrovania, trestného stíhania či väznenia, ako je nedávny prípad českých entomológov na východe Slovenska. Keď sa v médiách živo diskutovalo o „spoločenskej škode“ v desaťtisícoch korún vzniknutej odchytom niekoľko kusov chránených májok (Meloe) a „páchatelia“ sedeli vo väzení, nikoho nezaujímali desiatky májok rozjazdených v tom istom čase cyklistami a korčuliarmi na hrádzi pri Dunaji v Bratislave.

Zmyslom druhovej ochrany je ochrana svetovej alebo regionálnej biodiverzity na úrovni taxónov zo skupiny druhu. Teoreticko-metodickým základom druhovej ochrany sú smernice IUCN, ktoré prešli približne štyridsaťpäťročným vývojom a v súčasnej verzii predstavujú podrobne prepracovaný a konzistentný návod pre hodnotenie rizikovosti vyhynutia taxónov na globálnej aj regionálnej úrovni. Staršie verzie však umožňovali voľnejší výklad, čo v minulosti negatívne ovplyvnilo kvalitu spracovania hlavne národných a regionálnych červených zoznamov. Výsledkom praktickej aplikácie smerníc IUCN sú červené zoznamy konkrétnych rizikových taxónov.

Slovenské červené (ekosozologické) zoznamy Coleoptera na národnej aj regionálnej úrovni predstavujú formálne zoznamy taxónov bez uvedenia údajov a zdôvodňujúcich argumentov. Na kategorizáciu sa často použili staršie ako vtedy aktuálne verzie IUCN. Zoznamy bez vedeckého zdôvodnenia by pritom nemali byť vôbec akceptované ako platné. Nie je jasný spôsob výberu špecialistov zodpovedných za hodnotenie taxonomických skupín. Rozsah taxonomických skupín pridelených na hodnotenie je príliš široký (Coleoptera boli spracované iba dvomi pracovníkmi).

Do červených zoznamov sa navrhuje stále väčší počet taxónov. Dochádza tak nielen k devalvácii kategórii ohrozenia ale aj k devalvácii významu druhovej ochrany a ochrany prírody vôbec. Celkové počty rizikových taxónov Coleoptera v slovenských červených zoznamoch vyznievajú ešte absurdnejšie v kontexte (ne)poznania biodiverzity, rozšírenia a ekológie entomofauny.

Nie je zrejmá korelácia medzi stupňom rizikovosti taxónu v národnom červenom zozname, jeho zaradením medzi chránené druhy a spoločenskou hodnotou. Medzi chránenými druhov fuzáčov sú napríklad aj druhy, ktorých riziko ohrozenia je nízke a naopak, chýbajú druhy považované za ohrozené. Za chránené sú často preferované veľké alebo nápadné druhy. Trestnoprávna zodpovednosť v súvislosti s porušovaním ochrany rastlín a živočíchov vychádza z veľmi subjektívneho základu akým je tzv. spoločenská hodnota. Táto je v zákone veľmi nejasne definovaná a spôsob určovania jej výšky je neznámy. Existuje trend k jej zvyšovaniu, pričom od jej výšky priamo závisí závažnosť trestného činu a výška trestu (až do odňatia slobody). Spoločenská hodnota hmyzu je v porovnaní so stavovcami neúmerná. Prirážkové indexy s výškou navyše umožňujú ďalej subjektívne manipulovať. Nie je isté, či takto voľne definovaná miera trestnej zodpovednosti neodporuje našej Ústave alebo Ústave ľudských práv a slobôd.

Kategória „spoločenská hodnota“ je a navždy ostane abstraktnou, nemá s realitou žiaden súvis a preto je ju potrebné predefinovať. V súčasnosti neexistuje rozdiel v ekosozologickom hodnotení a druhovej ochrane stavovcov a bezstavovcov, zohľadňujúci priepastné rozdiely v ich ekológii. Z hľadiska kolísania počtu populácie a rýchlosti rozmnožovania patrí hmyz medzi typických R-stratégov s malou hmotnosťou tela, krátkovekosťou, rozmnožovaním jeden krát za život, a vysokým reprodukčným potenciálom.

Táto stratégia umocnená minimálnymi priestorovými nárokmi na demotop (napríklad jedna rastlina alebo strom), rádovo vyšším množstvom jedincov v populáciách a potenciálnou schopnosťou obnovy populácie z jedného rodičovského páru, umožňuje hmyzu na rozdiel od stavovcov, neporovnateľne lepšie reagovať na meniace sa faktory životného prostredia. O tom nás presviedča márna snaha o likvidáciu škodcov alebo prenášačov chorôb napríklad veľkoplošným nasadením insekticídov. Nesporne existujú mnohé druhy hmyzu endemického alebo reliktného charakteru s prirodzene malým areálom rozšírenia. Prevažná väčšina z nich by však bola dostatočne chránená dôsledným uplatňovaním princípov územnej ochrany.

Pri debatách s entomológmi alebo ochranármi sme sa dokázali zjednotiť minimálne na tom, že súčasná druhová ochrana hmyzu na Slovensku je na veľmi nízkej úrovni. Málokto by si však trúfal „zviditeľniť“ sa takýmto názorom. Prevažná väčšina tiež súhlasí, že zaradenie viacerých druhov medzi chránené, nemá z vedeckého hľadiska žiadne opodstatnenie ale zároveň okamžite dodávajú, že sa s tým nedá nič robiť kôli tradíciam, trendom, Európskej únii, odporu ochranárov, ministerstiev a podobne. Nesúhlasíme s takýmto pasívnym postojom a veríme, že táto práca minimálne vyvolá diskusiu na túto aktuálnu tému.

Zdroj:

Celý článek naleznete na této internetové adrese: http://zoology.fns.uniba.sk/ffs/default.htm

 Poznej a chraň!

(29) PROFANT JÁN, 19.12.2007:


Vážení entomologickí priatelia,

 

 

 

            úvodom ďakujem pánovi Mertlikovi, že ma upozornil na rozprúdenú zaujímavú diskusiu na jeho web-stránke, čo ma prinútilo hlbšie sa zamyslieť nad niektorými skutočnosťami. 

 

            Vzhľadom na niektoré témy v diskusii nastolené si dovoľujem touto cestou prispieť svojou „troškou do mlyna“ aj ja, čoby amatérsky entomológ, bývalý zamestnanec ŠOP SR a terajší zamestnanec štátnej správy starostlivosti o životné prostredie. Považujem za slušné na úvod sa aspoň stručne predstaviť. Vzdelaním som lesník, „chrobači“ sa venujem od svojich 14 rokov, v službách ŠOP – konkrétne pri ochrane a starostlivosti o prírodu Muránskej planiny – som odpracoval temer 10 rokov, z toho viac ako 4 roky vo vedúcej funkcii, podieľal som sa na prekategorizácii tohto územia z CHKO na NP a bol som jeho prvým riaditeľom. Tejto funkcie som sa nakoniec absolútne dobrovoľne a z vlastného presvedčenia vzdal a po krátkom čase som odišiel pracovať do štátnej správy starostlivosti o životné prostredie, kde úspešne „krútim“ už deviaty rok.

 

 

 

            A teraz k veci – bližšie sa budem venovať inkriminovaným 2 ustanoveniam zákona č. 543/2002 o ochrane prírody a krajiny vo vzťahu k činnosti entomológov:

 

a)      § 4 ods. 3 - ... “Tento zákaz neplatí, ak sa odchytávanie a usmrcovanie uskutočňuje v súvislosti s vykonávaním vedeckovýskumnej činnosti.“ ...

 

b)      § 56 ods. 1 – „Prieskum alebo výskum (ďalej len „výskum“) prírody a krajiny, jej zložiek alebo prvkov je oprávnená vykonávať len právnická alebo fyzická osoba, ktorá má na jeho vykonávanie kvalifikačné predpoklady (ďalej len „oprávnená osoba“) a ak ide o výskum osobitne chránených častí prírody a krajiny, aj súhlas orgánu ochrany prírody a krajiny.“

 

 

 

            Jedným zo základných nedostatkov citovaného zákona (ale nielen tohto) je nejednotnosť, nejednoznačnosť, ba niekedy až nezrozumiteľnosť používaných základných pojmov a zároveň je to jeden zo základných predpokladov úspešnosti šikovných komerčných právnikov aj v zdanlivo vopred prehraných súdnych procesoch.

 

            Položme si otázku – je „vedeckovýskumná činnosť“ v § 4 ods. 3 to isté, ako „výskum a prieskum“ v § 56 ?! Ak to má byť to isté, tak treba použiť v celom právnom predpise jednotný a jednoznačný pojem a prípadne ho náležite vysvetliť v rámci „základných pojmov“. Podľa môjho právneho názoru tu ide o 2 rozdielne pojmy: „vedeckovýskumná činnosť“ ako všeobecný pojem určitého odvetvia ľudskej činnosti neohraničený v priestore a čase a ani personálne či účelovo a „prieskum a výskum“ ako priestorovo, časovo, personálne, či účelovo obmedzenú činnosť (kto, kde, kedy a za akým účelom prieskum a výskum vykonáva) s povinnosťou dokonca odovzdať určité, vopred dohodnuté, výstupy v stanovenom termíne.

 

            Uvažujme ďalej: činnosť uskutočňovaná v súvislosti s vykonávaním vedeckovýskumnej činnosti sama o sebe nemusí mať charakter takejto činnosti, resp. sama o sebe nemusí byť vedeckovýskumnou činnosťou a napriek tomu s takouto činnosťou súvisí. Pokúsim sa to vysvetliť na príklade ani nie tzv. amatérskeho entomológa, ale na príklade absolútneho začiatočníka, akým sme boli niekedy všetci bez rozdielu (či sa to niekomu páči alebo nie). Povedzme, že takýto človek začne zbierať hmyz absolútne nezištne, len pre čistú radosť z objavovania a poznávania pre neho doposiaľ neznámych tajomstiev a krás tohto mikrosveta a bez akýchkoľvek vedeckých ambícií a pri tom aj celý život ostane – a stane sa z neho povedzme „iba ten najamatérskejší z amatérskych entomológov“. Ale pritom jeho zbierka je vedome vybudovaná na základných entomologických princípoch tak, že sama o sebe má vedeckú hodnotu (bez ohľadu na to, ako a či vôbec je v nej obsiahnutý dokladový materiál determinovaný) a môžu z nej čerpať poznatky aj vedeckí pracovníci dnes, či v menej alebo viac vzdialenej budúcnosti pri svojej vedeckovýskumnej činnosti. A teraz sa pýtam: súvisí činnosť tohto človeka (=odchytávanie a usmrcovanie živočíchov) s vykonávaním vedeckovýskumnej činnosti ako takej alebo nie ?! Myslím, že som uviedol dosť jasný dôkaz, že súvisí.

 

            Čiže na tohto človeka sa plne vzťahuje ustanovenie § 4 ods. 3, ale nevzťahujú sa ustanovenia § 56, pretože tento človiečik nevykonáva cielený prieskum a výskum , ale ľudovo povedané „len tak si zbiera hmyz“.

 

            Čiže – dotiahnuté do dôsledku – nepotrebuje príslušné povolenie podľa § 56 ods. 1 ani v osobitne chránených častiach prírody a krajiny !!!

 

To je sranda, čo ???

 

 

 

            A teraz sa pozrime bližšie na výkladové stanovisko MŽP SR, El: 10946/2006-3.1 zo dňa 2.11.2006, na ktoré je odkaz v diskusnom príspevku Mgr. Kopeckého:

 

- „oprávnená osoba“ podľa § 56 nie je vôbec to isté a ani analogické ako „odborne spôsobilá osoba“ podľa § 55 (prečo sú tu potom zasa dva rozdielne pojmy ?!) a ani bližšie nešpecifikované kvalifikačné predpoklady v § 56 ods. 1 nemôžu byť analogické s tými, ktoré sú uvedené v § 55 ods. 3. Pán Mgr. Vozár tu (pri všetkej úcte k nemu) zmiešal, takpovediac, „hrušky s jablkami“. Ak by sa kvalifikačné predpoklady „odborne spôsobilej osoby“ podľa § 55 mali vzťahovať na kvalifikačné predpoklady „oprávnenej osoby“ podľa § 56, tak v § 56 ods. 1 by musel byť odkaz na § 55 ods. 3 !!! Inak je to len právne nepodložená a dovolím si dokonca tvrdiť, že mylná konštrukcia. Podľa nej by totiž mapovanie rozšírenia jedného z tzv. „naturovských druhov“ Pseudogaurotina excellens nemohol pre ŠOP-ku vykonávať amatérsky entomológ, ktorý je vzdelaním akademický sochár, a ktorý toto mapovanie v skutočnosti robí. Čiže v tomto prípade je vyslovene na príslušnom orgáne štátnej správy, ako a na základe čoho posúdi kvalifikačné predpoklady toho-ktorého žiadateľa. Pre doplnenie – v tomto prípade sú na Slovensku vecne príslušné krajské úrady životného prostredia.

 

            Nakoniec sa zamerajme na zvýraznené tvrdenie v 3. odseku na 2. strane predmetného výkladového stanoviska – cit.:

 

„Len v prípade naplnenia týchto troch podmienok súčasne je na výskum prírody a krajiny potrebný aj súhlas orgánu ochrany prírody a krajiny.“

 

            Čo je na ňom čudné ??? Nuž napr. to, že MŽP SR ústami pána Mgr. Vozára tvrdí, že pri nesplnení 2. podmienky (t. zn., že žiadateľ nemá na výskum kvalifikačné predpoklady) nie je potrebný aj súhlas príslušného orgánu ochrany prírody a krajiny = takáto osoba môže výskum vykonávať bez súhlasu !!!

 

Ak by predmetná veta znela napr. takto:

 

„Len v prípade naplnenia týchto troch podmienok súčasne je na výskum prírody a krajiny možné vydať súhlas orgánu ochrany prírody a krajiny.“ tak by to malo už celkom iný význam, že ?!

 

 

 

            Záverom chcem ešte dodať, že v prípade „Krejčík – Dvořák“ je mi úprimne ľúto najmä toho, čo sa stalo pánovi Dvořákovi – nemám na to slov a tie, ktoré mi momentálne prichádzajú na um, by ste aj tak nemohli uverejniť vzhľadom na upozornenie zvýraznené v úvode tejto diskusie L.

 

            Na adresu pána Ing. Saba a jemu podobných len toľko – pokiaľ sa tak vehementne oháňa zákonnosťou, mal by sa vo vlastnom záujme bližšie oboznámiť s pojmami ako „prezumpcia neviny“, „zneužitie právomoci verejného činiteľa“, „ublíženie na zdraví s trvalými následkami“, „psychická, morálna, či majetková ujma“, atď., pretože sa mi zdá, že tieto sú mu absolútne cudzie. Nevraviac o ďalších veciach, akými sú elementárna ľudská slušnosť, dôstojnosť, ohľaduplnosť a v tejto súvislosti ho chcem obzvlášť dôrazne upozorniť na ustanovenie § 77 ods.1 písm. q) – člen stráže prírody je povinný zachovávať pri plnení úloh podľa tohto zákona dôstojnosť a vážnosť svoju vlastnú, ako aj osôb, proti ktorým zasahuje.

 

 

 

            A na úplný koniec ešte poznámka – všetko niekde začína a niekde končí, iba ľudská hlúposť a zloba je bezhraničná. Každý národ na tomto svete bez rozdielu má, bohužiaľ, svojich blbcov, ale bolo by chybou hodnotiť podľa nich paušálne nejakú časť alebo skupinu tohto národa („malí slovenští úředníčci“, atď.).

 

 

 

            Pozdravuje Ing. Ján Profant.

 

           

 

 

 

 

 

 

(30) FRANC VALERIÁN, XII.2007 a XII.2008:

Prajem krásny deň, príjemné sviatky a úspešnú entomo-sezónu 2008.


Kolega Valerián Franc (Banská Bystrica) posílá sedm příspěvků (1995-2007):

Komerčná entomológia - vážna hrozba pre mnohé druhy hmyzu (1995): PDF - klikni

Quo vadis, entomológia? (1996): PDF - klikni

Reaguje CITES na meniacu sa realitu doby? (1999). Ke stažení: strana 1, strana 2

Dopis neznámému entomologovi, 17.júna 2003. Ke stažení:  strana 1, strana 2

O etike a hlbokej entomologii (pokračovanie v diskusnom fóre z č. 1/2002): strana 1, strana 2

Ochrana fauny, informačné toky a dalšie otázniky (2006). Ke stažení: strana 1, strana 2

Desatero "hlbokého" entomológa (2007). Ke stažení: strana 1

 

 

(31) MERTLIK JOSEF, 29.12.2007:

Jsem entomolog a druhy čeledi Elateridae studuji od roku 1977. Takříkajíc „láska na první pohled“. Za těch třicet let studia mi ukázali mnohá tajemství ze svého života... Od založení a budování sbírky jsem se postupem času dostal k další zajímavé činnosti, fotodokumentaci lokalit a biotopů jednotlivých druhů. V současnosti jsem oblast svých zájmů rozšířil na ostatní příbuzné čeledi, Cerophytidae, Melasidae, Lissomidae a Throscidae.

 Bylo to právě fotografování biotopů, které mne přivedlo k úvahám o praktických možnostech ochrany přirozeného životního prostředí těchto pozoruhodných brouků. Vzniklo to tak, že jsem se po letech vracel na určité lokality za účelem pořízení kvalitnější fotodokumentace. Byla to činnost nesmírně náročná na moji psychiku, protože mnohá z těchto nalezišť již vypadala jinak, než jak jsem je měl v paměti ze svých dřívějších návštěv. Mnohá byla poškozena a některá jsem, bohužel, již vůbec nenašel – byla zničena.

V té době totiž probíhalo (a stále probíhá) období mohutné devastace slovenské (možno dosadit jména dalších států) přírody. Říční biotopy Váhu byly zničeny Vážskou kaskádou, biotopy Latorice, Bodrogu a Hornádu byly zničeny regulací jejich toků, již nepotřebné pastevní lesy jsou káceny, nevyužívané pastviny zarůstají dřevinami nebo jsou uměle zalesňovány, do lesní hospodářství stále více proniká průmyslový způsob těžby, lesy se mění na monokulturní plantáže. Také přirozený tok Dunaje a jeho lužní lesy padají za oběť vodnímu dílu Gabčíkovo. Ano, ochránci přírody jsou v případě velkoplošných devastací naprosto bezradní a bezmocní. Vypadá to tak, že co může být prodáno, bude dříve či později prodáno...

 

Zmíním se jen o několika otřesných případech.

 

Dne 16. května 1994 jsem dal řeč s hradlařem u železniční stanice Streda nad Bodrogom. Povídal mi, že korytnačky již v rezervaci Tajba již nejsou, že po bagrování kanálu Bodrogu klesla vodní hladina. Že korytnačky, pýcha slovenské ochrany přírody odplavaly do Maďarska. A to jim krátce před tím napustili do Tajby ropné produkty. Popřál mi úspešný zber chrobákov a já jsem se šel nechat vysávat komáry k břehům Bodrogu....http://sk.wikipedia.org/wiki/Tajba

 Viděl jsem, jak byly likvidovány východoslovenské pastevní lesy. Mohutné kmeny dubů umíraly uprostřed života, který jim zde byl dán, s kůrou odsekanou po celém obvodu kmene. Husák, Petrovce, Hlivištia...

 U Zvolena jsme měli krásnou lokalitu mezi kopci u řeky Hron. Louky, keře a staré duby. Dnes tudy vede rychlostní komunikace. Již nikdy nestrávíme žádnou klidnou noc pod Pustým hradem...

 Některé věci mne opravdu nenechaly v klidu. Ti otrlejší si mohou přečíst moji protest-zprávu k likvidaci řeky Uličky:

 Zpráva o ekologické katastrofě v povodí řeky Uličky pro CHKO Východné Karpaty.

Některé „broučí záhady“ nelze řešit od stolu, a pak se musí do terénu. Dva kovaříci, Ampedus brunnicornis a A. hjorti jsou typičtí vikarianti a v minulosti byly jejich populace v kontaktu, o čemž svědčí existence formy zeisingi u druhu A. brunnicornis. V současnosti jsou jejich biotopy (staré duté kmeny dubů), až na malé ostrůvky, zničeny. Nejbližší současný výskyt  byl zaznamenán mezi Lanžhotem (jižní Morava) a Borinkou (Malé Karpaty). Zajímala mne variabilita jejich aedeagů a tak jsem potřeboval najít samečky z lokalit mezi těmito známými nalezišti. A tak jsem se musel vydat na západní Slovensko do Záhoří. Z dřívějších dob jsem tu znal dva staré pastevní lesy, jeden u města Plavecký Štvrtok, druhý u Malacek.

V pískovnách a borových lesích u města Plavecký Štvrtok jsem pátral několik hodin. Les nikde. Nakonec jsem ten „svůj“ les našel. Tedy to, co z něho čirou náhodou zbylo. Dva zpola zasypané vyvrácené dubové kmeny.

 

Ostatní duby i se svými obyvateli již neexistují. Místo pastevního lesa je obří pískovna...

 

 

Staré duby u Malacek dopadly jen o trochu lépe. Několik dubů zde zůstalo zachováno. Uprostřed zbytku pastevního lesa trůní nová dálniční křižovatka.

„Svého“ kovaříka jsem zde nenašel, ale v trouchnivém dřevě jednoho z pokácených dubů jsem napočítal 250 imag a larev druhu Lacon querceus. Kdepak byli všichni ochranáři se svými plamennými meči???

 

 

Opět se vynořil rozpor mezi teorií a praxí – mezi ideologií a praktickým životem. Sice tu existují četné organizace, státní i soukromé, které se, soudě podle jejich názvu, zabývají ochranou přírody. Můžeme pozorovat úspěchy ochranářských organizací při ochraně savců, ptáků, ryb, obojživelníků a plazů, případně rostlin. Když jsem porovnával výsledný efekt jejich aktivit, zjistil jsem, že ochranu životního prostředí brouků a další hmyzí čeládky sice mají uvedenou ve svých programech, ale provozování opravdu účinné ochrany v jejich možnostech prostě a jednoduše řečeno N E N Í.

 V současnosti se některé „ochranářské“ skupiny stále více radikalizují. Některé z nich pronikly do státního sektoru a za svoji krátkou existenci zplodili opravdu velké množství právních norem. Ničení přírodního a životního prostředí zabránit nedokázaly a ochranářské ideje čas přetvořil v ideologii. Záchraně přirozeného životního prostředí hmyzu tato ideologie nepřeje. V některých zemích nepřeje ani entomologům. Nepřeje lidem, jejichž předchůdci po staletí zkoumali tajemný život hmyzu, jeho vztahů a zvyků. Někde již byli entomologové zařazeni do skupiny obyvatelstva, jehož činnost je regulovaná četnými právními normami. Bezostyšně jsou proti nim používány vědomosti, které se jim podařilo získat za několik staletí své usilovné práce. 

Kdo dal hmyzu jména? Kdo popsal jeho bionomii? Kdo prozkoumal jeho areály?

 

Jakákoliv ideologie je špatná, protože každá soustřeďuje vaši mysl na jednu věc a kvůli ní nevidíme ty ostatní, daleko důležitější věci. Osobně nevěřím vůbec žádné ideologii. Jakmile totiž jedné podlehnete, snadno se dostanete do rozporu s ostatními, kteří v něco takového nevěří. A to nikdy nemůže být dobrá věc.

Sousední Slovensko je nyní zaslepeno ideologií. Základy „ochranářské“ nenávisti zde byly zřejmě položeny již v minulosti komerčním rabováním ptačích hnízdišť. Zhoubné účinky této obchodní činnosti byly dostatečně prokázány.

Dalším mediálně známým případem bylo údajné vysbírání populace užovky stromové v Krupinské planině. Jednalo se o údolní fenomén řeky Litavky v okolí hradu Čabraď. V tomto případě s jednalo o zavádějícímylnou informaci, protože vymizení čabraďských užovek bylo zapříčiněno zredukováním a následným ukončením pastvy hospodářských zvířat. O své tradiční biotopy zde užovky přišly následným zarůstáním plochy bývalých pastvišť.

Přímo s entomology se ochránci dostali zřejmě poprvé do konfliktu kvůli sběru motýlů jasoňů červenookých. Primární původ ubývání motýlů byl opět v omezování plochy pastvin. Na silně zredukovaných biotopech, které motýlům zůstaly, docházelo k dalšímu významnému snižování jejich populací komerčním odlovem. Diskutovalo se o tom, že jasoně a snad i některé další druhy motýlů je možné ohrozit jejich nadměrným sběrem. O možnosti přirozeného zániku populací příliš velkým zmenšením rozlohy jejich biotopu se nikdo nezmínil. Z entomologů se stali nevítaní hosté chráněných území, ale jinde zůstala jejich činnost zatím bezproblémovou.

Před několika lety se začaly objevovat ve slovenském odborném tisku zmínky o škodlivém vlivu sběratelů hmyzu. Nevím, kdo s tímto nápadem přišel jako první, ale postupem času se tyto zavádějící a ohlupující komentáře staly normou.

Po novelizacích slovenských zákonů o ochraně přírody dochází k prorůstání verbálního napadání entomologů do popularizačních časopisů. Zadržením Krejčíka a Dvořáka na jihovýchodním Slovensku devastace veřejného mínění vrcholí. Medializace vykonstruovaných obvinění spolu s vymyšlenou finanční škodou vykonala spolehlivě své dílo. Z majky se stalo orlí mládě. Z Krejčíka a Dvořáka a ostatních entomologů se stali úhlavní nepřátelé „panenské“ slovenské přírody.

Karel Kryl by zanotoval: "...i naše generace má svoje mučedníky...".

 

O omezování svobodných entomologických terénních aktivit již byla řeč v předchozích příspěvcích.

 Dalším závažným problémem, kterému entomologové musí čelit, je tranzit přes území Slovenska. Bylo úděsné sledovat, jak německé „ochranářské“ ideje nejprve převzalo Maďarsko a posléze i Slovensko.

Aktivitu maďarských celníků jsem poznal již v roce 1996, kdy je zaujal můj studijní materiál z Řecka. Tehdy jej ohodnotili na 100 000,- forintů a ponechali si jej na celnici ke studiu. Tři týdny tvrdé práce na jihu Řecka. Tento případ měl naštěstí dobrý konec. Díky vstřícnému přístupu maďarských entomologů mi byl do týdne můj materiál poslán do Čech.

Slovenští úředníci záhy okopírovali maďarské ceníky hmyzu, dodali imaginární společenskou hodnotu hmyzu a své služby vylepšili ještě tím, že entomologům poskytli možnost odpočinout si po jejich náročných objevitelských cestách Evropou na několik dní v jejich pohostinné vazbě, viz. známý případ zadržených polských entomologů.

 Devastaci entomologického života můžeme sledovat i ve slovenské muzejní činnosti. Potřeboval jsem pro svoji revizi druhů čeledi Throscidae zapůjčit materiál ze SNM v Bratislavě. Dozvěděl jsem se, že už par roků jsme i my zahraničí a takové výpůjčky musí schvalovat Ministerstvo kultury, což prý trvá až několik měsíců, nebo se může stát, ze s tím ministerstvo nesouhlasí. Hle! Z muzejních pracovníků se stali nesvéprávní lidé. Omlouvám se, ale z tohoto důvodu není v práci Mertlik et Leseigneur (2007) materiál z bratislavského muzea zpracován...

Ale pro odstrašující obstrukční příklady nemusíme chodit až za slovenské hranice - bohužel. Muzeum východních Čech v Hradci Králové zakoupilo nedávno sbírku kovaříků Aldo Olexy. Byla v ní i početná skupina kovaříků z Vietnamu. V současnosti probíhá postupná revize všech orientálních skupin a tak jsem nabídnul muzeu možnost odeslat tento materiál ke zpracování specialistovi do Itálie. Představte si, že o to nebyl zájem! Kuriózní na této situaci je to, že jsem zároveň s hradeckým muzeem zakoupil vietnamské kovaříky od entomologa, který byl s Olexou ve Vietnamu a tento materiál jsem samozřejmě do Itálie poslal. Výsledek? Z mého materiálu bylo popsáno deset nových druhů kovaříků!

Zodpovědní čeští úředníci by se také měli velmi vážně zamyslet nad následky svých rozhodnutí...

 

Zatím máme čas, zamyslet se nad svými činy, minulými i těmi budoucími. Případy, které jsme na sklonku roku 2007 probírali v naší diskuzi „entomologové a ochranáři“ nám poskytly prostor k velmi hlubokému zamyšlení.

Entomologie má v Evropě tradici, jakou se může chlubit jen málo dalších regionů ve světě. Myslím si, že by bylo opravdu velmi hloupé, nechat ji ubít...

