Pohřebačka 34, CZ-53345 Opatovice nad Labem, Czech Republic
mertlik@elateridae.com

Abstract. I reviewed the morphological variability and distributional data for the species of the subgenus Orthathous Reitter, 1905 (Dendrometrini, Athouina, Athous) in the Czech Republic, Slovakia and neighbouring countries (Austria, Germany, Hungary, Poland, Romania, Ukraine). I provided the historical background regarding the identifications of the following species: Athous apfelbecki Reitter, 1905; A. bicolor (Goeze, 1777); A. campyloides Newman, 1833; A. carpathophilus Reitter, 1905; A. cavulus Reitter, 1905; A. euxinus Buysson, 1912; A. gottwaldi Lohse, 1978; A. jejunus Kiesenwetter, 1858; A. kasovskyi Platia & Gudenzi, 2007; A. kaszabi Dolin, 1986; A. lomnickii Reitter, 1905; A. petronelae Platia, 2008; A. picipennis Reitter, 1905; A. plagipennis Reitter, 1905; A. serbicus Reitter, 1905; A. silicensis Laibner, 1975, and A. telciuensis Platia, 2013. Athous serbicus is recorded from Romania for the first time. The records of Athous bicolor, A. gottwaldi and A. silicensis in the Czech Republic and Slovakia were revised and the photographs of their biotopes were added.

Key words: Coleoptera , Elateridae, Athous, Orthathous, faunistics, biotope, Europe

OBSAH

 

Úvod	94-95
Metodika	95-96
Historie	96-99
Athous bicolor	100-119
Athous gottwaldi	119-123
Athous silicensis	124-128
Poděkování	129
Summary	129
Literatura	129-132

 

ÚVOD

     V této faunistické práci se zabývám třemi druhy kovaříků z rodu Athous Eschscholtz, 1829, zařazenými do podrodu Orthathous Reitter, 1905. Jedná se druhy Athous bicolor (Goeze, 1777), A. gottwaldi Lohse, 1978 a A. silicensis Laibner, 1975. Na území České republiky je známý pouze jeden druh – Athous bicolor, na území Slovenska jsou známé tři druhy – Athous bicolor, A. gottwaldi a A. silicensis.
     Uvádím zde aktualizovaný přehled zemí, ve kterých se tito kovaříci vyskytují, fotografie jejich imag, obrázky larev a přehled známé variability imag. Následují popisy biotopů s četnými doprovodnými fotografiemi, stručné poznámky k možnostem jejich ochrany a přehledy publikovaných a nových nálezů na území České republiky a Slovenska, které se mi podařilo shromáždit v rámci svého soukromého programu faunistického mapování druhů čeledí Cerophytidae, Elateridae, Eucnemidae, Lissomidae a Throscidae (Mertlik 2007).
Součástí článku je také kapitola Historie, ve které popisuji historický vývoj determinací druhů podrodu Orthathous na území České republiky, Slovenska a sousedních zemí (Německa, Maďarska, Polska, Rakouska, Rumunska a Ukrajiny).

METODIKA
 

     Rozšíření druhů Athous bicolor, A. gottwaldi a A. silicensis nebylo až doposud předmětem intenzivního zkoumání. Jednotlivé faunistické údaje uveřejnili autoři Bolla (1859), Cunev & Majzlan (1998), Černý (1994), Čtvrtečka (1997), Dušánek (2009, 2011), Franc, Kopecký & Korenko (2009), Gottwald (1965), Hamet (2009), Hamet, Vancl, Boukal, Trávníček & Vašíčková (2009), Hamet, Hametová Vašíčková & Mlejnek (2012), Honců (2006), Jagemann (1955), Kittner (1867), Koloničný, Orszulík & Stanovský (1983), Korbel (1951, 1967), Krištín (1992), Laibner (1971, 1973, 1975, 1977a, 1977b, 1979, 1980, 1981), Lohse (1978), Letzner (1871), Majzlan & Rýchlik (1985), Mertlik (2015), Mócsár (1947), Petricskó (1983), Pichler (1886), Pižl (1975, 1977), Podaný (1973), Rébl (2010), Reitter (1870), Rószay (1880), Roubal (1936), Strejček (1970), Tajovský (1985), Trmal (2008), Týr (2014), Valenčík (1979), Vávra (1996), Vavroušek (1978, 1983), Vodřejc (1975), Vysoký (1982), Zbuzek & Novák (1998), Zoufal (1921) a Žán et al. (1984).

