Pohřebačka 34, CZ-53345 Opatovice nad Labem, Czech Republic
mertlik@elateridae.com

Abstract. The records of family Cerophytidae Latreille, 1834; Elateridae Leach, 1815; Eucnemidae Eschscholtz, 1829, Lissomidae Laporte, 1835 and Throscidae Castelnau, 1840 (Coleoptera: Elateroidea) in the Ore Mountains (Krušné hory) and Low Ore Mountains (Podkrušnohoří) were reviewed. The exact distributional data and biotope photographs were included and the biotope conservation management possibilities were briefly discussed.

Key words: Coleoptera, Cerophytidae, Elateridae, Eucnemidae, Lissomidae, Throscidae, faunistics, biotope, protection, Krušné hory, Podkrušnohoří, Czech Republic

 

OBSAH

 

Úvod	40-41
Metodika	41-43
Přehled nalezených druhů	43-80
Přehled navštívených lokalit	81-103
Diskuze	104-107
Poděkování	107
Summary	107-108
Literatura	108-110

 

ÚVOD

     Doposud jedinou soubornou práci o kovařících Krušných hor a Mostecké kotliny vydal Laibner (1979), který zde uvádí 72 druhů. V tomto svém novém článku se zabývám kromě druhů čeledi Elateridae také druhy z příbuzných čeledí Cerophytidae, Eucnemidae, Lissomidae a Throscidae. Bohužel nebylo v mých možnostech prozkoumat podrobně celé území Krušných hor a Podkrušnohoří – o to se mohou pokusit v rámci svých časových a finančních možností jen místní entomologové. Proto jsem se zaměřil především na poznání biotopů saproxylických druhů.
     V rámci svého soukromého programu faunistického mapování druhů výše uvedených čeledí (Mertlik 2007a) jsem Krušnohoří poprvé navštívil v roce 2002. V letech 2006-2010 jsem zde byl několikrát v rámci mapování lokalit druhu Limoniscus violaceus pro AOPK Praha. Sběr materiálu pro svoji práci jsem ukončil v roce 2012.
     Toto pohoří mne velmi příjemně překvapilo zachovalostí listnatých lesů a velkým druhovým bohatstvím zde žijících saproxylických druhů. Na svazích studených horských údolí rostou doposud rozsáhlé bukové lesy, které v nižších polohách přecházejí do lesů dubových. Unikátní jsou mohutné a bizarní kmeny dubů, které zde rostou na sutích a mezi skalisky. Na skalnatých hřbetech se místy vyskytují reliktní borovice. Z původních lužních lesů se bohužel dochovala jen malá torza, např. v Chlumci u Zámeckého rybníka.
     Jihozápadně od Chomutova rostou listnaté lesy na Hradišti u Černovic, v Prunéřovském údolí a u Stráže nad Ohří. Dále na jihozápad od Stráže se vyskytují již jen malé ostrůvky listnatých lesů ztracené v moři smrkových plantáží. Zřejmě nejrozsáhlejší a nejzachovalejší komplex listnatých lesů se nachází na svazích Krušných hor mezi městy Chomutovem a Litvínovem (Bezručovo údolí, Podkrušnohorský zoopark, obora u Červeného Hrádku, suťové lesy Drmaly – Jezerka – Jezeří). V severovýchodní části Krušných hor je několik rozsáhlejších listnatých lesů (okolí Oseka, Hrobu, Košťan, Mstišova a Teplic).
     Když jsem o svých krušnohorských cestách a nálezech vyprávěl svým kolegům, tak mi mnozí z nich nevěřili. Jedni si mysleli, že si vymýšlím, že v Krušných horách přeci nemohou být žádné původní lesy. Ti druzí si mysleli, že tam musí být vše mrtvé díky letitému znečištění z tepelných elektráren a chemického průmyslu. Snad tento článek pomůže rozptýlit plané obavy a povzbudí entomology k poznávání Krušných hor a ochranáře k jejich ochraně.

Krušné hory a Podkrušnohoří

 

METODIKA

     Své hlavní aktivity jsem zaměřil na lokality, na kterých se dochovaly přirozené listnaté lesy. K jejich vyhledávání mi velmi pomohly letecké snímky v internetovém programu Mapy.cz (Seznam.cz). Letecké snímky z roku 2006 jsou unikátní tím, že dokumentují část Krušnohorských lesů na podzim, což je ideální období pro rozlišení přirozených listnatých lesů od monokultur introdukovaných jehličnatých dřevin. To je dáno tím, že listnaté porosty jsou zbarveny v různých odstínech žluté až červené barvy, kdežto introdukované převážně smrkové porosty jsou na fotografiích v odstínech zelené barvy. Tyto fotografie mi posloužily k vybírání cílů mých průzkumů.
     Dalším vylepšením programu Mapy.cz bylo zpřístupnění turistické mapy a zvláště pak historické vojenské mapy, pocházející z let 1836-1852. Zobrazené mapy či snímky je v programu možné volně zaměňovat, takže je zde k dispozici velmi praktická možnost porovnání současného stavu biotopu s jeho historickou podobou. Porovnání lokalit s jejich stavem z roku 1954 umožnilo letecké snímkování České republiky v programu N!KM (Národní inventarizace kontaminovaných míst). Dále jsou k dispozici satelitní snímky celého území České republiky v internetovém programu Google Earth.
     V článku je umístěna reprezentativní část fotodokumentace, pořízené na navštívených lokalitách. Pokud není u fotografie uveden jiný autor, fotografie pořídil autor článku. Kompletní fotodokumentace (KFD) lokalit studovaných druhů je k dispozici v internetové fotogalerii http://www.elateridae.com/galerie/
     V současné době obsahuje tato fotogalerie 9773 fotografií různých druhů biotopů převážně z území České republiky a Slovenska.
     Do vyhledávače na adrese http://www.elateridae.com/galerie/search.php zadáte jako klíčová slova jméno lokality, např. "Jezerka", poté kliknete na "hledej" a objeví se tabule s náhledy fotografií. Na stránce se zobrazenou tabulí je uveden vpravo dole počet tabulí s fotografiemi (kliknutím na některé z čísel je možné vybrat tabuli). Kliknutími na vybranou fotografii je možné dvakrát zvětšit její velikost. Po zadání klíčového slova „Krušné hory“ se objeví přehled 861 obrázků na 43 stranách.
     Pro zobrazení fotografií biotopů jednotlivých druhů zadáte jako klíčová slova název druhu, např. "Ampedus brunnicornis".

     Přehled navštívených lokalit (tučně označený název lokality jsou klíčová slova pro internetový vyhledávač):
Boží Dar – Božídarské rašeliniště (KFD: 4 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO8k
Boží Dar – Klínovec (KFD: 26 obrázků na 2 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO8g
Loučná pod Klínovcem, Háj (KFD: 49 obrázků na 3 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO8d
Kovářská – jih (KFD: 14 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO8a
Stráž nad Ohří, Osvinov-Peklo – vrch Nebesa se zříceninou hradu Himlštejn (KFD: 44 obrázků na 3 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO6P
Stráž nad Ohří, Boč – východní svahy vrchu Pekelská skála (KFD: 1 obrázek na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO6S
Prunéřov – údolí Prunéřovského potoka, Hasištejn env. (KFD: 16 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO6V
Hora Svatého Šebestiána – rašeliniště (KFD: 42 obrázků na 3 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7Z
Chomutov – Podkrušnohorský zoopark (KFD: 78 obrázků na 4 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7d
Údlice, Údlické Doubí – Háj u Údlic (KFD: 6 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7f
Jirkov, Jindřišská – suťový les nad vodní nádrží Jirkov (KFD: 9 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO6F
Jirkov, Červený Hrádek – obora (KFD: 139 obrázků na 7 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7j
Vysoká Pec, Pyšná – suťový les na Zámeckém vrchu (KFD: 26 obrázků na 2 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/ePvI
Drmaly, údolí potoka Lužec – vrch Mufloní pahorek (KFD: 37 obrázků na 2 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7l
Horní Jiřetín, Jezeří – Jezerka (KFD: 242 obrázků na 13 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7o
Horní Jiřetín, Jezeří – Jezeřské arboretum (KFD: 68 obrázků na 4 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7q
Horní Jiřetín, Jezeří – údolí Šramnického potoka (KFD: 9 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7r
Horní Jiřetín, Černice – Alberk (KFD: 5 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7u
Horní Jiřetín, Černice – Trempské skály (KFD: 13 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7u
Horní Jiřetín, Černice – Josefinina skála (KFD: 6 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7u
Litvínov, Lounice – suťový les nad vodní nádrží Janov (KFD: 32 obrázků na 2 stránkách) , letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7y
Osek, údolí Oseckého potoka – hrad Osek (KFD: 5 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7E
Osek – rezervace Vlčí důl (KFD: 3 obrázky na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7G
Hrob, Křižanov u Hrobu – Domaslavické údolí (KFD: 13 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7H
Moldava, Nové Město u Mikulova – vrch Bouřňák (KFD: 21 obrázků na 2 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7J
Košťany, lovecký zámeček (KFD: 32 obrázků na 2 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/ePvX
Dubí, Mstišov, obora (KFD: 22 obrázků na 2 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/ePw0
Teplice – vrch Doubravka (KFD: 48 obrázků na 3 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7N
Teplice, Prosetice – háje u Prosetic (KFD: 73 obrázků na 4 stránkách), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7P
Chlumec u Chabařovic – Zámecký park (KFD: 5 obrázků na 1 stránce), letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7Q

Přehled nenavštívených, ale podle leteckých snímků perspektivních lokalit:
Stráž nad Ohří, Smilov, vrch Špičák, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eWHX
Klášterec nad Ohří, Šumburk http://www.mapy.cz/s/eWIS
Perštejn, Vykmanov u Měděnce, údolí Bočského potoka, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/ePxT
Černovice, Hradiště u Černovic, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO79
Chomutov, Bezručovo údolí, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/ePwN
Chomutov, Buky nad Kameničkou, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/ePwP
Blatno, Nanštejn, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eWJ4
Vysoká Pec, Podhůří, vrch Jedlová, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7m
Horní Jiřetín, údolí Jiřetínského potoka, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eSig
Litvínov, Šumná – Meziboří, letecký snímek: http://www.mapy.cz/s/eO7B

     Pro číslování lokalit nalezených druhů byla použita vzestupná řada čísel faunistických čtverců (Zelený 1972). Dále jsou v textu použity následující zkratky: coll. – sbírka (collection); det. – (determined); ex. – exemplář(e); leg. – sbíral (collector); observ. – pozoroval (observed); revid. – revidoval (examined).