 Náš vážený francouzský kolega Lucien Leseigneur mi před měsícem poslal jednu krásnou větu: „fortunately we are still free in this world“. Uvědomme si to a konejme podle toho.

 

Josef Mertlik

 

 

 

 

(32) MERTLIK JOSEF, 12.2.2008:

Redakce časopisu Elateridarium vydala odmítavé stanovisko k požadavkům některých autorů o umístění prohlášení, že zveřejněné údaje a fotodokumentace byly pořízeny s povolením příslušných orgánů státní ochrany přírody, a to přímo do textu odborných příspěvků.

Můj názor na tento typ reklamy je následující:

 V současné době jezdí někteří entomologové na Slovensko a sbírají tam na základě povolení, která jim vydávají slovenští ochranáři. Pro mne je pochopitelné, že tato území musí perspektivní specialista prozkoumat z pohledu skupin, které studuje. Já jsem si Slovensko také kdysi prošel, a na rozdíl od současných entomologů, jako svobodný člověk (podobnou volnost ještě mohou entomologové prožít při svých cestách do zemí mimo takto nepostižené středoevropské teritorium). Každý terénní pracovník ví, že je pro něho naprosto neocenitelnou devízou, když nemusí ztrácet svůj již beztak velmi nedostatkový volný čas sepisováním četných žádostí o povolení k terénním průzkumům.

Současné účastníky slovenských průzkumů provází na každém kroku přízrak nepotrestaného zločinu slovenských ochranářů. Samozřejmě, že píši o zločinu, kterého se někteří pracovníci slovenské ochrany přírody dopustili na panu Krejčíkovi a panu Dvořákovi. Zločin bez trestu a náhrady škod, zločin jakoby promlčený. Ale tím pádem se novodobí průzkumníci ocitli v roli poněkud prapodivných spolupracovníků. Zajímalo mne, co s nimi udělá dlouhodobý pobyt v tomto nepřirozeném prostředí. Unikátní příležitost ke spuštění sondy do hlubin ochranářovy a entomologovy duše mi dal ochranář Sabo. Z diskuze, která proběhla na konci roku na našich internetových stránkách, vzešlo mnoho zajímavých poznatků. Bohužel se potvrdilo i jedno staré moudré přísloví „kdo chce s vlky být, musí s nimi výt“. Obavy se potvrdily -nesmyslné obstrukční ochranářské praktiky pronikají i do naší země. Je smutné, že i u nás už jsou lidé, kteří věří, že entomologie praktikovaná s příslušnými povoleními vyřeší problémy s ubýváním hmyzu a jeho biotopů.

[Ochrana by měla být zaměřena především na to, aby přírodně cenné lokality byly zachovány z hlediska jejich ekologických funkcí. Stává se například, že je tvrdošíjně chráněna nějaká lokalita a je tvrdě postihován sběr jednotlivých kusů hmyzu, přičemž nesprávným hospodařením v dané lokalitě je předmět vlastní „ochrany“ devastován mnohonásobně více (pozn. Bořivoj Zbuzek)].

Za nejtragičtější myšlenku považuji tu, že pravého entomologa poznají ostatní podle toho, že sbírá zásadně jen s příslušným povolením a toto vždy pod každým svým publikovaným článkem důsledně cituje. Toto by měli být entomologové nové generace? A ostatní entomologové jsou jen opovržení hodná lůza, která se vyznačuje tím, že povolení nemá a ve svém volném čase se zabývá rabováním lokalit a kšeftováním s brouky? Tak v tomto se s (nad)entomology zcela určitě neshodnu! Já zastávám názor, že tyto aktivity české entomologii škodí. Entomologové studující brouky bez povolení snad mohou za drastické snižování biodiverzity v naší zemi?

Pro budoucí osud české obce entomologické může mít tato činnost účinky takřka likvidační. Kdo si myslí, že obstrukcemi přivede k entomologii novou generaci entomologů? V současné době můžeme být vděčni za mladé zájemce o entomologii četným entomologickým burzám a entomologům, kteří zde vyměňují nebo prodávají hmyz. Nedocenitelnou službu v této oblasti pak dělají někteří zkušení entomologové věnující se ve svém volném čase vedením entomologických kroužků a výchově mladých entomologů. Kde jinde by se asi tak mladí lidé mohli něco dovědět o entomologii, než na setkáních se zkušenými entomology buď na burzách, na entomologických dnech nebo na pravidelných schůzkách?

 

Dále jsem toho názoru, že význam entomologických průzkumníků a jejich průzkumů je pro potřeby účinné ochrany hmyzu a jeho biotopů diskutabilní. Ano, lokální faunistické průzkumy jsou zajímavá činnost pro entomology s touto specializací. Tato činnost, bohužel, ale v žádném případě neřeší problém důstojného a rovnocenného zařazení entomologie do současných praktických ochranných činností. Většina entomologů, provozujících faunistické průzkumy, je brána profesionálními ochranáři více či méně jako kompars. Zajímá se ale vůbec někdo o to, jak se nakládá s výsledky faunistických průzkumů?

Mohu doložit otřesný zážitek doktora Aloise Hameta a jeho týmu, který léta zkoumal broučí faunu Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Broumovsko. Když chtěli výsledky své práce opublikovat, nedostali na tisk dokumentu předem přislíbené peníze ani od správy CHKO, ani od Muzea východních Čech v Hradci Králové. Jak to dopadlo? Tito entomologové zaplatili tisk výsledků své práce ze svých soukromých finančních zdrojů (http://www.elateridae.com/page.php?idcl=16).

 

 

Ale aby tento text nebyl zas až tak moc pesimistický, připojuji jeden kladný námět k vážnému zamyšlení.

V poslední době jsem permanentně naštvaný na organizace „státní ochrany přírody“, protože neschopnost ochranářů zabezpečit praktickou ochranu  hmyzu a jejich biotopů je takřka donebevolající. Velmi mne proto zaujala kauza Soutok (plán totální devastace lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje jejich přeměnou na kulturní plantáže). Zkontaktoval jsem kolegu Čížka a on mi poslal dvě knížky, na kterých se podílel jako spoluautor (http://www.elateridae.com/page.php?idcl=82 a http://www.elateridae.com/page.php?idcl=83)

Jejich obsah mne velice zaujal a doporučuji je každému entomologovi i ochranářovi ke studiu. Entomologie jako aktivní, důležitá a účinná ochranná terénní činnost - žádný bezvýznamný kompars pro skutečné likvidátory přírody!!!

Myslím, že to je velmi dobrý až takřka geniální nápad - nápad, který přišel takříkajíc za pět minut dvanáct. Myslím, že toto je cesta, po které se může část české entomologie dál důstojně ubírat.

 Josef Mertlik

 

(33) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 5.3.2008:

 

Pečlivě jsem si přečetl všechny příspěvky, dalo by se o tom napsat 1000 stran. Pokusím se o to nejdůležitější.
 

Komentovat názory pana Saba je zbytečné. I když se jedná bezpochyby o poctivého člověka, na první pohled z toho hledí naprostá neznalost problematiky. Půjdu-li cestou vyhlášky 24/2003 a sazebníku, do očí bije nejvyšší sazba 6000,- za nejběžnější druh, po kterém se v oblasti šlape, jezdí apod.  Zákon, ani vyhláška totiž neuvádějí exaktní prameny, podle kterých je sazba vypočítána. Jsou tedy v rozporu přímo s ústavou SR (kde platí zákony, dle pana Saba) a evropským právem. Náhodou pracuji v legislativě a nestrávím kdejaký žvást. Na první pohled je vidět tolik kritizovaný obchod: Nejběžnější druh sběratel nejčastěji potká a proto je dobrým artiklem represivních  orgánů.  Odborníkovi z entomologie, který vypočítal škodu, koupíme kalkulačku. 6000 x 8 = 48 000. Dále mě udivuje, že rezervace v nejvyšším stupni toleruje smetiště, vrtání, kopání, pohozené zdechliny a kamenolom. Jsem sice inženýr, ale toto se mi do mozku nevejde. Místo dobře znám z doby společného státu.

Evropské právo stojí na dvou zásadách:

1)       Auditora et altera pars - pan Sabo určitě ví, že to znamená: musí být vyslyšeny obě strany

2)       Presumpce neviny - do prokázání viny se musí s podezřelým jednat slušně jako s nevinným. Pan Sabo určitě prosazuje potrestání ochranáře, který zmrzačil bezdůvodně pana Dvořáka. Pan Sabo také jistě ví, že vinu prokazuje soud a nikoliv nepříčetný zbojník, navíc s nulovými znalostmi. Jak je možné, že majku obyčajnou nepoznali a posílali to expertovi? Chránit a nevědět co, to je rovněž nad moje schopnosti chápání. Vyměnit amatéry za profesionály!
 
Obě tyto zásady byly frapantně porušeny, je to na mezinárodní soud. Kvůli té nejobyčejnější majce, která klade na rozdíl od orla skalního i přes1 000 000 vajíček.
 

Závěr. Zákony platí pro každého, a je nutno je dodržovat. To znamená až pan Krejčík zaplatí za 8 majek, slovenští zemědělci, silničáři, stavitelé sportovních areálů v TANAPU, na PIENINÁCH, lesníci za kácení dutých stromů zaplatí několik desítek miliard. Nezapomněl jsem ani na ochranáře. Zákazem pastvy v CHKO na území SR, počítáno podle vyhlášky 24/2003 zavinili vyhynutí listorohých , např. Bolbelasmus unicornis (Natura 2000, sazba 5000,-). Společenská škoda je podle vyhlášky 3 000 000 000, spočítáno podle sazby a frekvence hmyzu. Asi si budete muset půjčit - zákony platí.

 

Ano, zákony platí pro každého. Ale zákony, které k něčemu vedou. Pokud vyjde v prováděcí vyhlášce, že si všichni uřežeme levé ucho, uděláme to? Asi těžko. Bratry Slováky v mnohém chápu. Čekali staletí, než jim bylo umožněno spravovat své vlastní věci. Slovensko je snad nejkrásnější země na světě (projel jsem toho dost). Vztah k Čechům: já jsem se narodil v Československu a Slovensko je moje vlast stejně jako Čechy. Prarodiče z Nemšové, tchán z Piešťan, zbytek rodiny v Dunajské Stredě. Jestli si někdo myslí, že nás rozeštve pár hlupáků, tak je na omylu. Pokud se někdo o Slovácích špatně vyjádřil, byli to vládní úředníci 50. let. Obyčejní lidé nikdy. Na závěr musím souhlasit s tím, že pokud se milí bratři Slováci budete sešněrovávat nesmyslnými zákony, které pronásledují všechny lidi, kteří mají větší znalosti než žádaný průměr, skončíte brzy jako Severní Korea. Pak budete zase 300 let plakat a svádět to na bůhví koho. Exces s pány Krejčíkem a Dvořákem byl projevem patologického nacionalizmu, vykřikované Čecha do mecha a mech do vody při zásahu to dokladuje.

A poučení a varování pro nás Čechy. Totalitní praktiky vystrkují růžky odevšad. Spousta mocichtivých lidí by ráda využila toho, že jsme z minulosti zvyklí žít jedině pod bičem. Mnohým se po tom stýská. Mějte se na pozoru (Fučík by řekl lidé bděte) !!!!

 

 Příspěvek II.

 

1)      Přirozené prostředí a přirozený výskyt. § 4, odsek (3) zákona o ochrane prírody SR : zkráceně cituji: „ je zakázáno odchytávat a usmrcovat živočichy v místech jejich přirozeného výskytu“. Naprosto správně, ale pole, skládka dřeva připravená dřevařskou firmou ke zpracování nebo odvozu, pařezy na pasece, městské parky, hráze vodních děl, lyžařské areály v rezervacích jsou výtvory lidské činnosti. Rybníky jsou zařízení na průmyslový chov ryb. Něco jako drůbežárna nebo vepřín. Z hlediska zákona se v žádném případě nejedná o přirozené prostředí. Les jako takový už dávno neexistuje, jedná se o stejnověké produkční plantáže na dřevo, podobně jako třeba pole k pěstování kukuřice. O různorodém, přirozeném prostředí nemůže být ani řeč. V TANAPU a jeho přilehlých oblastech (Podbanské – Tichá a Koprová) probíhá intenzívní těžba. Ani tyto lokality nejsou přirozeným prostředím. Turistický Disneyland, jako PIENINY už vůbec ne. Lze naprosto přesně specifikovat místa, která přirozeným prostředím lze a nelze nazvat. Sbírání hmyzu na území SR mimo prokazatelně přirozená prostředí (např. klimaxové lesy, reliktní stepi a čitelně označené rezervace, podotýkám bez těžby dřeva) není v rozporu s § 4 zákona.

2)      Sběr v rezervacích. Rezervace, které jsou bohaté na hmyz, zcela přirozeně přitahují všechny predátory, kteří se hmyzem živí. Tito nemají 365 dní v roce na starosti nic jiného, než vyhledávat a žrát hmyz. Na jeden kus ulovený entomologem připadají desetitisíce, ne-li miliony kusů spotřebovaného predátory. Individuální sběr nemá vliv na nic. Entomolog si zde ale musí uvědomit, že nebude „dřevařit, sekat do pařezů a klád, rušit hnízdění apod. Nové druhy najdeme jedině na zachovalých místech. Těžko je najdeme na vedlejším poli, kde zemědělec vysype tuny umělých hnojiv a pesticidů. Na území ČR je přes 800 lokalit, kam už nesmíme a pokud ano, nic tam nemůžeme dělat. Vznikají „bílá místa“ na mapě, která nás vracejí do středověku. Podotýkám, že na Pálavě a Pouzdřanech se sbíralo 150 let, a hmyzu nikdy neubylo. K tomu ještě vznikají rozsáhlá soukromá území – pravý pohřeb entomologie.

3)      Ochrana hmyzu na státem chráněných lokalitách. Dá se říct, že je v plenkách. Pokud vládním nařízením je nebo bude chráněn např. Bílý kopec u Čejče, kde jedním z důvodu k ochraně je úplně poslední výskyt Bolbelasmus unicornis, a stát navíc podepsal Natura 2000, kde je brouk uveden, je naprosto absurdní diskutovat, kdo zaplatí obnovu stavů divokého králíka, na kterém je brouk druhotně závislý. Při návštěvě přírodní památky Váté písky u Bzence přívozu mě celý den sprchovalo letadlo. Při vstupu na lokalitu je umístěna cedule, která se odkazuje na chráněné druhy, zákon 114/1992 o ochraně přírody a krajiny, se zdůrazněním zákazu sběru. O kilometr dále je další cedule, která upozorňuje, že se zde provádějí postřiky proti chroustovi maďalovému (M. hipocastani). Místo stovek svižníků C. silvatica a nosatců z čeledi Lixinae, stovek Anoxií a desítek Polyphyl a mraků samotářských včel ani křidélko. Buď ochranu myslíme vážně, nebo nikam neumisťujeme cedule.

4)       Obchodníci. Po otevření hranic se obchod přesunul na exoty. Na burzách se někde v rohu krčí sběratel s krabicí našich druhů. Toto riziko je dávno pryč. V tropických a subtropických krajinách probíhá tak rozsáhlá devastace přírody, že sbírkové kusy budou brzy jedinými doklady, že zde něco žilo. Nemusíme ani do tropů. Dnes jsem rád, že jsem sbíral na dně Pálavských jezer.

5)      Vědecká hodnota amatérské sbírky. Je nesporná, pokud jsou kusy správně označeny a lokalizovány. Amatér má proti profíkovi jednu výhodu. Může si svobodně zvolit skupinu, které se později věnuje. Pokud poskytne 10 000 údajů (znám amatérskou sbírku s 250 tis. kusy) , není o čem diskutovat.  Pokud amatér pracuje regionálně, je výsledek jeho práce mnohem cennější.

6)      Sbírat či nesbírat? Bez sběru s kompletním nářadím a použití různých metod bychom se nikdy nedozvěděli, co u nás žije. Sběr je první stupeň ochrany a sběratelé jsou nejlepší a nejkvalifikovanější spojenci ochrany. Fatální chybou OP je, že to někde nechápe. Vzácné druhy hmyzu objevili nebo potvrdili entomologové, nikoliv OP, policajti, soudci apod. Smutným a obvyklým vzorcem je asi toto. Entomolog objeví a nahlásí vzácný druh. Místo je „vykolíkováno“ a objevitel už nemá možnost zde sbírat. Dokonce mu hrozí nepříjemnosti. Toho je potřeba se vyvarovat. Proto si většina entomologů bere své poznatky „do hrobu“. Ke škodě všech, ale život je to naučil. Decimování a omezování sběratelů má jeden prostý důvod: Právě tito lidé upozorňují na lobbystické ničení lokalit a vzácného hmyzu ve velkém!!! Výskyt každého druhu musí být doložen dokladovými kusy. Jedině ty se dají určovat, z fotky (viz dále) to nejde. Jinak bychom si mohli vymyslet cokoliv, třeba výskyt papoušků v Antarktidě.

7)      Neslučovat neslučitelné. Je rozdíl mezi vyrytím rostliny, která nikam neuteče a ani se nemůže schovat, vybráním mláděte dravce z hnízda a sebráním hmyzu, který úbytky při nezničení lokality snadno nahrazuje. U ochrany hmyzu schvaluji tu nejtvrdší přísnost. Ale to platí pro ničení lokalit, tj. frézování pařezů, vysušování bažin, postavení supermarketu na pastvině apod. Tam ať se mlátičky z CHKO Latorica vyřádí a nechají na pokoji slušné lidi. Dokladem vitality hmyzu je, že se na něho 150 let sypou miliony tun pesticidů a emisí a přesto tu pořád je. Sběratelé opravdu nemají žádný vliv.

8)      Móda. O ochraně přírody a ekologii je dnes moderní všude žvanit. Skutečná podpora lidí, kteří problematice rozumějí, někdy dokonce naráží na odpor. Živoří na okraji společnosti a někde dokonce na hranici kriminality, jak schvaluje pan Sabo. Žijeme ve světě ekonomů a energetiků. Existuje pouze ochota k lovu „malých ryb“. Někteří by se přímo přetrhli. Pokud sebrání 8mi, a ještě k tomu těch nejobyčejnějších majek je trestný čin, vyžadující měsíc vazby, potom já jsem třetí milenka prince Norodoma Sihánuka. Kdyby se pan Sabo prošel po Ladmovcích, uviděl by, že mnohem víc majek, než údajně sebral pan Krejčík, je rozšlapáno a přejeto. Tam by mohl prichytitˇ polovinu dědiny při trestnej činnosti. Na jednoho entomologa připadá 33 000 laiků. Ti mohou zabíjet chráněné druhy beztrestně. A přesto to nejsou žádní kriminálníci, ale slušní a pracovití lidé, jak jsem se mnohokrát přesvědčil.

9)      Fotografování. Možnost postihu za fotografování přírody mi vysvětlil zpočátku velmi hrubý, ale později slušný ochranář v SR. Jeden pachatel lokalitu nafotí. Fotografie pak předá dalšímu zločinci, který si lokalitu doma prostuduje a později se skupinou jiných zločinců vyplení. Má to racionální kořeny. Takto se vykrádají zámky a muzea, ale i orlí hnízda. Pokud si chcete na památku udělat rodinnou fotku z dovolené a narazíte-li na fanatika, těžko na nejbližší stanici policie vyvrátíte, že nejste předvoj zločinecké tlupy. V Číně je zakázáno ze stejných důvodů pouhé pozorování přírody. Podezíravost nás na jejich úroveň brzy přivede. Pamatujte i na toto. Nemusíte jezdit do Číny. V době, kdy jsem učil biologii, chtěl jsem pro účely výuky natočit hadcovou step u Mohelna. Bylo se mnou zdvořile, ale rázně vyběhnuto – viz předchozí. Bez povolení od KÚ Brno vyloučeno.

10) Ochrana hmyzu v jednotlivých státech. Hmyz nezajímá taková malichernost, jako je státní hranice. Ta nikdy není totožná s hranicí zoogeografickou. Vynechám-li pár skalních nacionalistů, všem ostatním je to jasné – entomolog nemůže sbírat podle státních útvarů.

11) Sazobník a spoločenská hodnota.  Acrida hungarica, spol. hodnota 10 000.-. Druh žije na protipovodňové hrázi u obce Iža u Komárna. Ve stovkách. Pravidelně přijíždí traktorista s rotační sekačkou nebo cepákem, a všechny je rozmixuje. Podle počtu pozorovaných kusů v roce 2006 byla „společenská škoda“ kolem 3 000 000.-. Imaga někdy uletí, ale do vrcholného léta žijící nymfy ne. Kolikrát byl tento zločinec ve vazbě a kolikrát zaplatilo povodí Dunaje škodu? Už chápete, že honit někoho kvůli pár broukům je nesmysl?

12) Pane Sabo, spolupráce je lepší než konfrontace.  Svůj nekompromisní postoj k ochraně hmyzu můžete uplatnit potrestáním lesníka, který sází monokultury, porazí dutý strom, vyfrézuje pařez, nevytváří v lese trvalé světliny (třeba pro H. maturna), odstraňuje z lesa staré dřevo (zimování Carabidů), hubí plevele atraziny a jinými pesticidy, provede výraznou změnu v krajině a desítky dalších možností ve Vaší profesi, kterou zcela jistě máte rád a dokonale ovládáte. Hojit se na dvou nevinných lidech kvůli pár majkám obecným, a dokonce schvalovat nepotrestané zmrzačení jednoho z nich (tak platí v SR zákony nebo ne?), to je jistě pod Vaši úroveň.

Ing. Vojtěch Jiříček,

profesionální ekolog a amatérský entomolog

(34) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 7.3.2008:

Už jen velmi krátce. Podotýkám, že mi jde jen o obnovení dobrých vztahů s po celá staletí dobrými sousedy.
 
1)       Dodržování a platnost zákona. Jak může být toto ošidné a kontraproduktivní, uvedu na dvou příkladech. Vyhláška 395/1992 (ČR): v příloze je uveden chráněný chroust Anoxia pilosa . Je u něho napsáno chroust "opýřený". Přitom chroust opýřený je Melolonta pectoralis a tu zákon nechrání. Jiný případ - tolik chráněný Páchník hnědý, Osmoderma eremita. Jeho obrázky visí na celém území SR i ČR  v chráněných oblastech.  Přitom druh ve střední Evropě vůbec nežije (!!!). Na území SR a ČR žije Osmoderma barnabita, ověřeno DNA. Zákon nemusí mít vždycky pravdu a je potřeba tomu opravdu rozumět.

2)       Tresty je potřeba rozlišit a udělit podle závažnosti. Orel skalní žije 60, někdy i 100 let. Vybrání mláděte z hnízda způsobí škodu na 60 - 100 let. Vyvede jednou za dva roky jedno mládě, škoda na přírodě je nevyčíslitelná a nedozírná. Vůbec by mi nevadil trest třeba i nad 10 let a zaplacení škody. Majka obecná žije pár dní a klade 1 000 000 vajíček. Škoda nepřesahuje podle mého 50 - 100 Ks. Autor "odborník" udělal buď překlep (já bych dal majka duhová 20 000, majka obecná 100), je logické, že druh 1000x vzácnější a ohroženější musí být oceněn víc, než naprosto běžný, po kterém se šlape i na náměstí v Bratislavě. Pokud to není tiskařský omyl, platí to, co je v prvním příspěvku.

3)       Vyhláška uvádí kolem stovky chráněných druhů. Plně to respektuji. Ale nevidím důvod, proč bych nemohl sbírat ostatní - dalších asi 30 000 druhů hmyzu, mnohdy závažných škůdců národního hospodářství. Nemohu se srovnat s myšlenkou, kdyby mě někdo trestal za sběr kůrovců nebo nosatců, popřípadě vší, švábů, klíšťat, ovádů, kadaverikolních much................ Toto všechno objímá §4, odsek (3). Klíště, které způsobuje encefalitidu a neštěstí v rodinách také žije ve svém přirozeném prostředí a na místech přirozeného výskytu. A je chráněno zákonem !!!!!

 

Závěr: zásah ochranáře i v případě hmyzu musí být opravdu kvalifikovaný a litera zákona nakonec posouzena člověkem, který má v hlavě mozek. Ochranář by měl přinejmenším poznat, vznikla -li škoda, nebo ne. V tělocvičně, kde se učí hmaty, chvaty a kopy, se toto nenaučí. Je dobré se k tomu spřátelit s nejbližším entomologem a provést zásah tam, kde je potřeba.  Na Slovensku žije řada špičkových odborníků. Je pravdou, že mnozí Češi způsobili na Slovensku neomluvitelné škody  vybíráním hnízd dravců, nebo i odchytem plazů apod. Od těch se rázně distancujeme a souhlasíme s tvrdými tresty (2). Za dobu 41 let, co se entomologii věnuji neznám jediný případ, kdy entomologové ohrozili nějaký druh. Diskutabilní mohou být jasoni, nepochopitelně krotcí a důvěřiví. Ale i v jejich případě je rozhodující změna krajiny a podmínek. Např. na Dunajci na Pieninách se koně vyměnili za nákladní auta, která převážejí vory. Kam nemůže síťka, mohou emise. To je podle mého lahůdka pro ochranu přírody.

Od narození vím, že bratři Slováci jsou bezvadní a slušní lidé (nebudu kritizovat vlastní rodinu), ale v případě zásahu v Ladmovcích se trochu zapomněli. Až to uznají, vztahy se narovnají. Doufám, že se toho dožiji.

Ing. Vojtěch Jiříček,

profesionální ekolog a amatérský entomolog

 

 

 

 

 

 

(35) MERTLIK JOSEF, 23.6.2008:

V článku s názvem Rozhádaní (Henrieta Ďurovová 2007). Zdroj: Život: http://lesk.zoznam.sk/cl/11125/138820/Rozhadani   autorka uvádí: „Anton Moravčík, predseda Slovenského klubu sokoliarov, tvrdí, že na Slovensku vládne ekoterorizmus, ktorý vyvíjajú zamestnanci Štátnej ochrany prírody a Ministerstva životného prostredia SR…..ministerstvo životného prostredia pomocou vyšetrovateľa ing. Mário Kerna doslova vykonštruovalo niekoľko prípadov a nútili vyšetrovateľov na okresoch, aby vytipovaného chovateľa za každú cenu obvinili“.
Další podrobnosti tohoto vykonstruovaného případu si můžete prostudovat na výše uvedené adrese.

Je důvodné podezření, že ministerstvo životného prostredia SR pomocí vyšetrovatele Mário Kerna vykonstruovalo i další případy, např. otřesný případ zadržení a uvěznění dvou entomologů, pana Krejčíka a pana Dvořáka, na území východního Slovenska (Latorica – Ladmovce).
Zadržení entomologové byli obviněni z nepovoleného vstupu na území rezervace Kašvár a pan Krejčík z odchytu volně žijících živočichů (8 ks majek).

Na základě dokumentů, shromážděných v naší internetové diskuzi entomologové a ochranáři, je důvodné podezření, že se veřejní činitelé SR, činní v této kauze, dopustili následujících trestných činů dle trestního zákoníku SR:
1. přepadení,
2. ublížení na zdraví,
3. ublížení na zdraví s trvalými následky,
4. hanobení národa,
5. zohavení,
6. svévolné způsobení ekonomické nouze občanovi,
7. omezování osobní svobody,
8. zneužití pravomoci veřejného činitele.

Odpovědné soudní orgány SR již čtyři roky brání soudnímu ukončení tohoto medializovaného případu…Tvrzení pana Mário Kerna, který ve článku „Rozhádaní“ tvrdí, že zákon nikdy neporušil, proto může být nesprávné!

Zajímá vás vývoj tohoto případu? Informujte se u odpovědných osob:
Ministerstvo vnútra SR Sekcia vyšetrovania a kriminálno-expertíznych činností
Pribinova 2, 812 72 Bratislava 1
Kontaktná osoba: kpt. Ing. Mário Kern, tel.: 096/104 414 7, 0905/637 287, e-mail: kern@minv.sk

(36) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 2.7.2008:

Po několikerém prostudování vývoje kauzy Dvořák-Krejčík jsem si na něco vzpomněl. Jak už jsem se zmínil, něco jsem na Slovensku prožil a informoval jsem o tom mnoho "nevěřících". Ano, duševně zdravý člověk opravdu nemůže něčemu podobnému uvěřit, zvláště, žije-li ve III. miléniu. Nyní ke vzpomínce.