     V mé sbírce je uloženo 447 ex. Athous bicolor, 226 ex. A. gottwaldi, a 181 ex. Athous silicensis. Ostatní studovaný materiál je uložen v následujících sbírkách:
     Muzejní sbírky a jejich zkratky: Entomologické oddělení Národního Muzea v Praze – NM Praha, Maďarské přírodo-historické muzeum v Budapešti – HNHM Budapešť, Moravské zemské muzeum v Brně – MZM Brno, Muzeum východních Čech v Hradci Králové – MVČ HK, Šarišské muzeum v Bardejove – ŠM Bardejov; Okresní muzeum Praha-východ – OM Praha-východ, Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze – VÚRV Praha, Zoölögisch Museum v Amsterdamu – ZM Amsterdam.
     Seznamy sbírek (SZ), které mi poskytli kolegové, a ve kterých jsou uvedeny nálezy studovaných druhů, jsou v přehledu nálezů uvedeny následujícím způsobem: seznam sbírky Svätopluka Čepeláka (Šala) z roků 2013, 2014 a 2015 – (SZ Čepelák 2013, 2014 nebo 2015); seznam sbírky Ladislava Ernesta (Nymburk) z roku 2007 – (SZ Ernest 2007); seznam sbírky Václava Hanzlíka (Neratovice) z roku 2012 – (SZ Hanzlík 2012); seznam sbírky Petra Hesouna (Nová Včelnice) z roku 2012 – (SZ Hesoun 2012); seznamy sbírky Františka Houšky (České Budějovice) z roku 2004 – (SZ Houška 2004); seznam sbírky Radka Jána (Jindřichův Hradec) z roku 2014 – (SZ Ján 2014); seznam sbírky Vladimíra Karase (Veselí nad Lužnicí) z roku 2003 – (SZ Karas 2003); seznam sbírky Jiřího Lahody (Domažlice) z roku 2005 – (SZ Lahoda 2005); seznam sbírky Jana Pavlíčka (Opočno) z roku 2001 – (SZ Pavlíček 2001); seznam sbírky Jihomoravského muzea (Znojmo) z roku 2004 – (SZ JMM Znojmo 2004); seznam části sbírky Radovana Schlese (Brno) z roku 2007 – (SZ Schles 2007); seznam sbírky Arnošta Siebera (Klatovy) z roku 2009 – (SZ Sieber 2009); seznam sbírky Jaromíra Strejčka (Praha) z roku 2012 – (SZ Strejček 2012); seznam sbírky Richarda Szopy (Bystřice nad Olší) z roku 2006 – (SZ Szopa 2006); seznam sbírky Petra Viktory (Kutná Hora) z roku 2006 – SZ Viktora 2006); seznam sbírky Bořivoje Zbuzka (Praha) z roků 2005, 2006, 2008, 2010, 2011, 2012 a 2013 – (SZ Zbuzek 2005, 2006, 2008, 2010, 2011, 2012 nebo 2013); seznam sbírky Miroslava Zúbera (Kosmonosy) z roků 2012 a 2014 – (SZ Zúber 2012 nebo 2014).
     Soukromé sbírky: Benedikt Václav (Plzeň), Bouchal Jiří (Olomouc), Boukal Milan (Pardubice), Brabec Milan (Praha), Brůha Petr (Ústí nad Labem), Čepelák Svätopluk (Šala), Černý Zdeněk (Mratín), Číla Petr (Praha), Daněk Ladislav (Nymburk), Doležel Karel (Olomouc), Dušánek Václav (Zábřeh), Ernest Ladislav (Nymburk), Frank David (Praha), Gahai Jaroslav (Uhlířské Janovice), Gränzer Otto (Olomouc), Hájek Pavel (Jednov u Konice), Halaša Ivan (Martin), Hamet Alois (Hradec Králové), Hanzlík Václav (Neratovice), Háva Jiří (Praha), Hradecký Ladislav (Blatná), Hervert Václav (Praha), Hesoun Petr (Nová Včelnice), Holub Antonín (České Budějovice), Houška František (České Budějovice), Ján Radek (Jindřichův Hradec), Just Martin (Trutnov), Kadlec Josef (Varnsdorf), Kandrnál Ladislav (Kunovice), Kašovský Ľudevít (Martin), Klekner Miloš (Plzeň), Kocourek František (Praha), Koleška Zdeněk (Praha), Kopecký Tomáš (Jablonné nad Orlicí), Krátký Jiří (Hradec Králové), Krejčík Stanislav (Ruda), Krošlák Josef (Plzeň), Křivan Václav (České Budějovice), Kříž Luděk (Pozořice), Kylies Petr (Slaný), Lackner Tomáš (Brno), Laibner Stanislav (Choceň), Linhart Martin (Český Brod), Mantič Marion (Hlučín), Martinů Ivo (Olomouc), Mikát Miroslav (Hradec Králové), Moravec Pavel (Litoměřice), Nakládal Oto (Praha), Novák Vladimír (Brandýs nad Labem), Pavel Filip (Vysoká nad Labem), Pavlíček Jan (Opočno), Pelikán Jan (Hradec Králové), Platia Giuseppe (Itálie, Gatteo), Plecháč Jiří (Pecka), Popelka Tomáš (Hradec Králové), Prouza Jaroslav (Hradec Králové), Průša Milan (Železný Brod), Rébl Karel (Nové Strašecí), Rolčík Jakub (Praha), Růžička Tomáš (Praha), Ryšánek Jaroslav (Kolín), Říha Jan (Teplice), Schneider Jan (Praha), Sieber Arnošt (Klatovy), Smatana Ivo (Košice), Staněk Tomáš (Hradec Králové), Stolarczyk Jiří (Ostrava), Strejček Jaromír (Praha), Szopa Richard (Bystřice nad Olší), Šilha Václav (Nové Strašecí), Škorpík Martin (Znojmo), Švanda Tomáš (Holice), Trmal Antonín (Sedlčany), Třešňák Tomáš (Chotěboř), Týr Václav (Žihle), Udržal Radek (Pardubice), Vacík Dušan (Hranice), Vancl Zdeněk (Police nad Metují), Včelička Petr (Praha), Viktora Petr (Kutná Hora), Vodka Štěpán (Praha), Vonička Pavel (Liberec), Vyhnálek Vladimír (Olomouc), Zbuzek Bořivoj (Praha), Zieris Vladimír (Pardubice), Zúber Miroslav (Kosmonosy), Zýka Miroslav (Rakovník).
     Dále jsou v textu použity následující zkratky: coll. – sbírka (collection); det. – (determined); ex. – exemplář(e); leg. – sbíral (collector); observ. – pozoroval (observed); revid. – revidoval (examined); sp. – druh (species).
     Pro číslování lokalit byla použita vzestupná řada čísel faunistických čtverců (Zelený 1972).
     V textu článku je uvedena reprezentativní část fotodokumentace. Kompletní fotodokumentace nálezů je k dispozici v internetovém vyhledávači na adrese: http://www.elateridae.com/galerie/search.php
     Do tohoto vyhledávače zadáte jako klíčové slovo jméno druhu, např.: „Athous bicolor“, poté kliknete na "hledej" a objeví se tabule s náhledy fotografií. Na stránce se zobrazenou tabulí je uveden vpravo dole počet tabulí s fotografiemi. Kliknutím na některé z čísel je možné vybrat tabuli. Kliknutími na vybranou fotografii je možné dvakrát zvětšit její velikost. U druhu A. bicolor je 56 fotografií na 3 stránkách, u A. gottwaldi je 18 fotografií na 1 stránce, A. silicensis je 20 fotografií na 1 stránce.
 