     Zkratky muzejních sbírek: Revidovány byly tyto muzejní sbírky: sbírka entomologického oddělení Národního Muzea v Praze (NM Praha coll.), Okresního muzea v Mostě (OM Most coll.), Zoologisch Museum, Amsterdam (ZM Amsterdam coll.), Vlastivědného muzea v České Lípě (VM Česká Lípa coll.), Muzeum města Ústí nad Labem (MM Ústí nad Labem coll.).

Entomologové: Václav Benedikt (Plzeň), Milan Bočan (Most), Petr Brůha (Ústí nad Labem), Zdeněk Černý (Praha), Václav Dušánek (Zábřeh), Ferdinand Holly (Kyselka), Miloš Jaroš (Litoměřice), Ludvík Kašpar (Česká Lípa), Miloš Klekner (Plzeň), František Kocourek (Praha), Zdeněk Koleška (Praha), Pavel Krásenský (Jirkov), Jiří Krátký (Hradec Králové), Josef Krošlák (Plzeň), Václav Křivan (Třebíč), Pavel Moravec (Litoměřice), Oldřich Odvárka (Kadaň), Filip Pavel (Vysoká nad Labem), Jiří Plecháč (Pecka), Tomáš Růžička (Praha), Jaroslav Ryšánek (Kolín), Jan Říha (Teplice), Karel Schön (Litvínov), Jiří Skuhrovec (Litvínov), Miloslav Šanda (Žatec), Václav Šilha (Nové Strašecí), Petr Včelička (Praha), Jaroslav Velc (Kladno), Stanislav Urban (Příbram), Pavel Vonička (Liberec), Vladimír Vrabec (Kolín), Bořivoj Zbuzek (Praha).
Seznamy sbírek a determinovaného materiálu (SZ), které mi poskytli kolegové, jsou v přehledu nálezů uvedeny následujícím způsobem: seznam sbírky Bořivoje Zbuzka (Praha) z roku 2005-11 – (SZ Zbuzek 2005-13), seznam sbírky Jana Pavlíčka (Opočno) z roku 2001 – (SZ Pavlíček 2001), seznam sbírky Jaromíra Strejčka (Praha) z roku 2012 – (SZ Strejček 2012), seznam sbírky Františka Houšky (České Budějovice) z roku 2008 – (SZ Houška 2008).
 

PŘEHLED NALEZENÝCH DRUHŮ

     Celkové rozšíření druhů čeledí Cerophytidae, Elateridae, Eucnemidae, Lissomidae a Throscidae na území České republiky a Slovenska zpracoval Mertlik (2007a). Faunistické mapy (http://www.elateridae.com/pag_uni.php?idp=15) jsou každoročně aktualizovány (poslední aktualizace se uskutečnila dne 1.1.2015).
     V přehledu druhů není uveden údaj o nálezu Cardiophorus rufipes (Goeze, 1777), (Laibner 1979). Tento ex. jsem v roce 2010 našel ve sbírce OM Most a revidoval jako C. erichsoni Buysson, 1901 (Mertlik 2011b).
 

 

 

Přehled navštívených lokalit

     Následující text je vhodné studovat s počítačem připojeným k internetu, ve kterém budete mít otevřeny dva programy. Prvním je internetový atlas Mapy.cz nebo Google Earth (pro prohlížení snímků je nutné si stáhnout prohlížeč). Výhodou těchto atlasů je to, že je možné zvolit fotografie z různých roků. Atlas Mapy.cz má snímky z let 2003, 2006 a 2014; Google Earth má snímky z rozmezí let 2000 až 2014.
     Druhým programem je internetová fotogalerie Elateridae (http://www.elateridae.com/galerie/search.php) – použití viz kapitola Metodika. V současné době obsahuje 9773 fotografií různých druhů biotopů.
Lokality jsou řazeny za sebou ve směru hřbetu Krušných hor od jihozápadu k severovýchodu.

Boží Dar, Božídarské rašeliniště (http://www.mapy.cz/s/eO8k)
     U Božího Daru jsem navštívil známé Božídarské rašeliniště (obr. 1-2). Místní rozsáhlá rašeliniště jsou známá výskytem střevlíka Carabus menetriesi Hummel, 1827. Z kovaříků specializujících se na biotopy podmáčených luk zde žijí Actenicerus siaelandicus, Aplotarsus incanus a Ctenicera pectinicornis.
     Krušnohorská rašeliniště byla v minulosti odvodňována a často se na nich těžila rašelina (Schleger 1975). V současné době jsou již některá rašeliniště chráněna a probíhají na nich revitalizační úpravy. Toho jsou velmi důležité aktivity, protože v minulosti přišla České republika díky melioracím nejméně o 80% plochy pramenných oblastí (Vaněk 2014).
     Na východním okraji Božího Daru jsem nalezl na svahu sportovního areálu pod Neklidem lokalitu, hojně osídlenou kovaříky Zorochros dermestoides (obr. 3-4). Tento druh žije převážně ve štěrkových náplavech na březích vodních toků, mimo tyto biotopy se vyskytuje jen vzácně, např. ve vyšších polohách Vysokých Tater a Alp. 

Obr. 1. Boží Dar, Božídarské rašeliniště, 30.5.2012 Pohled na Božídarský Špičák	Obr. 2. Boží Dar, Božídarské rašeliniště, 30.5.2012 Biotop kovaříků Actenicerus siaelandicus, Aplotarsus incanus a Ctenicera pectinicornis
Obr. 3. Boží Dar – Neklid, 30.5.2012 Sportovní areál pod Neklidem - biotop Zorochros dermestoides	Obr. 4. Boží Dar – Neklid, 30.5.2012 Sportovní areál pod Neklidem - biotop Zorochros dermestoides

 

Boží Dar, Klínovec (http://www.mapy.cz/s/eO8g)
     Z Božího Daru jsem šel na Klínovec – nejvyšší horu Krušných hor (1244m). Zde jsem chtěl zjistit, jestli v těchto horách žije Ampedus auripes (Reitter, 1895), známý z horských klimaxových smrčin Šumavy, Krkonoš, Orlických hor, Králického Sněžníku, Jeseníků a Beskyd. V Krušných horách chybí i další dva saproxylické druhy horských kovaříků s podobným rozšířením jako A. auripes – Denticollis interpositus Roubal, 1941 a Diacanthous undulatus (DeGeer, 1774).
     Na Klínovci se dochoval jeden z největších krušnohorských komplexů horských smrčin. Trouchnivého dřeva jsem zde také viděl dost. Byly zde padlé kmeny smrků, pahýly i pařezy. Ze saproxylických druhů jsem nalezl pouze běžnější druhy Ampedus aethiops (obr. 5-6) a Melanotus castanipes. Na třech místech jsem pozoroval rojení imag Liotrichus affinis (obr. 7-8). Jeho larvy se vyvíjí na podmáčených lesních půdách v trouchnivém dřevě pařezů porostlých mechem. Prošel jsem lesy na západním svahu Klínovce i okolo vrcholu, ale A. auripes se mi zde nalézt nepodařilo.
 

Obr. 5. Boží Dar, Klínovec, 30.5.2012 Biotop Ampedus aethiops	Obr. 6. Boží Dar, Klínovec, 30.5.2012 Larva Ampedus aethiops
Obr. 7. Boží Dar, Klínovec, 30.5.2012 Biotop Liotrichus affinis	Obr. 8. Boží Dar, Klínovec, 30.5.2012 Biotop Liotrichus affinis
Obr. 9. Boží Dar, Klínovec, 30.5.2012 Les u vrcholu Klínovce	Obr. 10. Boží Dar, Klínovec, 30.5.2012 Těžařská cesta na západním svahu – perspektivní biotop Orithales serraticornis

 

Loučná pod Klínovcem, Háj, údolí Černé vody (http://www.mapy.cz/s/eO8d)
     Údolí Černé vody je známé výskytem tesaříka Brachyta interrogationis (Linnaeus, 1758) a kovaříků Aplotarsus angustulus a A. incanus. Tyto druhy zde žijí na květnatých loukách na východních svazích Hájského kopce.
     Aplotarsus angustulus zde osídluje dva typy biotopů. Největší počet ex. jsem nalezl při osmyku travin na dolním okraji louky na Hájském kopci (50°25'3.94"N, 13° 0'47.03"E). Odtud až ke Königovu mlýnu jsem nalezl jen jednotlivé kusy.
     Odlišným typem biotopu A. angustulus byl sutý svah u Černé vody (50°24'55.45"N, 13° 0'53.24"E). Zde aktivovalo více ex. A. angustulus na stéblech trav.