Zcela otevřeně přiznávám, že jsem přijel na Hajnáčku s broukařskými úmysly. O existenci nově vzniklé legislativy jsem tehdy neměl potuchy. Psal se rok 2003, významný tím, že vznikl jeden z nejhorších paskvilů lidských dějin, vyhláška 24, což jsem tehdy , jak už jsem uvedl, netušil. Měl jsem ovšem štěstí v neštěstí. Počasí se natolik zhoršilo, že jsem neviděl ani křidélko. Večer na mě místní konfidenti, se kterými jsem se 15 let znal , přičemž některým z nich jsme s manželkou vozili zboží, které tehdy na Slovensku nebylo, zavolali ochranáře. Příjezdu auta jsem nevěnoval pozornost, protože jsem ani v nejmenším netušil, že jsem přijel páchat trestnou činnost. Ochranáři mě celý večer sledovali jak si ohřívám konzervu, rozbaluji spacák apod., v naprosté pohodě. Ráno, nic zlého netuše, vytáhl jsem síťku a obešel lokalitu. Pořád se tvářili spokojeně. Při návratu se na mě vrhl Ing. Pavol Baláž, a v rozhovoru se opakovala cyklicky tato témata: "čo ste nalovil? Nic. Klámete!!!, čo ste nalovil? Nic. Klámete........................Panu Ing. Balážovi jsem ukázal smrtičky, a zcela upřímně mu řekl, že počasí se natolik zhoršilo, že opravdu hmyz nebyl. Mezitím jeho bratr mával loveckým nožem mezi stromy, ale nijak se diskuze neúčastnil. Zcela jsem si uvědomil, že osamostatněním SR se mnohé věci změnily, a budu muset respektovat novou realitu. Dá se říct, že jsme se po vysvětlení s Ing. Pavlom Balážom rozešli docela v dobrém. Navíc musím dodat, že s místním lesníkem, policisty a pohraničníky jsem byl léta v dobrém vztahu. Rodina Selecových pod Ragáčom byli vynikající přátelé. Vždy jsem se zde choval slušně, nikomu jsem nevadil. Cerovou vrchovinu jsem si zamiloval.

Najednou se mi doma objevil doporučený dopis, že jsem "bol prichytený s dvoma ženami" jak vysbíráváme "chrobáky a motýle". Dostal jsem pozvání na Referát ŽP do Rimavské Soboty, abych si připravil 10 000 a věc vysvětlil. Tam mě čekala vedoucí referátu paní Juhászová, naštěstí Maďarka, kterou nijak nezasáhly emancipační snahy země. Usmála se na mě s otázkou "kávu nebo čaj". Po vysvětlení mé neznalosti nových předpisů a zjištění, že nevznikla žádná škoda jsme se rozešli v naprosto přátelském duchu. S ochranáři, kteří proti mně zasáhli, jsme nakonec šli na borovičku, všechno jsme si vysvětlili. Byl to ale neomylný signál, abych varoval kolegy.

Nyní to hlavní: z rozhovoru s ochranáři jsem vycítil obavy z nadřízených. Musí se něco zjistit a musí se vytvořit nějaká vina, i když jsme se všichni shodli, že žádná nevznikla. Je to asi znakem všech ochranářů v SR. Protokol, čeho všeho jsem se dopustil, dlouhý asi 150 cm (skládaný papír z jehličkové tiskárny) mi připomínal postup kata Mydláře. Libovolný, na ulici zadržený nevinný člověk se po mučení přiznal v průměru k 60 (!!!) vraždám. Podobně v 50. letech nevinní lidé potvrzovali, že rozvraceli stát. Nynější instituce zase udělaly z "milých bláznou" (tak jsme se na Slovensku léta jmenovali) kriminálníky.

Nyní to vezmu z pohledu slovenské ochrany. Dobře, nějak se porušily místní předpisy. Strašně mě to mrzí, souhlasím. Ale: pán Ing. Peter Sabo, Vy jste nositelem akademického titulu a absolvent vysoké školy. Podobně Váš kolega RNDr. Štefan Saban, je dokonce nositelem titulu doktor. Odkdy takto vzdělaní lidé kopou nebo nechají kopat do břicha šedesátiletého člověka? To Vás učili na vysoké škole?
 

Ing. Vojtěch Jiříček,

profesionální ekolog a amatérský entomolog

(37) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 17.7.2008:

K mému příjemnému překvapení mi přišlo mnoho reakcí na mé názory v článku Lesní pedagogika – šance pro české lesy? právě ze Slovenské republiky. Napsali profesionální odborníci i laická veřejnost. Mohu konstatovat, že se ve většině názorů shodujeme. Všechny dopisy jsou stejné ve dvou aspektech se kterými není možno nesouhlasit, a které se pokusím rozebrat z hlediska vlastních (podotýkám – opravdu si nevyhrazuji patent na pravdu) zkušeností a názorů:

1)      Zbytkové populace s malým počtem jedinců jsou ohroženy odchytem jednotlivých kusů. Musí být chráněny i jednotlivé kusy.

2)      Druhy snadno určitelné a dokonale poznané již není nutno usmrcovat.

V podmínkách současné reality, ve které se nacházejí tyto druhy se nic jiného vymyslet nedá. Několik odborníků, nezávisle na sobě uvedlo stejné druhy. Jedním z nich je kovařík Ampedus quadrisignatus. Na jeho příkladě lze vyslovit obecný návod. I v tomto případě ochranu musí garantovat především lesník, který pracuje v oblasti výskytu a navíc musí tušit existenci druhu. Pokud ho zajímá ochrana přírody, musí  se postarat, aby v celé oblasti Malých Karpat (např.) zůstal dostatek stojících dubových pahýlů (je tak nepřekonatelným problémem nechat občas vyšší pařez?), popř. ležících kmenů, které mají dostatek času na to, aby ztrouchnivěly do správné „zralosti“. Pokud toto vnímá a chápe, druh uvězněný na pár čtverečných metrech v jediném pahýlu (kterému kromě vyčerpání genofondu hrozí, že bude odklizen a spálen,  nebo rozsekán) se postupně rozšíří na celou oblast a za nějakých 20 let nebude žádným problémem ho najít (toto je snad konečný cíl ochrany). V případě ustupujících druhů se entomolog musí krotit a uskrovnit. Nosí síťku či sklepávač, ale nikoliv sekeru. Ale jejich osud nemá v rukou nikdo jiný než lesník.  Ovšem zase si nemohu odpustit „jedovatou poznámku“, že sýkorka druh nepozná, a sežere ho stejně, jako běžnou Adeloceru murinu. Nebo žluna si pochutná na larvě stejně, jako na larvě Rhagium inquisitior. Přesto v dalším úbytku druhu hmyzožravcům pomáhat nemusíme. Pokud druh „čestně“ odchytneme v letu, nebo sklepneme, máme stejný vliv jako příroda sama, tedy v podstatě žádný. To je věcí svědomí entomologa. Ale nikdy na lokalitách druhu nebudeme rozebírat staré dřevo – to pro nás musí být „posvátné“. Na lokalitě s malou populací nikdy nesebereme víc než jeden kus, maximálně párek. Sportovní rybář i myslivec dodržováním zvyků a cti (není to jen strach z předpisů) dává rybě i zvěři šanci 1 : 1. Proto bude bez problémů a ke své spokojenosti lovit dalších 100 let a déle. Zvěře a ryb bude pořád dost. To snad chceme také. V dnešní narušené přírodě ať to ctí  lesník i entomolog. Druhy, které jsou těsně před zánikem (maturny) necháme na pokoji a budeme podporovat úpravu jejich biotopů podle jejich potřeby. Trend se může obrátit. V mnoha případech se tak stalo.

Také na tomto je obrovský kus pravdy. Neurčit tesaříka, nebo některé listorohé je umění. Ale pro starého „mazáka“. Sbírka tesaříků by vypadala tak, že by obsahovala 5 – 10 podobných druhů, zbytek by byla prázdná políčka. Sbírka listorohých nebo krasců by skončila na 20 druzích. Naopak bohaté by byly sbírky drabčíků, Scydmenidů apod. Zcela jistě by to odstartovalo intenzívní výzkum méně populárních skupin. Kolik lidí dělá mšice? I za toto by mě § 4, odsek (3) prohnal?!?

a)      sbírá-li se 50 let všeobecně známý druh na jedné lokalitě, potvrzuje to jeho trvalý výskyt a také to, že se zde za celou dobu nezhoršily podmínky pro jiný život ( a to hlavně  náš). Přesto, že druh každý pozná a ví se jak žije. Druh je známý a určený. Přestaneme ho sbírat. Předchozí  nás přestane zajímat a může se stát, že časem nevyjdeme z překvapení. Dětská onkologie, dnes praskající ve švech, je toho dokladem. Dlouhodobý sběr, byť obyčejných a známých druhů je neomylným bioindikátorem. Samozřejmě i to má své meze (jedince můžeme fotografovat, ale to lze i z časopisů – dokladem je vždycky skutečný kus) a je opravdu zbytečné pořád dokola sbírat zejména atraktivní druhy.

b)      Všichni stárneme a odcházíme. Dorost, který nemá doposud žádné zkušenosti, se nenaučí ani ty nejznámější čeledi a druhy. Za pár let z některých budou vlivní úředníci, kteří budou sedět na klíčových místech a rozhodovat. Tu hrůzu si dovedu živě představit, některá díla to dokladují už dnes, nemusím jmenovat. Rozumná míra usmrcování je nutná. Anatomie člověka je známa už 400 let. Člověk, jako biologický druh je spolehlivě určen a je dokonce přečten genom. Přesto medici pitvají další a další mrtvoly. Jinak by nemohli vyrůstat další lékaři. Společnost by léčili šamani nebo čarodějnice, které by roztloukaly sušené netopýry s kamzičím trusem apod. Časem by tito ovládli i politiku a osudy všech lidí. Pozor, toto vede do středověku, kam některé země s úspěchem směřují. Práce a znalosti o dnes dobře probádaných skupinách by se staly mrtvou konzervou. Dnešní konzumní společnost zahrnutá přebytky zboží (a také odpadem a morální devastací) entomologii nepotřebuje a ani nevnímá její existenci. Vymývání mozků stupidními seriály, kde svalovec holýma rukama zlikviduje plně ozbrojenou rotu a nepřetržitě vybuchuje benzin, je denním koloritem života. Nepodrážejme nohy začátečníkům z přírodovědných kroužků ani malým soukromým zájemcům o obor. Entomologie začíná vždy na otakárkovi,  roháči, nosorožíkovi, zlatohlávkovi nebo velkém střevlíkovi. Věřte tomu, velice rychle je to přejde hlubším poznáním. Hmyz přežije, když to podpoří rozumný lesník nebo zemědělec. Je mnohem lepší, když si mladý člověk připíchne do sbírky roháče nebo nosorožíka, než když čichá toluen nebo páchá majetkovou trestnou činnost. Pobyt v přírodě kladně formuje charakter. V neposlední řadě ze života vím, že i úplný začátečník mnohdy posune znalosti dopředu, nebo nalezne druh, na který zkušený profesionál nenarazil za celý život.

Na svobodu jsme čekali 41 let. Bylo by přímo směšné ji využít k vytvoření represivního kriminálu, ve kterém se člověk bojí sebrat mušličku u moře nebo vyjít se psem na procházku. V něčem takovém rozhodně dožít nechci.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(38) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 21.8.2008:

Po napsání třetího příspěvku jsem byl přesvědčen, že už jsem řekl dost a pokračovat v tom nebudu. Uvědomil jsem si ale, že jsem zapomněl na to, co je snad nejdůležitější. Jedná se ale jen o názornější formulaci toho, co už bylo řečeno jinak.

Již po staletí je známo, že jakýkoliv problém lze vyřešit jedině tehdy, je-li zjištěna, analyzována a odstraněna jeho příčina. Příčina bývá v systému, jindy v lidech, nebo v kombinaci obou. Myslím si, že v kauze Ladmovce je hlavně v systému, čímž se ale nadměrně horlivých, entomologicky neznalých „ochránců“ nijak nezastávám. Uvedu některé příčiny:

1)      Chybně vypracované konkrétní pasáže legislativy, zmíněné v předchozích článcích. Neadekvátní vynucování jejich plnění, ale vždy pouze tam, kde nehrozí vážnější odpor. Toto dále nebudu rozebírat. Půjdu do obecné roviny. Zcela přirozeně je vžité,  že zákony a vyhlášky reprezentují společností uznaný vzorec chování, správnost a pravdu, ochranu,  pořádek, právo, ale také pocit bezpečí občana. Jistě, rád bych tomu věřil a jako občan toto od nich očekávám. Proto zákony většina lidí ctí a respektuje. Ale dějiny nás vytrvale  poučují o tom, že to neplatí vždycky. Zákony a vyhlášky mohou být sestaveny zcela účelově k upevnění moci, tj. šikanování, zastrašování, někdy přímo k legalizaci trestné činnosti toho, kdo je u zrovna kormidla. Jindy zákon umožňuje existenci zcela zbytečné, parazitní organizace (sekty), žijící na úkor společnosti. Jak jinak bychom si mohli vysvětlit, že plně v souladu s tehdejší legislativou byla oběšena Milada Horáková, vyvražděny Lidice, na plné obrátky pracovaly továrny na smrt -  koncentráky. Lidé, kteří toto organizovali a páchali, poslušně a svědomitě plnili zákony a dodnes nechápou, že udělali něco špatného. Ještě je tu někdo, komu doposud nedošlo, že zákon nemusí být vždy správný?

2)      Zcela opačná logika. Entomolog Národního muzea musí žádat o povolení ke sběru organizaci nebo jednice, kteří nemají ani setinu jeho znalostí. Není to tak náhodou „na hlavu“? Špičkový znalec je od toho, aby měl rozhodující slovo. Ochranu a vyloučení zbytečného usmrcování snad garantuje on svými znalostmi,  jeho organizace (ČSE, SSE) a zaměstnavatel. Orgány ochrany přírody jsou od toho, aby sledovaly činnost a čelily ekonomickým lobby, které nepříznivě mění krajinu. Za zády mají zákon, o který se mohou vždy opřít. Jejich rovnocenným protivníkem je „establišment“. Tam musejí směrovat hlavní úsilí. Ochrana přírody si totiž vzala větší sousto, než může spolknout. Z toho důvodu nemůže mít všude a ve všech organizacích fundované znalce. Mezi převážně správnými rozhodnutími se logicky objeví i chybná rozhodnutí. Výsledkem pak je úplně stupidní lov na špičkové odborníky místo toho, aby země na ně byla pyšná, nebo byla vděčná za jejich návštěvu. Stát, který navštěvují špičkoví odborníci, vždycky může z jejich poznatků vytěžit. Brilantní ukázkou agresivní a hlavně kontraproduktivní hlouposti je exhibice členů CHKO Latorica nebo indických úřadů (možná si i dopisují, postup je nápadně podobný). Ochranu hmyzu bych přenechal entomologickým společnostem - i slovenská je dodnes na světové úrovni (OP ji stále ještě nezničila), která musí něco garantovat - od toho tu snad je (?!), když umí přijímat a zvyšovat příspěvky. „Těžaře“ nebo obchodníka lze vždycky identifikovat a vyloučit. Ochranu dravců a velkých živočichů bych přenechal mysliveckým organizacím (zoologové jsou vědci, ti ať bádají), ochranu vod a ryb rybářským svazům, apod. Zde je dostatek dobrých znalců, garantujících správná rozhodnutí, která lze samozřejmě konzultovat s OP. Rybářská a myslivecká stráž je orgán respektovaný, účinný a dlouhodobě osvědčený. Proč by fundovaný dozorový orgán nemohl existovat v entomologických společnostech? Konečně by přišli o moc lidé s nulovými znalostmi. My entomologové nefušujeme do práce jaderným fyzikům, manekýnkám, gynekologům, ani malířům pokojů. Ať nikdo nefušuje do práce nám. My už se mezi sebou pohlídáme. Zmíněné těžaře a obchodníky nemáme v lásce ani my. Ochrana přírody (zdůrazňuji, že jsem stoupencem a propagátorem účinné OP a mezi ochranáři mám dobré přátele), které je potřeba odlehčit,  by tak měla volné ruce a více sil, aby přiškrtila původce negativních změn v krajině, např. vyhnala z lesů pařezové frézy. Já vyznávám logiku: kam může motorová pila nebo fréza, neuškodí síťka. Teprve potom všechno ostatní může fungovat. Účinnost současného systému ochrany hmyzu je nízká i přes upřímnou snahu a vynaložené úsilí a prostředky. Řiďme se vlastním rozumem. Vymyslí-li někdo v Bruselu vyloženou pitomost, nemusíme to hned napodobovat. Do světa vykřikujeme, že jsme svobodná země. Do opačné logiky řadím i způsob postřehu většiny občanů: jeden člověk se síťkou vzbudí okamžitou pozornost. Deseti chlapů s motorovými pilami a přistaveného kamionu s nakladačem, ze kterého teče olej, si nevšimne nikdo. Nakonec vyjde najevo, že v lese kradli.

3)      Regionální „náčelníci“. Zde vládnu já, zde je všechno po mém a bude to tak navěky.  Běda vám, když narušíte mé zvyky. A vůbec,  nemáte tu co dělat. Vypadněte, nebo vás zmrzačíme. Toto patří do středověkého Afganistanu a nikoliv do Evropy III. tisíciletí.

4)      Diletantský a polovičatý přístup médií. O tom, že někdo zabíjel chráněné brouky, informovala média s nebývalou horlivostí. Nikdo ale nepátral po skutečné škodě. Katalogová škoda dle přílohy vyhlášky, kde je chybně nadsazena sazba,  je něco jiného. Výjimkou byl pouze pan. RNDr.Gejza Dunaj, umlčený slovenský špičkový odborník, který dobře vypreparovanou majku obecnou cení na 20, nikoliv na 6000 korun. Do dneška nikdo nevysvětlil, odkud spadlo 6000,- za nejběžnější druh. Nikdo se nezabýval ani pouhým srovnáním: Na jednu misku vah při plném respektování a úctě k vyhl. SNR 24/2003 položte sebrání pár obyčejných brouků (i slovensky se druh  jmenuje majka obyčajná!) a na druhou misku přepadení, ponižování a zmrzačení nevinného člověka – známého fotografa přírody,  a výroky nenávisti k němu jen proto, že bydlí někde jinde. Která miska vah je těžší, pozná i intelektuálně opožděný klient  ústavu v Pezinku po třech velkých borovičkách. O tom, kdo spáchal závažnou a společensky nebezpečnou trestnou činnost a musí se z ní zodpovídat, není třeba diskutovat. Tohoto srovnání nebyl schopen zasahující ani vyšetřující policista, soudce, prokurátor, lékař, ani personál ve věznici. Kupodivu vězňové to pochopili ihned. Že by vězňové měli vyšší právní znalosti? Jak je možné, že toto nechala média vyhasnout? Strach ve „svobodné“ zemi? Tomu odmítám uvěřit.

5)      Neznalost a porušení trestního zákona svrchované a svobodné země -  SR.  Vyšetřovací vazba slouží k tomu, aby obviněný nemohl ovlivnit svědky, popř. nekomunikoval s komplici. Po celou tuto dobu ale platí presumpce neviny. Vinu, jak jsem se zmínil, prokazuje jedině soud. Do té doby se s obviněným zachází slušně jako s nevinným. Použití klece a hladomorny nepatří do vybavení moderních věznic a bylo zbytečné. Nasazení želízek zraněnému člověku před ukončením soudu je víc než pochybné. Z hlediska trestního zákona SR toto naplňuje skutkovou podstatu trestného činu – zneužití pravomoci veřejného činitele, kromě bohaté kytičky dalších trestných činů. Pánové, soudruzi Stalin a Gottwald již zemřeli. Dnes se chováme jinak. K Vám to ještě nedošlo?

6)      Nakonec perlička. Mám hlášenou jinou, předchozí exhibici dnes již populárních a oblíbených ochránců prírody. Cituji: „ máte šťastie, že ste z Olomúca. Kebyste boli z Prahy, volám políciu“. Nevím přesně, který z nich to byl (vysoký, štíhlý s knírkem), ale jedná se o zásadní průlom v posuzování  přestupku v evropském právním světě - závažnost provinění je v přímé korelaci s místem bydliště zadrženého! Jistě se shodneme i s bratrskou slovenskou stranou, že tato cesta budování právního státu a upevňování dobrého vztahu se sousedy,  je přinejmenším podivná. Co by tomu asi řekl pan prezident a  pan předseda vlády? Tuší vůbec vysoce postavení činitelé, co se v jejich zemích děje?

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(39) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 5.11.2008: 

Naše legislativa a hledání cesty ke společnému jazyku ochrany přírody a entomologie, jediné záruky skutečné ochrany

Tento příspěvek je jako všechny předchozí motivován nejen snahou o změny v legislativě vedoucí ke skutečné a účinné ochraně ohrožených druhů (nejen) hmyzu, ale také snahou o vyloučení zbytečné a nic nepřinášející represe ze strany ochrany přírody, a to kdekoliv ve světě, která ve většině případů pramení z neznalosti a nepochopení problematiky, pokud není vyloženě cílená. Budu se zabývat převážně naší legislativou.

Příloha 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb., která je prováděcí vyhláškou k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen vyhláška a zákon), uvádí tři kategorie rostlin a živočichů. Druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Pomineme-li skutečnost, že se jedná pouze o nějaký reprezentativní vzorek (ohrožených druhů je daleko víc a nemá praktický význam uvádět všechny), nelze nesouhlasit. Jak toto funguje ve skutečnosti? Pokud populace ohroženého druhu poklesne nebo trvale klesá, běžná praxe je taková, že novelizací předpisu se druh z kategorie „silně ohrožené druhy“ přesune do skupiny „kriticky ohrožené druhy“. Úředníci se domnívají, že udělali kus práce. Ochrana druhu se zpřísnila. Jak toto vypadá v praxi, uvedu na příkladě ustupujících druhů netopýrů. Ode dne, kdy se jejich ochrana papírově zpřísnila, jen v Olomouci a nejbližším okolí bylo vykáceno přes 200 dutých stromů, kde netopýři často přečkávají den. V místech, kde nejsou jeskyně, přístupné půdní prostory a jiná vhodná místa, netopýři používají přes léto dutiny. Při hledání dutinového hmyzu v Ladné jsem našel v jediné dutině přes 100 netopýrů ve 4 druzích. Tímto nikoho nekritizuji, stromy většinou padly kvůli bezpečnosti občanů a běžného provozu v jejich blízkosti. V některých případech se to udělat muselo. Co tím chci říct?

Musíme si znovu uvědomit realitu a přehodnotit svá stanoviska:

1)      Které druhy jsou skutečně ohroženy; v případě hmyzu někdy se jedná pouze o výkyvy v četnosti populace. Jako příklad mohu uvést chrousta Melolontha pectoralis. Více než 20 let nebyl nalezen ani jediný kus. V posledních 5 letech se s nimi „roztrhl pytel“. Zlatohlávek Oxythyrea funesta je dnes druhem invazním, nikoliv ohroženým. Jednoznačně některé druhy vyloučit a doplnit „potřebnější“. Od toho jsou novelizace. Ty ale musí respektovat terénní praxi entomologů, včetně „amatérů“. No a ti nesmí být obtěžováni při své činnosti diletanty.

2)      Které druhy umíme nebo neumíme chránit. Stanovištní nebo potravní specialisty, kteří se vyskytují na specifických konkrétních lokalitách, které můžeme snadno vymezit, chránit umíme. Jsme schopni pohlídat i udržovat lokalitu ve stavu, který druhu vyhovuje. Proto zařazení druhu do přílohy vyhlášky je namístě. Tento druh doopravdy chránit umíme a ochrana je skutečná. Jako příklad mohu uvést stanovištní majky Meloe decorus, M. uralensis apod. Naproti tomu druhy polní, ať jsou ohroženy jakkoliv, chránit neumíme a ani nemůžeme. Zemědělec kvůli broučkovi sotva přestane orat, hnojit a používat pesticidy, když to neudělal kvůli dropovi a křepelce. Polní druhy hmyzu  jsou uvedeny zcela zbytečně. Tiskařská čerň na stránkách vyhlášky jim nepomůže. Vyloženě polními druhy jsou např. Calosoma auropunctatum, Carabus scheidleri. Přežívají a populaci udržují kusy, které náhodou nebyly na poli v době zásahu. Druhy, které nejsou stanovištní, zařazovat do vyhlášky je úplně zbytečné, protože nevíme, kde je potkáme a většinou jsou trvale ničeny laickou veřejností, velkovýrobou (nejen průmyslovou a zemědělskou, ale zejména lesnickou), budováním čehokoliv. Nijak je nejsme schopni chránit. Slovenský entomolog pan Valerián Franc velmi výstižně přejmenoval pole z „kulturní stepi“ na „agrární poušť“. Tam je zbytečné chránit cokoliv. Člověk zde není schopen ani snížit dávky dusičnanů v hnojivech, které ničí přímo jeho kontaminací pitné vody. To, že se dusičnany redukují na dusitany a ty dále na nitrosaminy – spolehlivé karcinogeny, nikoho nevzrušuje. Důležitější je produkce řepky.

3)      Druhy, které chránit nechceme a dokonce je aktivně hubíme ve velkém. Jako příklad mohu uvést roháče Lucanus cervus, ale v podstatě většinu druhů roháčů. Na všech lokalitách, kde se roháči ještě vyskytují, provádí se výbrus pařezů a příprava půdy. Z obavy před šířením technických škůdců v produkčních lesích není plošně ponecháváno určité množství dřeva k samovolnému rozkladu, které je nutné k vývoji i jiných roháčů, třeba kriticky ohroženého Ceruchus chrysomelinus, kterého tak intenzívně hubíme, ale hlavně k přezimování střevlíků. Třeba zrovna ohroženého Carabus irregularis. Druhy, které hubíme a chránit nechceme, jsou ve vyhlášce úplně zbytečně. Tím pádem může vzniknout stejně zbytečná represe za sebrání druhu, kterému se denně vědomě ubližuje. Zařazovat druhy, které kladou do palivového dříví (někteří krasci a tesaříci), je úplně zbytečné, ne-li směšné. Entomolog může dostat za sebraný 1 kus tesaříka Rosalia alpina pokutu do 50 000.- podle § 87 přestupky zákona, zatímco místní chalupář nebo přímo hajný, kteří topí bukovým dřevem, larvy stejného druhu celý život pálí v peci ve stovkách. Tyto druhy opravdu ve vyhláškách nemají co dělat. Tento fakt není kritikou bezpochyby dobře míněných předpisů, ale návodem k zamyšlení, jak se přiblížit skutečnému životu místo budování vzdušných zámků, či zpracovávání úplných nesmyslů, které v posledních 5 letech způsobují neštěstí nevinným lidem, jak se snažit o skutečnou a účinnou ochranu přírody.

4)      Konečně pochopit, a to na nejvyšší úrovni zákonodárců a ochrany přírody, že se musí odlišit hmyz s téměř nekonečnou reprodukční schopností od vyšších živočichů, kde každý jednotlivý kus může ohrozit vývoj populace. Hmyz se nepodařilo zničit ani celým odvětvím chemického průmyslu – výrobou pesticidů. Pouze lokálně výraznými změnami v krajině, a ty se nedělají síťkou ani sklepávačem. Entomolog neohrožuje hmyz ani v rezervaci. Ta je vždycky plná hmyzožravců, kteří jak potvrdila staletí, také nemají na populaci hmyzu žádný vliv. Opakuji, kam může motorová pila a pařezová fréza, neuškodí síťka. Platí to i pro rezervace jakéhokoliv stupně ochrany, pokud se v nich těží a frézuje. Zde žádný zákon neplatí!

5)      Vím, že plošné použití posledního návrhu je nerealizovatelné vzhledem k počtu chráněných druhů (hmyz kolem 100). Ale u nejvýznamnějších druhů, které jsou opravdu kriticky ohrožené (na těch se snad shodneme – jasoni, maturny…., kterých se nikdy nedotkneme), nestačí zařazení nebo posunování v kategorích ohroženosti, ale nutno doplnit v poznámce konkrétní opatření, jak druh chránit (Bolbelasmus – nepřipustit zarostení stepi, Osmoderma – přísná ochrana dutin a všech starých stromů mimo produkční les apod.). Můžete namítnout, že toto už řeší některé § zákona. Je to pravda, ale příliš obecně. Pokud člověk není odborník, o způsobu ochrany konkrétního druhu, který má přímo za humny, netuší většinou vůbec nic. Pak se může stát, že zahrádkáři beztrestně vykácejí a spálí všechny „nemocné“ ořešáky s „kriticky ohroženými“ Megopisy, přičemž silničáři udělají přesně totéž s topoly a lípami (Břeclav). V tomto případě by brouci byli nejlépe chráněni ve sbírkách, jako brouci ze dna Pálavských jezer – kriticky ohrožený střevlík Carabus clathratus. Sbírky jsou jediným dokladem, že zde něco žilo.