HISTORIE

     Tabulka 1. Přehled rozšíření 17 druhů podrodu Orhathous známých na území České republiky (CZ), Slovenska (SK), Německa (DE), Polska (PL), Ukrajiny (UK), Rakouska (AU), Maďarska (HU) a Rumunska (RO).
     Table 1. The overview of the distributions of 17 Orhathous species known from the Czech Republic (CZ), Slovakia (SK), Germany (DE), Poland (PL), Ukraine (UK), Austria (AU), Hungary (HU), and Romania (RO).
 

 

	CZ	SK	DE	PL	UK	AU	HU	RO
Athous apfelbecki Reitter, 1905							+	+
Athous bicolor (Goeze, 1777)	+	+	+	+	+	+	+	?
Athous campyloides Newman, 1833			+
Athous carpathophilus Reitter, 1905								+
Athous cavulus Reitter, 1905					+
Athous euxinus Buysson, 1912								+
Athous gottwaldi Lohse, 1978		+			+		+
Athous jejunus Kiesenwetter, 1858					+			+
Athous kasovskyi Platia & Gudenzi, 2007							+
Athous kaszabi Dolin, 1986							+	+
Athous lomnickii Reitter, 1905					+			+
Athous petronelae Platia, 2008								+
Athous picipennis Reitter, 1905								+
Athous plagipennis Reitter, 1905								?
Athous serbicus Reitter, 1905								+
Athous silicensis Laibner, 1975		+				?	+
Athous telciuensis Platia, 2013								+

Komentáře k tabulce

     Determinace druhů podrodu Orthathous je dosti problematická, protože většina používaných morfologických znaků podléhá buď přirozené variabilitě (velikost těla, rasy) nebo teratologickým změnám. Výskyt teratologických kusů je u těchto zemních druhů s poměrně měkkým tělem dosti častý. Nedostatečné vypnutí povrchu těla v průběhu kuklení se projevuje především změnami na povrchu štítu. Takové kusy mají na štítu různé apikální a bazální vtisky, jeho povrch může být celý zvrásněný, tečkování štítu může být v jeho přední polovině větší a hustší, jeho zadní rohy mohou být netypicky vyhnuté či naopak sbíhavé. Teratologické změny postihují také tykadla, která pak bývají kratší a jejich články tlustší. Změny postihují také tvar aedeagu. Někdy může být zvrásněný i povrch krovek a jejich mezirýží mohou být nápadně vyklenutá.
     U saproxylických druhů kovaříků se teratologické kusy vyskytují také. U druhů rodu Ampedus Dejean, 1883, které mají pevnější, klenutější a lesklejší povrch těla, sice teratologické změny nejsou tak četné jako u druhů podrodu Orthathous, zato jsou mnohem nápadnější. Dokonce bylo několik teratologických kusů z rodu Ampedus popsáno jako nové druhy. Z nich nejznámější je Ampedus vandalitiae Lohse, 1976 (viz Mertlik 2007).
     U druhů podrodu Orthathous mi popisy takových kusů nejsou známy, problematické popisy se týkají kusů z okruhu jejich geografické nebo ekologické variability.

     V následujícím textu jsou uvedeny přehledy rozšíření jednotlivých druhů podrodu Orthathous, přehledy publikovaných chybných determinací a počty kusů nacházejících se v autorově sbírce. Tyto údaje budou po svém doplnění součástí plánované revize balkánských druhů podrodu Orthathous.

Athous apfelbecki byl popsán ze Srbska (Ak-Palanka), Rumunska a Bulharska (Varna). V současnosti je známý ze severu Srbska, východu Bulharska, jihovýchodu Rumunska a jihovýchodu Maďarska (Merkl & Mertlik 2005).
     V mé sbírce se nachází 30 ex. A. apfelbecki.

