Kpt. Bartoše 409, 530 09 Pardubice, Czech Republic; e-mail: milanb@seznam.cz

Abstract. The paper deals with the distribution of the species Curimopsis incisa Obenberger, 1917 on the coast of the Ionian Islands (Iónioi Nisoi). The known bionomics of the species and all published records are discussed. The Albanian specimens were compared with the type specimen/type series stored in the National Museum Prague (Czech Republic). The first record for the Albania.

Key words: Coleoptera, Byrrhidae, Syncalyptinae, Curimopsis incisa, distribution, faunistics, Albania

ÚVOD

     V čeledi Byrrhidae je na světě známo zhruba 500 druhů. Čeleď bývá tradičně členěna do tří podčeledí, přičemž v Evropě se vyskytují dvě z nich − Byrrhinae Latreille, 1804 a Syncalyptinae Mulsant & Rey, 1869. Druh Curimopsis incisa Obenberger, 1917 patří do podčeledi Syncalyptinae, do které jsou ve střední Evropě řazeny dva rody − Chaetophora Kirby & Spence, 1817 a Curimopsis Ganglbauer, 1902. Zatímco v rámci rodu Curimopsis se druhy podrodu Atlantopsis Franz, 1967 vyskytují na Kanárských ostrovech a Madeiře, v Evropě se vyskytují druhy podrodu Curimopsis (s. str.). Tento podrod je druhově poměrně bohatý na malé nezaměnitelně štětinaté brouky, kterých je jen v Palaearktu známo 60 druhů (Jaeger & Pütz, 2006 a 2007, Kitano & Sakai, 2006 a Tshernyshev, 2009 a 2013). Naprostá většina druhů je bez zřetelného pohlavního dimorfismu a vzhledově prakticky uniformních. Středoevropští zástupci jsou spolehlivě determinovatelní pouze na základě samčích genitálií, determinace samic je často nemožná.

PŘEHLED NÁLEZŮ

     Albania, Palasë, 2 km NW, 40°10'35.13'N 19°36'13.00'E, sifted, 9.v.2013, 2♂♂, 1♀, A. Šíma leg., (1♂ A. Šíma coll., 1♂, 1♀ M. Boukal coll.), M. Boukal det. Nový druh pro Albánii.

     Český sběratel Jan Obenberger popsal tento druh (Obr. 1) na základě své cesty na ostrov Korfu [Greece: Nés Kérkyra]. Původní kompletní popis druhu C. incisa Obenberger, 1917: „Diese neue Subspecies stimmt in Form, Größe etc. mit der typischen striatopunctata Steff. vollkommen überein, doch weicht sie in folgenden Punkten ab: Die langen abstehenden „Taster"-härchen der Oberseite sind noch dünner und etwas länger; die Punkte der Flügeldecken sind viel tiefer eingestochen, daher viel deutlicher (obwohl nur weniger größer als bei der Stammform!!); die Grundbehaarung, die bei der Stammform aus äußerst kurzen, gelblichen, anliegenden Härchen, die sehr leicht abreibbar sind, besteht, ist hier, besonders hinten, auf der decliven Partie der Flügeldecken viel deutlicher, halbanliegend, viel länger, gelb. − Corfu. Wie es scheint, höchst selten.“
     Jak bylo tehdy zcela obvyklé, je popis velice stručný. Autor dokonce neuvádí ani velikost brouka, která se pohybuje v rozmezí 2−2,6 mm. Ve své době byl popsán pouze jako poddruh druhu Syncalypta striatopunctata Steffahny, 1843 (což je v dnešním pojetí také již jen synonymum pro Curimopsis maritima maritima Marsham, 1802). V současnosti je však C. incisa považován za samostatný a dobře odlišitelný druh (Jaeger & Pütz, 2016).
 