Závěr: entomologie a ochrana musí mluvit společnou řečí. Jinak toho moc nezachráníme. V zemích, které toto nepochopily, entomologie jako vědní disciplina bude pokračovat v podzemí jako partyzánská činnost, či zanikne. Společnost nikoliv jen česká, musí začít tušit, o čem je vůbec řeč a musí se rozhodnout, co vlastně chce. Zákon nespadl z nebe, vytvořili ho lidé a titíž ho také mohou změnit nebo opravit. Co se nám už povedlo? Zrušit úplně slabomyslnou přílohu č. 3 vyhlášky č. 166/2005 Sb., přičemž nijak nenapadám ostatní části předpisu, se kterými se ztotožňuji. Jak jsme toho dosáhli? Především za to vděčíme vstřícnosti ministerského úředníka, který chápe problematiku a dal si některé věci vysvětlit. Ačkoliv jsem zdůraznil, že nejsme oprávněni zasahovat do legislativy svrchovaných států, nějakým přijatelným a přátelským způsobem bychom měli bratrům Slovákům - entomologům (na které jsem nikdy nezanevřel) pomoci změnit formulaci některých pasáží § 4 odseku (3) zákona o ochrane prírody, který už způsobil tolik neštěstí.

Paradox doby: všimli jste si nepochopitelného jevu? V době socialistické jsme mohli sbírat všude. To bylo vykompenzováno tím, že nešla sehnat žádná pomůcka, špendlíky jsme si dělali z ocelových kartáčů. Nyní je na trhu všechno včetně nekonečného množství pomůcek a literatury, můžeme přes hranice kamkoliv. Ale nikde nic nesmíme. Na co se to všechno vyrábí a publikuje? Není to jak „u blbých“?!? Fašisté na rozdíl od mnohem rafinovanějších komunistů bojovali „s otevřeným hledím“. Byli jasní na první pohled. Neměla by evropská (nejen) společnost konečně „otevřít hledí“ a říct naplno, že snahou o skutečnou ochranu přírody brzdíme ekonomický rozvoj a proto jsme nežádoucí? Pokud jsem se zmýlil a je to jen můj osobní dojem, je nejvyšší čas zákony přizpůsobit skutečnému životu a neházet klacky pod nohy lidem, kterým na přírodě opravdu záleží. Rakovinu objevenou zavčas lze zlikvidovat. Ale pokud se nechá rozlézt blbost, je vystaráno na nejméně 300 let. Dějiny to dokladují.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(40) ŠÁLEK LUBOMÍR, 29.1.2009:

Dobrý den,
Náhodou jsem narazil na tuto stránku a přečetl jsem si diskusi ohledně vztahu ochránci a entomologové, najmě amatérští, na Slovensku.

Chtěl bych z vlastní zkušenosti opravit některé údaje, zejména ve tvrzení pana Valeriána France ohledně krasce Sphenoptera antigua. Tu lokalitu u Velkého Krtíše znám a mám z ní 6 ks předmětného krasce. Chytal jsem je počátkem května v roce 1992. Krasci se vyskytovali na lesní cestě mezi pastvinami rozvolněným okrajem lesa. Cesta byla pokryta nízkou travou (počátek května), místy s ploškami bez vegetace vzniklých občasným pojezdem vozidel. Až potud to bylo v pořádku. Ale po cestě jezdil buldozer, který ji upravoval, to znamená , že vyrýval v podstatě cestu novou. Naštěstí se ještě nedostal k místům , kde jsem chytal. Tam se dostal až poslední den mého pobytu a nemusím snad vysvětlovat, že v ten den již žádný krasec se neobjevil. Nicméně pravděpodobně zůstal v okolí cesty.
Ta lokalita byla díky normálnímu pasteveckému hospodaření, které vytvořilo něco jako lesostep příznivá pro vývoj předmětného druhu. Pak ale přišli ochránci a udělali rezervaci se zákazem jakékoliv činnosti. Lokalita zarostla lesem a krasec vymizel. Zůstalo jen pár kusů ve sbírkách dokumentující historický výskyt.
Ovšem podle pana France za vymizení krasce mohou entomologové, najmě čeští.

Lubomír Šálek
Projektant lesů, vod a strání a amatérský entomolog  

(41) DVOŘÁK JOSEF, 4.2.2009:

Ochranářská inkvizice na Slovensku. Ke stažení - klikni.

(42) KUBÁŇ VÍTĚZSLAV, 4.2.2009:

Vážení Přátelé,

Nepozastavuji se nad stylizací zaslaného článku (Ochranářská inkvizice na Slovensku), kdo mne zná ví, že bych se ovládal ještě méně. Přesto je lépe invektiva nepoužívat, ale popisováním suché reality bez komentářů dosáhnout efektu snad ještě většího. Takto drastický výkon úředníků je nezbytné považovat za selhání a posuzovat jej jako kriminální čin jednotlivců. O pravdivosti uvedených údajů nepochybuji. Každý s jmenovaných profesně pochybil, ale nelze tvrdit, že právo, lékaři, výkon stráže OP či vězeňství je na Slovensku špatné. Jednou za čas se někdo octne v nesprávný čas na nesprávném místě a práva se pak dovolává roky. O takových případech se pak točí filmy. Jakou šanci a chuť se domáhat spravedlnosti má člověk s podlomeným zdravím, navíc sám proti státním úředníkům, je evidentní. Na Slovensku jako v Indii.

Já však léta stejným způsobem žádám, aby selhání sběrače hmyzu nebylo spojováno s celou entomologií. Opět se jedná o selhání konkrétních lidí. Je pak na orgánech činných v trestním řízení, aby vyšetřili, chytili, obvinili a soudili. Je-li takovýto člověk členem entomol. společnosti, pak samože tato profesní organizace zasáhne podle svých stanov! Je pochopitelně především na nás, abychom si udělali "mezi svými" pořádek. My nejlépe poznáme rukopis svých "kolegů" na lokalitě a nalezneme dotyčné kusy v krabicích, ať sbírkových či výstavních.

Na Slovensko já jezdím i nadále, nejlépe v doprovodu slovenských kolegů a zde se omezuji pouze na pozorování biologie mnou sledovaných skupin. Taxonomický výzkum provádím už jen na mrtvém materiálu ze slovenských institucí. Želbohu, nelze přerušit činnost v terénu zcela, neb mnohé druhy jsou v ČR natolik vzácné, že mi příjde absurdní trápit se zde, když na Slovensku je objekt dostupnější.

Na vyřizování povolení ke sběru jsem líný, ale bude-li to potřeba, podstoupím jej. Jinak to, přátelé, opravdu nejde. Ač je Slovensko těch z nás, co se narodili v Československu, naší domovinou, kterou mi žádný státník nemůže vzít, fakt je ten, že dnes tato část mé domoviny leží na území suverénního státu, ve kterém platí zákony tohoto státu a ty je nutno dodržovat. Zákon o ochraně přírody je dnes na Slovensku neoddiskutovatelně nevyvážený, neúplný a místy vysloveně špatný. Náš český je na tom lépe, nicméně i u nás se druhová ochrana vymkla z rukou, zvláště když nejsou smysluplně upraveny podmínky vědeckovýzkumné činnosti. I u nás došlo k nepochopení rozdílu mezi červenými seznamy, druhy chráněnými vyhláškou a druhovou ochranou ve smyslu zákona. Český zákon ukládá takové podmínky pro ochranu druhu, který je do různých kategorií zařazen vyhláškou, že péči o takto zařazený druh by mu mohlo závidět leckteré lidské mimino. Nelze si proto představit realizaci zákonné péče o desítky, natož stovky chráněných druhů hmyzu.

Všichni víme, že v ČR tendence rozšiřovat seznam druhů, zařazených do druhové ochrany vyhláškou, má suplovat ochranu biotopu, která je jako taková politicky neprůchodná. Při nízkém právním povědomí v postsocialistických zemích, minimální vymahatelnosti práva, při dravosti kapitalismu ranného typu, nemají lidé, pracující v ochraně přírody těchto zemí, na růžích ustláno. Při větším ekologickém povědomí národa by stačily funkci "oceňování" přírody spolehlivě zajistit červené seznamy.

Odborníci biologové při poznávání přírody pochopili nutnost ohrožené přírodní objekty chránit, dali základ vzniku ochrany přírody! Jak to podle všech lidských zákonitostí bývá, tato dnes svébytná disciplina žije svým životem a úředníci OP dávno zapomněli na své "zřizovatele". V českém zákoně je vědeckovýzkumná činnost ošetřena dvěma nejasnými paragrafy, které nelze rozpracovat vyhláškou.

Jak říkával nebožtík Prof. Povolný, existence výjimek je prvním krokem k nezákonnosti. A vida! Jak se badatel vně institucí ochrany přírody má dostat na "svou" lokalitu, kterou často sám objevíl, prozkoumal a zdokumentoval? Pomocí udělení výjimky z režimu OP! Čerta starého potřebuje profesionální biolog povolení! Kdo jiný ví lépe, jak se v přírodě má chovat, než její zpytec! To je věc elementární etiky každého profesionálního badatele. A každá profese, kterou lze doplnit amatérským entuziasmem, si z těchto lidí vytvářela a vytváří profesní společnosti. A je jen a jen její odpovědností, jak a jaké členy přijme a jak si je vychová - či nevhodné vyloučí. Správy institucí OP by měly pouze registrovat činnost odborníků a koordinovat ji, aby se činnosti vzájemně nerušily. Oznamovací-ohlašovací povinnost! A né nedůstojné povolovací martýrium až po vládu ČR!

Kriminální živel, drancující přírodu, nemá naprosto nic společného s profesionální a organizovanou amatérskou entomologií! Nikdo není entomologem jen proto, že sbírá hmyz, zrovna tak, jak není zahradník ten, kdo krade zeleninu na cizím záhonku. Jsou-li mezi profesionálními a organizovanými amatérskými entomology lidé, o nichž víme, že překračují zákony, pak musíme zasáhnout, jinak se na nás ochranářské obec a veřejnost právem dívá jako na viníky. To je ovšem věc procesní a trvám na tom, že kriminální jednání jedinců je věc individuální.

Na poznámku Jirky Ch. Vávry, že má poslední léta dobré zkušenosti s OP na Slovensku, chci ovšem upozornit na skutečnost podle mne mnohem zásadnější, než je případ Josefa Dvořáka. Souvisí s předešlým. Přečtěte si, prosím, diskuzi na stránkách společnosti Elater (http://www.elateridae.com/page.php?idcl=74). Zde je třeba pečlivě studovat stanoviska pana Ing. Petera Sabo ze správy CHKO Latorica. Je třeba si prostudovat slovenský zákon o ochraně přírody a přečíst si články a stanoviska Dr. Valeriána France, CSc., člena různých státních komisí a spoluautora vyhlášky o ochraně přírody SR. Jsem přesvědčen, že takto drastickou ochranou přírody nelze dosáhnout cíle. Badatel je zahnán do kouta a je nucen potupně žádat o absurdní "povolení výjimky" a rabiját si ještě více užívá svého adrenalinového dobrodružství a zvýšené poptávky na trhu. Který samozřejmě zrušit nelze - lidskou vášeň vymýtit dosud nedokázal nikdo.
Jen nezodpovědný dobrodruh se vydá bez povolení lovit na Slovensko, jen pomatený badatel se vydá bez povolení bádat hmyz na Slovensko s přesvědčením, že hloupé zákazy bude ignorovat.
Né, pánové, pro mne kauza Josefa Dvořáka má příchuť science fiction (Josef mi to promine a zřejmě pochopí, co tím myslím!) - prostě nejsem schopen počítat ve svém životě s možností, že mi hrozí ve střední Evropě takovýto zážitek! Avšak zároveň nevěřím, že názory a stanoviska pan Ing. Sabo a Dr. France jsou na Slovensku - především mezi ochránci přírody - ojedinělá! Beru proto jako fakt, že na Slovensku je situace mnohem horší, než jinde.

Tím se dostávám k poznámce poslední. Tato tendence je celoevropská, celosvětová (viz případ Švácha-Kučera). Již nejsme bláznivými a usměv budícími bratranci Benedikty, ale jsme sprostými vrahouny, arogantními vědci, kteří zbytečně vybíjejí hmyz a ubližují přírodě. My pak podléháme tomuto jevu a ze strachu skrýváme i naprosto legitimní skutečnosti, jako je obchod přírodninami (stál u zrodu všech muzejí), komerční hodnotu hmyzu a vůbec se neodvažujeme tyto skutečnosti obhajovat. Kolik nevídaných druhů máme díky organizovanému sběru přírodnin v třetích zemích, jaké neskutečné poklady dokázali shromáždit sběratelé typu Klappericha - který také skupiny, které sám nesbíral, dokázal "vyměnit za peníze", jak říkával nebožtík Heyrovský!

A dnes např. Emil Kučera! Co je špatného na profesi profesionálního nájemného sběratele? Mám mu snad každý den posílat rohlíky a salám? Na to snad byly peníze vynalezeny. Otázku míry byznysu a sběratelské hodnoty nelze vyřešit. Na to jsou opět politici, instituce, policie, celníci a soudy, aby nebezpečné metody odchytu odhalili a znemožnili, národně i mezinárodně.

K tomu zcela konkrétní příklad. Z asi 10 druhů tzv. "plechů" - tj. krasců rodu Chrysochroa, dnes běžně prodávaných u překupníků hmyzu za velmi přijatelné ceny, se v Obenbergerově sbírce Národního muzea v Praze nachází jen druh jediný! Za posledních 10 let bylo v rodě Megaloxantha, což jsou jedni z největších krasců na světě, popsáno do 10 nových taxonů a tento rod byl objeven na několika ostrovech Filipín, odkud nebyl do té doby vůbec znám. Jezdím do pralesů Asie již 20 let a za celou dobu jsem nejběžnější druh tohoto rodu zahlédl v letu v nížinném pralese u Mekongu pouze jedinkrát. Létal ve výšce takřka 30 metrů. Ten prales tam o rok později již nebyl. Největším překupníkem hmyzu byl E. Reitter. Obrovské dílo, které po sobě zanechal vzniklo pomocí peněz z obchodu hmyzem.

Né, pane Franci, Roubalové nevymírají, jak píšete, pouze se stáhli, zahnali jsme je do ilegality. 40-tistránkovou studii druhů Anthaxia salicis-semicuprea-suzannae nemám odvahu dát do tisku. Mnoho údajů pochází ze Slovenska po r. 1993. Sběrateli jsou desítky českých a slovenských, slovenský zákon porušujících entomologů, kteří z valné většiny své sběry sanovali stejně poctivě vydělanými penězi, jako prof. Roubal. Mám zaplnit jejich jmény databázi oddělení envirom. kriminality kpt. Kerna? Nebo umazat údaje o sběrateli a uložení materiálu?

Skutečně je nezbytné za obchodem přírodninami vidět něco špatného či nemorálního? Opravdu někdo věří tomu, že badatel ubližuje přírodě (např. i nákupem hmyzu) a sběratel je schopen vybít druh? Těch několik zdecimovaných kousků přírody v Evropě snad ještě pár let uhlídáme. Navzdory trhu, navzdory presidentovi, snad i proti destruktivním činům několika zlotřilých sběratelů.
Naprosto však odmítám, abych se mnou bylo zacházeno jako s potencionálním zločincem (sprostým podezřelým). "Na Slovensku se při striktním výkladu zákonů člověk k živočichu nesmí ani sehnout a "vyrušit ho", na svém těle sajícího komára lze zákonně zaplácnout pouze s dokladem o jeho infekčnosti. Sbírat nechráněné druhy lze jen ve středovém pásu dálnice." Prosím, to není můj výplod, to je takřka doslovný citát nestora slovenské entomologie Dr. Ilji Okáliho. Nejsem jediný, který jej od něj slyšel. A jaký to byl patriot a ochranár! Co dodat. V Číně nelze přírodu vědecky ani fotografovat ani pozorovat, za účelem ukojení hladu sníst cokoliv však ano. Mongolsko již svůj drastický zákon o ochraně přírodního bohatství zmírnilo. Česko se chystá aktualizovat vyhlášku o ochraně přírody a rozšířit seznam chráněných druhů. Prý s dobrým úmyslem lépe ochránit přírodu proti podnikatelskými a zájmovými lobby. Užuž se sahá po červených seznamech. Maďarsko již svůj obsáhlý seznam chráněných druhů má. Naopak v Rakousku a Německu plní tuto funkci velmi slušně červené seznamy! V Rakousku a Německu funguje systema Natura 2000 a znám několik dobrých projektů pod její hlavičkou. Na východ se zavádí systém Natury 2000 klasicky, podle litery zákona, smyslem si nikdo moc hlavu neláme.

Na druhé straně v ČR (vím, že i na Slovensku a v Maďarsku) velmi dobře funguje systém dlouhodobých výzkumů v rámci konkrétního území (CHKO, NP ap.). To vyhovuje ale jen části badatelského spektra. Já potřebuji studovat svého Cylindromorphus bifrons napříč celým územím Čech, Moravy, Slovenska a Maďarska! Jedu, šlapu, uvidím, zastavím, probádám a pokračuji dál. Nejsem-li na asfaltu či na poli, v 80% křížím nějaké chráněné území. Není na světě bůh, který by takovouto formu výzkumu ošetřil striktně podle práva. Znovu se ptám. Potřebuje docent biologie UK nebo pracovník entomologického oddělení muzea na svou elementární profesi "výjimku z režimu"??? Nepotřebuje, legitimace pracoviště, ale i průkazka člena entomo-společnosti musí stačit. Pakliže se na Pradědu v NPR správci neohlásím, jsem samože vůl, neb kolega, který zde provádí organizované plašení a počítání lindušek mne pochopitelně a logicky vyžene.

V Laosu jsem váženým přírodovědcem a úřadům nedělá žádný problém zajistit mé činnosti optimální podmínky. Zatím. Není tedy o čem přemýšlet. Evropo, zblázni se tu třeba. Zachraňuji tedy pro vědu laoský hmyz. Těžařská cesta z Laksaa (stř. Laos) do Vinhu (přístav ve Vietnamu) byla před 3 lety rozšířena a zpevněna. Je příjemnější být vážen a ctěn než ponižován, urážen, podezříván a šikanován. Na Slovensko si jezdím zavzpomínat a odpočinout. V rámci dovolené a s manželkou. Je to moje vlast.

Vítězslav Kubáň

Entomologické oddělení
Národní muzeum
Golčova 1
148 00 Praha 4-Kunratice

(43) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 20.2.2009:

 
Selhání jedince, selhání lidského faktoru – moderní výmluva na všechno

Právní stát je vynikající a spravedlivý. Vláda moudře vládne občanům své země. Náhle někde selže lidský faktor. Pomýlení jedinci bezdůvodně zmrzačí nevinného člověka. Spravedlivá společnost ani za 5 let není schopna věc vyšetřit, viníky potrestat alespoň přeřazením na jiné pracoviště a co navíc, orgány činné v trestním řízení se za viníky postavily: „ robíme to preto, aby sa takí ludia do prírody nevracali“ (kapitán Ing. Mário Kern, pořad STV 2, Mlynská dolina) . Policejní důstojník musí dle zákona a v rámci své povinnosti podporovat či zařídit vyšetření přestupku – sebrání pár brouků někým jiným. Nic proti tomu. Ať se nám to líbí nebo ne, musíme ctít zákony svrchované země. Ale tentýž důstojník nemůže jako profesionál (a všichni jeho nadřízení až po ministra vnitra) přehlédnout bezdůvodné napadení jiného nevinného člověka a porušení celé řady § Trestního zákona své země - svrchovaného státu a člena EU.

Že by tu něco selhalo? Omyl. Příčinou je celý, „specificky“ nastavený systém. Fatální chybou je vyhodnocení kauzy jako selhání čehokoliv. Nikdo v ničem neselhal. Tak to totiž funguje. A proklatě dobře.

Jev má své příčiny, které byly mnohokrát analyzovány. Z dob totality si pamatuji, že hoši, kteří trpěli nějakým komplexem (neúspěch u děvčat, nízký plat, špatné zuby….) našli svoje sebevědomí jako pomocníci VB, informátoři STB, či členové Lidových milicí. Abych byl upřímný, všichni jsme se jich báli. Po změně politických poměrů se stali zbytečnými. Vyděšení jako vyorané myši zjistili, že už se jich nikdo nebojí. Netrvalo to ale dlouho. Téměř všichni se přelili do současných organizací budících respekt. Těch vyrostlo jako hub po dešti (exekuce, vymahači dluhů, kupci pohledávek…….). Současný ekoterorizmus je pro ně přímo živnou půdou. S ekologií a ochranou přírody samozřejmě nemá nic společného.
Analyzujeme-li problém na vyšší úrovni, opakuje se dějinách pravidelně. „Mladé“ režimy, které nemají ještě všechno usazeno a ujasněno, potřebují rychle vybudovat autoritu. Jinak to asi nejde. „Tmelem“ je strach. Ani bezúhonný občan si nesmí být ničím jist. To už tu bylo stokrát. Nic nového vymyšleno nebylo. Ale je to osvědčené a funguje to stoprocentně.

Snahu o nápravu situace, která by slavila dílčí úspěch už pouze tím, že by se zakonzervoval současný stav bez dalšího zhoršování, sleduji od samého počátku. Co je na tom zajímavé z mého pohledu. Nám milovníkům hmyzu, kteří jsme na jakékoliv úrovni věku, znalostí a profesionality, je věc jasná od samého počátku. V uzavřeném monologu si vzájemně omíláme pořád dokola notoricky známé věci. Je to zbytečné. Za dlouhé roky, které se zálibě věnujeme, víme své. Kromě Ing. Petera Saba se nevyjádřil ani jediný ochranář. Celá záležitost plyne úplně mimo svět české ochrany přírody. Pokud tento hnus ČS organizace nebyly schopné odsoudit, měly ho alespoň schválit. Uvítal bych i příspěvek ochranáře libovolné organizace v ČR, který zastává stanovisko odlišné od mého. Proč se nevyjádřil ani jeden policajt? Být policistou, vřela by mi krev. „Ve všem podporujeme kolegy ze Slovenska, ale toto přehnali“. Ani takovou větu není nikdo z dotčených schopen stvořit.

Zkouším i něco jiného – jednu z mnoha dalších možných cest. Vycházím z představy, že osvěta a spravedlnost musí do společnosti proudit hlavně z akademické půdy vysokých škol, které produkují diplomované odborníky. Ti později zastávají řídící funkce. Navíc vysoké školy jsou dnes všechny přejmenovány na univerzity. Je úplně jedno, jedná-li se o policejní VŠ, přírodovědu, strojírnu, či filosofii. Považuji za neuvěřitelné, že by univerzita vychovávala někoho ke kopání šedesátiletého člověka do břicha. To, že takové trestání za broučka či mouchu je do nebe volající pitomost, nemusím snad opakovat. I současná vysoká škola, jak je vidět, je jedním ze semínek neštěstí. Přemýšlel jsem nad tím, na kterou vysokou školu si „zasednu“. Když jsem sečetl zkušenosti za 41 let, zjistil jsem, že kromě mála výjimek mě, nebo moje známé často udali lesníci – lidé, které jsem měl rád od narození. Entomologové odkojení jihem bývalé republiky se zježenými chlupy vzpomínají na revírníka pana Kryštofa. Když mě a Ing. Hřebena (píďalky) zatýkala a vyslýchala policie v Chlabě (v samoobsluze na potraviny!!!!), řekla nám zcela otevřeně, cituji: „ mali ste šťastie, že ste nepadli do rúk lesníkom“. Přitom každé malé dítě vědělo, že Kováčovské kopce nebyla rezervace broučků, ale přezvěřená účelová honitba, sloužící prominentům, jako naše Pálava. Rozhodnutí bylo na světě.
Protože osobně znám a mám rád některé učitele z VŠ lesnické a dřevařské (druhé slovo názvu vysvětluje mnoho) v Brně, obrátil jsem se přímo na ně. Musím ocenit, že jsem nebyl nijak stroze odbyt a stanovisko lesníka mi bylo pečlivě vysvětleno. Jedno z témat zkráceně jednou větou (přiznávám, vytrženo z kontextu): dub a borovice vzcházejí a rostou nejlépe ve sterilní půdě, proto se frézuje a frézovat bude ale ne všude. Já jsem se zase pokusil vysvětlit, že i přísně produkční a bičem ekonomiky hnaná plantáž na dřevo se může dobře snášet s ochranou přírody - xylofágů „uklízečů“ i s entomology. Je hloupou absurditou, aby ten, kdo ničí v tisících v zájmu výroby proháněl a bonzoval jiného za párek či řádek ve sbírce.

Nebudu obtěžovat omíláním pořád stejného. Po nikom nechci, aby papouškoval moje názory. Je spousta lépe fundovaných a chytřejších lidí. Při každé činnosti je ale důležitá jediná věc – výsledek. Ten je zatím velmi slabý; druhy ohrožené pořád ustupují. Současné represivní postupy jsou tedy nevhodné a kontraproduktivní. Ke změně a dobrému výsledku mohou vést různé cesty, a to i konflikty. Přispět lze i názorem, který nemusí být správný nebo může být i úplně protichůdný. Uvítal bych i reakci každého, entomologie neznalého ochranáře. Ale hlavně je potřeba nepřestat pro zlepšení situace něco společně dělat. Součet všech, třeba i naivních názorů může vést k posunu k lepšímu. Absence názorů ze strany OP a odmítání mnoha rozumných argumentů svědčí o zatvrzelé neochotě většiny organizací (čest výjimkám) čemukoliv naslouchat. Toto se musíme snažit „soustředěnou palbou“ narušit. A rozšířit sortiment cílů třeba o umělce. Entomologové ve vztahu k OP nejsou antagonistický orgán. Svými zkušenostmi a argumenty podáváme ochraně přírody pomocnou ruku.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(44) JIŘÍ KUBIENA, 5.3.2009: 

Važení přátelé entomologové, ornitologové, botanici ap.

Se zájmem jsem si přečetl diskuzi o ochraně přírody na Slovensku a protože i já trávím ve Slovenské přírodě spoustu času, tak mi dovolte abych i já vyjádřil svůj názor.

I pro mne je Slovensko něco víc než sousední stát-narodil jsem se v česko-Slovensku a jako Čecho-Slovák jednou tuto krásnou zemi opustím. No ale toto je spíš intimní záležitost-otázka srdce, ale jelikož existuje i právní stránka věci a ta říká, že od 1.1.1993 existují dva samostatné a suverenní státy, tak bych Vás (nás) chtěl poprosit, abychom se podle toho na Slovensku chovali. Některé zákony se nám nemusí zamlouvat (mně jako speleologovi např.: zákaz pohybu mimo značené chodníky a zákaz vstupu do jeskyní!!) ale přesto si myslím, že zejména na území cizího státu je máme respektovat. Kauzy jako odchyt orlího mláděte (nebo vejce) a jim podobné jenom napomáhají k negativnímu pohledu na nás Čechy.

Zákon určitě nezměníme tím, že ho budeme za každou cenu porušovat, ale spíš smysluplnou diskuzí a připominkováním-vím že se to na první pohled zdá nemožné, ale věřím, že stejně jako je neomezená lidská blbost a nezná hranic, tak stejně jsem přesvědčený, že všude žijí rozumní a inteligentní lidé a ti časem prosadí svou.

Přeji Vám (nám), abychom ať už na Slovensku či kdekoliv jinde v přírodě nevrazili do "vola", ale potkali spoustu příjemných lidí (věřte,že je jich mnohem víc).

S pozdravem Jiří Kubiena, Havířov

(člen Slovenské speleologické společnosti).

(45) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 6.3.2009: 

S V Ě T L O
„Po lopatě“ - na pomoc těm, kteří ještě nechápou.

S obrovskou radostí jsem se v TV regionálním deníku dozvěděl, že na Pohansku a soutoku budou omezeny výbrusy pařezů a příprava půdy kultivátory. Je to výsledek dlouhodobého úsilí ekologů a biologů a zcela jistě i orgánů ochrany přírody, i když jsem osobně jejich iniciativu v této oblasti přehlédl nebo neměl čas vyhledat.
Zcela opačná byla samozřejmě reakce lesníka: „návratem o 100 let zpátky jen na tomto území ztratíme 20 milionů“. Samozřejmě, lesní závod musí vydělávat, mít na výplaty, v době recese to platí dvojnásobně………..to všechno je svatá pravda.