Athous bicolor byl popsán z “Evropy”. Ve starší literatuře je uváděn jako A. longicollis A. G. Olivier, 1790 (viz Reitter 1905, 1911). V současnosti je známý z Belgie, ?Bulharska, České republiky, Chorvatska, Nizozemska, Itálie, Lucemburska, Francie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, ?Rumunska, Slovenska, Slovinska, Švýcarska, Ukrajiny (Zakarpatská oblast) a Velké Británie.
     Cate (2007) uvádí A. bicolor také pro území Španělska a Černou Horu. Španělský výskyt ale nebyl potvrzen (Zapata de la Vega & Sánchez-Ruiz 2012: 151). Platia (2005) neuvádí A. bicolor v přehledu druhů podrodu Orthathous bývalé Jugoslávie. První konkrétní údaje pro území Slovinska a Chorvatska uvádí až Platia & Gudenzi (2007: 87).
     Determinoval jsem A. bicolor (1 ♂) z Bosny: [Bosnia], bez data, 1 ♂, [Coll. Fleischer], Pečírka det., NM Praha coll., J. Mertlik rev. 2015. Ale protože se v tomto případě může jednat o záměnu lokalitního štítku, bude nutné potvrdit jeho výskyt na území Bosny dalšími nálezy.
     Doposud jsem nerevidoval žádné kusy A. bicolor z území Rumunska (Petri 1912, Horion 1953, Zaharia & Patriche 2006, Zaharia 2006) ani z území Bulharska (Tarnawski 1984: 261). Rumunské nálezy jsou sice možné vzhledem k nálezům A. bicolor na sousední Ukrajině a v Maďarsku, ale existuje zde možnost záměny za A. kaszabi. Bulharské nálezy leží mimo souvislý areál A. bicolor.
     V mé sbírce se nachází 447 ex. A. bicolor.

Athous campyloides byl popsán z Anglie. V současnosti je známý z Anglie, Belgie, Francie, Holandska a Německa (Porýní).
     Cate (2007) jej vede jako druh introdukovaný na území Německa; Junker et Köhler (2010) uvádí z Porýní jeho pravidelný výskyt.
     V mé sbírce se nachází 7 ex. A. campyloides.

Athous carpathophilus byl popsán z Rumunska (Jižní Karpaty – pohoří Fagaraš). Je známý z Rumunska (Rumunské Západní Karpaty, Jižní Karpaty, vzácněji Sedmihradsko a Bihor). Konkrétní údaje o nálezu v Moldávii (Cate 2007) se mi nepodařilo dohledat.
     Z Ukrajiny (Zakarpatská oblast) byl uveden Dolinem (1964, 1966, 1982) na základě chybné determinace druhu A. gottwaldi. V roce 1988 změnil Dolin (1988: 189) své předchozí determinace A. carpatophilus na A. picipennis. Další autoři tuto opravu nezaregistrovali a nadále uváděli A. carpathophilus jako ukrajinský druh (Laibner 2000, Tarnawski 2000, Cate 2007). V současnosti přísluší kusy publikované ze Zakarpatské oblasti Ukrajiny k druhu A. gottwaldi.
     Díky chybné determinaci byl A. carpathophilus uveden také z území Maďarska (Merkl et al. 2010). V tomto případě došlo k jeho záměně za samice druhu A. bicolor (J. Mertlik rev. 2011).
     V mé sbírce se nachází 34 ex. A. carpathophilus.

Athous cavulus byl popsán z jižní Ukrajiny (Mykolajiv [Nikolajew]). Je známý také z okolí sousední Oděsy.
     Dolin (1960) jej synonymizoval s A. lomnickii. V katalogu palearktických druhů (Cate 2007 je ale veden jako samostatný druh. Od příbuzného druhu A. lomnickii se A. cavulus odlišuje nápadně menší velikostí těla.
     V mé sbírce se nachází 1 ex. A. cavulus.

Athous euxinus byl popsán z Rumunska (Bukurešť, Comana-Vlasca). V Katalogu palearktických brouků (Cate 2007) je zařazen do podrodu Haplathous Reitter, 1905. Podle Giuseppe Platii (ústní sdělení) přísluší tento druh do podrodu Orthathous a je blízký příbuzný bulharského druhu A. propinquus Buysson, 1890.
     V mé sbírce není A. euxinus zastoupen.

Athous gottwaldi byl popsán ze Slovenska (Remetské Hámre). Je známý ze sousedních území Ukrajiny (Mertlik & Samek 2009) a Maďarska (Merkl et Németh 2008).
     Chybné determinace: ve sbírce B. Štíchy (NM Praha) jako Athous pallens (viz Jagemann 1940: 89), Dolin 1964, 1966 a 1982 (jako A. carpathophilus), Laibner 1971 (jako A. jejunus), Dolin 1988 (jako A. picipennis), Platia & Neméth 2011 (jako A. picipennis).
     V mé sbírce se nachází 226 ex. A. gottwaldi.