Obr. 11. Loučná pod Klínovcem, Háj, 26.5.2012 Pohled z Hájského kopce na Kovářskou	Obr. 12. Loučná pod Klínovcem, Háj, 26.5.2012 Údolí Černé vody u bývalého Königova mlýna
Obr. 13. Loučná pod Klínovcem, Háj, 26.5.2012 Biotop Aplotarsus angustulus a A. incanus	Obr. 14. Loučná pod Klínovcem, Háj, 26.5.2012 Biotop Aplotarsus angustulus a A. incanus
Obr. 15. Loučná pod Klínovcem, Háj, 26.5.2012 Biotop Aplotarsus angustulus	Obr. 16. Loučná pod Klínovcem, Háj, 26.5.2012 Biotop Aplotarsus angustulus

 

Stráž nad Ohří, Osvinov-Peklo, vrch Nebesa (http://www.mapy.cz/s/eO6P)
     Nebesa je dominantní vrch se skalnatým hřbetem a rozsáhlým suťovým polem (obr. 22). Z dřevin zde převažuje buk, na hřbetu rostou duby, lípy a borovice, vyskytuje se zde i kalina a hloh. Tato lokalita je známa především výskytem kovaříků, osídlujících volné půdy, např. Cardiophorus erichsoni, C. nigerrimus, Idolus picipennis, Melanotus crassicollis a světlé listnaté lesy Porthmidius austriacus a Pseudanostirus globicollis.
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus balteatus, A. elongatulus, Crepidophorus mutilatus, Hypoganus inunctus, Melanotus castanipes, M. villosus a Procraerus tibialis.

Obr. 17. Stráž nad Ohří, vrch Nebesa, 20.5.2009
Pohled od jihu, z vlaku
 

Obr. 18. Stráž nad Ohří, vrch Nebesa, 20.5.2009 Bizardní dub na hřbetu	Obr. 19. Stráž nad Ohří, vrch Nebesa, 20.5.2009 Buky a duby na hřbetu
Obr. 20. Stráž nad Ohří, vrch Nebesa, 20.5.2009 Bukový les pod skalami	Obr. 21. Stráž nad Ohří, vrch Nebesa, 20.5.2009 Prastarý buk vrostlý do skály

 

Stráž nad Ohří, Boč, východní svahy vrchu Pekelská skála (http://www.mapy.cz/s/eO6S)
     Mezi Stráží nad Ohří a Bočí se uprostřed rozsáhlých listnatých lesů tyčí vrch Pekelská skála. Převažující dřevinou je zde buk. Na východním svahu Pekelské skály nad obcí Boč se uprostřed bukového lesa nachází další rozsáhlé suťové pole (50°21'39.81"N, 13° 4'4.47"E), na jehož okrajích rostou staré lípy, duby a javory (obr. 23).
     Na této lokalitě jsem rovněž nalezl několik druhů kovaříků, osídlujících suti a půdy osluněných listnatých lesů, např. Idolus picipennis a Porthmidius austriacus.
 

Obr. 22. Stráž nad Ohří, vrch Nebesa, 20.5.2009 Suťové pole na jz svahu vrchu Nebesa	Obr. 23. Stráž nad Ohří, Boč env., 20.5.2009 Suťové pole na východním svahu vrchu Pekelská skála

 

Místo, údolí Prunéřovského potoka, Hasištejn env. (http://www.mapy.cz/s/eO6V)
     Na jižních svazích údolí Prunéřovského potoka je západně od hradu Hasištejn rozsáhlý listnatý les. Na svazích u hradu roste světlý listnatý suťový les s duby, buky, javory a lípami (obr. 25). V prostřední části je skalnatý hřbet se staršími porosty buků (obr. 26). V západní část uzavírá skalnatý hřbet orientovaný k jihu, z východní strany hřbetu je menší suťové pole. Na hřbetu a na jeho západním svahu rostou borovice, na suťovém poli a nad ním rostou mohutné duby (obr. 27-28) a mezi suťovištěm a potokem roste bukový les.

Obr. 24. Místo, 26.10.2006
pohled na údolí Prunéřovského potoka od hradu Hasištejna
 

     Na této lokalitě jsem rovněž nalezl několik druhů kovaříků, osídlujících volné půdy, např. Cardiophorus nigerrimus, C. ruficollis a Idolus picipennis.
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus balteatus, A. erythrogonus, A. pomorum, Calambus bipustulatus, Hypoganus inunctus a Procraerus tibialis.

     Ve starém dubovém suťovém lese v západní části údolí (obr. 27-28) jsem nalezl v dutině jednoho mrtvého dubu (50°26'44.36"N, 13°14'32.32"E) větší množství exkrementů a mrtvolek páchníků Osmoderma barnabita Motschulsky, 1845. Larvy páchníků zde nebyly. Tato dutina byla páchníky opuštěna zřejmě již před několika lety. Přesto je to zajímavý doklad o výskytu tohoto chráněného saproxylického druhu v této části Krušných hor.
 

Obr. 25. Místo, údolí Prunéřovského potoka 26.10.2006	Obr. 26. Místo, údolí Prunéřovského potoka 26.10.2006
Obr. 27. Místo, údolí Prunéřovského potoka 26.10.2006	Obr. 28. Místo, údolí Prunéřovského potoka 26.10.2006
Obr. 29. Místo, pohled na údolí Prunéřovského potoka a hrad Hasištejn od západu, 26.10.2006	Obr. 30. Místo, severní svah údolí Prunéřovského potoka – rezervace Kokrháč, 26.10.2006

 

Hora Svatého Šebestiána, rašeliniště (http://www.mapy.cz/s/eO7Z)
     Rozsáhlá vřesoviště v okolí těženého rašeliniště u Hory Svatého Šebestiána jsou pro místní entomology již po mnoho desetiletí známou lokalitou s kontinuálním výskytem střevlíka Carabus nitens Linnaeus, 1758.
     Z kovaříků osídlujících podmáčené nebo narušené půdy zde byli nalezeni např. Aplotarsus incanus, Ctenicera cuprea (obr. 34), Hypnoidus riparius, Liotrichus affinis (obr. 31) a Orithales serraticornis (obr. 34). Ze saproxylických kovaříků Ampedus aethiops, A. balteatus, A. nigrinus a Melanotus villosus.

Obr. 31. Hora Svatého Šebestiána, 29.4.2012 Vřesoviště – biotop střevlíka Carabus nitens	Obr. 32. Hora Svatého Šebestiána, 29.4.2012 Střevlík Carabus nitens
Obr. 33. Hora Svatého Šebestiána, 29.4.2012 Těžené rašeliniště – odvodňovací kanál	Obr. 34. Hora Svatého Šebestiána, 29.4.2012 Starší odvodňovací kanál na okraji rašeliniště

Chomutov, Podkrušnohorský zoopark (http://www.mapy.cz/s/eO7d)
     Podkrušnohorský zoopark se nachází v centrální části rozsáhlého dubového lesa středního stáří (obr. 35-36). Součástí zooparku je Kaštanka (obr. 37-40), chráněný háj starých kaštanovníků. Entomologický průzkum vybraných skupin brouků na území Kaštanky uskutečnil Pavel Krásenský (2004).

Obr. 35. Chomutov – zoopark, 26.3.2012	Obr. 36. Chomutov – zoopark, 26.3.2012

     Ze saproxylických druhů jsou z území Kaštanky známy Ampedus balteatus, A. cardinalis, A. praeustus a Melanotus villosus. V roce 2012 jsme zde s kolegou Pavlem Krásenským pozorovali u pat několika kaštanovníků množství exkrementů a mrtvolek páchníků Osmoderma barnabita a v dutině rozlomené větve kaštanovníku jsme nalezli také větší množství jeho larev. Z ostatního území zooparku, kde je menší výskyt dutin a trouchnivějícího dřeva jsou známy pouze dva saproxylické druhy – kovařík Ampedus pomorum a dřevomil Eucnemis capucina.

Obr. 37. Chomutov – zoopark, Kaštanka, 26.3.2012	Obr. 38. Chomutov – zoopark, Kaštanka, 26.3.2012
Obr. 39. Chomutov – zoopark, Kaštanka, 26.3.2012	Obr. 40. Chomutov – zoopark, Kaštanka, 26.3.2012 Biotop Ampedus praeustus

 

Údlice, Údlické Doubí (http://www.mapy.cz/s/eO7f)
     Chráněné území Údlické Doubí je rozsáhlý světlý listnatý háj s převahou dubů. Duby nejsou staré, spíše mladšího až středního věku.
     Entomologický průzkum brouků zde uskutečnil Stanislav Laibner (1971). Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus brunnicornis, A. nigroflavus a Hypoganus inunctus.
 

Obr. 41. Údlice, Údlické doubí, 21.3.2012	Obr. 42. Údlice, Údlické doubí, 21.3.2012

Jirkov, Jindřišská, suťový les nad vodní nádrží Jirkov (http://www.mapy.cz/s/eO6F)
     Na západních svazích údolí je zajímavý suťový les. Pod přehradou je to mladší osluněný, převážně dubový les. Na svazích nad přehradou jsou chladnější suti s duby a lípami, přecházející ve vyšších polohách v skalnaté hřbety s borovicemi.
     Ze saproxylických druhů kovaříků zde byl nalezen Ampedus praeustus.