Je ale rok 2009 a hrajeme si na vyspělou evropskou zemi. Dokonce předsedáme. Musíme se proto na věc podívat i jinak. Na děsivé porušování legislativy ochrany přírody tentokrát úplně zapomeneme. Peníze jsou důležité a žít se bez nich nedá. Pokud ale budeme všechno měřit penězi a technickým pokrokem, můžeme snadno dojít k závěru, že v chrámu Svatého Víta je potřeba vyházet všechny zastaralé gotické předměty a nahradit je multikinem, hifi přehrávači a do každé věže instalovat výtah. Pískovcové sloupy nahodit „břízolitem“. Nejvyšší věž katedrály je úplně ideální pro upevnění vysílače. Pokud Vám toto nestačí, jiné příklady. Jak je možné, že Janáčkovo kvarteto, Česká filharmonie a Josef Suk nepoužívají syntetizéry či elektrické kytary s boostrem a laserovou show? Proč má zámek Hluboká tak komplikovanou střechu? Lepší by byla sedlová z hliníkového plechu! V sále, kde se vystavuje brnění by se dalo vykrmit 300 prasat ročně.

Odpověď je velmi jednoduchá. Někde to prostě musí zůstat 100 – 1000 let zpátky i za cenu přibrzdění ekonomiky. Jakmile ztratíme svoje kulturní kořeny, přestáváme být lidmi a měníme se v konzumní, hospodářská zvířata. Nažerou se, lehnou a jsou vrcholně spokojena. Schválně říkám hospodářská, abych neurazil ta volně žijící. Pohansko, Pouzdřany, Rendezvous, Milovický les, Pálava, Kančí obora……………………..to jsou ty nejposvátnější chrámy a katedrály naší přírody.
 

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(46) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 9.3.2009:

Pane Kubieno pozor, brouci žijí i v jeskyních!

Pečlivě čtu každý příspěvek od samého počátku a mám dojem, že nikdo tady neusiluje o porušování zákonů jiné svrchované země. Ve svých příspěvcích se snažím být věcný, uplatňuji znalost legislativy a svoje argumenty, potvrzené zkušenostmi z pozorování přírody dlouhá desetiletí. A velmi dobrou znalostí lokalit, kde ke konfliktům došlo. Snažím se, aby zde nebyl zbytečný citový projev, mimo vztahu ke Slovensku. Rozdělení státu já s rodinou na obou stranách neseme velmi těžce, ale chápeme staleté úsilí Slovenského národa, či jeho představitelů. I se zákony, bez ohledu na to, co si o některých paragrafech myslíme. Naše zákony mají také své „mouchy“. Uvedu příklad: z finančního úřadu, který se zmýlil Vám dojde, že dlužíte půl milionu na daních. I když to není pravda, musíte zaplatit a pak se soudně domáhat spravedlnosti, přičemž i soud zaplatíte. Na obojí si musíte půjčit za lichvářský úrok. Navíc nevíte jak to dopadne. Jeden za 18, druhý za 20 bez 2. Na to, že naše chování v cizích zemích se jejich zákony musí řídit, jsem v příspěvku Jiný kraj, jiný mrav upozornil. Platné zákony umožňují useknout ruku, nebo třeba uprostřed náměstí plného nedočkavých diváků zaživa zkrátit záletníkovi přirození na třetinu (běžné v loajální Saudské Arábii). Proč by zákony nemohly někoho dát zavřít za obyčejného broučka?
Tady ale jde o něco jiného. Už jsem uvedl, že ve snaze nedostat se do nepříjemností, naučil jsem se všechny důležité odstavce a paragrafy nazpaměť. Zákony týkající se environmentu jsem slovo od slova přečetl všechny. Já se tím živím a kontroluji jejich dodržování (!). Žádný zákon (čínské, arabské ani severokorejské nejsou výjimkou) neumožňuje bezdůvodné přepadení a zmrzačení člověka státními orgány. Pan Dvořák neporušil vůbec nic. První polovinu incidentu do jisté míry, Josef mi odpustí, dovedu pochopit. Bratři Slováci jsou temperamentnější než my. Je docela možné, že chlapci ochranári byli před tím na borovičce, kde probrali pár vybraných hnízd „sokola rároha“ a potřebovali se na někom vymlátit.

Druhá polovina kauzy už přesahuje i tu nejbujnější fantazii. Státní netvor se místo řádného vyšetření případu do nevinného člověka zakousl a nemíní uznat svou chybu, natož se omluvit. Josef správně píše: „nemyslete si, že se Vám to nemůže stát!“ Až narazíte na Vámi uvedeného vola a budete stát před jeskyní s vyraženými zuby a želízky na rukou za zašlápnutí třímilimetrového jeskynního „slepáka“, tak si můžete donekonečna opakovat, že většina lidí v SR je milých a slušných. To vím také, a to 58 let. Bohužel rozhodují jiní. Pokud se tato věc veřejně neuzavře ve prospěch poškozeného, směřujeme do Siera Leone, Afganistanu, Palestiny a podobných vytoužených rájů. Nevím jak vy ostatní, ale já chci žít v civilizované Evropě.
 

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(47) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 16.3.2009:

Případ Ladmovce - právní stav věci
II. díl

K napsání již po několikáté „posledního“ příspěvku (nebojte se, už s tím opravdu skončím) jsem se rozhodl po pečlivém sledování předvolební prezidentské kampaně na Slovensku. Tento příspěvek je prostý všech osobních pocitů. Popisuje právní stav věci podle platné legislativy. V první polemice o právu jsem použil výrazy transkripce a transpozice. Po vstupu nových zemí do EU vznikla zcela logická a hlavně praktická potřeba unifikovat legislativu, podobně jako bude nutné sjednotit měnu. Všechny zákony a vyhlášky, které platí na území nových členů EU jsou až na malé „kosmetické“ drobnosti totožné se zákony EU. Vznikly právě transkripcí a transpozicí zákonů evropských. Řečeno současným jazykem, jsou s nimi kompatibilní. Vybral jsem dva paragrafy Trestního zákona, platného v této podobě na celém území EU. V projevech kandidátů na úřad presidenta bylo uvedeno, že 98% zákonů SR je nebo neprodleně bude totožných se zákony evropskými. 2% rozdílu tvoří specifické skutečnosti, které se nevyskytují jinde (Francie nemůže mít ve vyhlášce např. ochranu Pienin; příroda a kultura různých zemí není totožná…….) Tak si počtěte, co už platí obecně:

Očíslování jednotlivých § v různých zemích EU nemusí být vždy totožné, ale totožný je obsah.

Trestní zákon, Díl 2
Trestné činy proti zdraví

§ 145
Těžké ublížení na zdraví

Odstavec (1)
Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na 3 léta až 10 let

Trestní zákon, Díl 2
Promlčení trestní odpovědnosti

§ 34
Promlčecí doba

Odstavec (1)
Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí

Písmeno b)
15 let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně 10 let

Na závěr si zopakujeme matematiku: 2004 + 15 = 2019. Do roku 2019 lze případ kdykoliv znovu otevřít. Do té doby se může překvapivě i nepříjemně otočit vítr, jak my starší známe z historie. Neprůstřelní a nedotknutelní se mohou podivit. Paní prokurátorka Polednová nebo kapitán STB Minařík o tom vědí své. Píše se rok 2009 a žijeme v Evropě. Mnoha lidem to nebude po vůli, ale zákony a spravedlnost si časem prošlapou cestičku i na Divoký východ. Musíme doufat, že to bude brzy, a že za pár let tam zase najdeme dobré přátele, jako kdykoliv předtím. Nenávist a lidé, kteří ji podporují, patří na smetiště dějin.
 

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(48) JENDEK E. ET AL., 17.7.2009:

Jendek E., Štrba M., Kautman V., Hergovits R., Rychlík I. 2009: Monitoring vybraných ohrozených a chránených chrobákov (Coleoptera) na území Bratislavy – východisko k diskusii o druhovej ochrane hmyzu na Slovensku. Folia faunistica Slovaca, 14 (2): 17-29.

Táto práca nadväzuje na prácu Jendek & Jendek (2006), ktorá analyzuje teoreticko-metodologické princípy druhovej ochrany hmyzu a ich uplatňovanie v praxi. Autori konštatujú, že slovenské červené (ekosozologické) zoznamy slúžiace ako vedecký základ pre vyhlasovanie chránených druhov, boli spracované v rozpore s vtedy platnými kritériami IUCN, definujúcimi spôsob akým sa hodnotí riziko ohrozenia. V práci sa upozorňuje na nejasný vzťah medzi červeným (ekosozologickým) zoznamom, legislatívou chránených druhov ako aj ich spoločenskou hodnotou. Ekosozologický status mnohých chránených druhov často nevychádza z reality, ale z neznalosti ekológie alebo absencie monitoringu. Autori poukazujú na to, že medzi chránené druhy sú zaradené aj druhy, ktoré na Slovensku nespĺňajú žiadnu z podmienok rizikovosti v zmysle IUCN (zmenšovanie populácie alebo areálu), naopak javia známky expanzie.

Z dôvodu zamerania a rozsahu uvedenej práce, nebolo možné mnohé tvrdenia podložiť konkrétnymi faktami. Preto sme sa rozhodli vykonať podrobnejší monitoring vybraných druhov na menšom území a porovnať ich s oficiálne prezentovanými názormi.

Doposud dostupné online na: http://zoology.fns.uniba.sk/ffs/fulltext/vol_14/00057/00057-Jendek-et-al-2009.htm (published online: 15.7.2009). Od 24.7.2010 dostupné zde: "klikni"

JENDEK E. 2001: Formalizmus a fetišizmus v druhovej ochrane hmyzu. Hmyz, 2: 39-41. Od 24.7.2010 dostupné zde: "klikni"

(49) KADĚRA MLADEN, 21.10.2009:

Vážení hmyzobadatelé,

      v následujících řádcích bych se chtěl také já vyjádřit k dotyčnému zákonu, avšak bez mého stanoviska k neblahé události zadržení pánů Krejčíka a Dvořáka na Kašváru atd., poněvadž o tom nemám detailní informace. Tak mi totiž velí životní zkušenosti. Zaměřím se proto jen na můj názor na tento zákon, jako by tedy tito pánové nic tak krajně ponižujícího neprožili, neboť je zjevné, že tato událost „český“ náhled na dotyčný zákon výrazně vyostřila. Extrémně gaunerské chování jednotlivců slovenských ochránců přírody v rezervaci vůči jmenovaným tak ponechám zcela stranou.
      Osobně jsem přesvědčen, že pohlížet na celoplošný zákonný zákaz lovu všech volně žijících živočichů na určitém území nelze chápat jako jakýsi zákeřný nepřátelský čin proti donedávna zcela volným možnostem sběru, ale jako krajní nutné opatření ochránit divokou přírodu před stále výraznějším úbytkem dnes již ve středoevropské přírodě vzácných až vymírajících druhů zvířat.
Co tedy takový zákon sleduje? Já si myslím, že se tu nepočítá a ani nemůže počítat s nějakými velmi brzy pozorovatelnými příznivými výsledky, avšak veledůležitý je jeho výchovný efekt, a to vést, i když nepopulární formou, k úctě k přírodě. Aby si konečně všichni dobře uvědomili, že situace v možnostech dalšího přežívání mnohých víceméně stenoekních druhů je dnes natolik vážná, že tu mnohde nepomůže už vůbec nic, neboť na to či na ono včera bylo pozdě. Tedy vlastně už nepomůže ani žádné zákonné opatření, ani nic jiného, i když se to s uzákoněním přece jen na poslední chvíli zkusilo.
      Podle mého mínění má a bude mít takový zákon vždy především výchovný cíl, a ne vysloveně nějak „exaktně“ měřitelný, zejména potom u těch drobnějších a nenápadných živočichů, kde by snadno, prokazatelně a jednoznačně bylo možno zjistit nárůst populací právě jen díky zákazu lovu. A je tu i významná okolnost, že i ty nejpečlivěji koncipované ochranářské projekty jsou jen a jen dílem lidí, kteří jsou k tomu vyzbrojeni pouze svým nedokonalým lidským pohledem, třebaže podloženým různými závěry výzkumů.Uvedu dva příklady.
      Ochranáři přistihnou nějakého entomologa v NPR při sběru a smrcení brouků pohybujících se na hromadách klestu, který jako nejtenčí nehroubí, a proto bezcenné zboží,
zůstal na zemi po odstranění nárostu na okrajích cesty. Ihned mu, třeba i ve vší slušnosti, vyčiní a přivolají policisty, kteří s ním zahájí vyšetřování atd., takže brzký trest ho zřejmě nemine. Ochranáře ani policisty ale vůbec nezajímá, že opodál jakýsi pracovník lesní správy hromady tohoto klestu postupně zapaluje. A poněvadž právě ty hromady klestu jsou místem, kam samičky dotyčného a obecně sporadického brouka nakladly tisíce vajíček, celou tuto snůšku včetně nesčetných dalších vývojových stadií sežehne oheň. Za to však nebude potrestán nikdo, protože o něčem takovém zákon nehovoří. (To se ovšem týká i dřevařského zpracování těžby, při němž se zlikviduje gigantické množství drobné živočišné biomasy, k níž namnoze patří i ohrožené druhy.) – Nebo jiný broukař je tvrdě potrestán za úlovek dvou kusů vzácného brouka v místech, kde na jejich přelétávající jedince každý den a po celou dobu výskytu toho brouka vytrvale číhá na „rozhlednách“ suchých větví několik ťuhýků, kteří jich tu tak brzy naloví stovky při zde vysloveně nežádoucí predační selekci.
      To jen potvrzuje, jak je všechno relativní a jak i ochrana přírody vychází pouze z lidských možností a schopnosti člověka to či ono zohlednit, a přičíst tak lidskému působení větší či menší váhu.
      Sám po mém už více než půlstoletém entomologizování dobře vím, jak tomu v naší dnešní přírodě v populacích určitých druhů je, jak zde vévodí superklíčová ochrana stanovišť vzácných druhů a celého prostředí kolem nich. A rovněž vím, že jen ve výjimečných případech většího, barevně nápadného a méně pohyblivého hmyzu může člověk přímým odchytem a usmrcováním významně přispět k úplné likvidací slabších populací. Vím, že přisuzovat významný vliv pohybu jednotlivců v přírodě z hlediska její ochrany je často pouze domnělé a vysloveně mylné, a přesto jde o důležitou součást opěry zákona… To všechno ale přece ještě vůbec neznamená, že celoplošný zákaz lovu a usmrcování divoce žijících zvířat je třeba odsoudit a pokládat za nepochopitelný. Takové opatření je naopak nutno označit za velmi dobré, protože, jak se znovu opakuji, je obecně neobyčejně výchovné. Obsah adjektiva „výchovný“, to je právě to, oč tu běží.
Bohužel, ale ono to už na tom světě kulatém tak holt chodí, že k různým věcem pouze občany v dobrém vybízet, to je jako házet hrách na stěnu. A proto se leckdy je třeba uchýlit k tomu jedinému, co ještě jakžtakž pod hrozbou trestu účinkuje, a tím je uzákoněný zákaz. Říká se, že nejlepším upozorněním je zákaz, což vychází ze staletých dobrých znalostí biologicky daného a jen předlouhým vývojem změnitelného lidského chování.
      Každému, kdo svůj volný čas netráví v hospodách a hernách, ale namísto toho chodí pozorovat „cvrkot přírody“, musí být jasné, že těmi pravými, co by se k přírodě měli chovat co možná nejšetrněji, by měli být především ti, kdo do ní nejvíce zasahují, tj. lesníci, zemědělci, vodohospodáři, silničáři, stavbaři a průmyslníci. Ti mají na celou krajinu ten největší vliv, zde lépe řečeno vliv rozhodující o tom, jak dlouho ještě tam či onde bude ten či onen chráněný, vysloveně památný a krajně lokální druh zvířete žít. „Predace“ sběrateli je přirozeně naprosto zanedbatelná. Vysloveně negativní, jak jsem se už o tom zmínil, je pouze tehdy, jde-li o soustavné vysbírávání většího počtu jedinců na malých nalezištích či ještě menších stanovištích. Přesto by se entomologové nad tímto zákonem neměli pohoršovat, ale měli by jej brát jako výchovné opatření, jak se snad už počtvrté opakuji.
      Přiznám se, že dost dobře nechápu, proč naše entomology tento zákon tolik popudil, jakou frustrující újmu pociťují, je-li situace individuálně řešitelná, třebaže, obrazně řečeno, nikoli zadarmo. Prokáže-li totiž kdokoli svými publikacemi s novými a skutečně přínosnými poznatky z výzkumu entomofauny jiných zemí než ze Slovenska, že by mohl říci něco zajímavého i k slovenské fauně, nevěřím, že by nezískal povolení k pokračování v takové činnosti i na Slovensku. Dotyčný zákon to přece umožňuje, třebaže s takovým povolením bývá leckdy hodně starostí. Ovšem ti, co i nadále hodlají provozovat oblíbenou pasivní, ryze sběratelskou entomologii, zřejmě zůstanou vzhledem ke Slovensku v ofsajdu. Naskýtá se tedy alternativa: buď se entomologové, kteří stále nemohou zapomenout na bohaté lovy na dobrých slovenských lokalitách, „povinně nadchnou“ pro publikační činnost a začnou v ní pravidelně zabírat, anebo – bohužel – povětšinou ostrouhají. Taková je vzhledem ke znění tohoto zákona realita. A dokud bude platit, sotva se lze nadít jiné cesty k legální možnosti tam sbírat.
      Veškeré lamentace jsou tu naprosto k ničemu. Každému zákonu, ať se již týká zákazu lovu živočichů, nebo třeba pohybu na veřejnosti bez oděvu, se všichni musíme podřídit a podle toho se chovat. Kdysi jsem na Slovensku sbírával tak často, že kdybych při tom strávené dny sečetl, vyšlo by to asi tak na celé 2 roky (v mládí jsem tam kromě řady zvláštních výletů za brouky prožil ještě 5 let na vys. škole). Naštěstí se už hodně dlouho zabývám jen brouky lužních lesů kolem Břeclavi a nikam jinam se ani nehnu. Koneckonců proč také, jestliže to pravé ořechové je právě tu; to bych na Slovensku nikde nenašel, ač jsem tam prolezl většinu entomologicky nejzajímavějších koutů, např. okolí Štúrova a Nitry takřka bezpočtukrát.
      Pokud se komukoli nezdaří vyřídit si výjimku pro sběr na Slovensku, neriskujte sbírání načerno a zaměřte se jinak a jinam, podobně jak jsem to udělal třeba já. Bez povolení k odchytu hmyzu stejně není možno odtud bez obav z postihu publikovat čerstvá data nálezů; proto je třeba se s nynější situací smířit a nesnažit se přeskočit širokou řeku. Nedovedu si představit, že někdo bude na Slovensku bez oprávnění dál sbírat a na lokalitní lístky bude psát a také publikovat stará data (tj. před vstupem dotyčného zákona v platnost). Zde by už nešlo o entomologii, ale spíše o jakousi grobiánologii. Probírat se tak po čase sbírkou a sám si nebýt jist, zda různá data odpovídají skutečným dobám sběrů… Při něčem takovém lze akorát mít „omlazující pocity“, leč nic jiného entomologii prospěšného.

      Celý zákon je dobrý, protože, ačkoli úředně stroze, vlastně ponouká ke změně přístupu k přírodě a alespoň k omezení sobecké touhy „chytit si také těch svých pár kousků“ bez nejmenšího ohledu na jakkoli už slabé populace, které se jen stěží tu či tam udržují. O obchodních zájmech nemluvě, to bych se musel rozsoptit…
      Vím. Dobře to chápu. Člověk vždy lovcem byl, je a bude. Lov, i když v rozvinutějších zemích už dávno ne pro obživu, přináší radost, a poněvadž jde vlastně o pud, nikdo nikdy jej z lidí, hlavně z mužů, úplně nevymlátí. Přes to přese všecko je před entomology, a týká se to přirozeně i jiných zoologů, aby svědomitě začali rozlišovat, kdy je třeba to či ono v přírodě jen pozorovat, a ne překotně usmrcovat, kdy jde o nezbytně nutné sbírkové doklady, a ne o pouhé ukojení lovecké vášně.
      Co říci na závěr? Při tvorbě jakéhokoli zákona je vždy prvořadá otázka, jak to prospěje celému národu. A co poslanci považovali za dobré k ochraně přírodního bohatství země, v níž žije několik milionů lidí, to by samozřejmě nemohla zvrátit ani ta nejzdatnější lobby ve prospěch zájmů nepatrné hrstky zoologů. Podle mého úsudku se tento zákon už nikdy nikdo neodváží navrhnout na zrušení. Snad jen novelizovat, jenže nikoli v tom smyslu, aby pro entomology opět na Slovensku nastaly staré zlaté časy neomezeného lovu. To je nenávratnou minulostí a je třeba se s tím vyrovnat.

Mladen Kaděra
Břeclav

(50) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 23.10.2009

Výchovný vliv, dvojí metr, normalizace

Pan Valerián Franc tuto diskuzi považuje za sterilní. Má v tom velký kus pravdy. Jednak nemáme co mluvit do zákonů jiné svrchované země a až na jednu výjimku, kdy se ozval pan Ing. Sabo, sdělujeme si své dojmy jen mezi sebou. Přesto, že se nepodařilo diskuzi rozšířit na širokou veřejnost a zapojit orgány ochrany přírody, pečlivě čtu každý příspěvek. S obzvláštní pozorností čtu příspěvky slovenských kolegů, kterých se změny v legislativě týkají především a mnohé osobně znám. Autor předchozího příspěvku pan Kaděra je dlouholetý a zkušený entomolog, článek je napsán věcně a bez emocí. Těžko se v něm hledá něco, s čím bych nesouhlasil. Na některé body článku mám mírně odlišný, ale spíš doplňující pohled.

Byl a jsem členem organizací, o nichž se krátce zmíním z důvodu srovnání. Mezi 200 tisíci členy Mysliveckého svazu se vždy najdou jedinci, kteří ignorují předpisy a obecné zásady slušnosti. Střílejí na březí srnu, čekají u krmelců, doba hájení je nezajímá. Mezi 300 tisíci rybáři se zase pravidelně objevují kolegové, kteří vezmou podmírovou rybu, nedodržují denní limit počtu ulovených ryb. Policistou jsem nikdy nebyl. Přesto vím, že určitá část policie jezdí pod vlivem alkoholu, zprávy o pomýlených strážcích zákona, kteří přepadli benzínovou pumpu, vyloupili byt, nebo se přímo zapojili do vyděračské bandy, jsou ve sdělovacích prostředcích na denním pořádku. I tak by nikoho ani ve snu nenapadlo zakázat činnost policistům, myslivcům a rybářům. Tyto organizace se trvale a houževnatě zbavují problematických jedinců. Organizace jako celek jsou podporovány a nikdo jim nehází klacky pod nohy. Domnívám se, že entomologické společnosti se vyšinutých jedinců, kteří nesbírají, ale těží, mohou zbavit stejným způsobem, až po předání jiným orgánům. A nerušeně mohou pracovat dál na celém území kteréhokoliv státu.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny činnost entomologů pouze rozumně usměrňuje. Pominu-li chráněné druhy uvedené v příloze prováděcí vyhlášky (100 druhů je nepatrný zlomek z 30 – 40 tisíc) a chráněná území, entomologie může nerušeně pokračovat dál. Ochrana přírody v ČR se k entomologům chová slušně a korektně. Ke spokojenosti obou stran. To, že někdy nezabrání ničení ve velkém, je jinou věcí.
Zákon č. 543/2002 SNR byl připravován s obzvláštní pečlivostí a nepochybně s těmi nejlepšími úmysly. O § 4, odseku (3) se ale domnívám, že je formulován jako „všeobjímající“ a to umožňuje nekonečné množství výkladů a excesů. Už jsem se o tom zmínil, jen zkratkou: „je zakázáno odchytávat a usmrcovat živočichy v místě jejich přirozeného výskytu...................“. Platí pro celé území státu.
Kam až tato všeobecná neadresnost může dojít, lze uvést na tisíci příkladech. Jen dva: Dítě přijde ze školy, kde od nepřizpůsobivých spolužáků dostalo vši. Rodiče to nepřivede do rozpaků. Umyjí dítěti hlavu Orthosanem. Mrtvé vši opadají. Došlo ovšem k závažnému trestnému činu, protože místem přirozeného výskytu vší je hlava dítěte. § 4, odsek (3) je frapantně porušen a represivní orgán je povinen toto vyšetřit a konat. Vši pouze obtěžují, neohrožovaly zdraví ani život. Rodiče je neusmrtili k vědeckým účelům. Uvedený § přísně a nekompromisně chrání tasemnice, škrkavky, klíšťata, štěnice, komáry, ovády.........zákožku svrabovou (na kožní lékaře je potřeba si posvítit!). Volně žijícím živočichem je také blecha, která přenáší mor a choleru. Jiná, již populární skupina lidí si § vysvětlila tak, že může přepadat a mrzačit za asistence policie.

Změním-li výklad stejného § (už se opakuji), ani zkušený vyšetřovatel mi nevyvrátí (myslím ale bez mlácení a kopání do břicha), že pole, rybník, pastvina JRD, skládka dřeva, pila, produkční stejnověký les.....nejsou přirozeným prostředím a ani místy přirozeného výskytu. Všechno jsou to umělé lidské výtvory, které příroda nezná a s přirozeným prostředím nemají nic společného. Kdybych si vyložil po svém § takto, mohu nerušeně sbírat stejně jako v ČR, to znamená mimo chráněná území a chráněných druhů. V případě skutečných ale i domnělých přestupků v SR byl ovšem „rozsudek“ vždy podepsán předem. To už my starší už odněkud známe.

Dobře myšlená univerzálnost, otevřenost a všeobecnost § 4 odseku (3) odstartovala absurdní, v dějinách obou republik doposud nevídanou aplikaci s fatálními následky. Mezi ně můžeme spolehlivě zařadit: pronásledování bezvýznamných a neškodných lidí , ale i špičkových odborníků při úplné slepotě k ničení ve velkém, rozvrat osobních vztahů uvnitř entomologických organizací (chytřejší začali ihned „kolaborovat“), rozvrat osobních vztahů, přechod entomologie do „disentu“, vzestup „partyzánské a adrenalinové“ entomologie mezi mladými, ztráta kontroly nad obchodem s chráněnými živočichy a patologicky zvýšená touha je lovit, růst cen na černém trhu, nenávist národů navzájem a v neposlední řadě přímé ohrožení zdraví lidí na obou stranách zcela zbytečné barikády. Pokud pan doktor Franc, se kterým v mnohém souhlasím a dobře s ním vycházím v osobní korespondenci, trvá na ozbrojení strážců přírody, umím si představit výsledek. Organizovaní lumpové, kteří vykrádají hnízda dravců a nechodí s holýma rukama, by se s ochranáři brzy vzájemně vystříleli. Neblázněte! Je to nebezpečné, od toho přece máme policii.

Ještě jsem si na něco vzpomněl. Celoroční hermetické uzavření některých rezervací. Dokumentární film o tygrech v Indii doložil, že tito byli za vydatné spolupráce strážců rezervací vystříleni a kůže prodány – do ubohého a ubližovaného Tibetu! Rezervace jsou prázdné. Personál ovšem dále pobíral vydatné příspěvky na chod rezervací. Místní zoolog, který toto odhalil, obdržel přísný zákaz vstupu do rezervace a byl vyhozen z práce. Zatčení našich entomologů o kousek dál mělo stejné důvody. Vyvoďte si z toho, co chcete.

Entomologové si mnohé zavinili sami. Někteří z nich neovládli nemoc, která sužuje lidstvo od počátku: hrabivost a nenažranost. Ta, jak bylo správně v předchozím článku uvedeno, vede až k falšování dat a tím ke znehodnocení celého sběru. To ale nezakládá důvod k zákazu činnosti široké amatérské základny, která je zdrojem statisíců dat. Musí ale dodržovat stanovená pravidla. Plošný zákaz všeho je nesmyslem. Tím se dostávám k jedinému rozporu s panem Kaděrou. Aplikaci § 4, odsek (3) zákona tak, jak se praktikuje, nepovažuji za výchovnou, ale nešťastnou, nebezpečnou a demoralizující celou společnost. My do toho z jiného státu opravdu zasahovat nemůžeme. Je to interní věc Slovenska.Vyjádřit se k tomu ale můžeme, a dokonce ve „svobodné a demokratické“ společnosti máme právo se i mýlit. Totalita vystrkuje růžky ze všech škvír a svoboda v současném pojetí je chápána jako dobrovolné přizpůsobení se nějaké další buzeraci. Myslete na to. Abychom si místo „nashledanou v lepších časech“ brzy nemuseli říkat „nashledanou v další normalizaci“.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(51) KADĚRA MLADEN, 25.10.2009:

Vážení,

      přece jen mi nedá, abych na podporu publikujících entomologů – to „publikujících“ zdůrazňuji – , kteří nyní na Slovensku nemohou volně entomologizovat, ještě pár odstavců nepřipsal. A ještě také k celé situaci, jak ji vidím já.