Athous jejunus byl popsán pravděpodobně ze severní Itálie podle dvou kusů (Kiesenwetter 1858: 327), ale od té doby zde již nebyl nalezen (viz Platia 1994, Mertlik & Brůha 2013). Přesné místo nálezu je neznámé, sběratel (Anton) Stentz sbíral v jižní části Tyrolska (Alto Adige a Bolzano). Typová série (6 ex.!) je uložena v Přírodovědném muzeu v Berlíně. Tyto typy odpovídají svými morfologickými znaky kusům z Ukrajiny, odlišují se menší velikostí těla.
     Athous jejunus je v současné době známý z Ukrajiny, Moldávie a jihozápadního území evropské části Ruska (Mertlik & Brůha 2013). Ze severovýchodního Rumunska jej udává Zaharia & Patriche (2006).
     V mé sbírce se nachází 121 ex. A. jejunus.

Athous kasovskyi byl popsán z Maďarska (Zalalövö). Doposud je známý jen podle holotypu. V originálním popisu byl porovnán s A. apfelbecki. Je blízký příbuzný druhu A. gracacensis Platia, 2006, od kterého se odlišuje svým tmavým zbarvením povrchu těla.
     V mé sbírce se nachází 1 ex. A. kasovskyi (holotyp).

Athous kaszabi byl popsán z Maďarska, Rumunska (Banát) a Bosny a Hercegoviny (Zenica). Je známý také ze Srbska (Platia 2005). Na území Maďarska se vyskytuje v jeho západní polovině od jihu (Villány) až po lokality u severního okraje Balatonu (Székesfehérvár, Zirc).
V mé sbírce se nachází 53 ex. A. kaszabi.

Athous lomnickii byl popsán v Ukrajiny (Lvov). Je známý z jihozápadní Ukrajiny, severovýchodního Rumunska a Moldávie. Tento druh pod současným známým jménem uvádí 14 let před jeho originálním popisem Lomnicki (1891: 21). Další faunistické údaje z území Ukrajiny uvádí Lomnicki (1913: 43), Kinel & Noskiewitz (1930: 283) a Kuntze & Noskiewicz (1938: 327).
     Na základě chybné determinace uveden z Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Srbska (Platia & Gudenzii 2007: 87) – viz oprava Platia (2013:122). Kusy původně určené jako A. lomnickii, popsal Platia jako A. maljanensis Platia, 2013. Kusy z Bosny a Hercegoviny nebyly do typové série A. maljanensis zařazeny, protože jsou nápadně menší než kusy z Černé Hory a Srbska. Jejich vztah by se dal přirovnat k příbuzenskému vztahu mezi Athous lomnickii a A. cavulus (viz poznámka k A. cavulus).
     V mé sbírce se nachází 33 ex. A. lomnickii.

Athous petronelae byl popsán z Rumunska (Bacău). V současnosti je známý z Vnějších Východních Karpat z oblasti ležící mezi městy Bacău a Buzau. Je příbuzný druhu A. lomnickii, od kterého se odlišuje tvarem předního okraje čela a tmavým zbarvením těla.
     V mé sbírce se nachází 14 ex. A. petronelae.

Athous picipennis byl popsán z Rumunska [Banat Rumänien Siebenbürgen]. V současnosti je mi známý z Rumunska (Rumunské Západní Karpaty, Jižní Karpaty, Sedmihradsko, Bihor, Maramureš).
     Na severozápadě jeho areálu byly nalezeny 4 ex. (Bihor, Cluj-Napoca, Baia Mare). Na tomto území se jeho areál prolíná s areálem příbuzného druhu A. telciuensis (Bihor, Cluj-Napoca, Telciu). Jeden z nalezených ex. má tečkování štítu jako A. picipennis, ale tvar čela má jako A. telciuensis (viz poznámka k druhu A. telciuensis). Tyto okolnosti naznačují, že se v případě A. telciuensis může jednat o severní rasu A. lomnickii. K vyřešení této otázky bychom potřebovali získat větší série kusů z těchto oblastí.
     V typové sérii A. picipennis, uložené v Senckenberg DEI v Münchebergu, je 1 ♀ z Dobrudži (Ester). Tento kus má zkrácený 4 čl. chodidel jako A. picipennis, ale přední okraj čela má rovný jako A. petronelae. Zřejmě se jedná o nový doposud nepopsaný druh .
     Ve sbírce HNHM Budapešť je 1 ♂ s lokalitou „Ostrumelien“ (rozsáhlá oblast v jihovýchodním Bulharsku). Tato lokalita leží mimo areál druhu A. picipennis a proto je v tomto případě možná záměna lokalitního štítku.
     Na základě chybné determinace byl A. picipennis uveden ze Zakarpatské oblasti Ukrajiny (Dolin 1988: 189, Platia & Neméth 2011: 96) a z Maďarska (Merkl et al. 2010) – v těchto případech se jednalo o záměnu za druh A. gottwaldi (viz komentář k druhu A. carpathophilus).
     V mé sbírce se nachází 56 ex. A. picipennis.

Athous plagipennis byl popsán ze Slovinska (Istrie) a z Rumunska (Oršova). Je známý z Itálie, Slovinska a Chorvatska.
     Dva kusy z typové série A. plagipennis z Rumunska, uložené ve sbírce K. Petri v Sibiu, bude nutné revidovat. Vzhledem k současnému známému rozšíření A. plagipennis je v tomto případě možná záměna za jiný druh z podrodu Orthathous, podle mého názoru za druh A. kaszabi.
     V mé sbírce se nachází 104 ex. A. plagipennis.