Obr. 43. Jirkov, Jindřišská – suťový les nad vodní nádrží Jirkov, 21.3.2012	Obr. 44. Jirkov, Jindřišská – suťový les nad vodní nádrží Jirkov, 21.3.2012

 

Jirkov, Červený Hrádek - obora (http://www.mapy.cz/s/eO7j)
     V druhé polovině 19.st. dal šlechtický rod Buquoyů postavit poblíž svého zámku Červený Hrádek nad městem Jirkov na úpatí Krušných hor oboru k chovu daňčí a jelení zvěře. V roce 1898 získal Červený Hrádek rod Hohenlohe, kteří po dvou letech oboru zrušili kvůli poškozenému oplocení. Po druhé sv. válce byl velkostatek zkonfiskován a jeho lesní část přešla pod správu státních lesů. V r.1986 bylo rozhodnuto o výstavbě nové obory, která byla uznána v listopadu 1989 pod názvem Červený Hrádek. Obora se specializuje na chov daňčí a mufloní zvěře. Držitelem obory jsou dnes lesy ČR s.p. LS Litvínov.
      Terén je téměř v celé oboře svažitý a členitý, nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 340-580m. Oborou protékají tři horské potoky, které zásobují několik rybníků. Složení lesních porostů – 80% území obory zaujímá les, kde převažují listnáče. Na osluněných svazích orientovaných k zámku převládají duby (50°30'54.31"N, 13°26'20.19"E), na chladnějších stanovištích rostou buky. Ve vyšších polohách převládají bukové porosty. Na okraji obory mezi Antoniovou skálou a Drmalskou Myslivnou se na prudkém severovýchodním svahu dochoval suťový les pralesovitého charakteru (50°31'27.31"N, 13°26'36.49"E), (obr. 47). V oboře je rovněž jedna starší lipová alej (50°31'2.73"N, 13°26'44.09"E).
     Na území obory byl ještě v polovině minulého století rozsáhlý les se solitérními duby, ale ten nechaly státní lesy vykácet (50°31'2.82"N, 13°26'35.18"E). Původní rozsah starých porostů je zřetelný na historických snímcích z roku 1953 (N!KM). Dnes jej připomíná jen množství rozpadajících se dubových pařezů a několik kmenů (obr. 51).
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus balteatus, A. brunnicornis, A. erythrogonus, A. pomorum, A. praeustus, A. rufipennis, Calambus bipustulatus, Crepidophorus mutilatus, Hypoganus inunctus, Ischnodes sanguinicollis, Limoniscus violaceus, Melanotus castanipes, M. villosus, Stenagostus rhombeus a dřevomil Eucnemis capucina.
     Ze saproxylických brouků z jiných čeledí zde byli nalezeni např. roháček Aesalus scarabaeoides (Panzer, 1794), páchník Osmoderma barnabita a potemník Tenebrio opacus Duftschmid, 1812.

Obr. 45. Červený Hrádek, obora, 26.3.2012	Obr. 46. Červený Hrádek, obora, 7.4.2007
Obr. 47. Červený Hrádek, obora, 7.4.2012	Obr. 48. Červený Hrádek, obora, 7.4.2007
Obr. 49. Červený Hrádek, obora, 7.4.2007	Obr. 50. Červený Hrádek, obora, 26.3.2012
Obr. 51. Červený Hrádek, obora, 26.3.2012 Bývalý dubový pastevní les	Obr. 52. Červený Hrádek, obora, 7.4.2007 Neochráněný buk

 

Drmaly, údolí potoka Lužec – vrch Mufloní pahorek (http://www.mapy.cz/s/eRrI)
          Svahy údolí Lužce pokrývá rozsáhlý listnatý les. Na osluněných stanovištích rostou duby, na chladnějších buky a javory. Les nad pravým břehem Lužce je součástí obory Červený Hrádek. Nad levým břehem Lužce je rozsáhlý suťový les mezi Mufloním pahorkem a Panorámou (V Dubinách). Nejzachovalejší porosty jsou na rozsáhlých sutích na západním svahu Panorámy (50°31'43.59"N, 13°26'15.64"E).
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus balteatus, A. brunnicornis, A. cardinalis, A. erythrogonus, A. pomorum, A. praeustus, A. rufipennis, Cardiophorus gramineus, Denticollis rubens, Hypoganus inunctus, Ischnodes sanguinicollis, Procraerus tibialis a Stenagostus rhombeus.

Obr. 53. Drmaly, údolí Lužce, 15.12.2006 Vrch Panoráma	Obr. 54. Drmaly, údolí Lužce, 15.12.2006 Vrch Panoráma

 

Vysoká Pec, Pyšná – suťový les na Zámeckém vrchu (http://www.mapy.cz/s/ePvI)
     Na suťových svazích Zámeckého vrchu roste starý bukový les. Část buků byla bohužel v nedávné době vykácena a nahrazena modříny (obr. 55). Ze saproxylických druhů kovaříků zde byl nalezen Denticollis rubens.
     Také zde byl nalezen páchník Osmoderma barnabita (50°33'4.332"N, 13°26'36.912"E). Je to jedna z jeho nejvýše položených známých lokalit na území České republiky (650m).
 

Obr. 55. Pyšná, Zámecký vrch, 21.3.2012	Obr. 56. Pyšná, Zámecký vrch, 21.3.2012
Obr. 57. Pyšná, Zámecký vrch, 21.3.2012	Obr. 58. Pyšná, Zámecký vrch, 21.3.2012

 

Horní Jiřetín, Jezeří, Jezerka (http://www.mapy.cz/s/eO7o)
     Jezerka je maloplošná přírodní rezervace (141,94ha), která v sobě zahrnuje koncentrovanou a původní pralesní krásu Krušných hor na straně jedné a na té druhé odkrývá průmyslově zjizvenou krajinu krušnohorského uhelného revíru, jako jasný protiklad lidské činnosti (Řezníček 2013). Předmětem ochrany je nejpřirozenější a nejzachovalejší porost na jižních svazích východní části Krušných hor. Podrobný popis Jezerky a jejího okolí viz Řezníček.

 Obr. 59. Jezerka, pohled na hnědouhelný povrchový lom Československé armády, 21.3.2012

Obr. 60. Jezerka a Jezeří od Vysoké Pece, 13.5.2008	Obr. 61. Jezerka od Jezeřského arboreta, 9.4.2008

     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus balteatus, A. brunnicornis, A. cardinalis, A. cinnaberinus, A. elongatulus, A. nigroflavus, A. pomorum, A. praeustus, A. rufipennis, A. sanguineus, A. sinuatus, Brachygonus megerlei, Cardiophorus gramineus, Crepidophorus mutilatus, Denticollis linearis, D. rubens, Elater ferrugineus, Hypoganus inunctus, Ischnodes sanguinicollis, Limoniscus violaceus, Megapenthes lugens, Melanotus villosus, Procraerus tibialis a Stenagostus rhombeus.
     Z dalších saproxylických brouků zde byli nalezeni např. Drapetes mordelloides (Lissomidae), Melasis buprestoides (Eucnemidae), páchník Osmoderma barnabita, zdobenec Gnorimus variabilis, potemník Tenebrio opacus, roháč Lucanus cervus a tesařík Rosalia alpina. Borovice zde podle výletových otvorů osídlují krasci Buprestis octoguttata Linnaeus, 1758 a Dicerca moesta (Fabricius, 1793).

Obr. 62. Jezerka, podzimní suťový les, 24.11.2012

Obr. 63. Jezerka, dubový obr, 26.5.2008	Obr. 64. Jezerka, bukový les, 26.5.2008
Obr. 65. Jezerka, bukový les, 17.4.2003	Obr. 66. Jezerka, duby na úpatí suťovišť, 9.4.2009

     Z kovaříků osídlujících volné půdy se zde vyskytují např. Anostirus castaneus, A. purpureus, A. sulphuripennis, Cardiophorus atramentarius, C. erichsoni, Idolus picipennis, Melanotus crassicollis, Quasimus minutissimus.

Obr. 67. Jezerka, východní skály, 13.5.2008	Obr. 68. Jezerka, východní skály, 13.5.2008
Obr. 69. Jezerka, západní suťoviště, 9.5.2009	Obr. 70. Jezerka, západní suťoviště, 9.5.2009
Obr. 71. Jezerka, jižní suťoviště s hlohy, 8.5.2009	Obr. 72. Jezerka, východní suťoviště, 13.5.2008
Obr. 73. Jezerka, skály pod vrcholem, 28.4.2012. Kolega Dušánek při lovu Anostirus sulphuripennis	Obr. 74. Jezerka, východní skály, 13.5.2008

 

Horní Jiřetín, Jezeří – Jezeřské arboretum (http://www.mapy.cz/s/eO7q)
     Podrobný popis historie zámku Jezeří a Jezeřského arboreta uvádí Řezníček. (2013) a oficiální internetové stránky zámku Jezeří. Původní tvář lokality je zřetelná na historických snímcích z roku 1953 (N!KM). Do současné doby se dochovala část arboreta u lesních rybníčků. Jeden z nich je napuštěný a z jeho okolí byly odstraněny náletové dřeviny. Rostou zde duby, jednotlivě lípy a buky. Nad rybníčkem se dochovalo rozsáhlé prameniště s olšinou.
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus aethiops, A. balteatus, A. brunnicornis, A. cardinalis, A. nigroflavus, A. pomonae, A. pomorum, A. rufipennis, Brachygonus megerlei, Crepidophorus mutilatus, Denticollis linearis, Elater ferrugineus, Ischnodes sanguinicollis, Limoniscus violaceus, Melanotus villosus, Procraerus tibialis a Stenagostus rhombeus.
      dalších saproxylických brouků zde byli nalezeni např. Cerophytum elateroides (Cerophytidae), Hylis foveicollis a Melasis buprestoides (Eucnemidae), zdobenec Gnorimus variabilis a potemník Tenebrio opacus.
     Budoucnost této pozoruhodné lokality je nejistá, protože stále existují lidé, kteří usilují o prolomení ekologických těžebních limitů, stanovených v roce 1990.

