Článek definuje druhy Clambus pallidulus Reitter, 1911 stat. n. a Clambus shinto Endrödy- Younga, 1986 stat. n. na základě rozdílů na samčích genitáliích, v distribuci i biotopových nárocích. Dřívější poddruhy byly povýšeny na úroveň druhů. Článek obsahuje detailní makrofotografie a pérovky. Podrobně jsou shrnuty publikované údaje, včetně mapek rozšíření. Druh C. pallidulus je potvrzen pro území Albánie, České republiky a Řecka, a je novým druhem pro Slovinsko.

V této práci jsou uvedeny výsledky studia potemníků Corticeus fraxini a C. longulus na území východních Čech a nové faunistické údaje od dalších čtyř druhů z rodu Corticeus: C. bicolor, C. fasciatus, C. linearis a C. unicolor. Práce je doplněna o faunistické údaje od dalších osmi druhů podkorních brouků: Bothrideres bipunctatus (Bothrideridae), Colydium elongatum a Pycnomerus terebrans (Zopheridae), Cucujus cinnaberinus (Cucujidae), Dendrophagus crenatus (Silvanidae), Palorus depressus (Tenebrionidae), Pytho depressus (Pythidae) a Zilora obscura (Melandryidae).

V tomto článku jsou uvedeny nové východočeské nálezy druhů z čeledí Geotrupidae (5 druhů), Scarabaeidae (53 druhů) a Trogidae (3 druhy). Podařilo se zde potvrdit výskyt druhů Planolinoides borealis, Onthophagus medius a Rhyssemus puncticollis. Z výše uvedených čeledí tak bylo na sledovaném území doposud nalezeno celkem 91 druhů. Z toho je sedm druhů z čeledi Geotrupidae, 79 druhů z čeledi Scarabaeidae a pět druhů z čeledi Trogidae.

V tomto článku je uveden unikátní hromadný výskyt dvou druhů zrnokazů Bruchidius cinerascens a Bruchidius pusillus v dolním Pojizeří. Je zde podrobný popis jejich biotopu a přehled dalších zde nalezených pozoruhodných druhů brouků.

V této práci se zabývám taxonomickou problematikou několika druhů rodů Dicronychus Brullé, 1832 a Cardiophorus Eschscholtz, 1829. Uvádím zde výsledky revize determinací Stanislava Laibnera u druhů Dicronychus equiseti (Herbst, 1784), D. equisetioides Lohse, 1976 a D. luciae Laibner, 1985. Navrhuji novou synonymiku druhu Dicronychus luciae Laibner, 1985 = Dicronychus equiseti (Herbst, 1784) syn. nov. Na základě studia morfologické stavby aedeagu a skleritů bursy copulatrix vyčleňuji od druhu Dicronychus cinereus (Herbst, 1784) Dicronychus testaceus (Fabricius 1792) stat. n. jako samostatný druh. Uvádím přehled dalších druhů ze skupiny Dicronychus cinereus, známých z Evropy, Turecka, Gruzie, Arménie a Íránu. Popisuji netypické tvary laterálních skleritů bursy copulatrix u jihomoravské populace druhu Cardiophorus dolini Mardjanian 1985. Připojuji opravu chyb, které se vyskytly v textu práce Mertlik (2011). Následuje faunistická část práce s aktualizovanými nálezy Dicronychus cinereus pro území Česka a Slovenska a nálezy D. testaceus stat. n. pro území Česka, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Rumunska, Chorvatska, Srbska, Černé Hory, Makedonie, Bulharska a Ruska.

Otho sphondyloides patří do podčeledi Melasinae, tribu Calyptocerini (Coleoptera: Eucnemidae). Jedná se o rozšířeného, ale zřídka nalézaného eucnemida se širokým rozšířením od severního Německa a Korutan v Rakousku po Koreu a Japonsko. Ačkoli O. sphondyloides byl již hlášen z několika izolovaných lokalit ve střední Evropě, z České republiky dosud nebyl k dispozici žádný záznam. Potvrzuji výskyt na jižní Moravě, v nížinných listnatých původních lesích poblíž soutoku řek Moravy a Dyje (oblast Soutok, Biosférická rezervace Dolní Morava). Nový nález ukazuje, že druh se může vyskytovat v dalších nenarušených lokalitách v regionu. Dále uvádím poznámky o biologii a záznamy o dalších xylofágních broucích na stejné lokalitě.