Athous serbicus byl popsán ze Srbska (Požarevac) a Bosny. Je známý také Bulharska (Cate 2007). Tři ex. byli také nalezeni na území jihozápadního Rumunska: Banát – Eibenthál env., 3.-10.VII.2009, 3 ♂♂, Jan Habarta leg., J. Habarta et J. Mertlik coll. = nový druh pro Rumunsko.
     V mé sbírce se nachází 26 ex. A. serbicus.

Athous silicensis byl popsán ze Slovenska (Slovenský kras). Je známý ze Slovenska a z Maďarska (Merkl 1999).
     Uveden byl také ze Slovinska (Wurst 1995) a Rakouska (Platia & Neméth 2011: 96). V případě údaje ze Slovinska šlo o záměnu za druh A. naseri Miller, 1916 (C. Wurst, ústní sdělení), v případě rakouského nálezu byla determinace správná (J. Mertlik rev. 2016), ale existuje zde možnost záměny lokalitních štítků. Proto bude nutné potvrdit výskyt v Rakousku novými nálezy. Další chybné determinace: Laibner 1971 (jako Athous ganglbaueri)
     V mé sbírce se nachází 181 ex. A. silicensis.

Athous telciuensis byl popsán ze severu Rumunska (pohoří Rodna, Telciu). Ve sbírce HNHM Budapešť jsem determinoval (2016) další tři ex. z území Rumunska (Sedmihradsko bez bližší lokalizace, Cluj-Napoca a Meziád).
     Je příbuzný druhu A. picipennis, od kterého se odlišuje mělčími a většími tečkami na disku pronota a tvarem předního okraje čela, které je rovnoměrně zaoblené (A. picipennis má čelo ve tvaru tupého V).
     V mé sbírce se nachází 33 ex. A. telciuensis (včetně holotypu).

Historie současného podrodu Orthathous.
     Reitter (1905) má ve své práci rozděleny druhy současného (Cate 2007) podrodu Orthathous do dvou podrodů – Grypathous Reitter, 1905 a Orthathous Reitter, 1905. Druhy podrodu Grypathous mají 4. článek chodidel nápadně zmenšený (obr. 3), u druhů podrodu Orthathous se články chodidel od 1. do 4. postupně zmenšují (obr. 2). Oba tyto podrody spojil Müller (1912) do jednoho podrodu Orthathous. Jako důvod uvedl, že uvedený rozlišovací znak je u některých druhů, zejména u balkánského, neobyčejně proměnlivého Athous cavus (Germar, 1817), nestálý a tvoří mnoho přechodů. Nedokáži si v současné době vytvořit publikovatelný názor na druhy známé Reitterovi (1905) a Müllerovi (1912), ani na druhy popsané v recentní době z území Chorvatska a Bosny a Hercegoviny Platiou. Chybí mi větší série kusů od jednotlivých druhů a proto nemohu prostudovat jejich variabilitu. Avšak druhy uvedené v tabulce 1. lze bez problémů rozlišit na základě znaků použitých Reitterem pro podrody Grypathous a Orthathous:
     Podrod Grypathous sensu Reitter 1905: Athous bicolor, A. carpathophilus, A. euxinus, A. gottwaldi, A. kasovskyi, A. kaszabi, A. picipennis, A. plagipennis, A. serbicus, A. silicensis, A. telciuensis.
     Podrod Orthathous sensu Reitter 1905: Athous apfelbecki, A. campyloides, A. cavulus, A. jejunus, A. lomnickii, A. petronelae.
 

Obr. 2. Athous lomnickii, 4 čl. zadních chodidel.	Obr. 3. Athous gottwaldi, 4 čl. zadních chodidel

Jaká je možnost výskytu dalších druhů podrodu Orthathous na území České republiky a Slovenska?
     Nejbližší nálezy jiných druhů od hranic České republiky: Athous silicensis (Nitra – 70 km) a Athous kaszabi (Zirc – 170 km). Nejbližší nálezy jiných druhů od hranic Slovenska: Athous kaszabi (Zirc – 50 km), A. jejunus (Shenyni – 90 km), A. picipennis (Baia Mare – 135 km), A. kaszovskyi (Zalalövö – 135 km), A. lomnickii (Lvov – 140 km), A. carpathophilus (Bihor – 170 km), A. telciuensis (Bihor – 190 km), A. apfelbecki (Szeged – 210 km).
     Když se podíváme na tři druhy, které se vyskytují do 100 km od sledovaných hranic, tak nejblíže území Slovenska (50 km) je známý A. kaszabi. Ale území od Balatonu (z nejsevernější známé lokality A. kaszabi) až na sever k Dunaji je hojně navštěvováno maďarskými entomology. Není proto příliš pravděpodobné, že by zde tento druh mohl uniknout jejich pozornosti. Rovněž se slovenské strany (Komárno - Štúrovo) je území velmi podrobně prozkoumané českými entomology. Podle mého názoru nemá druh A. kaszabi tendenci šířit se od Balatonu dále na sever.
     Druhý druh A. silicensis je známý z území Slovenského krasu a přilehlého maďarského území (NP Aggteleki). Ostatní předložené lokality je nutné ověřit dalšími nálezy (slovenské lokality ležící mimo Slovenský kras a rakouskou lokalitu). Nejzápadnější (neověřená) lokalita leží na krasové planině nad Nitrou (Zobor). I když tato lokalita leží od hranice České republiky jen 70 km, výskyt A. silicensis v ČR není pravděpodobný, protože chybí i na západních krasových územích Slovenska (Malé a Bílé Karpaty, Strážovské vrchy).
     Třetí druh A. jejunus je známý ze stepí a lesostepí jihozápadní Ukrajiny a přilehlých oblastí Ruska, Moldávie a Rumunska. Tento druh nikde nepřekračuje karpatský oblouk (Mertlik & Brůha 2013). Jeho nejzápadnější lokality (Shehyni a Rulevo) leží sice jen 90 km od slovenské hranice, ale polským kolegům se doposud nepodařilo prokázat výskyt tohoto druhu na polském území. Diskontinuální výskyt A. jejunus není pravděpodobný a lokalitní štítky pod kusy z typové série A. jejunus (Tyrol. Stentz) zřejmě zůstanou již navždy zahaleny tajemstvím.
 