Obr. 75. Jezeří, Jezeřské arboretum, 26.5.2008	Obr. 76. Jezeří, Jezeřské arboretum, 9.4.2009 Dub osídlený Limoniscus violaceus
Obr. 77. Jezeří, Jezeřské arboretum, 9.4.2009	Obr. 78. Jezeří, Jezeřské arboretum, 9.4.2009 Jedna z místních mohutných lip
Obr. 79. Jezeří, Jezeřské arboretum, 9.4.2009 Dub osídlený Ampedus cardinalis a A. brunnicornis	Obr. 80. Jezeří, Jezeřské arboretum, 9.4.2009 Následky vichřice z roku 2005

 

Horní Jiřetín, Jezeří, údolí Šramnického potoka (http://www.mapy.cz/s/eO7r)
     Původ suťových lesů v údolí Šramnického potoka leží v slavných dobách zámku Jezeří, kdy se zde rozkládala rozlehlá obora. Část lesa u zámku padla při vichřici v roce 2005, les v horní části údolí se dochoval v dobrém stavu. Převažují zde bukové porosty, na osluněném hřbetu se skalisky rostou jednotlivě duby.
     Ze saproxylických kovaříků zde byl nalezen Crepidophorus mutilatus. Také zde žije páchník Osmoderma barnabita (50°33'31.15"N, 13°29'23.91"E). Je to jedna z jeho nejvýše položených známých lokalit na území České republiky (650m).

Obr. 81. Jezeří, 26.5.2008 Pohled na zámek a svahy nad Šramnickým potokem	Obr. 82. Jezeří, údolí Šramnického potoka, 11.10.2006 Suťový bukový les
Obr. 83. Jezeří, údolí Šramnického potoka, 11.10.2006 Pahýl buku osídlený Crepidophorus mutilatus a páchníky Osmoderma barnabita	Obr. 84. Jezeří, údolí Šramnického potoka, 11.10.2006 Suťový bukový les

 

Horní Jiřetín, Černice, Černický vrch (Alberk–Trempské skály) – Josefinina skála (http://www.mapy.cz/s/eO7u)
     V západní oblasti Jezerských lesů je údolí Černického potoka. V jeho okolí se dochovaly starší listnaté porosty na jižním svahu Černického vrchu (u bývalého hradu Alberka a na jižním svahu Trempské skály) a na hřbetu Josefininy skály. Převažují zde bukové lesy, pouze v teplejších polohách (na výše jmenovaných lokalitách) rostou duby.
 

Obr. 85. Černice, Alberk, 11.10.2006	Obr. 86. Černice, Alberk, 11.10.2006

     Mezi Alberkem a Trempskou skálou byly nalezeny tyto druhy saproxylických kovaříků: Ampedus brunnicornis, A. cinnaberinus, A. erythrogonus, A. pomorum, A. praeustus, Elater ferrugineus, Ischnodes sanguinicollis a Stenagostus rhombeus.
     Z dalších saproxylických brouků zde žijí např. zdobenec Gnorimus variabilis, páchník Osmoderma barnabita a potemník Tenebrio opacus.
 

Obr. 87. Černice, Černický vrch, 11.10.2006 Pohled na západ na Josefininu skálu	Obr. 88. Černice, Černický vrch, 11.10.2006 Jižní svah pod Trempskou skálou
Obr. 89. Černice, Černický vrch, 11.10.2006 Jižní svah pod Trempskou skálou	Obr. 90. Černice, Černický vrch, 11.10.2006 Jižní svah pod Trempskou skálou

     V suťovém bukovém lese na východním svahu Josefininy skály žijí kovaříci Ampedus rufipennis a Denticollis rubens. Ve starých dutých dubech na vrcholu Josefininy skály žijí páchníci Osmoderma barnabita.

Obr. 91. Černice, Josefinina skála, 11.10.2006 Západní svah s buky	Obr. 92. Černice, Josefinina skála, 11.10.2006 Hřbet se starými duby

 

Litvínov, Lounice, vodní nádrž Janov (http://www.mapy.cz/s/eO7y)
     Na svahu nad vodní nádrží Janov se dochoval starší bukový les (50°36'46.61"N, 13°33'31.26"E). Na kmenech buků se již počínají tvořit dutiny, ale padlé kmeny jsou zde vzácností.
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus cinnaberinus, A. sanguineus, Crepidophorus mutilatus a Denticollis rubens.

Obr. 93. Lounice, 19.11.2009	Obr. 94. Lounice, 19.11.2009
Obr. 95. Lounice, 19.11.2009	Obr. 96. Lounice, 19.11.2009

 

Osek, rezervace Vlčí důl (http://www.mapy.cz/s/eO7G)
     Přírodní rezervace Vlčí Důl je určena k ochraně letitého porostu buku lesního ve stáří mnohdy téměř 200 let. Les má místy až pralesní charakter s množstvím tzv. doupných stromů.
     Ze saproxylických druhů kovaříků zde byl nalezen Denticollis rubens.
 

Obr. 97. Osek, Vlčí Důl, 9.4.2002	Obr. 98. Osek, Vlčí Důl, 9.4.2002

Osek, údolí Oseckého potoka, hrad Osek env. (http://www.mapy.cz/s/eO7E)
     Na jihozápadním svahu nad Oseckým potokem se dochoval malý fragment přirozeného listnatého suťového lesa (50°37'48.39"N, 13°40'29.04"E). Rostou zde duby a buky a jejich kmeny vytvářejí četné dutiny.
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus balteatus, A. erythrogonus, A. pomorum, Crepidophorus mutilatus, Procraerus tibialis a Melanotus castanipes.
     Z dalších saproxylických brouků zde žije např. páchník Osmoderma barnabita.
 

Obr. 99. Osek, údolí Oseckého potoka, 9.4.2002	Obr. 100. Osek, údolí Oseckého potoka, 9.4.2002

 

Hrob, Křižanov u Hrobu, Domaslavické údolí (http://www.mapy.cz/s/eO7H)
     Domaslavické údolí je přírodní památka ležící v nadmořské výšce 570 až 855m., s výměrou 60 ha. Jedná se o zbytky zachovalé svahové bučiny v údolí s prudkými, místy suťovými svahy a četnými prameništi.
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus aethiops, A. nigrinus, A. pomorum a Melanotus villosus.
 

Obr. 101. Domaslavické údolí, 11.11.2011	Obr. 102. Domaslavické údolí, 11.11.2011

 

Moldava, Nové Město u Mikulova, vrch Bouřňák (http://www.mapy.cz/s/eO7J)
     Na vrcholu Bouřňáku se nachází přírodní rezervace Buky na Bouřňáku (855m). Je to dvě stě let starý bukový porost. Pod vlivem těžkých životních podmínek zde dochází ke zpomalení růstu a vzniku zakrslých forem jinak typických pro vyšší nadmořskou výšku. Z této lokality zatím neznám nález žádného kovaříka.
 

Obr. 103. Buky na Bouřňáku, 11.11.2011	Obr. 104. Buky na Bouřňáku, 11.11.2011

 

Košťany, lovecký zámeček (http://www.mapy.cz/s/eSqb)
     Lesy u Košťan se dochovaly díky loveckým aktivitám místní šlechty. Lovecký zámeček a okolní příroda bývaly častým cílem výletů lázeňských hostů z nedalekých Teplic. Do roku 2012 zde rostl známý Beethovenův dub (dub letní). Tento dub měl ve výčetní výšce (130 cm) obvod 742 cm a byl třetím nejsilnějším dubem severních Čech. V roce 2012 vyhořel a rozlomil se (obr. 107). Jeho osud byl podobný, jako osud známého Albrechtického dubu (obr. 121), který stál až do roku 1993 u vstupu do Jezeřského arboreta poblíž bývalých Albrechtic (Řezníček 2013).
     V současnosti se nacházejí starší duby v lese nedaleko zámečku (50°39'58.68"N, 13°45'35.03"E). Severní část bývalého loveckého areálu je dnes oddělena silnicí, nad níž se z dřívějších dob dochovala jen menší skupina starších buků (50°40'11.09"N, 13°45'32.45"E). Jižní část areálu byla zničena povrchovým uhelným lomem. V lese se hospodaří takovým způsobem, který nedává mnoho možností ke vzniku mrtvého dřeva a dutin.
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus cardinalis, A. praeustus a A. pomorum a roháčci Aesalus scarabaeoides.

Obr. 105. Košťany, Beethovenův dub, 7.4.2010	Obr. 106. Košťany, Beethovenův dub, 7.4.2010

Obr. 107. Košťany, ohořelé torzo Beethovenova dubu, 20.9.2012
Foto Petr Brůha
 

Mstišov, Dvojhradí (obora) (http://www.mapy.cz/s/eO7M)
     Lesy u Mstišova sousedí s košťanskými lesy. Od roku 1703 zde stojí lovecký zámeček Dvojhradí, který rovněž bývá častým cílem výletů lázeňských hostů z nedalekých Teplic. Větší část starších stromů, převážně dubů, se nachází ve východní části místní obory (obr. 108-109). Brouky zde sbíral již Jaromír Strejček (1955).
     Ze saproxylických brouků zde byli nalezeni kovaříci Ampedus brunnicornis, A. erythrogonus, A. praeustus, Elater ferrugineus (obr. 110), roháček Aesalus scarabaeoides a páchník Osmoderma barnabita (obr. 110).