Obr. 1. Curimopsis incisa (Foto S. Vrabec). Fig. 1. Curimopsis incisa (Photo S. Vrabec).	Obr. 2. Albanie (Palasë), místo nálezu druhu Curimopsis incisa (Foto A. Šíma). Fig. 2. Albania (Palasë), the find site of the species Curimopsis incisa (Photo A. Šíma).

     Bionomie druhu C. incisa stále není dostatečně známá. Kusy nalezené v Albánii byly sbírány pomocí prosévání vlhkého dřeva v kořenech dubových pařezů ve zbytku pastevního lesa (Obr. 2, 3). Pravděpodobně se tedy jedná o druh s noční aktivitou, jako jsou i ostatní druhy rodu Curimopsis. Předpokládám, že C. incisa žije v meších na patách kmenů či na skalách a v nepříznivém období a přes denní horka se ukrývá do puklin s vyšší vzdušnou vlhkostí.
     Genitálie nalezených albánských kusů (Obr. 4a, b, c, d) jsem porovnal s typovým kusem uloženým v Národním muzeu v Praze (Obr. 4e, f, g, h). Mimo typový kus − 1♂ z ostrova Korfu [Greece: Nés Kérkyra] uloženého v Národním muzeu, Praha (National Museum, Praha, Czech Republic, Obr. 5c), jsem měl k dispozici ještě dalších 7 muzejních kusů. Šest z nich bylo sbíráno G. Paganettim na ostrově Korfu [Greece: Nés Kérkyra], z čehož je 1♀ uložená v Moravském zemském muzeu, Brno (Moravian Museum, Brno, Czech Republic), 1♂ uložený v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Museum of South-Eastern Moravia in Zlín, Zlín, Czech Republic) (Boukal, 1998), 1♂, 3♀♀ uložení v Národním muzeu, Praha (National Museum, Praha, Czech Republic) a 1♂ uložený v Slovenském národném múzeu (Slovak National Museum, Bratislava, Slovakia). V Národním muzeu, Praha (National Museum, Praha, Czech Republic) je uložen ještě 1♂ sbíraný R. Formánkem na ostrově Korfu [Greece: Nés Kérkyra]. Paulus (1973) uvádí, že v Národním muzeu, Praha, je uloženo 7 typových exemplářů, avšak podařilo se mi tam dohledat pouze 5 výše uvedených kusů (2♂♂, 3♀♀). Předpokládám, že Paulus (1973) pro obrázek genitálií druhu C. incisa (Obr. 5a, b) ve svém článku tedy použil typový kus z ostrova Korfu [Greece: Nés Kérkyra].
     Druh C. incisa je dosud uváděn pouze z Řecka a Itálie (Jaeger & Pütz, 2016). Angelini, Fabbri & Mascagni (1995) ve svém katalogu uvádí jeho výskyt v jižní Itálii, přičemž vychází z údajů, které publikovali Franz (1967) a Paulus (1973). Franz (1967) uvádí data k druhu C. incisa pod dnešním synonymem Syncalypta paganettii Franz, 1967. Jako lokalitu nálezu Franz (1967) uvádí: „San Basilio, Murgien (Süditalien)“ [Itálie: San Basilio, Basilicata (= Murgien)]. Paulus (1973) doplňuje rozšíření druhu o další dva kusy z lokality „Eleutherios, Insel Cephalonia“ [Greece: ostrov Nés Kefallinia, Agios Eleftherios] a o jeden kus z lokality „Morea, Cumani“ [Greece: Pelopónnisos (= Morea), Koumanis]. Zdá se proto pravděpodobné, že bude nalezen i na dalších Iónských ostrovech [Greece: Iónioi Nisoi].
     Přestože jak typový kus, který jsem měl k dispozici, tak i další srovnávací kusy jsou z ostrova, mají genitálie prakticky shodné s kusy albánskými, tedy pevninskými. Kusy z Itálie nebo pevninského Řecka jsem na porovnání neměl k dispozici. Druh je možno považovat za endemita Jónského pobřeží.
     Tato fakta jsou ovšem poněkud zarážející, podíváme-li se na mapu známého rozšíření (Obr. 6). O druhu C. incisa sice není známo, zda umí létat, ale je možno předpokládat, že jako většina ostatních druhů rodu Curimopsis létá i tento druh buď velmi neochotně, nebo je mnohem pravděpodobněji úplně nelétavý. Z tohoto úhlu pohledu je možno relativně jednoduše vysvětlit rozšíření populací na Korfu, Kefalonii, Peloponésu i v Albánii, protože Středozemní moře v historii několikrát měnilo své hranice i výšku své hladiny. Historicky tedy spolu mohly jednotlivé populace komunikovat. Horší situace je s doklady z italského území, protože právě mezi Itálií a Řeckem se v Jónském moři nachází hlubokomořský příkop, tzv. Otranto valley. Ostatně v Jónském moři se nachází i nejhlubší místo Středozemního moře − hlubina Calypso (přes 5 tisíc metrů). Řecké nebo albánské populace by proto s těmi italskými mohly komunikovat teprve až po vyschnutí prakticky celého Středozemního moře (což se naposledy stalo cca před 6 miliony let). Pokud se tedy tento druh nedostal do Itálie přes moře např. na kusech dřeva nebo pomocí větru, je možné, že mohl být do Itálie introdukován teprve činností člověka. Na území Středozemního moře docházelo k převozům všemožného materiálu ve velkém množství již od dob starověku.
     Řecké a albánské lokality, kde byl druh C. incisa nalezen, se nachází v kopcovitých oblastech, kdežto italská lokalita je čistě nížinného typu. Fragmentované rozšíření na pevninách i jednotlivých ostrovech u nepříliš mobilního zvířete je přes všechny tyto nejasnosti velice pozoruhodné a jistě by bylo vhodné v budoucnu jednotlivé populace blíže prozkoumat geneticky. Především pak v porovnání s populací italskou.