Metodika sběru.
     Kovaříci podrodu Orthathous jsou převážně druhy podvečerní a soumračné. Specifické metodiky jejich sběru podrobně popisují Dušánek (2007), Zbuzek (2008) a Mertlik & Brůha (2013). Nejúspěšnější metodou sběru je osmyk travin na biotopech, které jsou uvedeny u každého druhu v kapitole „Biotopy“ (Athous bicolor na str. 102, A. gottwaldi na str. 120, A. silicensis na str. 125).

Athous bicolor
 

Obr. 4. Athous bicolor, ♂	Obr. 5. Athous bicolor, ♂, f. unicolor	Obr. 6. Athous bicolor, ♀

Obr. 7. Athous bicolor, aedeagus (Laibner 1975)	Obr. 8. Athous bicolor, VIII. a IX. zadečkový článek larvy (Dolin 1982)

 

     Velikost těla 7,5-10,0 mm, u samic až 12,0 mm. Pohlavní dimorfismus je výrazný. Samci jsou protáhlí, štíhlí, zploštělí a jejich tykadla přesahují zadní rohy štítu o 3,5-3,8 článku; 3. čl. tykadel 1,7-1,9x delší než široký. Tykadlové články 4-10 se k vrcholu postupně zužují, jsou 2,44-3,75x delší než širší. Přední okraj čela je rovnoměrně zaoblen, lesklý lem je na středu slabě narušen tečkováním, nadtykadlové kýly jsou silně vyvinuté a lesklé. Štít matný, tečky po stranách odděleny jen vráskami, všude zřetelně ražené. Poměry velikosti teček na štítu jsou: A. bicolor – 0.8 : A. gottwaldi – 1,0 : A. silicensis – 0,6.
     Tvar štítu je u všech tří druhů variabilní. Zadní rohy štítu A. bicolor mohou být slabě vyhnuté nebo rovnoběžné, vnější okraje předních rohů štítu mohou být lehce sbíhavé až lehce rozbíhavé. Krovky jsou 2,7x delší než štít.
     Samice jsou větší a širší, klenutější, dozadu více rozšířené a jejich tykadla dosahují k vrcholkům zadních rohů štítu. Tykadlové články 4-10 jsou 2,15-2,38x delší než širší. Zadní rohy štítu jsou rovnoběžné, přední jsou lehce sbíhavé.

Zbarvení těla je variabilní.
– forma nominátní má pouze 1 mezirýží podél švu a 2 nebo 3 krajní mezirýží podél postranních okrajů temně hnědá. Nohy vždy světlejší. Ochlupen žlutě (obr. 4 a 6).
– forma gracilis Buysson, 1905 má obě tmavé pásky rozšířené, temné zbarvení zabírá podél švu 2-3 mezirýží, případně se může rozšířit i podél postranních okrajů (obr. 10).
– forma unicolor (Marsham, 1802) má tělo celé světle červeně žluté a krovky a nohy jsou ještě o něco světlejší (obr. 5).

     Většina autorů ve svých pracích nepíše o tom, jaké formy druhu A. bicolor nalezli. Já jsem při determinacích materiálu zapisoval výskyt světlé formy (f. unicolor). Z faunistické mapy (viz obr. 24.) je patrné, že tato forma je nalézána v nižších polohách. Z území Čech je mi znám pouze jediný její nález (5450), větší množství osídlených čtverců je na jižní Moravě.
     Tmavá forma (f. gracilis) se na území České republiky a Slovenska vyskytuje vzácně v celém území. Je zajímavé, že všechny tmavé kusy v mé sbírce jsou samice (10 ex.). U některých z nich je tmavé zbarvení krovek rozšířeno tak, že světlejší zůstávají jen nevelké ramenní skvrny.

     Larvu A. bicolor popisují autoři Beling (1883), van Emden (1945), Jagemann (1955), Dolin (1964 – jako A. carpathophilus), Dolin (1978), Tarnawski (2000) a Tarnawski & Buchholz (2008).
 