      Tvrdit, že entomolog pohybující se v rozsáhlé krajině, kde tu a tam chvilku smýká, potom sklepává atd., zde působí jako myš ve spižírně, je skoro stejně absurdní jako úsudek, že zažehnutí cigarety výrazně celému okolí ubere vzdušný kyslík. Většina hmyzu, který má své historické rozšíření v určitých oblastech a nejde o krajinu na velkých plochách enormně zdevastovanou průmyslovou činností, nadměrně zemědělci otravovanou chemickými přípravky apod., si zatím ještě stále udržuje obrovský reprodukční potenciál. Nelze přirozeně srovnávat rozmnožovací schopnosti některých mravenců, komárů, sarančat atd. s biologicky danými přirozenými omezeními mohutnosti populací nějakých na prostředí zvláště náročných stenoeků. Přesto běžný pohyb entomologů v terénu, navíc pro ně často dosud po entomologické stránce neznámému, ani takové citlivé druhy neohrozí. Obrazně řečeno, natrefit v obří hromadě okrově zbarveného písku na krajně zřídka se v něm vyskytující černá zrnka, to bývá jen dílem velké náhody, i kdyby kdokoli ta odlišná zrnka přímo hledal. Obvyklý faunistický průzkum takové druhy buď vůbec nepostihne (někdy i proto, že nejde jen o skutečně sporadické druhy, nýbrž také třeba ty, jež se navíc ve stadiu dospělců objevují v přírodě mimo hlavní sezonu, tj. ve velmi brzkém jaru nebo až později na podzim), anebo sice postihne, avšak při použití metod hromadného sběru často neadresně, takže konkrétní biotop zůstane neznámý, a proto jej případná decimace neohrozí.
       Jiné to je nebo může být, zjistí-li se biotop takových vzácných druhů. Potom už je jen a jen na zoolozích. jak se vzápětí zachovají. Výskyt pouze zaregistrují, stanoviště vyfotografují a do smrtičky vhodí dva dokladové kousky, nebo tam všechno rozorají, rozštípou apod., jen aby získali úplně všechna zalezlá imaga?
Tak nějak uvažují také ti, co na příslušných slovenských úřadech rozhodují o povoleních ke sběru. Je tu vůbec nějaká záruka? Zde pro ně může být jediné důvěryhodné vodítko: předpoklad, že ten, kdo o výjimku žádá, už jinde, tedy mimo Slovensko, ve svých publikacích promýšlí a navrhuje opatření k ochraně biotopů na určitých lokalitách nebo celých lokalit. Omezovat text v publikacích na pouhý výčet zjištěných druhů je z dnešního hlediska již nedostatečně přínosné; to je převelice málo. Tím už dnes nikdo nikoho o svém vážném přístupu k zachování vzácných příslušníků entomofauny nepřesvědčí.
      Jak jsem napsal minule, už pár desítek let se věnuji výhradně jihomoravskému luhu. Přesto i já jsem před několika málo lety měl možnost pocítit, jak velmi nepříjemná je jistá nedůvěra ze strany slovenských kolegů. Když jsem totiž chtěl v rukopisu ke stati o slovenských druzích jednoho rodu brouků (šlo o má stará vesměs etologická pozorování ze 60. a 70. let min. st.) rozšířit odstavec o lokalitách a požádal jsem některé slovenské broukaře o jejich příspěvky, z devíti oslovených se mi ozval jediný.(Bude-li tyto řádky číst ten, jenž mi odpověděl, potom mu touto cestou ještě jednou děkuji za velmi překvapivě přátelskou a vstřícnou reakci.) Zvláště mě mrzelo, když se ani po zdvořilé urgenci neozval jeden z čelných profesionálních entomologů. Ač věděl, že by-li on kdysi žákem L. Korbela v Bratislavě a já J. Čepeláka v Nitře, tehdy dvou nejvýznamnějších slovenských entomologů, k přírodě se vždy citlivě chovajících a k tomu i své žáky důrazně nabádajících, nemusí přece mít obavy, že patřím k drancířům přírody, k obchodníkům s preparáty hmyzu, co z něj chtějí pouze vylákat lokality. Navzdory tomu mě ignoroval. I když, což také věděl, jsem vzhledem k charakteru článku nechtěl zde nadbytečná časová data, leč doplnit názvy lokalit, o nichž jsem nevěděl, s možností zjistit jména jejich objevitelů, tj. nejen těch nejstarších, nýbrž i nejmladších prvonálezců. – Ta nedůvěra tu skutečně je, a velká!
      Znovu zdůrazňuji, že jedinou možností, jak opět entomologicky proniknout na Slovensko, je prokázat se už vytištěnými a také k ochraně entomofauny směřujícími pracemi.. Nenaříkat, ale pracovat a posléze přesvědčit. Mnozí to už v tom žádoucím duchu delší dobu dělají. To přece musí zapůsobit.

      Ještě opět na adresu ochranářů. Je důležité vědět, že i v dávné minulosti byly určité biotopy poměrně řídké i v té nejzachovalejší a člověkem nenarušené přírodě (třeba poměr živých a zdravých stromů vůči těm již odumřelým), takže druhy, které si ve svém historickém vývoji zvykly žít např. jen v trouchu dutin a nikde jinde, byly také vždy populačně mnohem méně početné než jiné. Domněnka, že dříve byly i ty dnes již velmi vzácné druhy bez rozdílu hojné, je veskrz mylná. A jestliže něco i ty některé úzce specializované druhy přivedlo na pokraj vyhynutí, nezpůsobila to sběratelská činnost zoologů, ale stále narůstající úbytek i v minulosti sice nečetného „obytného materiálu“, leč tenkrát ještě dobře postačujícího pro nepřetržitou zdárnou reprodukci jednotlivých druhů.
      Viníkem tu je přehlíživá hospodářská činnost člověka v krajině. Jen výjimečně, jak jsem už minule napsal, to může být otrlý sběratel, který intenzivním a déle trvajícím lovem na malém území je schopen zlikvidovat určitou předtím tam dlouho žijící populaci. Pro Slovensko snad až klasickým takovým případem může být vyhubení (dnes v systému Natura 2000 zařazeného) brouka Bolbelasmus unicornis na jedné staré zpustlé vinici u Trenčína za první republiky. Kdysi mi o tom bez rozpaků a výčitek svědomí osobně povyprávěl sám strůjce této hanebnosti. Šlo o velmi známého sběratele, občas tehdy na Slovensku sbírajícího i s J. Roubalem, a poněvadž to byl obchodník tělem i duší, během několika let (jiní sběratelé, jimž se s touto „zlatou studnicí“ pochlubil, tam nasbírali pouze pár kusů) jej na tomto jím objeveném stanovišti dokonale vysbíral, a to jen proto, aby mohl bezohledně nasytit svého obchodního ducha i nabídkami do zahraničí. Dokonce takový jeho jeden inzerát (v Ent. Anzeiger z r. 1935), který to dokládá, mám v knihovně.
      Podle mých zkušeností z víceletého pohybu v terénu Slovenska jsou však takové rabiárny ojedinělé, a proto z nich nelze vyvozovat obecně platná tvrzení. To by bylo vůči celé entomologické obci krajně nečestné.
      Velmi slabé a všude v krajině již zřídkavé populace určitých druhů, které v průběhu času přímo nezničil člověk „krajinotvůrce“, jsou v druhé řadě zraňovány a ještě víc zeslabovány přirozenými faktory (predací, parazitací, nemocemi atd.), a teprve úplně na tom nejvzdálenějším konci člověkem sběratelem. To se běžně vůbec nebere do úvahy, a tak se pořadí, které vyjadřuje hodnotu příčin neutěšeného stavu, vesele zaměňuje, zřejmě vinou známé lidské slabosti podléhat domněnkám. Bohužel. To by si ochranáři měli uvědomit. Avšak existenci dotyčného zákona nikomu vyčítat nelze. Ten je a zůstane velmi významný pro jeho neobyčejně výchovný vliv.

Mladen Kaděra
Břeclav

(52) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 27.10.2009

Bolbelasmus, publikující entomologové a jiné

      Diskuze byla původně odstartována idiotským chováním konkrétních orgánů, ale už jsme někde jinde. Nevadí. Na chrobákovi Bolbelasmus unicornis bylo demonstrováno jak entomolog, který si viděl jen na špičku nosu, si sám zlikvidoval lokalitu. Exemplární příklad nenasytnosti a iniciace vzniku nepříjemných předpisů. Ostatně každé proč má své proto. O mně je mezi kamarády známo, že Bolbelasmus je můj „kultovní a životní brouk“ . Pokud to někdo neví, spolu se stejně smýšlejícími vlivnějšími kolegy jsem se podílel na jeho zařazení mezi chráněné druhy. Dávno před tím, než ochrana přírody začala tušit, že něco takového vůbec existuje a ničila se jedna lokalita za druhou. Sledování druhu jsem se věnoval intenzívně déle než 20 let. Stálo mě to veškeré úspory a tím někdy i klid v rodině. Brouka jsem si natolik oblíbil, že dnes bych nebyl schopen dát ho do smrtičky (a to platí pro drtivou většinu). Ať už je to jak chce, 95% svého času tráví brouk pod zemí a je velmi dobře zabezpečen proti snahám o jeho ulovení. Věřte mi to, vím o něm dost. Pokud ovšem má lokalita 20 x 20 metrů, i relativně nechytatelný druh lze zdecimovat na nulu. Toto platí zejména pro případ rozsekání posledního trouchnivého dřeva s „pralesáky a dutiňáky“; u Bolbelasma bych byl opatrnější. Tam se musí přinejmenším změnit mikroklima. Dnes tomu všemu aktivně napomáhá internet. Na místě nálezu zajímavého druhu se druhý den objeví zástup entomologů a časem všechny ostatní průvodní jevy.

     Již jsem uvedl, že jsem měl prarodiče v Nemšové a okolí Trenčína znám. Zlatovce jsou přeměněny v zahrádky (možná ani toto už neplatí), zbytek „rekultivován“ včetně všech podobných lokalit, kde druh ještě mohl nepozorován přežívat. I v tomto případě posledním „hřebíčkem do rakve“ byla změna krajiny. Stavba dálnice v úseku Skalka nad Váhom a Trenčín zlikvidovala tolik vhodných lokalit, že o tom dnes nikdo nemá ani potuchy. V okolí Štúrova byl místy hojný. Na tu nejvydatnější lokalitu, kde večer ve vzduchu „viselo“ i 40 – 50 kusů (sám už jsem přišel „s křížkem po funuse“; ale sběry z 80. let jsem viděl), přijel bagr s čelní lžící a pečlivě vytvořil terasy. Pozemek byl prodán na zahrádky. Z dálky řvou hifi soupravy a sekačky, červenají se krásná rajčata a žlutá vegetace signalizuje pravidelnou aplikaci herbicidů. Stejně dopadly i ty ostatní. Naštěstí zde ještě nějaký prostor zůstal. Tam se to ovšem začalo hlídat, tráva vyrostla po pás. Bolbelasmové i Phytoecie vzali za své. Mě spíš vrtá hlavou jak je možné, že když zde hmyz nikým nechráněn žil celá staletí, najednou to nejde. Ačkoliv nás nepřibývá a některé země v počtu obyvatelstva ještě nedosáhly předválečného stavu, „pokrok“ se nepřetržitě rozlézá do krajiny, ničí co se dá a konec je v nedohlednu. Výchovný vliv zákona musí začít působit na krajinotvůrce, tedy organizace, ekonomické lobby a nově dnes i na bohaté jedince, pro které žádné předpisy neplatí. Na večeři bude tetřev nebo kamzík. Moje gorily to zajistí. Jde nám o účinnou ochranu, nebo ne? Právě z mocných mají ochránci strach a ač to zní absurdně, právě oni potřebují naši pomoc. Ti slušně řečeno opoždění, co nás otloukají, ještě nepochopili. Vyhnání vystrašených entomologů je stejně kontraproduktivním omylem, jako šrotovné v auto-průmyslu. Přísný předpis jistě přibrzdí sběr, to je pravda. Tím to ale, podotýkám zatím, žalostně končí.

     Výchovný vliv zákonů nijak nezpochybňuji a se zákony se ztotožňuji. Od toho tady jsou a jsou nezbytné. Kdyby si každý dělal co chce, společnost by dlouho nevydržela. Pouze upozorňuji na diskutabilní místa, která jsou jak se potvrdilo, schopna legalizovat pravý opak záměru až po děsivou nespravedlnost. Já se tím živím, v zákonech umím číst a dodržování předpisů kontroluji. Dokonce mám i slušnou pravomoc. Nešťastně formulovaným místem mimo § 4 je „sazobník“ vyhlášky 24/03, který určuje „spoločenskú hodnotu“. Jednoznačně bych to přeformuloval ve smyslu, že za ohrožení konkrétního druhu je zákonodárci stanovena sazba, např. majka obecná – 6 000 korun, dnes totéž v Eurech. Tomuto už jsem schopen porozumět a respektovat to, i když neznám klíč, podle kterého jsou sazby odstupňovány (za nejběžnější, všude rozšlapaný druh nejvíc; proč?). Stávající formulace, že majka má společenskou hodnotu 6000,- je sice hezká, ale podle čeho byla vypočtena (náklady „pánbožka“, tj. materiál , DPH, mzdy, spotřeba energie...) ? Cituji : „ škody, které způsobují čeští entomologové Slovensku, dosahují šestimístných čísel“. Pokud zákonodárci střelili od pasu 6000, mohli klidně přidat ještě další 3 nuly. Pak by „Česi“způsobili bratrům sousedům megabiliónovou (výraz jsem si vymyslel) katastrofu sebráním pár chroustů. Potom ovšem škody, které denně vlastní zemi způsobují výroba, stavaři, lesníci a zemědělci, by byly astronomické a vyjadřovaly by se padesátimístným exponentem. Když někdo vyvede něco, co je v rozporu s předpisy, přes prsty dostat musí. Ale všeho s mírou . Zarážející je proto nepochopitelná tolerance jinde: zloděj může opakovaně a do nekonečna krást do 5000,- a pytlák může nastřílet do 5000.- (proč se jim to proboha nesečte?). Je to pouhý přestupek, který se řeší na MÚ. Policie a vazba? Směšné! Pokud se nejedná o trofejního jelena, pytlák může vystřílet v souladu se zákony všechno. Nebudu omílat dokola již řečené. Nejlépe se kope do slušného a bezbranného.

     Publikující a nepublikující entomologové, povolení. Já patřím do druhé skupiny. Jako dítě jsem začal s krejčovskými špendlíky. Na střední škole jsem poprvé uviděl entomologický. Z dětské zábavy vyrostla životní záliba, postupně vyrostla obsáhlá sbírka. Hledání brouků mě naučilo pozorovat přírodu a vidět věci jiným utajené. Až do nedávné doby měl každý publikující entomolog, který mě o to požádal, neomezený přístup do mé sbírky. Čestně jsem také „odevzdal“ všechny své poznatky. Pokud se pod ně podepsal někdo jiný, nevadí mi to; na posun poznání dopředu to nemá žádný vliv. Ve sbírkách nepublikujících entomologů bývají druhy, o kterých publikující kapacity vytrvale tvrdí, že na území státu nežijí apod. Mohu dokonce uvést perličku. Nový druh pro ČR objevený publikujícím entomologem jsme sbírali už celých 34 let. Nepublikující entomolog možná nemá patřičné schopnosti. Pro mě není problém napsat příběh, báseň nebo text k písničce, ale odborný článek bych zcela jistě napsat nedokázal. Přenechám to tomu, kdo to umí s tím, že vyžádaný údaj poskytnu. Tak to dělám celý život. Napsal jsem mnoho článků do denního tisku tak, aby principy ochrany bezobratlých byly srozumitelné i pro laickou veřejnost. S místní ochranářskou organizací jsem v kontaktu. Tím chci naznačit, že i takové pojetí entomologie může znalosti užitečně doplňovat. I nepublikující amatér může zkušeností přispět k tvorbě programů na ochranu konkrétních druhů. K tomu ještě dodávám, že v entomologii platí jedno „železné pravidlo“: úplný začátečník náhodou objeví něco, s čím si dlouholetý expert marně láme hlavu celý život. Nepodceňovat nikoho. Kdo bude chtít sbírat, pokračovat bude i bez „bumážky“. Bude ale mnohem opatrnější a bude se častěji rozhlížet. Viz drogy: jak se přitvrzuje represe, tak obchod roste. Všechno klackem vyléčit nejde. Já bych klacek naordinoval úplně jiné skupině občanů, kterým se zadarmo podstrkuje a leze do rekta. Důležité je společně ochránit lokality ohrožených druhů. Systém komisařů a povolení vyprofiluje pár „vyvolených“, kteří budou hezky pod kontrolou a budou rozhodovat, co kde žije a je vzácné přesně tak, jak se to bude hodit někomu jinému. Jsou známy případy, kdy před stavbou sportovního areálu v CHKO byli pozváni „odborníci“ na faunistický výzkum. Vždy zjistili, že zde nic nežije. Někomu nepříjemná konfrontace se širokou základnou prostě nevyhovuje. Entomolog má svou čest stejně jako myslivec nebo rybář. Ten slušný, kterých je 99% jde se síťkou, jiný s motorovou pilou. To lze v předpisu oddělit jedinou větou, aniž by to obtěžovalo ostatní. Záměrem § 4 je ovšem všeobecná prevence. Chápu.

     Závěrem tohoto, sterilního (ať má p. doktor Franc radost, je to dobrý člověk) rozumování je potřeba říct, že názory člověka formuje vlastní zkušenost. Kdo se narodil v garsonce chudé rodiny, myslí doleva. Kdo se narodil v rodině továrníka, myslí doprava. Můj jazyk byl zpočátku ostřejší, protože několik arogantních a hlavně bezdůvodných zásahů na svou osobu jsem zažil. Naštěstí bez zranění. Komu se toto doposud nestalo, ještě o současné společnosti nic neví. První „zbojnické přepadení“ umí velmi rychle opravit názory na úroveň společnosti a na to, co je výchovné a co ne. Radit, co by měl dělat sousední nebo nějaký jiný suverénní stát, je nesmyslem. Ale my Češi už takoví jsme a budeme pořád kecat Židům do obřízky, Číňanům do Tibetu, Fidelovi s Raulem do Kuby a Karlu Gottovi do zpěvu, vybírat na chudé a nemocné africké děvčátko, které už 20 let má pořád 7 let. Není na tom nic zvláštního, nám zase někdo jiný žvaní do slivovice. Proč bychom neporadili bratrům Slovákům. Klidně v tom pokračujme a bavme se tím. Mně osobně už je to celkem jedno, své jsem si užil. Ale „kopu“ za ty mladší. Pokud výchovný předpis lze zneužít k 6 let nepotrestanému zmrzačení nevinného člověka, oběšení Milady Horákové lze považovat za výchovné. Všichni ostatní si dali pozor. Mám rád nejen přírodu, ale i překrásný český jazyk. Slovo výchovný není synonymem ke slovu zastrašující.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(53) KADĚRA MLADEN, 31. 10. 2009:

Přátelé,

      je obecně známo, že i sběratelé, co víceméně jen sbírají a budují si sbírku, poněvadž je to těší, si při sběrech často povšimnou, aniž by cokoli z toho zamýšleli zveřejnit, dosud neznámých skutečností z biologie určitých druhů, nemluvě o řadě těch mimoděk objevených a zcela nových pro zájmovou oblast, nebo dokonce nezřídka vůbec pro vědu. Entomologii tak zde mnoho uniká, neboť publikujících entomologů je již tradičně výrazně méně, a to nejen u nás. Třeba právě pan Jiříček píše o tom ve svém příspěvku. O jeho takřka životní lásce k Bolbelasmus unicornis, i o tom, že by ale žádný odborný entomologicky laděný článek nedokázal napsat atd. Jediným lékem na takové jisté sebepodceňování je odhodlat se s psaním co nejdříve začít, nejlépe s někoho pomocí.
      O biologii zmíněného brouka bylo toho napsáno už povícero, avšak zřejmě dosud nikdo nepřišel s tím, zda – vzhledem k ochraně biotopů – lze jeho populace, zdržující se převážně pod zemí, snadno ohrozit vytrvalým nadzemním lovem imag na určitých stanovištích, anebo jde jen o domněnku, týká-li se to tak specificky žijícího druhu. Jak tomu vlastně je? Má-li pan Jiříček téměř celoživotní zkušenosti s tímto broukem, zcela určitě o něm velmi mnoho ví. Proto by se měl pustit do snahy vyjádřit písmem a podložit fakty, jak se u B. unicornis liší nebo neliší možnost likvidace celých populací přímým sběrem imag od těch druhů, jejichž celý život probíhá nad zemí. Tak by možná prokázal, že obvyklé úvahy ochranářů, které už s jakousi samozřejmostí vyplývají z výrazné převahy vědomostí o různých vlivech na populace pouze nad zemí nebo nejvýše v hrabance žijícího hmyzu, jsou mylné.
      Taková studie by byla velmi potřebná právě u tohoto tak osobitě žijícího brouka, jehož lokálnost výskytu v celém areálu jeho rozšíření se neustále prohlubuje. Kdyby se pan Jiříček obrátil na entomologa Nár. muzea V. Kubáně, jenž se (jednak z pověření pro soustavu Natura 2000, jednak z vlastního zájmu) intenzivně zabýval pátráním po našich lokalitách B. unicornis a rovněž o něm hodně ví, určitě by mu s koncepcí článku pomohl a to či ono v textu doplnil, po domluvě nejspíše i jako spoluautor.
      Uvedl jsem jen jednu z možností, jak by mnoho našich dosud nepublikujících sběratelů mohlo vyvrátit, naopak ovšem i potvrdit, alespoň něco z různých stanovisk, z nichž se vychází při ochraně entomofauny, považující se za skutečnost, aniž by o tom vždy byly nezpochybnitelné důkazy. Osobně jsem přesvědčen, že řada opatření k ochraně jednotlivých druhů hmyzu se o „realitu věci“ opírá, leč jsou tu i taková, a není jich málo, jež se zdůvodňují chybně. A právě tu se naskýtá těm, co nad zákazovým zákonem hořekují, ale jinak pro zlepšení situace zatím neudělali vůbec nic, aby přispěli k nutnosti to či ono uvést na správnou míru tím, že své poznatky začnou zveřejňovat. V historii ochrany přírody je bezpočet případů, kdy takzvaní amatéři dokázali svou prací správně vysvětlit mylně ochranáři pojaté příčiny neblahého stavu, jak to koneckonců dobře dokumentuje odborná literatura.

     Zcela se ztotožňuji s názorem, že kdyby entomologii měli v rukou výhradně profesionálové, byla by celosvětově sotva na úrovni prepubertální dívky. Proto bych všem těm, kteří ovlivňují udělování výjimek ze zákazu entomologizovat ve slovenském terénu, doporučoval, aby velmi pečlivě zvažovali, co už ten či onen takzvaný amatér udělal a jak přínosné jsou jeho záměry do budoucna, aby tak striktně zamítavými stanovisky nepoškozovali celou slovenskou entomologii, jež se zatím ještě stále řadí mezi ty nejvyspělejší. Aby se brzy a bohužel s pozdní lítostí nevyjevilo, že to zde dopadlo jako s tím sadařem, co svůj jabloňový sad hlídal tak důkladně, že mu nakonec vůbec nezbyl čas sklidit a prodat bohatou úrodu. Slovenští ochranáři si tak pomyslně podle jejich představ zachrání významné prvky entomofauny na svém území, jenže co to bude platné, půjde-li pouze o domnělý stav, o němž se nikdo nic konkrétního nedoví, bude-li prakticky každý pohyb entomologů v terénu, byť jen ve snaze hmyz pozorovat, fotografovat apod., pokládán za podezřelý a protizákonný.

Mladen Kaděra
Břeclav

(54) DUŠÁNEK VÁCLAV, 5. 11. 2009:

Vážení badatelé,

     Za ty dva roky co zde již probíhá diskuze se ve vztahu entomolog/ochrana přírody mnohé nezměnilo. Podařilo se ovšem alespoň mnohé věci pojmenovat. Ohledně tohoto tématu se zde již shromáždila poměrně rozsáhlá dokumentace. Novým čtenářům bych chtěl prostřednictvím odkazů v tomto příspěvku trochu usnadnit orientaci v této problematice a sám téměř po dvou letech do diskuze opět něčím novým přispět. Omezím se pouze na tři témata, která podle mého názoru patří k těm zásadním.

Archivování dokladových exemplářů (Budování sbírky) ano či ne?
     Srovnávat ochranu hmyzu s jeho obrovskou reprodukční schopností např. s ochranou ptáků nebo savců je zcela zavádějící a bylo to zde v průběhu diskuze již na mnoha příkladech demonstrováno (např. příspěvek č.31, ..z majky se stalo orlí mládě…). Hmyz je mnohem více závislý na svém životním prostředí, na vhodnosti lokalit svého výskytu pro svůj vývoj. Je to sice katastrofická vize, ale při totálním zabetonování a zaplantážování krajiny můžeme ještě ptáky a savce chovat v klecích a rostliny mít uschovány v semenných bankách a vesele za to utrácet peníze. Hmyz je však významným bioindikátorem a mizí nenávratně, podle mého názoru si zaslouží svůj současný výskyt alespoň zadokumentovat na takové úrovni, na jaké se to dařilo našim předchůdcům. Jedná se o dílo velkého rozsahu a profesionální entomologové ho samozřejmě zvládnout nemůžou. Jako nádherný příklad smysluplnosti uchovávání dokladových exemplářů bych uvedl literárně popsaný případ krnovského pastora Kajetana Koschatzkého a jeho pozorování motýlů (Konvička, Beneš et Čížek 2005: 8 a 9) http://www.elateridae.com/page.php?idcl=82
      Vždyť pouze sbírkový kus s přesnou lokalizací je důkazem toho, že na příslušném místě žil v minulosti nejen tento exemplář, ale existoval zde samozřejmě i pro něj příhodný biotop. Pro publikující autory ale i pro aktivisty ve věci záchrany biotopů je to jen těžko něčím nahraditelná informace. Bez rozsáhlého studijního a srovnávacího materiálu bude hodnotná vědecká publikace v budoucnu pouze iluzí a zbožným přáním.

Sběr pouze na základě povolení?
     I na toto téma zde bylo řečeno již prostřednictvím této diskuze mnoho. Tím, jak vypadá v praxi komunikace publikujících autorů s příslušnými úředníky se můžete pokochat např. v příspěvku kolegy Kopeckého (příspěvek č.13), dále bych mohl doporučit shlédnutí obsáhlejší korespondenci s úředníky MŽP ČR i SR kolegy Mertlika: http://www.elateridae.com/elater/page.php?idp=34. Sami si dělejte obrázek, jestli tudy vede cesta.
     Dále se zde vyskytl zajímavý názor, že by měli o povolení žádat pouze publikující autoři (Kaděra, příspěvek č. 49). Toto je sice zajímavá úvaha motivovaná snahou aby mohli sbírat pouze opravdoví odborníci, ale je to tak trochu o tom, jestli byla dříve slepice nebo vejce. Každý z nás nějak musel začínat (většinou v dětství) a publikační minulost za sebou v té době neměli ani ti dnes nejplodnější autoři.
     Samozřejmě nemáme právo se vměšovat do právního systému sousedních zemí. Poukazovat ovšem na to, co se nám nelíbí nebo co se nám zdá kontraproduktivní bychom určitě měli. I u nás by se určitě některým skupinám (třeba té betonové nebo zalesňovací ..atd.) líbilo ty věčně urejpané entomology a amatérské ochránce přírody umlčet. A když ne přímo je, tak se alespoň postarat o to, aby už neměli žádné následovníky. Kriminalizací entomologických aktivit (http://www.elateridae.com/elater/page.php?idp=28)a nebo třeba výchovou těch nejmladších k tomu „správnému“ vidění přírody (http://www.elateridae.com/elateridarium/page.php?idcl=100)se jim to poměrně úspěšně daří. Výsledkem toho všeho je, že současné veřejné mínění o amatérské entomologii nemá daleko k mínění o dealeřích drog.
…a co řešení? Vymřeme tedy??
 