Obr. 108. Mstišov, duby v oboře, 7.4.2010	Obr. 109. Mstišov, duby v oboře, 7.4.2010

 Obr. 110. Mstišov, rozlomený dub u zámečku, 10.10.2011
Foto Petr Brůha - jeho děti prozkoumávají tělo padlého obra

 

Teplice, vrch Doubravka (http://www.mapy.cz/s/eO7N)
     Doubravská hora neboli Doubravka je osamělý znělcový vrch na okraji Českého středohoří. Je pokryt lesními porosty, v nichž převládají porosty bučin na S a SZ straně kopce a teplomilné doubravy na J a JV. Dále je zde suťový les se staršími porosty dubu, borovice lesní na Z a na JZ těsně pod vrcholem a smíšené porosty lípy, dubů, habrů a jasanů rozptýlené na zbytku území. V porostech, především v J a V části území je celá řada starých solitérních stromů s dutinami. A to jak s dutinami v horních částech kmene, tak při patách stromů. Převažují však dutiny ve vyšších partiích stromů (dub, buk), které vznikly po ulomené větvi. Nejstarší a nejcennější stromy jsou na SV a J svazích kopce. Průzkum saproxylických brouků zde uskutečnil Pavel Krásenský (2009).
      Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus balteatus, A. cardinalis, A. erythrogonus, A. pomorum, Cardiophorus gramineus, Ischnodes sanguinicollis, Melanotus castanipes a Procraerus tibialis.
      Také je zde známý výskyt páchníků Osmoderma barnabita.

Obr. 111. Teplice, vrch Doubravka, 8.4.2009	Obr. 112. Teplice, vrch Doubravka, 8.4.2009
Obr. 113. Teplice, vrch Doubravka, 8.4.2009	Obr. 114. Teplice, vrch Doubravka, 8.4.2009

 

Teplice, dubové háje u Prosetic (http://www.mapy.cz/s/eO7P)
     Západní háj (50°37'41.53"N, 13°50'5.93"E) je rozsáhlejší (obr. 115-116) a na jeho jižním okraji rostou Prosetické duby (obr. 115). Jsou to tři mohutné duby s obvody kmenů 440 cm, 600 cm a 507 cm. V háji rostou listnaté dřeviny mladšího věku, převážně duby. Dále jsou zde lípy, habry, jasany a javory. Nalezl jsem zde dva padlé rozpadající se kmeny dubů.
     Ze saproxylických brouků zde byli nalezeni roháček Aesalus scarabaeoides a páchník Osmoderma barnabita (obr. 116).
     Východní háj (50°37'38.74"N, 13°50'57.05"E) je menší (117-118), také listnatý (jasany, javory, duby, habry a lípy), ale působí jako pohřebiště prastarých trouchnivějících kmenů dubů (podobně jako Mionší je pohřebištěm jedlí). Starých a doposud živých dubů je zde jen několik.
     Ze saproxylických brouků zde byli nalezeni kovaříci Ampedus erythrogonus, A. pomorum a Procraerus tibialis a páchník Osmoderma barnabita.

     Město Teplice a jejich okolí překvapí své návštěvníky množstvím dubů – ať již hájů, alejí nebo solitérů, které zde rostou takřka na každém kroku. Kromě již zmiňovaných prosetických hájů a vrchu Doubravky je to např. přírodní park Zámecká zahrada. Odtud mám ve sbírce svého prvního páchníka, kterého zde nalezl pan Kašpar, můj spolužák, v roce 1980.
 

Obr. 115. Teplice, Prosetice, 29.4.2012 Prosetické duby	Obr. 116. Teplice, Prosetice, 29.4.2012
Obr. 117. Teplice, Prosetice, 29.4.2012	Obr. 118. Teplice, Prosetice, 29.4.2012

 

Chlumec u Chabařovic, Zámecký park (http://www.mapy.cz/s/eO7Q)
     Posledním zastavením na toulkách Krušnohořím je areál bývalého zámeckého parku v Chlumci. Park v původní velikosti zanikl v sedmdesátých letech minulého století. Původní rozloha parku je dobře vidět na historických snímcích z roku 1953 (N!KM). Situace mohla být ještě horší, ale panu Jaromíru Strejčkovi se podařilo zabránit dalšímu rozšíření povrchového uhelného lomu. Naštěstí bylo místní ložisko mělké a nekvalitní (J. Strejček, ústní sdělení). Na těžbou uhlí zničené východní části parku se dnes rozkládá Nový rybník.
     Z původních lesních porostů se dochoval lužní les na severním okraji Zámeckého rybníka. Rostou zde rovné vysoké kmeny dubů (typické pro duby rostoucí v zapojených lužních porostech).
     Ze saproxylických kovaříků zde byli nalezeni Ampedus pomonae a A. pomorum.
 

Obr. 119. Chlumec, Zámecký rybník, 11.11.2011	Obr. 120. Chlumec, Zámecký rybník, 11.11.2011

 

DISKUZE

Entomologická faunistika

     V současné době je v soukromém programu faunistického mapování druhů výše uvedených čeledí území České republiky a Slovenska (Mertlik 2007a) uveden 1 druh čeledi Cerophytidae, 160 druhů z čeledi Elateridae, 23 druhů čeledi Eucnemidae, 1 druh čeledi Lissomidae a 12 druhů čeledi Throscidae.
     V této práci je z území Krušných hor a Podkrušnohoří uveden 1 druh čeledi Cerophytidae, 101 druhů čeledi Elateridae, 4 druhy čeledi Eucnemidae, 1 druh čeledi Lissomidae a 9 druhů čeledi Throscidae.
     Nálezy kovaříků Ampedus nigerrimus a Melanotus tenebrosus uvedené Laibnerem (1979) je nutné revidovat nebo jejich výskyt potvrdit novými nálezy. Poznámky k jejich problematickým determinacím uvádím v kapitole Přehled nalezených druhů.
     Počty druhů nalezených na území Krušných hor a Podkrušnohoří zřejmě nejsou konečné. Kromě čeledí Cerophytidae, Lissomidae a pravděpodobně i Throscidae zde lze předpokládat výskyt dalších druhů z čeledí Elateridae a Eucnemidae. Výskyt kovaříků Adrastus montanus (Scopoli, 1763) je možný např. na známých lokalitách Agriotes gallicus, Lacon querceus (Herbst, 1784) např. na starých dubech v oborách u Červeného Hrádku nebo u Mstišova a Podeonius acuticornis (Germar, 1824) např. v suťových porostech Jezerských lesů. Tyto druhy mají převážně noční aktivitu.
     Z čeledi Eucnemidae je zde možný výskyt některých druhů z rodů Dromaeolus Kiesenwetter, 1858, Hylis Gozis, 1886, Isorhipis Boisduval et Lacordaire, 1835 a Microrhagus Dejean, 1833. Tyto druhy se vyvíjí v trouchnivém dřevě různých převážně listnatých dřevin. Imaga mají velmi skrytý způsob života, a proto jsou nalézána jen náhodně a jednotlivě. Popis jejich biotopů uvádí Burakowski (1991) a Vávra & Škorpík (2014).

     Problematikou entomologických průzkumů se zabývám ve svém článku věnovaném ochraně ohrožených biotopů psamofilních druhů (Mertlik 2011a: 7). Současnou módní vlnu rychloprůzkumů, které nabízejí některé krajské úřady zájemcům, jenž přijdou na úřad s nejlevnější nabídkou, dost nelze nazývat entomologickým průzkumem.
     Řádný entomologický průzkum vyžaduje práci specialistů na co největší množství známých řádů a jejich čeledi a musí být prováděný v rozmezí několika let. Jako jeden z příkladů nedostatečného průzkumu mohu uvést práci Strejčka (1987), který ve výsledcích průzkumu brouků na území NPR Jezerka uvádí pouze dva druhy čeledi Elateridae.
     Větší množství druhů by bylo možné získat např. formou dlouhodobých průzkumů využívajících tzv. nárazových pastí. Jejich použití popisuje Schlaghamerský (2008). Tato metoda se velmi osvědčila při získávání dat o saproxylických broucích při terénních výzkumech Entomologického ústavu v Českých Budějovicích (viz oddělení Laboratoře ekologie saproxylického hmyzu). Tato metoda je bohužel dosti drahá (pořizovací náklady pasti) a klade velmi vysoké nároky na čas terénních pracovníků a determinátorů. Nejvíce limitujícím faktorem je nedostatek kvalitních determinátorů.
 

Saproxylické druhy čeledi Elateridae na území Krušných hor a Podkrušnohoří

     Ke stanovení stupně zachovalosti biotopu, v tomto případě lesa, je pro entomologa důležité především to, jaké druhy hmyzu jej obývají. Jednou ze skupin s nejvyšší indikační hodnotou jsou saproxylické druhy čeledi Elateridae. Pro jejich skrytý způsob života je bohužel nelze využít jako klasické bioindikační druhy, jako jsou v současnosti využívány např. druhy čeledí Carabidae nebo Staphylinidae.
     Bionomii saproxylických kovaříků podrobně popsali bratři Huslerovi (1940). Popis jejich dánských biotopů s fotografiemi uveřejnil Martin (1989). Pro území České republiky je doposud zpracováno rozšíření, bionomie a biotopy u dvou druhů – Crepidophorus mutilatus (Mertlik 2014) a Cerophytum elateroides (Dušánek 2014). Bionomii několika dalších druhů popisuje Čechovský (1990).