Obr. 9. Athous bicolor, ♀ Foto Václav Dušánek	Obr. 10. Athous bicolor f. gracilis, ♀ Foto Václav Dušánek

 

Biotopy

     Zemní druh žijící mezi kořínky travin. Osídluje louky, meze a okraje polních cest, lesostepní formace, ovocné sady, lesy s travnatým podrostem a lesní světliny. Na záplavových lukách je nalézán společně s kovaříky Oedostethus quadripustulatus či Agriotes linearis. Na suchých trávnících osluněných svahů s Agriotes gallicus a A. ustulatus. Ve světlých lesích s Athous austriacus.
     Imaga lze nalézt od počátku června do počátku srpna (rojení bývá od poloviny června do počátku července). Aktivují za soumraku na travinách, přes den je lze nalézt na zastíněných místech, při zatažené obloze aktivují celý den. Samice žijí velmi skrytým způsobem života (z 447 ex. mám ve sbírce pouze 31 samic). Když jsou samice aktivní a vypouští feromony, tak samci poletují ve skupinách nad travinami nebo lezou po jejich stéblech přímo nad místem, kde je samice ukryta. Samice bývají na travinách jen zřídka, zpravidla sedí na zemi nebo v dolních partiích stébel.

     Ochrana biotopů. V rámci celého území jsou jeho biotopy ohroženy úbytkem travnatých ploch, což bývá způsobeno novou výstavbou komunikací a sídlišť, zarůstáním bývalých pastvin a mezí, výsadbou lesních kultur (zvláště jehličnatých). Metodiku ochrany ohrožených biotopů bezlesí popisují autoři Konvička, Beneš & Čížek (2005).
 

Obr. 11. Lovčice, NPR Kněžičky, kolega Martin Samek na lokalitě Athous bicolor, 7.10.2009

Obr. 12. Opatovice nad Labem, Polabiny, 15.10.2007, záplavové louky Labe	Obr. 13. Nechanice, tvrziště, 14.7.2014, záplavové louky Bystřice
Obr. 14. Kamenín – Kamenný Most, 26.7.2004	Obr. 15. Výrava, 28.6.2008
Obr. 16. Vysoká nad Labem, Milířský kopec,18.7.2004	Obr. 17. Velký Vřešťov, 27.7.2007
Obr. 18. Hradec Králové, Piletice, třešňovka, 23.7.2010	Obr. 19. Klentnice, jižní úpatí Stolové hory, 10.6.2011
Obr. 20. Opatovice nad Labem, Tůň, 14.11.2009	Obr. 21. Dobrá Niva, Gavurky, 1.10.2014
Obr. 22. Leľa, Leliansky les, 27.6.2013	Obr. 23. Leľa, Leliansky les, 27.6.2013

 

Přehled nálezů na území České republiky a Slovenska

 

Obr. 24. Faunistická mapa Athous bicolor

 

Česká republika – Bohemia:

Přehled nálezů na území Slovenska

Obr. 53. Faunistická mapa Athous silicens

 

Slovensko (Slovakia):

 

PODĚKOVÁNÍ

     Je mojí milou povinností poděkovat všem kolegům, kteří mi poskytli faunistické údaje ze svých soukromých sbírek. Jejich jména jsou uvedena v kapitole „Metodika“. Dále bych chtěl poděkovat kolegovi Vítězslavu Kubáňovi (Šlapanice) za zapůjčení druhů podrodu Orthathous ze sbírek Národního muzea v Praze.
     Za poskytnutí fotografií imag děkuji kolegům Ivo Jenišovi (Lutín): obr. 4-6, 25-27 a 40-42; Václavu Dušánkovi (Zábřeh): obr. 9-10 a Tomáši Jaszayovi (Bardejov): obr. 44-45. Ostatní fotografie jsou dílem autora článku.
     Za připomínky k textu článku děkuji kolegům Petru Brůhovi (Ústí nad Labem) a Bořivoji Zbuzkovi (Praha). Za překlad textu do angličtiny děkuji kolegovi Robinu Kundratovi.

SUMMARY

     Herein, I studied the faunistics of three species of Athous Eschscholtz, 1829 (classified in the subgenus Orthathous Reitter, 1905), i.e. Athous bicolor (Goeze, 1777), Athous gottwaldi Lohse 1978, and Athous silicensis Laibner 1975. Only one species is known from the Czech Republic – Athous bicolor, and three species are known from Slovakia – Athous bicolor, A. gottwaldi, and A. silicensis.
     The updated list of the countries in which these species occur, figures of their adults and larvae, and overview of the known intraspecific variability is given. Further, I added the descriptions of the biotopes for the examined species accompanied by numerous photographs, brief discussion on their protection possibilities, and the list of all available faunistic data for the Czech Republic and Slovakia, gathered under my personal programme focused on the faunistics of the Cerophytidae, Elateridae, Eucnemidae, Lissomidae and Throscidae (Mertlik 2007).
     In the Historical background section, I described in detail the problematics of the determination of the Orthathous species in the Czech Republic, Slovakia and neighbouring countries (Austria, Germany, Hungary, Poland, Romania, Ukraine).
     Only the representative part of the photographs is given in this study; the complete photo documentation can be found at http://www.elateridae.com/galerie/search.php.
     After typing a keyword, e.g. "Athous bicolor" into the browser, you can click on the "search" button and go through three pages containing 56 photographs for Athous bicolor, one page containing 18 photographs for A. gottwaldi, and one page containing 20 photographs for A. silicensis. You can double-size each photograph by clicking on it.

LITERATURA