PODĚKOVÁNÍ

     Za anglický překlad děkuji D. Trávníčkovi (Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín), za poskytnutí albánského materiálu a fotografií biotopu A. Šímovi (Praha). Za zapůjčení muzejního materiálu děkuji P. Baňařovi (Moravské zemské muzeum, Brno), R. Cséfalvayovi (Slovenské národné múzeum, Bratislava), J. Hájkovi (Národní muzeum, Praha) a D. Trávníčkovi (Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín). Za makrofotografii brouka děkuji S. Vrabcovi (Vrchlabí).
 

Obr. 3. Albanie (Palasë), biotop v místě nálezu druhu Curimopsis incisa (Foto A. Šíma).
Fig. 3. Albania (Palasë), the habitat in the find site of the species Curimopsis incisa (Photo A. Šíma).
 

Obr. 4. Genitálie druhu Curimopsis incisa: a) až d) samčí genitálie kusu z Albánie (Palasë), e) až h) samčí genitálie holotypu z ostrova Korfu [Greece: Nés Kérkyra] (Kresby i foto M. Boukal).
Fig. 4. Genitalia of Curimopsis incisa: from a) to d) male genitalia of the specimen from Albania (Palasë), from e) to h) female genitalia of the holotype from Corfu [Greece: Nés Kérkyra] (Drawings and photo M. Boukal).
 

Obr. 5. Curimopsis incisa: a) až b) samčí genitálie (upraveno podle PAULUS (1973), měřítko neuvedeno), c) štítky holotypu (Kresby i foto M. Boukal).
Fig. 5. Curimopsis incisa: from a) to b) male genitalia (modified from PAULUS (1973) scale not specified), c) labels of the holotype (Drawings and photo M. Boukal).
 

Obr. 6. Známý výskyt Curimopsis incisa.
Fig. 6. Known distribution of Curimopsis incisa.
 

LITERATURA