     Saproxyličtí kovaříci osídlují většinu typů lesních biotopů a podle svých ekologických nároků se dají rozdělit do několika skupin (Mertlik 2007c:125):
     První skupina jsou druhy které se vyvíjejí pod kůrou a v trouchnivém dřevě ležících kmenů a pahýlů (pařezů) stromů: Ampedus aethiops, A. balteatus, A. cinnaberinus, A. elongatulus, A. nigrinus, A. nigerrimus, A. pomonae, A. pomorum, A. praeustus, A. rufipennis, A. sanguineus, A. sanguinolentus, A. sinuatus, Danosoma fasciata, Denticollis linearis, D. rubens, Melanotus castanipes, Stenagostus rhombeus a S. rufus.
     Některé druhy jsou schopné osídlit trouchnivé dřevo v otevřených dutinách stojících kmenů nebo jejich větví, jenž je vystavené vodním srážkám, např. Ampedus praeustus a Stenagostus rhombeus.
     Stenagostus rufus se vyvíjí primárně v kůře a ve svrchních vrstvách trouchnivého dřeva kořenů stojících borovic. Je ale schopen osídlit pařezy na borových plantážích.
     Více než polovina druhů z první skupiny dokáže osídlit biotopy v hospodářsky využívaných lesích i v monokulturách introdukovaných dřevin. Jsou to Ampedus aethiops, A. balteatus, A. nigrinus, A. elongatulus, A. pomorum, A. sanguineus, A. sanguinolentus, A. sinuatus, Denticollis linearis, Melanotus castanipes a Stenagostus rufus.
     Druhy, jejichž požadavky na typ biotopu jsou v příkrém rozporu s racionálním lesním hospodářstvím: Ampedus cinnaberinus, A. nigerrimus, A. pomonae, A. praeustus, A. rufipennis, Danosoma fasciata, Denticollis rubens a Stenagostus rhombeus.
     Druhá skupina jsou druhy, které preferují trouchnivé dřevo středové části stojících kmenů: Ampedus brunnicornis, Ampedus cardinalis a Ampedus nigroflavus.
     Tyto druhy lze najít také na zemi v čerstvě odlomených částech kmenů, kde za příznivých podmínek dokončí svůj vývoj. Jinak tyto biotopy nevyhledávají.
     Požadavky všech výše uvedených druhů na typ biotopu jsou v příkrém rozporu s racionálním lesním hospodářstvím.
     Třetí skupina jsou druhy, které osídlují dutiny v kmenech a větvích stojících stromů: Brachygonus megerlei, Cardiophorus gramineus, Crepidophorus mutilatus, Elater ferrugineus, Ischnodes sanguinicollis, Limoniscus violaceus, Megapenthes lugens, Melanotus villosus a Procraerus tibialis.
     Většina druhů je vázána na drť na dně dutiny, některé se vyvíjí v trouchnivém dřevě stěn dutin (B. megerlei, C. mutilatus, M. lugens, Melanotus villosus a P. tibialis)
     Požadavky většiny výše uvedených druhů na typ biotopu jsou v příkrém rozporu s racionálním lesním hospodářstvím. Výjimkou je M. villosus, který je schopen osídlit i trouchnivé dřevo pařezů.
     Čtvrtá skupina jsou druhy, které preferují narušenou kůru stojících kmenů: Calambus bipustulatus a Hypoganus inunctus. Druh H. inunctus se vyvíjí také v povrchových vrstvách trouchnivého dřeva stojících kmenů, pahýlů i pařezů. Kůra zřejmě není jeho primární biotop a proto je mnohem vzácnější než C. bipustulatus (viz Mertlik 2007a). V kůře lze někdy nalézt také druhy Denticollis linearis a Stenagostus rhombeus.

     Někdy je mezi saproxylické druhy nesprávně řazen také Orithales serraticornis (viz Laibner 1979: 18). Larvy tohoto druhu se vyvíjí v narušené půdě porostlé mechem a zřejmě někdy dochází k jejich náhodnému kuklení v mechem porostlých pařezích. Toto bylo pozorováno také u dalších půdních druhů, např. u Liotrichus affinis a Sericus subaeneus.

     Dále bych zde měl zmínit o kovařících, kteří vzhledem k svému celkovému rozšíření také mohli obývat Krušné hory a Podkrušnohoří, ale doposud zde nalezeni nebyli. Z druhů první skupiny je to Ampedus auripes, A. elegantulus (Schönherr, 1817), A. karpathicus (Buysson, 1885), A. melanurus Mulsant et Guillebeau, 1855), Denticollis interpositus, Diacanthous undulatus a Lacon lepidopterus Panzer, 1801). Z druhé skupiny je to Lacon querceus a Podeonius acuticornis. Z třetí skupiny je to Brachygonus dubius (Platia et Cate, 1990).
 

Druhová ochrana

     Mezi zvláště chráněné druhy živočichů (příloha III vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb., kterými se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) je v kategorii silně ohrožených druhů zařazen Elater ferrugineus.

     Limoniscus violaceus byl zařazen do evropského ochranářského programu NATURA 2000, který vyžaduje ochranu druhu podle Směrnice Rady č. 92/43/EEC z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Příloha II: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany a Příloha IV: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, vyžadující přísnou ochranu).

     Zařazení krušnohorských kovaříků v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR (Farkač et al. 2005):

     Kriticky ohrožený – critically endangered (CR): Crepidophorus mutilatus, Elater ferrugineus, Ischnodes sanguinicollis, Limoniscus violaceus, Megapenthes lugens, Melanotus tenebrosus a Sericus subaeneus.
     Ohrožený – endangered (EN): Agriotes gallicus, Ampedus cinnaberinus, A. nigerrimus, Aplotarsus angustulus, Danosoma fasciata, Hypnoidus riparius, Hypoganus inunctus, Ctenicera heyeri, C. virens, Danosoma fasciata, Oedostethus quadripustulatus, Orithales serraticornis, Paraphotistus nigricornis, Porthmidius austriacus, Pseudanostirus globicollis a Stenagostus rhombeus.
     Zranitelný – vulnerable (VU): Agriotes pallidulus, Ampedus brunnicornis, A. cardinalis, A. praeustus, A. rufipennis, A. sinuatus, Aplotarsus incanus, Brachygonus megerlei, Cardiophorus ebeninus, Cardiophorus gramineus, Denticollis rubens, Dicronychus equisetioides, Liotrichus affinis, Melanotus crassicollis, Paraphotistus impressus, Pheletes quercus, Quasimus minutissimus, Selatosomus cruciatus a Selatosomus latus (jako gravidus).
     Téměř ohrožený – near threatened (NT): Adrastus rachifer, Ampedus elongatulus (jako glycereus), A. nigroflavus, A. pomonae, A. sanguinolentus, Anostirus gracilicollis, Athous zebei, Calambus bipustulatus, Cardiophorus nigerrimus a Stenagostus rufus.
 

Ochrana ohrožených biotopů saproxylických druhů čeledi Elateridae

     Východní část Krušných hor je chráněna jako Evropsky významná lokalita (EVL) Východní Krušnohoří. Toto území zahrnuje převážně svahy Krušných hor, přibližně od Jirkova po Tisou (okr. Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem). Jedním z předmětů ochrany je zde uveden kovařík Limoniscus violaceus.
Je pro mne poněkud nepochopitelné, proč nebyl v předmětu ochrany tohoto EVL uveden páchník Osmoderma barnabita. Je to prý významný naturový druh, o kterém se mluví jako o jednom z tzv. deštníkových druhů, a přesto jeho výskyt na přirozených biotopech krušnohorských suťových lesů nedokázali ochranáři využít (viz lokality Místo: údolí Prunéřovského potoka, Chomutov: Chomutovská kaštanka, Červený Hrádek: obora, Pyšná: Zámecký vrch, Jezeří: Jezerka, Jezeří: údolí Šramnického potoka, Černice: údolí Černického potoka, Osek: údolí Oseckého potoka, Mstišov: Dvojhradí, Teplice: Zámecký park, Teplice: Doubravka, Prosetice: dubové háje).

     V Krušných horách se nachází několik maloplošných přírodních rezervací, jejichž území pokrývají přirozené lesy, např. PP Kokrháč, PP Hradiště u Černovic, PR Buky nad Kameničkou, PP Údlické Doubí, NPR Jezerka, PR Vlčí důl, PP Domaslavické údolí a PR Doubravka. Z hlediska saproxylických kovaříků je nejhodnotnější rezervací NPR Jezerka. Zde je zcela názorně vidět, jakým je les bohatým biotopem, když není hospodářsky využíván.
     Pro přežití saproxylických druhů je nezbytná kontinuita biocentra, tj. nikdy nepřerušená přítomnost dostatečného množství stanovišť, která konkrétní obyvatelé starých stromů potřebují. Zajímavý článek na toto téma napsali Čížek & Procházka (2010). K tomuto tématu jsou také stále velmi aktuální myšlenky uvedené v článku legendární postavy české entomologie, profesora Jana Roubala (1915).
     V době vlády tržní ekonomiky se na přírodu až příliš často zapomíná.

     V této práci uvádím přehled některých pozoruhodných lokalit (viz kapitoly Metodika a Přehled navštívených lokalit), které by si zasloužily vyjmout z hospodářského využívání. U některých by stačilo hospodářské aktivity regulovat, tj. žádné holoseče, obnova porostů výhradně přirozenými dřevinami, v těžených porostech ponechávání určitého množství stromů s dutinami a dřeva ke ztrouchnivění. Všechny uvedené lokality jsou významné tím, že jejich území z větší částí pokrývají přirozené listnaté lesy, což je na území ČR poměrně vzácný jev.
     Podle současných poznatků se nacházejí druhově nejbohatší lokality saproxylických druhů na území mezi Jirkovem a Horním Jiřetínem. Zde jsou nejhodnotnější lokality obora u Červeného Hrádku a k ní přiléhající údolí Lužce (Drmaly), NPR Jezerka, okolí Jezeří (Jezeřské arboretum, údolí Šramnického potoka a údolí Černického potoka).
     Další důležité území jsou lesy mezi Košťany a Mstišovem. V okolí Teplic budou možnosti ochrany poněkud omezenější, protože část lokalit je zde parkově upravena a využívána k rekreaci obyvatel města.