Silná entomologická organizace
     O „nenažraných“ broučkařích, o neetických způsobech sběru a o komerci zde již bylo řečeno dost. Všechny tyto nešvary existují a to nejen mezi entomology. Pěkně jen tento jev popsán na příkladu myslivců a rybářů (Jiříček, příspěvek č. 50). I tito lidé (u nás jich je přes 500.000) mají mezi sebou některé jedince kteří nedodržují stanovená pravidla. Nikdy to však nebylo důvodem k zákazu rybaření nebo lovení zvěře, ale vždy právě jen o potrestání konkrétního provinilce. V čem je tedy ten rozdíl? Já ho vidím v existenci silných zájmových organizací (rybářský a myslivecký svaz), které mají jasná pravidla a člen který je nerespektuje je vyloučen.
     Amatérští entomologové žádnou takovou organizaci nemají. Otázkou zůstává kdo, nebo jestli vůbec někdo bude mít tu sílu se tohoto úkolu zhostit. Mohli by nám pomoci třeba entomologové profesionální? (http://www.entu.cas.cz/scripts/departmentslist.phtml?depid=4). Na mediálně dobře zmapovaném indickém případu je patrné, že měli již také tu čest zažít nesmyslnou perzekuci přímo v terénu (http://www.elateridae.com/page.php?idcl=106). Nebo by to mohla být Entomologická společnost? (http://entospol.wz.cz/). Ta bohužel svoji bývalou pozici vytrvale ztrácí a na počtu jejích členů je to dost znát (viz. Zápis ze schůze http://entospol.wz.cz/download/ZS-100909.pdf bod 8.) Doby, kdy ke střetům mezi entomology a ochranáři nedocházelo jsou minulostí. Pokud dříve stačilo pouze vydávat časopis, organizovat burzu nebo entomologické dny, tak dnes toto již zdaleka nestačí. Vynořilo se nám téma nové, mnohem zásadnější než všechna předchozí. Asi nejsem sám v přesvědčení, že by to měla být právě tato organizace, která má u nás ty nejhlubší kořeny, tradici a snad ještě i dost prestiže na to, aby se mohla tohoto nelehkého úkolu zhostit. Pokud se tak nestane, stáváme se plemenem na vymření spolu s našimi milovanými broučky a nezbude než souhlasit s názorem Slovenského kolegy France (příspěvek č. 17) že je naše diskuze „sterilna“.
     Vydat na něco zákaz je vždy to nejjednodušší a nejméně pracné řešení a pokud se tomu nebudeme vytrvale stavět, může brzo platit zákaz sběru jakýchkoliv přírodnin a to celosvětově. Vždyť na co bychom potřebovali mnoho složitých právních norem, když nám stačí jedna věta že? Kdyby to věděl Dr. Obenberger, jsem přesvědčen že by se v hrobě obracel.
 

Václav Dušánek
Zábřeh

(55) KADĚRA MLADEN, 9. 11. 2009:

Přátelé,

pár vět k tomu, proč jsem hovořil o podpoře pouze publikujících entomologů.     

     Aby totiž kdokoli měl alespoň jakous takous šanci získat výjimku z dotyčného zákona, musí se něčím pro slovenskou entomofaunu užitečným prokázat. Bohužel, ale ani žádný začátečník, ani ten, kdo sice už delší dobu sbírá, leč nepublikuje, žádnou šanci nemá. Stejně jako ji nemá ten, kdo si požádá např. o povolení ke stavbě rodinného domku, aniž by k tomu předložil veškerou zcela samozřejmě požadovanou a poté i posuzovanou dokumentaci. Bylo by absurdní se domnívat, že možná někdo někomu na Slovensku povolí sběr hmyzu pouze na základě žádosti, v níž vše odůvodní tím, že sbírání hmyzu je jeho koníček. Je tomu tedy tak, že ani kterýkoli kluk, ať již Slovák, Čech či Japonec, tam teď nemá nejmenší šanci s entomologií legálně začít, ačkoli je nad slunce jasnější, že 99 % všech budoucích „klasických“ entomologů, a to na celém světě, zahajuje „průnik do tajů entomologie“ právě sběry v terénu. Přesto dotyčný zákon na nic takového nehledí. Nedá se nic dělat, a proto se zde nad čímkoli pozastavovat je víc než zbytečné. Všechno je jasné jako facka na sále. A bude-li to znamenat zánik určitých oborů entomologie na Slovensku, úplnou absenci ent. výzkumů ve slovenské přírodě občany jiných států atd., to se teprve ukáže. Nynější argumentace v tomto směru nezmůže vůbec nic. Zde se vše vyvrbí až později. Zatím je na to ještě příliš brzy.
      V celé této naší diskusi by alfou i omegou všeho neměla být zde převažující a nic neřešící kritika existence dotyčného zákona, ale snaha o její tvůrčí charakter, byť by třeba jen několik sběratelů přesvědčila o nevyhnutné potřebě začít přínosně publikovat. Podaří-li se toho dosáhnout, teprve potom nabude diskuse ten pravý smysl.

Mladen Kaděra
Břeclav

(56) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 20.11.2009

Záliby, koníčky, začátečníci.

     K tomu už není téměř co dodat. Zakážeme-li dětem vstup do první třídy, těžko můžeme očekávat, že z nich jednou budou inženýři, které bude později společnost nutně potřebovat. Každý objev i životní úspěch začínají dětským zájmem, nevinnou zálibou, která se vyvine v systematické studium, vytrvalost, odříkání a tvrdou dřinu. Tak vyrostli specialisté ve všech oborech. Bez začátečníků by nebyli pokročilí ani publikující. Nemusím vysvětlovat, že hmyz se nelze naučit jen z knih. Bez dlouholetého sběru se ještě nikdo nic nenaučil. Jak roste původně dětská sbírka, umím postupně určit 10, 50, 100........1000 druhů. Při sběru pozoruji, poznávám bionomii a musím se pilně učit botaniku, abych našel živnou rostlinu.............Tak to jde z generace na generaci a pořád se cyklus musí opakovat. Poznatky přitom plynule narůstají. Dnes je k sehnání literatura a mladí mají navíc kvalitní fotoaparáty, kamery, internet a dokonce DNA. Na trhu jsou všechny pomůcky. Průběžný entomologický výzkum na všech úrovních je také od toho, aby ochranáři věděli, co lze v současné době na konkrétní lokalitě chránit a hlavně jak a před kým. Jediný stejný druh, sbíraný léta na jediné lokalitě dokladuje, že zde stále žije. Ukončíme-li sběr z důvodu, že druh je známý a umíme ho určit, může „sadař“ dalších sto let hlídat sad bez ovoce, jak pan kolega výstižně poznamenal. V některých případech to tak je. Prázdné rezervace slouží k dolování peněz od státu. Jinou funkci už nemají. Podmínky se i bez přispění člověka mění a s nimi frekvence výskytu hmyzu. Druh ohrožený se může stát expanzním a opačně. Pokud dnes již ochrana přírody pracuje opravdu na základě odborných znalostí, o to víc mě udivují některé lokální postupy v případě ochrany hmyzu.

     I když jsem přesvědčen, že se jedná spíš o účelově chybnou interpretaci jediného § zákona – člověkem málo ovlivněného „přirozeného prostředí“ je ve tzv. vyspělých zemích v průměru 2% z celkové plochy - entomologický dorost se zákonodárcům v SR opravdu podařilo „ustřihnout“ bravurně. Bratři sousedi si ale tímto „nadělali“ především do vlastního hnízda. Vyrostou generace, které nebudou mít o existenci hmyzu a o přírodě nejmenší potuchy. Budou omílat učebnicové pitomosti. Na to má každý svrchovaný stát právo. Mnohem důležitější je, aby někoho nenapadlo takto nešťastně praktikovat související legislativu u nás. V ČR nejsme cizinci a máme co mluvit do věcí veřejných. O tom jsme denně ubezpečováni a dokonce jsme letos slavili 20. výročí svobody. Přitom jsme si vyslechli dojemné projevy o nabyté svobodě z úst politiků i prezidenta. Držme je za slovo a tuto příležitost využívejme. Kasárenský dril, ve kterém není k žití, už máme za sebou. Já po něm netoužím. Pokud někomu vyhovuje, doporučuji přestěhování do Severní Koreje. Cílem diskuze není, aby se entomologové handrkovali mezi sebou, ale aby mohli pokračovat v činnosti. Například intenzívním tlakem na vedení entomologické společnosti, aby se nekrčilo v koutku ze strachu o práci, umělo se trvale prezentovat ve sdělovacích prostředcích a prosadilo alespoň účinnost legitimace v terénu, kterou jsem po několika zadrženích zahodil jako úplně zbytečný kus papíru. Tak jsme už Evropané, nebo ještě ne? A také ať se zeptá rybářů a myslivců, jak to dělají, že jsou opravdu svobodní a nikdo je neobtěžuje.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(57) JOSEF MERTLIK, 15.4.2010

Podle zákona o ochraně přírody, je udělení výjimky ze zákazů studia přírody možné pouze v případech, kdy veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody.

Je zákon o ochraně přírody kvalitní, dokonalý? Odpověď zní ne. Není kvalitní, takže nemůže být ani dokonalý, natož pak aby byl výchovný.

     V letech 2008 až 2009 jsem podstoupil řadu jednání s úředníky MŽP, jejichž cílem bylo udělení výjimky z několika diskriminačních ustanovení zákona o ochraně přírody, vesměs výjimky ze zákazů entomologické činnosti na chráněných územích České republiky. Tyto výjimky jsem podle tohoto zákona potřeboval pro své studium 195 brouků z pěti čeledí (Cerophytidae, Elateridae, Lissomidae, Melasidae, Throscidae), protože jsem potřeboval navštívit některé rezervace a zjistit aktuální údaje o druzích studovaných čeledí (např. zjistit druhy zde žijící, stupeň zachovalosti jejich biotopu).
     Po úřednících jsem chtěl jedinou věc, a to aby mi toto umožnili a odstranili z mé cesty legislativní překážky. Za to jsem jim zdarma nabídnul možnost využití výsledků mojí práce, tj. kompletního zpracování pěti čeledí na území České republiky. Výsledné studie obsahují určovací klíče, obrázky jednotlivých druhů, velmi kompletní faunistická data, popis a vyobrazení biotopů a konkrétní náměty na ochranu biotopů.

     Po roce a půl od podání mé žádosti, když jsem již si myslel, že na mne úředníci zapomněli, mi byla dne 30.11.2009 udělena vládou ČR výjimka z některých ustanovení zákona o ochraně přírody.
     Bohužel, tato výjimka byla doplněna o řadu podmínek, které k ní dodali úředníci MŽP. Tyto podmínky tvořily rozsáhlý komplex tvořený povinným předkládáním průběžných žádostí, dodatečných hlášení, různých zpráv a odesílání získaných údajů do centrální sběrny dat.

     Po prostudování uvedených podmínek jsem dospěl k názoru, jsou splnitelné jen v tom případě, že výrazně omezím svoji výzkumnou činnost a prakticky nebudu mít ani čas na její dokončení! Po kratší rovněž neplodné komunikaci s úředníky OP na počátku roku 2010 jsem dospěl k rozhodnutí celý experiment ukončit. Proto jsem dne 12.4.2010 vrátil text o udělení výjimky i s nesplnitelnými podmínkami úředníkům MŽP.
     Kompletní dokumentace všech jednání je uložena na adrese: http://www.elateridae.com/elater/page.php?idp=34#povolen_

     Zjistil jsem, že přes úředníky MŽP či nižších úřadů OP (kraje) jsou průchozí pouze dvě formy entomologických činností a to buď lokální faunistické průzkumy nebo inventarizace a následný monitoring druhů v rámci programu NATURA 2000:

     Faunistické průzkumy (jejichž cílem je zjistit výskyt různých druhů z různých čeledí), jsou financovány českými nebo zahraničními granty nebo přímo některými úřady OP (krajské úřady, AOPK) a případným zájemcům jsou nabízeny různé lokality pro uskutečnění placených faunistických průzkumů.
     Těchto aktivit jsem se účastnil v rámci Pardubického kraje, na území PR Buky u Vysokého Chvojna (http://www.elateridae.com/elateridarium/page.php?idcl=75). Ostatní nabídky krajských úředníků jsem postupně přenechal svým kolegům, protože můj volný čas zcela zaplnily mé soukromé entomologické studie.
     Tato faunistická činnost má na území ČR poměrně bohatou historii, počínajíc od nestora české faunistiky, pana Strejčka po současné entomologické (Coleopterologické) firmy (např. Boháč, Škorpík, Farkač). V současnosti jsou na území ČR zkoumány hlavně dvě čeledi a to Staphylinidae a Carabidae.
     Ukázka z prací: http://www.praha.ochranaprirody.cz/res/data/131/017629.pdf

     Již několik let probíhají na území ČR inventarizace a následný monitoring několika celoevropsky chráněných druhů (NATURA 2000). Tyto průzkumy jsou pro AOPK ČR prioritními aktivitami, musí je realizovat pod přísným dohledem EU a realizuje je aktivně, neboť jsou placeny ze zdrojů EU.
     Těchto aktivit se účastním již od roku 2005. Pro AOPK Praha uskutečňuji inventarizací druhu Limoniscus violaceus.
     Ukázka z prací: http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhID=14

     Třetí forma - např. moje výše popsané soukromé entomologická studie se týkají, jak jsem již psal výše, 195 druhů čeledí (Cerophytidae, Elateridae, Lissomidae, Melasidae, Throscidae). Na jejich uskutečnění pracuji již třicet let a to nejen na území České republiky a sousedního Slovenska. Jejich kvalita přímo souvisí s uskutečněným studiem těchto druhů v ostatních evropských zemích.
     Od státem povolovaných a placených průzkumů a inventarizací se moje studie liší podstatně větším rozsahem zpracovaných dat, jak historických, tak současných. Tato data poskytují celkový přehled o studovaných druzích i o jejich biotopech. Teprve srovnání historických dat s těmi současnými nám umožní pochopit celý hrůzný rozsah devastace české krajiny. Našim následovníkům přenechá kvalitní zprávu o stavu námi studovaných biotopů.
     Oproti základním faunistickým průzkumům mají tyto studie mimořádnou cenu také tím, že poskytují dalším specialistům data od správně determinovaných či revidovaných druhů (což zakázkové faunistiky neposkytují).
     Ukázka z prací: http://www.elateridae.com/elateridarium/page.php?idcl=130

     Na lesk a bídu strážců zákona ochrany přírody upozornili již dříve kolegové Konvička, Beneš et Čížek (2005: http://www.elateridae.com/page.php?idcl=82). K napsání tohoto textu autory přinutilo kolosální selhání české ochrany přírody– bezradnost vůči vymírání bezobratlých živočichů, zejména pak hmyzu...je to selhání o to znepokojivější, že k němu dochází navzdory přísným ochranářským zákonům, sílícímu zájmu o ochranu přírody ze strany veřejnosti, firem a politiků a rostoucím částkám, jež jsou na ochranu přírody vynakládány.

     Připadá mi opravdu zvláštní, že se mezi úředníky MŽP neobjevil žádný vážnější zájem o mojí práci. Určitě v ní ale budu pokračovat - třicet let drahého studia rozhodně nepromarním. Bohužel, některá území České republiky budou díky zainteresovaným úředníkům zpracována méně, než je v mých současných možnostech. Svět je tak nastaven, je to něco podobného jako Husákova normalizace. Všichni věděli, že je to blbost, ale nic se dělat nedalo. Jeden můj přítel říká, že máme spokojeně žít v prostoru, který nám nechali. Je na tom kus pravdy. Jinak se sami utrápíme...

     Je zřejmé, že úředníci se nezabývají smyslem a významem práce, oni prostě postupují přesně podle předpisu. Každá vědecká nebo jiná koncepce je zneužitelná a snadno se z ní stane modla střežená smečkou tupých biřiců. Právě proto bychom si měli dávat pozor nejen my, ale všichni Češi, aby nás slepé plnění kdejakého předpisu jednoho dne nezavedlo do horoucích pekel (jako se to kdysi stalo Němcům).

Josef Mertlik
entomolog
 

(58) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 1.7.2010

A co takhle matematika?

     Firemní právník mi radí: nestarej se o věci, které nemůžeš ovlivnit. Hlavou zeď neprorazíš. Nad problémem jsem zlomil hůl a zařekl jsem se, že je ztráta času se tím zabývat a plést se do cizích věcí. A také jsem souhlasil s p. Francem, že se jedná sterilní diskuzi. Dnes bych to už s jistotou netvrdil. Nové volby u sousedů železobetonový sloup zatvrzelosti trochu rozkolísaly: nacionalisté šířící nenávist dostali od vlastních voličů najevo, že tudy cesta nevede. Při koloběhu „sterilních“ myšlenek jsem si vzpomněl na matematiku. Je to neúplatná věda, která nezná politiku ani různé výklady podle toho, jak se komu hodí. Matematika totiž není dějepis, který se ohýbá podle směru větru.

     Mám kancelář přímo pod střechou nad kotelnou, asi v úrovni 4 - 5 poschodí. Přímo v oknech je dvacet hnízd jiřiček. Rodiče intenzívně krmí mladé. Napadlo mě sledovat jak, čím a hlavně kolikrát mláďata krmí. V trusu na římse se najde všechno. Krovky hnojníků, slunéček a jiných broučků, které vzdušné proudy vynesly vysoko, kde by je nikdo nečekal. Mouchy, pestřenky a spousta veškerého létajícího hmyzu, dokonce někdy lze u jiřičky v zobáčku rozeznat, než zmizí v otvoru hnízda. Mohu sedět ve vzdálenosti 2 m od hnízda, aniž by to jiřičkám vadilo.

     Na monitoru PC jsou hodiny a při běžné denní práci jsem jedním okem sledoval časové intervaly, kdy rodiče přilétali na hnízdo s mouchami jiným hmyzem. Byly v rozmezí od 13 do 39 sekund (!!!). Tak to běželo celých 14 dní (přitom vůbec netuším, jak dlouho se mláďata krmí), kdy se rodiče nezastavili ani na chvíli, přičemž začínali po rozednění a končili až se začalo šeřit. Vezmu-li „od oka“ střed těchto hodnot, je to 26 sekund. Jiřičky pracovaly 15 hodin denně. Nyní budeme počítat:

15 x 3600 = 54 000 sekund

54 000 : 26 = 2076 počet krmení za den

2076 x 14 = 29 064 počet krmení za 14 dní

29 064 x 20 hnízd = 581 280 počet krmení jen u mě v oknech

581 280 x 2 = 1 162 560 kusů hmyzu při dvou hnízděních, kdyby přinesla jiřička jen jeden kus

………………….připočteme další stovky hnízd jen ve městě……..republice.....

     K tomu je potřeba přičíst, že i rodiče, vydávající ze sebe pro nás nepředstavitelnou energii, ji musejí hmyzem neustále doplňovat. Ornitologové by mě asi setřeli, je to neprůkazné, časově omezené sledování. Při ochlazení nebude hmyzu ani desetina. Vypovídá to ale mnoho. A to je jen jediný druh malého ptáčka.

     Všechny druhy lokalit na pevnině mimo polárních oblastí hostí živočichy, kteří se živí hmyzem. Hmyz v přírodě je opravdu hlavně potrava a „spotřební zboží“. Zajímavý jev jsem pozoroval letos poprvé na lokalitách, kde spolupracuji na výzkumu hmyzu pro Agenturu ochrany přírody a krajiny. Zakopali jsme kelímky které pravidelně kontrolujeme, kusy evidujeme a převážně zase vypouštíme, asi z 300 pastí. Letos u mnoha pastí sedí ještěrka, rejsek nebo ropucha a cpe se „plnou hubou“ vším co do kelímku spadne. Vyděšené je zase vypouštím, protože se nemohou dostat ven, jak jsou těžké - přežráním. Tak vlastně ani nevím, co všechno do kelímku původně spadlo. Toto jsem ještě nikdy neviděl, ale dokladuje to četnost a všudypřítomnost hmyzožravých živočichů, o jejichž existenci na místě většinou ani nevíme. Příkladů „spotřeby“ hmyzu v přírodě jsem uvedl dost v předchozích úvahách. Vliv člověka jsem záměrně vynechal. Ostatně je co spotřebovávat. Vědci tvrdí, že biomasa (pozdravuji paní Kateřinu J.) hmyzu je těžší, než biomasa teplokrevných živočichů.

    Závěrem vzniká otázka: může být ještě někdo tak zabedněný a věřit, že rozumný individuální sběr hmyzu při respektování ochrany ohrožených druhů má na populace hmyzu vliv? Odpověď zní - bohužel ano. Dnes totiž lze vystudovat vysokou školu, aniž by student opustil svůj pokojíček. Všechny moudrosti najde na internetu a s učitelem se domlouvá maily. Z toho slepí diplomku, ti línější zkopírováním celých pasáží. Doktorát už si někde přikoupí, např. v Plzni. Pak si sedne na odpovědné místo a rozhoduje. V případě, že toto se stává obecným jevem, nelze se divit stavu přírody a postoji k přírodovědcům ve světě. Ekonomičtí lobbyisté si mnou ruce, protože jim někdo ochotně a s dojemnou pečlivostí zametá cestičku, jako Frank panu „Mašinkovi“ ve filmu Tenkrát na Západě. Chybí-li argument, pomůže klacek. Bylo, je a bude. Ale ať na to pohlížíme jakkoliv a důsledně opustíme vlastní emoce, režim který je schopen zmrzačit či zavřít člověka kvůli pár broukům, nemá v civilizovaném světě 21. století co dělat. Nic si z toho ale nedělejme, jinde se sekají ruce (Arábie), zahrabává zaživa (Pákistán) a agenda o tom se vede na moderní elektronice. Inu, pokrok se nedá zastavit.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(59) JOSEF MERTLIK, 4.8.2010 a 1.10.2010

     ENVIROMENTÁLNÍ TALIBAN (EKOTALIBAN).    

     Italský kolega, entomolog Giuseppe Platia mne potěšil novým originálním názvem pro některé extrémní projevy enviromentalismu, pro které se doposud používaly názvy "ekofašismus" (Biehlová & Staudenmaier 1999) nebo "ekonacismus" (Slupecký 2006): I thank you very much for your message and your "political" news; I agree with you against the "taliban" of the environment!

     Mladším přírodovědcům bude určitě mnohem srozumitelnější moderní pojmenování tohoto ideologického hnutí jako "enviromentální taliban" či ve zkratce "ekotaliban".

...najednou se rozhrnul porost a z něj vyrazil maskáčovanej ekotalib...

(Foto: Honza 2008)

     Nedávno se mi dostaly do rukou dva pozoruhodné články od slovenského autora Svätopluka Čepeláka 1996: Sú entomológovia hrozbou pre ohrozené druhy hmyzu? a 2001: Uberá sa ochrana prírody dobrým smerom?

     Pochází z pohnutých dob, kdy se rozhodovalo o dalším osudu slovenské entomologie a vlastně celého Slovenska a jsem opravdu rád, že mohu pana Čepeláka zařadit do malé skupiny velmi statečných slovenských mužů, kteří si zachovali dostatek zdravého rozumu a použili jej. Bohužel, proti ekotalibanu a jeho posluhovačům neuspěli.

    Říká se, že ten, kdo si nepamatuje historii a kdo se z ní nedokáže ponaučit, ten bývá odsouzen k jejímu zopakování. Doporučuji ke studiu článek "Idioti užiteční a idioti neužiteční" (Beneš 2003). Je podobnost s činností enviromentálního talibanu čistě náhodná...?

     Toto je zpráva z 20.7.2010 z činnosti slovenských enviromentalistů, nazvaná: "Muži z Česka: V Karpatoch zabíjali vzácne motýle!" - http://krimi.cas.sk/clanok/174045/muzi-z-ceska-v-karpatoch-zabijali-vzacne-motyle.html  V porovnání s níže uvedenými senzacechtivými novinářskými reportážemi je tento text použitelný, zřejmě reálně vypovídá o okolnostech zadržení motýlkářů.

TV JOJ. KRIMI Noviny: http://televizia.joj.sk/tv-archiv/krimi-noviny/19-07-2010.html (devátá minuta - v současnosti jen v archivu)
Dva Češi kradli na Slovensku vzácné motýly: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/206349-dva-cesi-kradli-na-slovensku-vzacne-motyly.html
Česká rodina chytala v Pováží motýly, teď jí hrozí vězení: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ceska-rodina-chytala-v-povazi-motyly-ted-ji-hrozi-vezeni/505500
Češi chytali a zabíjeli na Slovensku vzácné motýly: http://zpravy.idnes.cz/cesi-chytali-a-zabijeli-na-slovensku-vzacne-motyly-f8i-/zahranicni.asp?c=A100719_221817_zahranicni_cem
Česká rodina chytala chránené motýle, vraj na čierny trh: http://www.topky.sk/cl/10/765945/Ceska-rodina-chytala-chranene-motyle-vraj-na-cierny-trh-
Slováci zatkli Čechy při lovu motýlů, hrozí jim vězení: http://aktualne.centrum.cz/priroda/clanek.phtml?id=673195

AKTUALITY: Obvinění na Slovensku. Čech chytal kvůli výdělku motýly, hrozí mu vězení. Týden.cz 01.10.2010
Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/cech-chytal-kvuli-vydelku-motyly-hrozi-mu-vezeni_182479.html

     Laik (mediální konzument) žasne: ...kradli motýle, ...zabíjali motýle, ...hmyz mal zrejme skončiť na čiernom trhu, ...najvzácnejšie motýle, ktoré našli v batohu u otca Petra P., boli dva jasone červenooké, ...hodnota jedného je až 331 €!...celkovou hodnotu chycených motýlů ochranáři odhadli na 4 000 eur (asi 100 tisíc Kč), ...v prípade uznania viny by súd mohol prípadnému páchateľovi vymerať dva roky väzenia, ...už v minulosti na Slovensku odhalili české občany, kteří vykrádali hnízda orla skalního...

     Odborník (entomolog) si vzpomene na několik odborných článků a publikací, které se zabývají jasoni červenookými, příčinami jejich ubývání i možnostmi ochrany jejich biotopů:

Kříž K. 2001: Jasoň červenooký - vzácny Treťohorný relikt (I. časť). Hmyz 2:36-38.    

Jendek E. 2001: Formalizmus a fetišizmus v druhovej ochrane hmyzu. Hmyz 2: 39-41. Ke stažení: "klikni"

Konvička M., Beneš J a Čížek L. 2005: Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Kapitola 2. Tváře krize. 2.1. Motýl - symbol (strana 13). Ke stažení: http://www.elateridae.com/page.php?idcl=82

     Zdokumentovaná "selhání" enviromentalistů a jejich ideových předchůdců se netýkají jen jasoňů červenookých, ale obrovského množství hmyzu, viz: Modráska v Británii nevyhubili sběratelé, ale příliš vysoká tráva. ČTK, iDNES.cz, 16. června 2009
Motýl modrásek černoskvrnný (Maculinea arion) vymizel ve Velké Británii před třiceti lety kvůli narušení svého životního cyklu způsobenému vyšším vzrůstem trávy a nikoli kvůli příliš vysokému odchytu nadšenci-sběrateli. Vyplývá to ze studie britských vědců, kterou zveřejnil časopis Science.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/modraska-v-britanii-nevyhubili-sberatele-ale-prilis-vysoka-trava

Buďme odborníky

     Odkazy na další citovanou literaturu:

Beneš J. 2003: Stručný přehled dějin VKS(b) - část 13. Idioti užiteční a idioti neužiteční: http://www.webzapo.com

Biehlová J. & Staudenmaier P. 1999: EKOFAŠISMUS - poučení z německé zkušenosti. Vydala VOTOBIA jako překlad z originálu vydaného v San Francisku. Objednávky: http://www.votobia.cz/

Slupecký J. 2006: EKOLOGIE: Eko-fasci, eko-nazi nebo eko-marxisté? (1.): http://neviditelnypes.lidovky.cz

Slupecký J. 2006:  EKOLOGIE: Eko-fasci, eko-nazi nebo eko-marxisté? (2.): http://neviditelnypes.lidovky.cz/

(60) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 23.8.2010

PaedDr. Valerián Franc, CSc.: QUO VADIS ENTOMOLÓGIA?

Vážený pane kolego,

s velkou pečlivostí čtu všechny Vaše články a také jsme si už vyměnili korespondenci. S převážnou většinou Vašich názorů a nutností ochrany přírody plně souhlasím. Dovolte mi několik úvah k Vašemu článku „Quo vadis entomológia?“. Moje názory jsou podřízeny snaze o skutečnou ochranu přírody a dobrou spolupráci dalších generací entomologů obou zemí. Jak už jsem několikrát uvedl, jsem příznivcem ochrany přírody, v ČR spolupracuji s Agenturou ochrany přírody a krajiny, což je státní orgán. Polemizuji pouze tam, kde nemohu na základě vlastních zkušeností se vším souhlasit. Tam, kde si myslím, že jsem toho schopen, kritiku se snažím vyvážit návrhem na rozumné a účinné řešení. Nejde tu rozhodně o mezinárodní spor, ale o zachování entomologie na tradičně dobré úrovni.

Jednotlivé body jsou seřazeny tak, jak je koncipován Váš článek.