     Konfliktní situace mezi vlastníky biologicky cenných lesních porostů a ochranou přírody se bohužel vyskytují také na území přírodních rezervací, viz těžba dřeva v NPR Jezerka (Janoušek 2008) nebo kácení dutých dubů v PR Doubravka (obr. 114). Na území EVL Krušné hory by se určitě neměly stávat takové situace, jako je likvidace přírodně cenného bukového porostu na Zámeckém vrchu (Pyšná) a jeho nahrazení modříny (obr. 55) nebo odstraňování dutých kmenů v oboře Červený Hrádek (obr. 51-52). Problematika biologické sterilizace loveckých obor s výskytem saproxylického hmyzu je celorepublikový a doposud nepříliš úspěšně řešený ochranářský problém.
     Velkou otázkou je zachování Jezeřského arboreta a listnatých lesů mezi arboretem a obcí Černice. Pro některé lidi je možnost finančního zisku z povrchové těžby hnědého uhlí stále ještě obrovskou motivací ke zničení všeho, co jim stojí v cestě.

Obr. 121. Nejznámějším stromem Jezeřského arboreta býval tzv. tisíciletý Albrechtický dub, poeticky přezdívaný Albrechtický dědoušek. Byl to dub zimní, který stával u vstupu do parku poblíž bývalých Albrechtic (50°33'16.86"N, 13°30'58.79"E). Ve výši prsou měřil strom v obvodu 990 cm (někde se udávají obvody dokonce 11,59 až 15,6 m a původní výška 26 m) a jeho stáří se odhadovalo na 800 až 1000 let – tento dub byl nejsilnějším a nejstarším stromem na Mostecku. V roce 1895 se dubu odštípla mohutná větev a vzniklá dutina byla nouzově zakryta dřevěnými deskami. To byl zřejmě začátek konce tohoto stromu. Na začátku srpna 1993 dub třikrát hořel, 15. srpna torzo dubu ještě stálo, 17. srpna strom padl. Oficiálně byl zánik stromu zdůvodněn zásahem blesku, ale dnes se má všeobecně za to, že dub byl úmyslně zapálen, protože překážel těžbě uhlí.

 

Problematika nedokonalé legislativy

     Možnostmi ochrany ohrožených biotopů saproxylického hmyzu se zabývají různí autoři ve sborníku příspěvků ze semináře s názvem Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech (Vrška 1999), který se konal ve dnech 8.-9. října 1999 v Národním parku Podyjí a ve sborníku referátů z konference s názvem Brouci vázaní na dřeviny (Horák 2008a), která se konala 26. února 2008 v Pardubicích v ABC klubu na Olšinkách.
     Ve zprávě z této konferenci Jakub Horák píše: „Jako tenká linie se celou konferencí vinula problematika, na kterou řada přednášejících narazila. Jde především o nevyhovující stávající legislativu, kdy se majitel při dodržování jednoho zákona zcela nesmyslně dostává do konfliktu se zákonem jiným a kdy státní orgány nekompromisně vyžadují dodržování jednotlivých ustanovení zákonů, i když často proti smyslu věci. Dále je to již přežitá ochrana jedinců především u bezobratlých, přehlížení likvidace stanovišť ze strany státních orgánů, dlouhodobě neaktualizovaná vyhláška o zákonem chráněných druzích, obtížná vymahatelnost újmy na hospodaření aj.“ (Horák 2008b).

     Při snahách osvícené části české společnosti o praktickou ochranu ohrožených biotopů a to nejen saproxylického hmyzu nesmíme také zapomínat na ochranu odborných aktivit amatérských a profesionálních přírodovědců před zvůlí některých ochranářských byrokratů (viz všeobecné zákazy sběru hmyzu). Nynější zákony jsou totiž vytvářené lidmi, kteří si ne zcela uvědomují jejich dosah a možnosti jejich zneužití (Mertlik 2009a, b). Všeobecné zákazy sběru hmyzu je proto nutné zrušit.
 

PODĚKOVÁNÍ

     Na tomto místě bych chtěl především poděkovat zkušeným místním kolegům entomologům za jejich velkou pomoc při dokumentování faunistických údajů. Jsou to kolegové Petr Brůha (Ústí nad Labem), Ferdinand Holly (Kyselka), Pavel Krásenský (Chomutov), Oldřich Odvárka (Kadaň) a Jan Říha (Teplice). Za umožnění studia muzejních sbírek OM Most a poskytnutí faunistických článků děkuji kolegovi Ivanu Táborskému (Most).
     Děkuji také za faunistické údaje, které mi poskytli mnozí další kolegové – jsou jmenováni v kapitole Metodika. Bez jejich přispění by tato práce byla podstatně kratší.
     Velký dík patří našemu legendárnímu entomologovi Jaromíru Strejčkovi (Praha). Je jen škoda, že se mu nepodařilo zachránit celý původní areál Zámeckého parku v Chlumci. Stejné poděkování si zaslouží i lidé, kteří statečně bojují za záchranu ohrožených biotopů v okolí Jezeří. Jen díky nim jsem mohl navštívit Jezeřské arboretum.
     Za překlad do angličtiny děkuji kolegovi Robinu Kundratovi (Olomouc).
 

SUMMARY

     In this study I focused on the species of Cerophytidae, Elateridae, Eucnemidae, Lissomidae and Throscidae (Coleoptera: Elateroidea) in the Ore Mountains (Krušné hory) and Low Ore Mountains (Podkrušnohoří). I have found 1 species of Cerophytidae, 101 species of Elateridae, 4 species of Eucnemidae, 1 species of Lissomidae and 9 species of Throscidae. The historical records of Ampedus nigerrimus and Melanotus tenebrosus (Laibner 1979) are in a need of revision and must be confirmed by recent findings.
     The results are listed in the chapter Přehled nalezených druhů.

     Photographs of the imagos of all recorded species are located at http://www.elateridae.com/result.php (Virtuální sbírka).

     This study is focused on the saproxylic Elateridae species, which occur in natural broadleaved forests in the Ore Mountains. I was surprised by good condition of broadleaved forests as well as great diversity of saproxylic beetles in that region. There are still beech forests located on the slopes of cold mountain valleys; at lower altitudes there are oak forests. Some unique and bizzare oaks grow between the rocks. Relic pine trees can be found on rocky ridges. From the original floodplain forests there are nowadays only remnants, e.g. in Chlumec near Zámecký rybník.
     Southwest from Chomutov there are broadleaved forests in Hradiště u Černovic, Prunéřovské valley and near Stráž nad Ohří. Southwest from Stráž there are located small enclaves of broadleaved forests surrounded by pine tree "plantations". The most extensive natural complex of broadleaved forests is located on the slopes of Krušné hory between Chomutov and Litvínov (Bezručovo údolí, Podkrušnohorský zoopark, near Červený Hrádek, slope forests Drmaly – Jezerka – Jezeří). There are several broadleaved forests in norheastern part of Krušné hory (near Osek, Hrob, Košťany, Mstišov and Teplice).
     Overview of the investigated localities (locality name written in bold is the keyword for the internet browser) is listed in the chapter Metodika.
     In the chapter Přehled lokalit there is a representative part of the photographs taken during the visits in the listed localities. In cases where there is no author mention, the author of the photograph is the author of this study. The complete photodocumentation (KFD) of the localities of the investigated species is located at http://www.elateridae.com/galerie/.
     This photogallery currently contains 9773 photographs of different types of biotopes mainly from the Czech Republic and Slovakia.
     Visit the webpage http://www.elateridae.com/galerie/search.php and write a locality name as a keyword (e.g. "Jezerka"), then click on the "search" button and go through the photogallery. You can doublesize the photograph by double clicking on it. When you write the keyword "Krušné hory", you can find 861 miniature photographs on 43 pages.
     For the biotope photographs of species of your interest write the name of the species as a keyword, e.g. "Ampedus brunnicornis".

     In this study I also briefly mentioned the possibilities for management of endangered biotopes of saproxylic elaterid species. In Krušné hory there is the European significant locality (EVL) Východní Krušnohoří and several smaller natural reserves with broadleaved forests, e.g. PP Kokrháč, PP Hradiště u Černovic, PR Buky nad Kameničkou, PP Údlické Doubí, NPR Jezerka, PR Vlčí důl, PP Domaslavické údolí and PR Doubravka.
     In this study I also listed several remarkable localities which should not be used for economical purposes (see chapters Metodika and Přehled navštívených lokalit). In some cases it would be enough not to stop but only to regulate the economical activities within the area (i.e. no clear-cutting system, planting only the natural tree species, keeping some trees with holes and rotten wood in the areas where trees are being cut).

     All above mentioned localitites are interesting because most of their areas are covered by the broadleaved forests, which is a rare phenomenon in the Czech Republic.
     According to the present-day knowledge the highest diversity of saproxylic beetles lies between Jirkov and Horní Jiřetín. The most vauable localities in this area are game preserve near Červený Hrádek and nearby valley of Lužec river (Drmaly), NPR Jezerka, surroundings of Jezeří (Jezeřské arboretum, Šrarnnický stream valley and Černický stream valley).
     Another important area is the forest between Košťany and Mstišov. The potential conservation management in Teplice surroundings would be quite difficult since part of the localities function as parks for the city people's recreation.

     Conflicts between the owners of the biologically valuable forests and conservation management occur also in the nature reserves, as for example wood mining in NPR Jezerka (Janoušek 2008) or woodcutting the hollow oaks in PR Doubravka (Krásenský 2009), (Fig. 114). In EVL Krušné hory there are problems with destruction of valuable beech forest in Zámecký vrch (Pyšná) and its replacement by larches (Fig. 55) or with removing hollow tree trunks in game reserve Červený Hrádek (Figs 51–52). The biological sterilization of parks, game-reserves, or old-growth forests with occurrence of saproxylic beetles is the statewide and so far not very successfully solved problem.
     Important issue is the preservation of Jezeřské arboretum and broadleaved forests between arboretum and Černice. The chance to make profit on brown coal mining is for some people still the great motivation to destroy everything including the natural broadleaved forest habitats.