1) Uvádíte příklady, jak se chovají někteří entomologové. Při sběru majek jste byl přímo u toho. Stačilo „kolegy“ z Moravy na místě trochu umravnit. Každý si měl odnést po jednom kuse nebo po párku, s přivřením obou očí. Proč sbírali na Slovensku M. decorus nevím, druh je na jižní Moravě hojný a běhá i po silnicích. Mírný zásah včetně poučení z Vaší strany byl reálný. Navíc jste se určitě dobře znali – tykáte si. Podobně chování jiných entomologů (podle mě ti další byli jen „obchodníci“) v případě Osmoderma, Cetonischema, Ampedus 4-signatus, Parnassius, druhy jsou ve vyhlášce. Ve všech případech se „entomologové“ chovali v rozporu nejen s předpisy, ale hlavně s etikou. Lovím síťkou, nikoliv motorovou pilou. Dřevaření, jako někdy jedinou účinnou metodu, lze připustit na místech, kde se kácí a větve by se stejně spálily. Pokud si někdo „čestně“ uloví brouka v letu síťkou, lze to tolerovat (ptáci žerou i chráněné druhy, neumějí číst ve vyhlášce) , pokud na to použije sekeru a zničí celou lokalitu, patří za „katr“. Je ale i v rukou lesníka a k tomu ho musí OP dotlačit, aby na lokalitě zůstávaly nebo byly průběžně vytvářeny vyšší pařezy nebo pahýly, které během pár let budou ve stádiu červené hniloby. Hlídat poslední 3 pahýly policisty a národními gardami je sice hezké, ale ty se jednou rozpadnou samy. Toto není řešení, pouze sterilní (Váš oblíbený výraz) předvádění aktivity. Ohroženým druhům se musejí vytvářet a trvale udržovat podmínky k životu – aby přestaly být ohrožené , což se neděje. Např. na Inovci, kde je ještě pořád dost Rosalií, jsem nikde nenašel snahu ponechat pahýl, kládu, světlinu apod. „Choré“ vrby a ořešáky, topoly a jiné byly a jsou káceny od Bratislavy až po Stredu nad Bodrogom. I s Megopisy. Tak bych mohl pokračovat do nekonečna, jižní Slovensko znám lépe než leckterý místní obyvatel. Stálý tlak OP musí působit i na ostatní obyvatelstvo, nejen na entomology. Něco jste zažil a viděl Vy, něco jsem zažil a viděl já. Média musejí pravidelně informovat i o tom, co vyvedli i ti ostatní, např. zahrádkáři (vyhubení P. argus, B. unicornis), lesníci…. Platí i pro ČR, abych zdůraznil, že nejsem zaujatý, chráním přírodu a neřeším národnostní otázky.

99% entomologů se chová slušně. Sbírky vypadají stejně: v krabici jsou nadepsány druhy. Jak je do prázdného políčka doplněn chybějící druh, už ho dál nesbírají. Pokud se druh rojí na lokalitě ve stovkách, udělám si řádek nebo políčko. Takto sbírají všichni mně známí entomologové. S „průmyslovými těžaři“ se nestýkáme. Slovensko navštěvuji od svých 8 měsíců a jsem těsně před šedesátkou. Mohl bych na několik stránek vypsat další příklady, jak se chovají k přírodě a ohroženým druhům místní. Ničemu by to nepomohlo.

Už se opakuji: Jsou myslivci, kteří střílejí březí srny, zvěř v zimě u krmelce. Jsou rybáři, kteří vezmou podmírovou rybu nebo loví v době tření. Jsou policajti, kteří jezdí ožralí, vykrádají byty či berou úplatky. Jsou soudci, kteří pošlou do vězení i na smrt nevinného člověka. A jsou ochranáři, kteří nerozumějí problematice a zkopou do břicha nevinného šedesátiletého fotografa. Logicky tak musejí existovat i patologicky vyšinutí entomologové. Jako biolog se mnou určitě souhlasíte v tom, že existuje přirozená variabilita. Platí i pro lidi.
Trestat a oddělit je potřeba pouze problematické jedince. Nikoliv šikanovat všechny slušné entomology, policajty, soudce, rybáře, myslivce, ochranáře. Organizace kromě posledních dvou z předchozího odstavce samy tyto členy potrestají, nebo se jich zbaví včetně předání spravedlnosti. Negativní pohled veřejnosti na ochranu. Pánové pod vedením Ing.Saba v Ladmovcích sobě a Slovensku zajistili ostudu a image nejméně na jednu generaci. Stejně jako u entomologů toto zavinili patologicky vyšinutí jedinci, navíc se sadistickými sklony, doposud nepotrestaní. To je reklama i pro justici. Každý může zmrzačit, koho chce.

2) Zákaz vstupu všech entomologů do SR, citace Ing. Čepeláka jako reakce na Váš článek. Vyvolá několikanásobně vyšší aktivitu místních entomo-obchodníků, kteří za zvýšené ceny budou prodávat komerčně atraktivní druhy do okolních států. Nezapomeňte také na rostoucí nezaměstnanost – každá koruna, Euro, každý cent dobrý. Tržní hospodářství zavedlo „náboženství peněz“, všechno se měří penězi. Z některých dříve normálních lidí vytvořilo pravé „hyeny“. Efekt bude přesně opačný. A ruku na srdce – tato myšlenka nevznikla z etických ani ochranářských důvodů. Cituji, volně přeloženo do češtiny: „My sami si budeme sbírat na našich lokalitách“…… a já dodávám - také možná sami kšeftovat. Toto před lety názorně předvedli dva ochranári ve Štúrově na „Hegy“, kdy po vyhnání entomologů vytáhli smýkačky a „sytili“ se arguskami. To je původní kořen myšlenky. Od počátku mylný nebo účelový. Není žádným problémem poučit někoho místního, který hmyz na dobře popsané nebo nafocené lokalitě pohodlně sebere a doveze zájemci přes hranice. „Za peníze v Praze dům“. Kontraproduktivní omyl od počátku, pokud byl myšlen vážně. Entomologie je vědní obor, zabývající se hmyzem. Přírodní věda jako matematika, fyzika, chemie. Umíte si představit zákaz vstupu chemiků, fyziků, pediatrů, genetiků……. země by byla brzy izolovaná jako Pol Potova Kambodža. Toto snad nechcete.

3) Zrušení dobrovolné entomologie. To by byl poslední hřebík do rakve. Amatérská entomologie je nezbytným doplňkem profesionální. Tisíce faunistických dat, poznatky v bionomii a mnohdy vyvrácení „profesionálních“ omylů. Žádný stát nemá tolik prostředků, aby platil profesionála na každém okrese. Navíc profesionál by se uběhal, nemůže být na všech místech současně. Amatérská činnost pokryje celé území. Bez amatérů bychom za chvíli nevěděli, co u nás žije. O to asi jde hlavně: skupinka „vyvolených“ nás bude poučovat, co kolem nás žije. Například jedna ochranářská tabule v Jeseníkách nás poučuje, že když se pozorně díváme do mechu, najdeme Tragosomy. Máme ale přísně zakázáno se o tom přesvědčit, i když víme, že je to blbost. Přesně tohoto potřebují dosáhnout ekonomičtí lobbyisté, aby mohli do přírody pronikat svými Disneylandy a zbývající lesy proměnit na sterilní továrny na dřevo. Vytvoření biologicky negramotné společnosti je přímo žádoucí. Pořád ale budou existovat lidé, kteří nejsou ochotni strávit vše, co se do nich nalije. Slovo amatér je značně „ohebné“. „Profesionálů“ , kteří mi nebyli schopni odpovědět na jedinou otázku, nebo kteří nerozeznají běžné živočichy (někdy působí i jako inspektoři), už jsem viděl dost. Každá amatérská činnost je časem konzultována s profesionály. Amatérský materiál zpracovávají profesionálové…..Nelze oddělovat. Z amatéra se stává profesionál a opačně. Amatérské zázemí pomohlo entomologii obou zemí postavit na světovou špičku. Nejlepší entomologové, které jsem za 43 let potkal, byli právě amatéři.

4) Burzy degradují entomologii jako prostituce lásku. Svatá pravda. Prostituce je stará jako lidstvo. Byla tu, je tu a bude. Stejně obchod a příležitost si přivydělat tu bude do konce bytí lidstva. Ani jedno nelze zrušit, ani nejpřísnějšími zákazy. Jde jen o to, aby se dodržovala a kontrolovala již dávno vymezená, osvědčená pravidla a lidská slušnost. V případě prostituce registrace, přemístění z ulice do sledovatelných „pracovišť“, placení daní, pravidelné lékařské prohlídky……apod. Budete se divit, ale při dodržení předchozího služba je to dobrá – je mnoho osamělých lidí, kteří si neumějí sehnat partnera. Ti se nejčastěji dopouštějí násilí. Kde je prostituce a pornografie povolena, klesl počet násilných trestných činů. To je statisticky prokázáno. Pokrytecká morálka různých světových náboženství způsobila v dějinách války a vyvraždění více než 100 milionů lidí.
Na všech burzách v SR i ČR platí přísný zákaz obchodování s chráněnými druhy. Jasoni jsou chráněni ve všech zemích, kde se vyskytují. Proto bohatě stačí přinutit pořadatele, aby plnili své povinnosti a obchodníky s chráněnými druhy z burzy nekompromisně vykázali. Tím se obchod s problematickým materiálem sníží i když bude určitě pokračovat v ilegalitě, jako u drog. Zmizí ale z veřejných míst a žádný začátečník, který poprvé navštíví burzu, si na toto nezvykne. Protože to neuvidí. Opusťme falešnou morálku a s existencí obchodu i prostituce se smiřme. Držme je ale na uzdě.

5) Certifikát na sběr. Je nepochybně návrhem na rozumné řešení. Mám ale před očima, jak to dopadne, protože už trochu znám život: Vzniknou několikaúrovňové komise, nadkomise, podkomise, formuláře žádosti, úředníci, kteří je kontrolují, jednání, řízení, čekací doby, úplatky na jejich zkrácení a inspekční orgány, které toto budou evidovat, kontrolovat , archivovat….. a tyto musí někdo certifikovat……Podle mě profesionální nebo ve společnosti evidovaný entomolog (profesionalita nebo členství ve společnosti garantuje znalost předpisů) nepotřebuje žádná povolení a to nikde. Předpisy jasně stanovily ohrožené a chráněné druhy, i když i o tom bychom mohli dlouze diskutovat. Přestože jejich ochrana platí jen pro entomology (laika toto nezajímá – nadále odstraňuje „choré“ stromy, frézuje pařezy, pálí větve, chráněné druhy v lesnických učebnicích figurují jako techničtí nebo fyziologičtí škůdci !!!) , respektujme je. Mimo to existuje 30 – 40 tisíc jiných druhů hmyzu, na které se denně sypou tuny pesticidů, decimuje je těžba, polní práce, predátoři, feromonové lapače………zákaz sběru všeho a všude nemá žádný smysl, ani v CHKO a NPR. Vzhledem k tomu, že certifikáty dostanou nejen špičkoví odborníci (kdo to je a kdo vlastně posoudí, jak jsou špičkoví – další úřad?), ale také „prostrejdovaní“ protekcionalisté a hlavně ti, kteří dobře zaplatili (prostředky na to mají právě obchodníci s chráněnými druhy), je to v konečném důsledku úplná likvidace začátečníků a záminka zvýšení cen pro adrenalinové lovce-šmelináře. Na peníze za certifikaci už si někdo nepochybně „brousí zuby“ a není těžké odhadnout, kdo to je.
A hlavně nezapomeňte, že v SR působí a chtějí působit především slovenští entomologové. Tak je nechte pracovat a bádat, neomezujte své vlastní kolegy. Výraz „vylili jsme vaničku i s dítětem“ lze volně přeložit jako výstižnější „nasrali jsme si do vlastního hnízda“ a teď nevíme, co s tím.

Když už jde o peníze, řešil bych to elegantně a účelněji: všem entomologům přístupnou povolenkou zakoupenou na obecním úřadě, limitovanou respektováním ochrany ohrožených druhů a např. 1 párkem od každého ostatního druhu. Pravidla konkrétní lokality by byla na povolence vytištěna. Doba platnosti povolenky by byla odstupňována cenou, jako rybářský lístek. Peníze by byly obcí použity na udržování a zvelebování lokality. V době, kdy jsem se zabýval počtem entomologů, byl poměr k laikům 1 : 33 000. Už tím je dáno, že nemohou být vážnou hrozbou pro přírodu. Na exponovaných místech kde se koncentrují, mohou být slušným zdrojem příjmu obce. Sem se také může zaměřit ochrana přírody a kontrolovat dodržování pravidel. Zaplatil by každý – nikoliv jen ten neopatrný, který je tak hloupý, že něco poruší a nechá se zadržet. Výhodné pro obě strany a hlavně konec adrenalinových dobrodruhů napojených na obchod. Zakázané ovoce nejlíp chutná, to snad víme dávno.

6) Mezirezortní konference. Čím víc oborů do toho bude zasahovat, tím déle se problém potáhne a výsledek bude pochybnější. Obecně dnes nejčastějším úmyslem a cílem je donekonečna něco řešit a hlavně nic nevyřešit. Aby se na tom co nejvíc lidí mohlo co nejdéle živit a vytvářet zbytečné formuláře a instituce, které táhnou ekonomiku ke dnu. A hlavně o tom donekonečna diskutovat. Je-li cílem skutečná ochrana ohrožených druhů hmyzu, musejí to vyřešit především ochranář, entomolog, lesník a zemědělec společně v atmosféře dobré spolupráce a pochopení. Ty ostatní bych do problematiky pouštěl velmi opatrně. Každý si totiž začne „přihřívat polívčičku“ a konce se nedožijeme. Může to vést k vytvoření natolik represivního prostředí, ve kterém se nebude dobře cítit ani jeho původce. Historie nás poučila, že „revoluce požírá své děti“. Platí to i dnes. S tímto prosím opatrně. Represe dopadne hlavně na místní entomology, zejména začátečníky; my tam jezdit nemusíme. Otevřený je celý svět a doba „malých poměrů a malých možností“ skončila.

Závěr:
Je nesporné, že Slovensko má více zachovalé přírody než Čechy a Morava. My, co jsme se narodili v Československu, považujeme Slovensko, kde máme většinou rodinu, za svou vlast stejně jako Čechy. Proto ještě nějakou dobu bude mnoho lidí na obou stranách těžce nést, že se země rozdělily a platí v nich vlastní pravidla. I když z hlediska entomologického je Slovensko vysoce atraktivní, je dobré vědět, že i v České republice jsou zajímavé lokality a také druhy, které se v SR nevyskytují. Mně nevadí, když si přijedou zasbírat Slováci, naopak je rádi uvidíme.
Národnostní otázku bych do entomologie vůbec nezatahoval. Česká entomologie tu byla o něco dříve a pomohla vzniku slovenské. Lidé, kteří porušují předpisy a elementární principy slušnosti jsou na obou stranách. Nakonec se s nimi potýkají všechny národy světa. V některých případech totiž jde ochrana přírody úplně stranou a hlavní starostí kontrolního orgánu je, odkud kontrolovaná osoba pochází. A podle toho mu „to nandáme“ nebo ne. To je rozhodně pod úroveň a zcela zbytečné. Na tom, že entomologie a ochrana přírody musejí spolupracovat nelze nic změnit.
 

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(61) Valerián Franc, PaedDr., CSc., 6.1.2012

Poznáme a budeme poznať slovenskú faunu? (rok 2009)

     Otázka v nadpise tohto článku teda môže byť zodpovedaná s trpkou príchuťou frustrácie a s nepatrnou šancou na zmenu tohto krajne nepriaznivého stavu. Slovenskú faunu poznáme slabo a podľa všetkých indícií ju budeme poznať ešte slabšie, pokiaľ my, prírodovedci, budeme naďalej znášať dehonestujúce zaradenie kdesi na perifériu „lepšej“ (= kreatívnejšej, rešpektovanejšej, lepšie hodnotenej) časti spoločnosti. Nás, odborníkov, na chrobáky, pavúky, mäkkýše, netopiere, ryby... je málo a (zatiaľ) to vyzerá tak, že nás bude ešte menej.

     Je to alarmujúce, ak správa národného parku alebo chránenej krajinnej oblasti vo veci faunistického výskumu určitých lokalít osloví kolegov zo susednej Českej republiky, pretože u nás doma je odborníkov málo, resp. nespĺňajú požadované kritériá (niekoľko prípadov, o ktorých viem, by som mohol konkretizovať, tlačia sa mi však slzy do očí).

     Slovensko je napriek tomu (ešte stále) nádherná krajina s bohatstvom prírodných hodnôt, ktoré nám (ešte stále) naši susedia závidia – nevedno však, či táto veta bude platiť aj o 15 rokov. Táto nádherná krajina má totiž smolu. Väčšina obyvateľov, a najmä tí na „kapitánskom mostíku“, si takúto nádheru ani nezaslúžia...

Valerián Franc

     Pozoruhodný článek-memento od autora, který několik let usilovně pracoval na zařazení přírodovědců (entomologů) na periferii  slovenské společnosti (Franc 1995, 1996, 2005 a 2006). A svým způsobem je to i originální epilog této stránky. 

Josef Mertlik, 6.1.2012

(62) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 20.1.2012

Příspěvek, asi ne poslední.

     Původním povoláním jsem zootechnik, absolvent agronomické fakulty a souvisejících postgraduálů. Než jsem změnil zaměstnání a stal ekologem, byl jsem často požádán o odbornou radu některým drobným chovatelem. Krmič z JZD, kde jsem tehdy vedl farmu mě požádal, abych mu doma prohlédl prase. Po důkladné prohlídce jsem majiteli vyjádřil obdiv a uznání. Prase bylo skutečně ve vynikající kondici a chované tak čistě, že se v kotci dalo, obrazně řečeno, jíst s podlahy. Reakce kolegy z práce byla ovšem mrazivá: „to jsem si hned myslel, že mi závidíš!“. Nebyl jsem schopen slova.

     Právě na toto jsem si vzpomněl po přečtení předchozího příspěvku. Na Slovensko nejezdíme závidět, ale obdivovat krásnou přírodu stejně tak, jako jezdíme obdivovat Jadran do Chorvatska, fjordy do Norska nebo někdo pyramidy v Gize. Žádná země nemůže mít všechno. Slovensko má víc přírody než Čechy, tak to prostě je a bude. Pokud někam rád jezdím, není to projev závisti. Lidé kteří se narodili v bohatém Norsku, se mohli narodit v Somálsku a uprostřed věčné občanské války mít hladem nafouklé břicho plné parazitů. Když se někde narodím, není to moje zásluha. A už vůbec ne důvod k podezírání z vzájemné závisti. Vysokoškolský učitel je snad „nad věcí“.

     V některých paragrafech se zbytečně přísné zákony obrátily především proti občanům zemí a přímo zemím, kde platí. Rodiče zcela oprávněně dětem entomologii jako koníček zakážou. Nebudou riskovat pokuty ani kriminál. Přímým důsledkem je likvidace dorostu. Dnes už se nesměle přiznává, že ani původci si s tím nevědí rady. Přitom bohatě stačila přísná ochrana ohrožených druhů (včetně imag, je-li to tak nutné a za současného udělení výjimky hmyzožravcům) a zbývajících cca 30 000 druhů hmyzu chránit pouze zachováním biotopů nebo zajištěním minimálních zásahů do krajiny. Hmyz slouží jako potrava jiným živočichům. Logicky to končí tím, že vlastními předpisy postižené země se obracejí na specialisty ze zahraničí. Ti obdrží časově omezená povolení a díky tomu je výsledek výzkumu diskutabilní. Není třeba vysvětlovat, že je lepší mít dostatek vlastních odborníků, kteří se časem vyprofilují z dorostu a ten je potřeba podporovat. Každý profesionál byl napřed amatérem. Je nutno podotknout, že jen v předpisech problém není. Předpis v praxi provádí konkrétní, živý člověk. Pomáhá mu právnický výraz „výklad zákona“. Jednoznačných paragrafů, které lze vyložit jediným způsobem, je minimum. Věřte mi, pracuji v tom denně. Úředník, ekolog, ochranář i lesník jsou lidé vzdělaní a mají vlastní mozek. Musejí umět rozlišit přírodovědce od obchodníka-vandala s motorovou pilou, který naloží napadený strom do terénního auta. Při troše rozumu není důvod snad dobře míněné předpisy měnit a entomologie může nerušeně pokračovat. Bez tisíců dat od amatérských entomologů nemůže existovat entomologie, profesionál ani ochrana. Nechci se pořád opakovat. Ve všech profesích je určitý podíl lidí bez etiky. Slyšíme to denně ve zprávách. Tyto je potřeba umět rozlišit. Ani jediná z profesí kvůli tomu nebyla a nebude zakázána nebo zrušena. Není jediný důvod, aby entomologie byla výjimkou.

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog

(63) Tomáš Hájek, Mgr., 16.3.2012

Díky nekončícím příspěvkům se alespoň můžeme dopracovávat k jádru věci:    

     To, že je ochrana přírody politickou otázkou je platné více, než si státní správy, které to někdy tvrdí, uvědomují. Existující globální moc (nezávislá na volbách) usilující o ekonomickou moc a poslušný pořádek, je nezbytně zainteresována v destrukci přírody a domestikativní manipulaci světové populace. Procesy se sběrateli a přírodovědci jsou nepostradatelnou reklamou té iluze, že je vše pod odbornou a společenskou kontrolou a eliminuje ty, kteří odmítají odejít za sklo, atakují hospodářské aktivity a mají přesné informace. (Likvidace dorostu na který si stěžují některé příspěvky jsou jen jedním z pozitivních výsledků této politické technologie).

     Perzekuce entomologů, které jsou již dávno procesy politickými se ukázaly být široce univerzální a mohou je využívat i lokální politické zájmy (viz armádní snahy o čistý prostor např: stíhání českých zoologů v Kurdské oblasti r. 2010). Co se týče Slovenska či Turecka a jejich absolutních zákazů, lze jen připomenout, že čím je ta která správa naivnější a neinformovanější vznikají tu větší možnosti pro fašistické tendence či ideje.

     V takovém prostředí si například dětinská závist, která si stěžuje na možnost přivýdělku entomologa (dosti vzácnou) nemůže uvědomit, že celá věc minimálně vzniká na ušlechtilém zájmu a studiu, které jsou maximálně schopny platit své vlastní náklady. A výsledek? Jakkoli, jakýmkoli způsobem tento zájem prostupuje společností, je jednou z význačných zbraní proti citové a intelektuální deprivaci ve společnosti, degeneraci a tedy i politické moci - další důvod proč mu bránit.

     Rozumné ale neprozíravé příspěvky se domnívají, že je dobré a nutné dodržovat nesmyslné a pobuřující zákony. Já se domnívám, že není důvod bránit se vášním. I vzhledem k minimálnímu množství lidí, kteří si tyto skutečnosti uvědomují, zůstaly vášně jedinou skutečnou zbraní v zužujícím se pruhu svobodného prostoru. Domnívám se, že je třeba zajít ještě dál a v rámci usilování o rovnováhu ve světě, který je vychýlen do stávajícího extrému vyhlásit boj civilizaci samé, postavené na technologickém konzumu a hospodářské adoraci, jejíž základní organizační strukturou jsou kocourkovské či kořistnické (falešná zaměstnanost, pokuty jako plánovaný zisk atd.) úřady a státní správy.

Mgr. Tomáš Hájek  

(64) JIŘÍČEK VOJTĚCH, Ing., 22.3.2012

Podstata problému, argumenty, realita současného světa

     Příspěvek pana magistra Hájka sumarizuje všechno, co najdete po přečtení mých příspěvků mezi řádky. Proč jsem volil opatrnější cestu argumentů? Přestože už ve svých 61 letech o životě něco vím, pořád si vnucuji myšlenku, že u nás a i v ostatním civilizovaném světě stále žijí lidé s dobrými znalostmi, se zbytky logického uvažování a slušnosti. Jsem asi vrozeně naivní. Každodenní zprávy mě utvrzují v tom, že dnes lze někomu s požehnáním státu vzít střechu nad hlavou jen za to, že si špatně označil jízdenku v trolejbusu. Lichváři a spekulanti beztrestně okrádají lidi. Parazit, který za celý život nesáhl na práci je podporován. Zajímavé. Dalším fenoménem je totální kulturní úpadek. V televizi je vzácností slyšet češtinu. Všechny pořady prezentují „bejtcejtilskou“ hatlamatýrku. Tou si rád popovídám u piva v hospodě, ale ve sdělovacích prostředcích nemá co dělat. Některé moderátory bych nechal přezkoušet z českého jazyka, se kterým mají vážné problémy. V knize o blanokřídlých se dovídám, že „čmeláci se vyvinuly“ . Už i vysokoškoláky máme negramotné. Doktorát se dá koupit. Úpadek je přímo podporován a pěstován. Konečným cílem je smečka ovladatelných robotů. V takovém prostředí se těžko prosazuje spravedlnost.

     Dávno mi došlo, že my všichni, kteří se po dlouholeté činnosti v oboru pádnými argumenty snažíme tlouct na vrata rozumu, jsme úplně vedle. O ochranu přírody zde nejde ani náhodou. Uvedu dva příklady. Poslední dobou jsem byl přímo vyděšen z počínání některých soukromníků – majitelů pozemků. Ti se někdy chovají hůř, než ten nejhorlivější policajt. Co je k tomu vede? Jakmile na pozemku biolog zjistí zajímavé druhy, může to pro majitele přinést nějaká omezení. Byl zvyklý na pozemek sypat DDT co má schováno od války, a místo únosných 30 kg dusíku na hektar v čisté živině hnojí 600 kg. Výnos řepky by mu poklesl o 20%.

     Nyní si představte místo bezvýznamného soukromníčka dřevařský holding operující na rozloze 100 tisíc hektarů. Tam už by skutečná ochrana, a to zákaz monokultur, výbrusu pařezů nebo povinnost udržovat světliny, svými omezeními způsobila milionové nebo miliardové ztráty na zisku. Konkrétní § zákona se může formulovat tak, aby pachatelem byl přírodovědec, nikoliv celoplošný ničitel. Šito na míru i na zakázku. Navíc „výklad zákona“ dokáže pravé divy. Lze tak osvobodit zloděje a zavřít babičku, kterou zmlátil a okradl.Vzhledem k tomu, že „vyspělé“ země přesunuly výrobu do levných oblastí a vyhnaly si tím práci pro vlastní obyvatelstvo, konec recese je v nedohlednu. V situaci, kdy si režim neví rady, propukne hon na čarodějnice. Známe to důvěrně z dějin, obvykle se začínalo Židy. Dnes jsou to broučkaři, zítra třeba zahrádkáři. Vždy to byl někdo, kdo ostatní v něčem převyšoval. Lidé se ke své hanbě v ničem nezměnili. Komunizmus ani fašizmus nespadly z nebe. Kromě naivity mas je jejich živnou půdou a vlastní matkou vždycky právě režim, který si s něčím neví rady nebo není ochoten problémy řešit. Po dlouhé a strastiplné cestě ke svobodě čarodějnickými procesy s entomology svět směřuje do středověku. A věřte, středověk se umí vrátit! Charakteristickým znakem režimů které mají problémy, je zastrašování: každý režim - levý i pravý si libuje v tom, že občas zničí úplně nevinného člověka. Nadměrně horliví ochránci jsou pouze nástrojem ekonomických lobby, a troufám si říct, že to mnohdy ani netuší. Karel Marx, iniciátor pohybu světa doleva, nebyl žádný lidumil. Lid je vždy obratně použitým a po splnění účelu odhozeným nástrojem. Marx byl členem zednářské lóže. Cílem zednářských lóží bylo ovládnutí světa. Dnes tomu říkáme globalizace. Brouček ani motýlek nikoho nezajímá. Ale i v tomto klimatu, pokud bude veřejnost pravdivě informována, se musíme snažit, aby nás alespoň nikdo neobtěžoval. Je zcela logické, že je dobré, když se náklady na expedici alespoň částečně vrátí. Potud k prodeji hmyzu. Ovšem musíme si uvědomit, že zastánci represí argumentují právě tímto, nikoliv lobbyistickými zájmy, kterými veškeré represe začínají. Proto mi nedělá problém vynechat pár chráněných druhů, i když je to většinou nesmysl. My si tady pořád vykládáme něco mezi sebou, entomologická společnost si řeší uvnitř své stanovy. Široká veřejnost o situaci nemá ani potuchy. Bez podpory veřejnosti se z místa nepohneme. Musím dodat, že lokální periodika vždycky otiskla mé články srozumitelné široké veřejnosti. Nesmíme zahodit „flintu do žita“. Hloupost je nesmrtelná, neporazitelná a hlavně nebezpečná, ale musí se proti ní bojovat. Jinak budeme sešněrováni „základními řády“ jako v kasárnách. Předpisy, jak má být ohnutý banán a kolik pupínků má mít okurka, už existuji.
 

Ing. Vojtěch Jiříček,
profesionální ekolog a amatérský entomolog